Přestože většina dětí přichází na svět se zdravýma nožkama, už třetina prvňáčků má různě deformovaná chodidla. Hlavním důvodem je nevhodná obuv…
Přirozených podnětů pro zdravý vývoj lidské nohy stále ubývá. Dospěláci i děti tráví většinu dne vsedě, ať už v práci a školní lavici, nebo doma u počítače a televize. Vozí nás auta, výtahy a pohyblivé schody, a když už jdeme po vlastních, pohybujeme se většinou po betonovém, asfaltovém nebo dlážděném povrchu chodníků a cest či rovné bytové podlaze. O to větší pozornost bychom měli věnovat výběru obuvi pro sebe a své děti. Jenže ono sehnat dětské boty, které by splňovaly všechna zdravotní a hygienická kritéria, je pořádný oříšek.
Pro nejmenší
Nožka miminka se podstatně liší od nohy dospělého člověka. Její kostru tvoří měkké a poddajné chrupavky a oblast podélné klenby vyplňuje tukový polštářek, který vyvolává dojem, že chodidlo je ploché. Tento polštářek postupně mizí a zároveň s tím se formuje i klenba nožky. V době, kdy se dítě ještě nestaví, plní botičky pouze ochrannou úlohu. Podle ortopeda Václava Smetany ale ani v době lezení nejsou na škodu. Brání totiž možné změně osy patní kosti a vyvrácení chodidla. V okamžiku, kdy se dítě začíná stavět, má bota důležitý úkol: udržet při zatížení patu v kolmém postavení na podložku. Botička pro miminko proto musí mít vždy pevný opatek, nizoučký podpatek, šněrování nad kotníčky a měla by být vyrobena z přírodního usňového materiálu.
Jde se do školy
Do třetího roku věku by dítě v žádném případě nemělo nosit jinou než kotníčkovou obuv. Nic ovšem nezkazíte, když bude tento typ bot nosit mnohem déle, klidně do osmi let. Až do té doby se totiž noha neustále vyvíjí a ani tehdy není její tvar definitivní. Ani pro mladšího školáka proto nejsou příliš vhodné tolik oblíbené „botasky“. Lépe uděláte, když mu pořídíte kvalitní vycházkové boty z přírodní usně. Sportovní obuv by měla být vyhrazena pro volný čas, sport a hřiště. Tolerovat ji lze až u starších školáků.
Pravidelná kontrola
Dětská noha se velmi rychle vyvíjí v délce, šířce i proporcích. U menších dětí vyroste o patnáct až osmnáct milimetrů za rok, u větších kolem osmi až dvanácti milimetrů. Je normální, že děti potřebují dvě až tři velikosti ročně. Noha roste ve skocích, a tak děti mohou z bot vyrůst velmi rychle. Protože však nejsou tak citlivé na bolest a tlak, nemusí si samy uvědomit, že jim boty už nepadnou. Jejich chrupavčité kosti se v těsné obuvi snadno deformují. Proto pravidelně kontrolujte, zda dítěti nejsou boty malé. U batolat každý měsíc, u malých školáků jednou za tři měsíce, u větších školáků každých pět měsíců.
Správná bota
Správně stavěná obuv by měla dítěti pomáhat při stání a chůzi, podporovat klenbu a udržovat patu v kolmém postavení na podložku, aby se účelně rozložilo zatížení. „Nejlepší je obuv z pravé kůže se správně stavěnou podešví a podpatkem. Každá dětská bota musí mít navíc tři kvalitně provedená místa – stélku, opatek a šněrování,“ vyjmenovává docent Václav Smetana.
Stélka
Stélka, tedy to, na čem v botě spočívá chodidlo, může mít nepatrné prohloubení pro patu a mírné vyvýšení k podpoře podélné klenby. Vyklenutí by nemělo být příliš velké, a dokonce nevadí, když je stélka zcela rovná. Mnozí rodiče kladou při kupování bot důraz právě na vyklenutí stélky v domnění, že ještě nevyvinutá nožička potřebuje oporu. To je podle docenta Smetany zbytečné: „Bota by měla nohu nutit k aktivitě, a ne k tomu, aby si pasivně lehala na podložku.“ Závažnou chybou stélky naopak je, když je ve středu chodidla propadlá, což bývá typické pro lacinou obuv z Asie, která je k mání na tržištích. Trvalé nošení takové obuvi vede k bolestivým otlakům a vzniku příčně ploché nohy.
Podešev
Pod stélkou je podešev. Správná podešev nepropouští vlhkost a je právě tak silná, aby chránila chodidlo před nárazy, a zároveň zachovala kontakt s podložím. Měla by být co nejohebnější. Když mají boty tuhou podešev, chodidlo nedostává žádné podněty zvnějšku. Neohebná obuv zvyšuje námahu při chůzi, únavu a narušuje zdravý vývoj nohou. Může se podepsat i na rozvoji páteře. Ohebnost boty ovlivňuje i střihové řešení vrchní části boty.
Svršek a podpatek
Opatek, tedy část svršku v patní části boty, musí být pevný, aby tvořil pevnou podporu patě. Nesmí se svým horním okrajem zarývat do paty. Přední část svršku musí být dostatečně široká a vysoká. Prsty nesmějí vpředu narážet a měly by se volně pohybovat. Nezdravá je špičatá obuv, protože brání správnému prokrvení, tlačí prsty k sobě a způsobuje deformace. Ke správné fixaci nártu napomáhá také šněrování, které dnes dostatečně spolehlivě nahrazuje suchý zip. Podpatek má být relativně nízký. Jeho prodloužení na vnitřní straně boty pomáhá aktivně formovat podélnou klenbu nohy, a to lépe než třeba vyklenutá stélka.
Materiál
Aby se bota dobře přizpůsobila tvaru nohy, noha se v ní nepotila a nehrozil vznik plísní či jiných kožních onemocnění, měla by být vyrobena z měkkého, prodyšného materiálu, který saje vlhkost. Přednost dáváme usni, textilu a funkčním materiálům. Syntetické materiály, jako je koženka, guma, plast, jsou nevhodné a tolerovat je lze pouze u sandálků a účelové obuvi, například holínek. Mezi umělé materiály s dobrými hygienickými vlastnostmi patří naopak Goretex či Sympatex. Protože se noha nejvíce potí na chodidle, dbáme, aby byla také vnitřní část boty vyrobena ze savého materiálu, případně doplněna savou vložkou. Obuv by měla být co nejlehčí a neměla by pouštět barvu.
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Ivana Závozdová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Tak já sem malé nemohla v Brně nikde sehnat.Až pak v lékarně na zvonařce tam měli pěkné,byli sice dražší ale hlavně když už je máme byla sem stoho už zoufalá.
Objevily jsme s dcerkou prodejnu Žirafka v Brně na náměstí 28. října 17 (adresu mám z letáčku – je to naproti parku kousek od sanitek, brňáci ví). V prodejně je bezkonkurenční výběr, vesměs samé české značky jako Fare, DPK, Santé, Pegres a ještě jiné, taky tam mají německé Birkis a rakouské Superfity. Prodejna je nová a příjemná, paní se nám tam maximálně věnovaly, poradily, nožku změřily, absolutní spokojenost. Cenově taky perfektní, za nižší cenu jsem pak koupené sandálky neobjevila ani v e-shopu na internetu. Můžu všem jenom doporučit.
Myslím si,že všechny dětské boty by měly mít atest.Na botech pro děti by se nemělo šetřit a měly by být vždy kvalitní,protože nohy musí sloužit celý život,tak je nemůžeme vědomně ničit dětem už od doby,kdy se postaví na nohy
Prodejci se nezdráhají dokazovat, že na botičky mají atest. Tedy nezdráhají se to tvrdit, i když to vůbec pravda není. Např. naše oblíbené boty Essi, atest nemají, protože je to pro ně příliš nákladné, což naprosto chápu. Jsou to kvalitní boty, splňující všechny parametry, jen prostě neprošli těmi testy a tak mohou být lehce levnější, než jejich konkurenti. Co mě ale štve, že ani v jejich podnikových prodejnách nejsou prodavačky informované o tom, že tyto boty žirafku nemají a zákazníkům to vytrvale tvrdí dál (tedy aspoň v Brně). Jinak ještě k článku, co odborník, to názor, já se na ortopedii setkala s tím, že botičky máme dávat až poté, co dítě víc chodí jak lozí, dřív to prý nemá smysl.
Článek je napsaný dobře. Nenapadá mě, co k tomu dodat. Snad jen, aby se prodejci nezdráhali dokázat, že mají na boty atesty.
Mobile Sliding Menu