Je léto, ideální doba, kdy děti tráví hodně času hraním na písku. A nejen hraním. Taková ochutnávka této „hmoty“ je mnohdy nedílnou součástí vývoje každého dítěte. Ale i zdánlivě nevinná hra se může proměnit v noční můru…
Co se ale děje v době, kdy jsou dětská hřiště prázdná a naše ratolesti spinkají a těší se na další den? Po ulicích se začnou prohánět kočky i psi, jejichž majitelům je jedno, že vstupují do prostoru, kde si hrají děti. A pokud není pískoviště uzavřené a kryté, není výjimkou, že nechají svého čtyřnohého miláčka vykonat potřebu právě sem.
Tato zvířata jsou nebezpečnými přenašeči dvou velmi nepříjemných nemocí – toxokarózy a toxoplazmózy.
TOXOKARÓZA
Původcem tohoto infekčního onemocnění je škrkavka psí (Toxocara canis) nebo škrkavka kočičí (Toxocara cati). Onemocnění vyvolává její larvální stadium.
Bohužel se jedná o parazitární nemoc s chronickým průběhem, kde rozlišujeme tři základní formy a s tím související příznaky:
- forma = viscerální, se vyznačuje zvětšenými játry, bolestmi břicha, nevolností a zvracením.
- forma = plicní, v sobě skrývá příznaky onemocnění plic, pneumonii.
- forma = oční, se projevuje postižením očí, sítnice a může hrozit i oslepnutí.
Pokud se budeme zajímat, jak vlastně k tomuto onemocnění dojde, pak vězte, že larvy škrkavky proniknou střevní stěnou a pomocí krevní či lymfatické cesty se dostávají do vnitřních orgánů. Larvy se uvolňují z vajíček, která člověk/dítě požije, spolkne. Vzhledem k tomu, že člověk není typický hostitel, larvy mohou dokončit svůj biologický vývoj pouze ve zvířecím hostiteli, skončí osídlení parazitem onemocněním a ne dospělostí parazita.
Nákaza se přenáší orálně, tedy ústy. Nejčastěji se tedy nakazí právě děti hrající si na pískovišti, nebo v parku, zkrátka všude tam, kde se nalézají výkaly psů a koček, jež jsou infikováni.
Inkubační doba se pohybuje v rozmezí několika týdnů až měsíců. Ovšem k manifestaci oční formy může dojít třeba až 4 i 10 let po infekci, která primárně proběhla již dříve.
Toxokaróza není přenosná z člověka na člověka, tudíž se rodiče nemusí strachovat z případného nakažení dalších potomků apod.
Prevence
Základem je nechat děti hrát pouze tam, kde máme nejvyšší předpoklad toho, že se o hřiště stará jeho majitel, většinou obce, městské části. Tudíž navštěvujeme pouze bezpečná místa. Víte například, že písek se musí jednou za dva roky celý vyměnit a v pravidelných intervalech by měla probíhat kontrola celého hřiště a to včetně kontroly kvality písku hygienikem?
Pokud si nejste jisti, zda právě vaše hřiště spadá do těchto kritérií, informace získáte na obvodních úřadech, některé se dají nalézt i na internetu.
Děti by také měly být poučeny, aby se nemazlily s neznámými psy a kočkami, nevynechejte z tohoto doporučení či zákazu ani jejich mláďata. U nich je totiž výskyt infekce mnohem častější.
Samozřejmostí je mytí rukou, omývání zeleniny a ovoce.
Toxokaróza není svým výskytem specificky zaměřená na určité země, nalezneme ji po celém světě. Skupinu s největším výskytem tvoří děti ve věku 14 – 40 měsíců. Závažné formy jsou ale pro uklidnění vzácné, většinou probíhají formy lehčího rázu, nicméně i ty jsou pro malé děti velice nepříjemné.
TOXOPLAZMÓZA
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Vzhledem k tomu, že životní cyklus Toxoplasmy gondii je velice složitý, člověk se může nakazit několika formami, resp. vývojovými stadii. Jedná se o:
Tachyzoity – vegetativní forma, která může napadnout jakoukoli buňku člověka, výjimku tvoří pouze červené krvinky. Postupně se vytváří cysty v tkáních a přechází do druhého stadia.
Bradyzoity – ty jsou již ve zmiňovaných cystách, kterých může být několik tisíc. Okupují hlavně část srdečního svalu (myokard), kosterní svalstvo, ale i mozek, bránici apod. Tyto cysty jsou velice odolné, nevadí jim ani působení různých trávicích enzymů, ani vnější podmínky. Tyto tkáňové cysty jsou životaschopné po velmi dlouhou dobu, odhaduje se, že i po celý život zvířete.
Sporozoity – jsou součástí oocyst, které vylučují kočky domácí. Během procesu sporulace se vytváří sporozoity, které jsou schopné infikovat. Kočka, která má infekci, je schopná denně vyloučit až deset miliónů oocyst.
Pokud mají oocysty vlhké a teplé prostředí prostředí (půda, voda), pak dokážou přežívat téměř rok.
Toxoplazmóza může proběhnout rovněž v několika formách.
Výskyt je i u novorozenců, resp. těch dětí, jejichž matky byly infikovány v době těhotenství nebo před ním. Jedná se v tomto případě o tzv. vrozenou (sekundární) toxoplazmózu. Bohužel, většinou se tyto infekce nijak neprojeví, a tudíž nijak matku či samotného lékaře nevarují – muselo by se pouze provést krevní vyšetření.
Ovšem pravděpodobnost toho, že plod bude infikován, závisí také na době gestace, kdy k infekci dochází. Pokud k ní dojde k pozdější fázi těhotenství nebo pokud je malá infekční dávka, pak se u dítěte neprojeví časné příznaky, dojde ale k odpovědi imunitní. Následky se projeví mnohem později, třeba až kolem dvacátého, třicátého roku věku – postižení očí, křeče atd…
V případě, že plod je infikován v časné fázi těhotenství, anebo jde o velkou infekční dávku, dochází k závažným projevům, resp. následkům – spontánní potrat, předčasný porod, nezralost plodu, mikrocefalus nebo hydrocefalus atd… Postižení je viditelné téměř ihned po narození nebo v nejbližších měsících života.
Toxoplazmóza se vyskytuje opět po celém světě, v polovině devadesátých let byl v ČR zaznamenán zvýšený výskyt onemocnění u osob do 45 let věku (asi 92% všech).
Zdrojem infekce jsou sice často dětská hřiště s pískem, ale i bedýnky infikovaných koček v domácnosti, špatně tepelně opracované nebo syrové maso (mezihostiteli toxoplasmy gondii jsou i ovce, králíci, kozy atd.), voda, která je infikovaná kočkami nosícími v sobě tohoto parazita, mléko infikovaných krav a koz atd…
Inkubační doba se pohybuje od 5 do 23 dnů.
Onemocnění opět není přenosné z člověka na člověka.
Léčba je dlouhodobá a to i včetně nakažených novorozenců.
Prevence
Opět platí dodržování zásad hygieny – omývání ovoce a zeleniny, ochrana jídla před dotykem i mouchami, pokud manipulujeme s fekáliemi psa či kočky, pak je vhodné používat rukavice a dodržovat hygienu. V případě chovu kočky doma pravidelně provádět dezinfekci bedýnky na fekálie a nekrmit zvířata syrovým masem.
Dodržovat tepelnou úpravu masa a vajec, umývat si ruce po dotyku se syrovým masem a zachovat hygienu povrchů.
Pokud je žena těhotná a je zde zvýšené riziko onemocnění, pak se v těhotenství provádějí krevní testy na zjištění nemoci – včasná léčba plodu snižuje závažnost onemocnění. V těhotenství je ale nepochybně důležitá prevence, tedy předejít riziku nemoci a nevystavovat se mu tak zbytečně (bedýnku s fekáliemi kočky může přece vyčistit manžel či jiný člen rodiny).
U dětí se jako příznaky objeví bolesti bříška, které nejsou nijak silné, děti začnou zvracet a mohou mít i zvýšenou teplotu, trpí nevolností. Pokud tedy navštěvujete dětské hřiště a váš potomek má podobné projevy, měli byste navštívit dětského lékaře a nechat své dítě vyšetřit. Ne vždy se musí jednat zákonitě právě o zmiňované nemoci, ale někdy je skutečně vhodnější navštívit lékaře dvakrát, než vůbec.
A na závěr si dovolím otázečky:
Maminky, chodíte se svými dětmi na pískoviště?
Víte, zda spadají do kategorie těch, o které pečuje městská část či obec, která jsou pravidelně kontrolovaná ohledně jejich kvality?
Když mají vaše děti na pískovišti hlad – dáte jim do ruky rohlík či sušenku, nebo je raději nakrmíte samy?
Máte s sebou vždy vlhčené kapesníčky nebo po ruce čistou vodu na umytí rukou?
Napsal/a: Ivča a Domča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)
Virenko, jasně! Jak jsem napsala, neočekávám, že to děti ochrání proti všemu. Ale když jsme prostě celý den na výletě, jedeme třeba vlakem a ne všude jsou restaurace, kde je možné se najíst a omýt. Pak mi přijde tento sprejík fajn, že alespoň něco, než nic. 🙂
Ivčo, to je moc hezky sepsaný článek a 5b. si zaslouží minimálně. Málo se na to myslí a i tady se kdysi někdo zeptal, že myslel, že už snad škrkavky vůbec nejsou? Ale je taky pravda, že najít obecní pískoviště podle pravidel skoro nejde, spíš už se nenajde žádné pískoviště, protože je obce ruší. Kdo nemá vlastní zahrádku, musí děti o hru s pískem ošidit, i když nákazu mohou chytit při pádu na pokakanou travičku kolem každé cesty taky. Kolem našich novostaveb se venčí samá velká plemena psů a je fakt dokonalý, jak pes vykoná potřebu, páníček se pozorně rozhlédne – a když nikoho nevidí, rychle od exkrementu prchá pryč… Uklízejí jen rodiče malých dětí a někteří důchodci. Ti psi vůbec k písku chodit nemusí, stačí když dvouletý bobek uklouzne na pozemcích kolem cestiček, bohužel.
Peťko, to bych si jistá nebyla, že zabere sprej na parazity, ty je potřeba opravdu umýt, je to částice – vajíčko (pozor na prostor za nehty). Já jsem kluky vedla k tomu, že venku se prostě nejí, i když to tedy bylo často s řevem a nevím, jestli to má nějaký trvalejší výchovný efekt.
Ivčo, moc zajímavý článek!
To veřejné pískoviště je problém. Osobně můžu doporučit nosit u sebe desinfico – sprej na ruce. Je to určitě lepší než vlhčené ubrousky. Jedná se o maličký sprejík, vejde se do kabelky. Používáme ho, když třeba jedeme v MHD, v obchodě a vůbec, když nemáme možnost umýt si ruce a chceme si třeba něco zakousnout. Nevysušuje to ruce, stříkne se a hotovo. Není po tom pocit ulepenosti, jako po ubrousku.
Na obalu je, že působí antibakteriálně, ale zda by si to poradilo i s takovým potvorákem, to nevím.
Jééé, tak odčervení považuji za úplnou samozřejmost – 2-3x do roka, psa i kočku. Naše zvířátka taky nesmí do domu, kočka se toulá, pes ne 🙂 – ten lítá po zahradě nebo je v kotci, ale stejně tabletku dostanou oba dva.Ani bych nad tím nepřemýšlela. Vím, že dřív se to na vesnicích tak nebralo, ale doba pokročila a myslím, že každý, kdo má děti nebo vnoučata, by měl toto drobné opatření považovat za samozřejmost – ty dvě stovky ročně nejsou tolik.
Ivčo, ještě k té vesnici. Jiné to je u mé babičky v PL. U tchánovců je problém, že všechna zvířata…ať už psi nebo kočka, s nimi sdílí celou domácnost. Mohou do kuchyně, obýváku, jídelny. Navíc není vyjímkou, že svou potřebu vykonají na přístupové terase, protože to nikdo neřeší, tudíž to riziko nakažení tam hooodně stoupá. Nevyjímaje to, že když jsme ještě bydleli opodál a chovali beránky, tak jsme jednoho dne zjistili (respektive veterinář), že berani jsou zasaženi červy od srn, které se pasou na té samé louce. Tudíž riziko, že se přenesou i na psi, kteří si nezřídka rádi pochutnají na jejich bobcích 🙂 No a ze psů na člověka už pak není daleko:-(
Právě u babičky v PL je to jiné. Tam sice žijí hospodářská a jiná domácí zvířata, ale mají odjakživa svá místa. Kočky ani psi nevstupují do domů a i zřídka kdy se pohybují po dvoře. Spí ve stodole s ostatními zvířaty. Kočka plní úlohu myšilovky a pes prostě hlídá. Navíc se starají o ona odčervení, už jen proto, že třeba maso z hospodářských zvířat sami konzumují. Takže tam to zůstalo, tak jak má být, jenže tchánovci to pojali po svém a to není dobré, hlavně ne pro děti. Jen přemýšlím, jak to korektně udělat a dcerku dál nevystavovat riziku, aniž bych je hluboce urazila.
Horempádem věřím – moji „skorotchánovci“ si chtěli vzít prcka na nějakou dobu k sobě na Moravu na chajdu – mají tam spoustu králíků, psy a samozřejmě kočky. Když jsem jim oznámila (slušně), že je nutné nco udělat s jejich výkaly a odčervením atd., tak se na mě koukali jako bych spadla z vesmíru – vždyť je to vesnice, tady se nic takového nedělá (byla jejich slova). Takže prcek nikam nejel a nepojede. Nechci ho sice okrádat o jeho babičku a dědečka, ale když vidím, jak by to třeba (jasně že nemusí) dopadnout,tak prostě radši bude doma. S tím psem a kočkama by si hrál, je to dítě, jsou ochočený a hodně tulivý. To nehodlám riskovat – nejsem žádný puntičkář, nejde mi o odřený koleno…
Naše kočka je jen doma, nikam nevytáhne čumák:-)Přesto je očkovaná, odčervená a jednou za dva roky děláme ten test na zjištění. I přesto, že naše veterinářka tvrdí, že když je doma (a nepapá syrový), tak jí nic není. Taky divný přístup podle mě, ale zase to asi bere z nějaké statsitiky, jinak je to skvělá veterinářka.
Lussy, tak to chce skutečně odvahu a vůli takhle dlouho to v sobě držet…Musela to pro ně být skutečně obrovská rána. Ale to je jasné, ztráta dítěte a navíc tímto způsobem musí zanechat nějaké stopy na psychice apod..
Je to velice smutné…
Evakub, to je mi líto, bobečka malého….Člověk nikdy neví, co se skrývá a kde, bohužel….Ne vždy to musí samozřejmě být zrovna některá z těch jmenovaných potvůrek, ale pro takového bobíka malého stačí chvilka a jak pak trpí…Ách jó..
My nemáme jinou možnost, než chodit na veřejná pískoviště. Tam jsme naštěstí žádného neřáda nikdy nechytili. ALe když bylo Kubíkovi 15 měsíců, byli jsme u známých na grilování a děti si hrály na písku u domu.
Kubík v té době ještě semotamo strčil něco do pusinky a písek mu hodně šmakoval :-). Ráno se probudil s příšerným průjmem a kdyby nebyl kojený, tak by snad nemohl vůbec nic jíst. Všechno jím prošlo nezpracované a rychlostí blesku. Trvalo 3 dny, než se vše dalo do normálu. Bylo mi ho tehdá tak líto, byl pobledlý a hubený…
Ivčo, děkuji za shrnutí, možná tomu nebudeš věřit, ale když na to ve svém okolí upozorňuji, tak sklízím posměch. Tchýně mě šokovala zrovna minulý týden. V zimě si pořídili kotě. Už tehdy jsem jí říkala, ať ji hlavně nechá odčervit, pokud to již neučinil majitel. To vše jen proto, že se kočka pohybuje v domácnosti a co víc, bedýnku na kálení měli umístěnou v kuchyni !! Nemluvě o tom, že se u nich pohybuje nejen neteř ale i má dcerka. Už tehdy mě řekla, že jdou na veterinu a nechají jí dát odčervovací tabletu. No nic, dcerka si kočky moc nevšímala a já žila v tom, že už je odčervená.
Jak jsem byla bláhová 🙂 Právě minulý týden na mě tchýně vyrukovala s tím, že potřebuje vědět, kde se kupují ty tablety na odčervení, že ji ještě neodčervili!!! Mě málem polilo. V tu chvíli mě sklouzli oči na zadnici čuby, co mají a vidím, že jí má vylysalou od toho, jak brousí zadkem po zemi, protože jí trápí ten samý problém, co kočku. Myslela jsem na rychlou smrt,c o se týká manželovy maminky 😀
Protože jsem věděla,že je to prostě nedere, tak jsem ještě ten den zajela pro odčervovací pastu pro kočku a prášky pro oba psy a dala jim to. Tato sranda mě vyšla na 560 Kč a jestli si měkdo myslí, že se se mnou srovnali, co se týká nákladů, tak jste na hlubokém omylu. Ještě nade mnou kroutili hlavami, že jsem histerka 😀 No představa toho, co vše tam mohla holka pochytat, mě kosí do kolen. Já to přímo nesnáším, proto jsme si i oplotili zahradu u domu a udělali kryté pískoviště, protože těmi co máme v okolí si fakt jistá nejsem a pak zjistím, že možný zdroj nákazy mám přímo u nosu. Náš pes prochází taky pravidelnými odčervováními a to nejen ve formě tablet. Jednou za dva roky mu na veterině bere krev a zjišťuje, jestli náhodou netrpí červy, na které tablety neúčinkují. Takže já jsem na to opatrná, protože už jsem jednou s toxoplázmozou měla tu čest, jenže naštěstí jsme ji podchytili v začátcích, takže za šest let se už testem nepotvrdila a byla zdárně vyléčena.
Pravdou je, že teď už chvíli na návštěvu k tchánovcům nepůjdu, alespoň ne s dcerkou :-)) Jenže když se tu dočítám, jak dlouho vydrží za dobrých podmínek přetrvávat tyhle sajrajti, tak to vidím tak na pětileté dekontaminační období :-))))))
Holky, já taky byla v šoku.
Teta mi to řekla nedávno, když moje sestřenice (její neteř) potratila a povídali jsme si o tom. Do té doby jsme žili všichni v domnění, že jí tu toxoplazmózu zjistili a musela na potrat. I to mi stačilo, abych byla opatrná. A teď když se mi s tímhle svěřila, tak jsem měla husí kůži. Nechtěli to se strejdou nikomu říct (musel to být šílený zážitek), a protože bydlí daleko od všech příbuzných, tak všem říkali, že na potrat musela a pravdu si nechali přes 20 let pro sebe 🙁
Moc díky za vaše reakce!
Katie, díky za doplnění informací, přiznávám, že to o těch pomalejších reakcích jsem skutečně nevěděla,najdu si, jak píšeš, nějaké info na netu.
Piškotko ano, souhlasím, že se to ohlídat nedá naprosto stopocentně, to jistě ne. Asi je nejlepší příklad, co uvádí Padmé – své vlastní pískoviště a ohlídat si ho, přikrývat atd..No, my bydlíme v činžáku, takže někde to nejde:-)Pak jedině prostě vyhledávat ta méně pravděpodobná, ale samozřejmě, taky tam je riziko. Zase si myslím ale o něco málo menší, než taková ty naprosto otevřená, kam chodí bohužel i majitelé venčit psí miláčky apod…Jenže těch je pomálu….Bohužel…No, nejlepší je skutečně nedávat dítěti na písku jídlo do ruky, mýt mu ruce atd…
Lussy, to je strašné, a ještě s takovým přístupem ze strany zdravotníků, to mě vyrazilo dech!
Lussy, no nechápu to naše zdravotnictví (i tehdejší), jak je možné, že nepřijeli pro tetu sanitkou!!! Jsem v šoku! Nechat ženu, která ztratila jistě i dost krve, jet autobusem s mrtvým miminkem, chudinka, je mi jí zpětně moc líto. Každopádně je to síla, s tou toxoplazmózou!!!
Lussy – to je tedy síla 🙁
Ivčo, nevadí, i tak díky, mně to právě trochu vyděsilo… a Katie, taky dík za doplnění. Právě to tam bylo popisováno v souvislosti s tím, že dotyční více riskují a mají pomalejší reakce… co dokáže taková nepatrná potvůrka, která do těla nepatří, že? 🙁
U těch koček je právě nebezpečné, že každá může tuhle nemoc prodělat v jiné fázi života a nejde to na ní poznat. Každopádně ponoukám děti k nesutálému mytí rukou, i když si zvířátko jen pohladí. Můžou se mazlit, hrát si, ale pak mýdlo a voda. Vím, že v tomto ohledu je nebezpečné i syrové a špatně tepelně upravené maso – takže na to jsem taky háklivá.
Každopádně děkuji za další info :))
Ivčo,
malý je 13 měsíců a písek jí zatím vůbec nebere. Máme připravené pískoviště na zahrádku, to bude samozřejmě přikryté (máme 2 psy a 2 kočky). Obecní hřiště ani pískoviště nemáme,ale jak znám naší obec, stejně by se o to nikdo nestaral.
Moje teta před cca 22 lety potratila samovolně ve 4 měsíci – plod z ní vypadl na záchodě. Volala do nemocnice, tam jí řekli, že musí přijet a vzít i ten plod. Auto neměli,tak autobusem jeli se strejdou a v igeliťáku to miminko. Prý bylo velké jako ledvina, byly vidět ručičky a nožičky. Pak se zjistilo, že miminko mělo toxoplazmózu. Nešlo jim to hlavy, kočky nikdy neměli,ani s nima nepřišla do styku. Pak se zjistilo, že tu nemoc měli jejich králíci :-(.
Takže po téhle zkušenosti, když jsem zjistila, že jsem těhotná, přestala jsem sbírat hovínka našich psů na zahradě a kočky jsem si za celé těhotenství ani jendnou nepohladila.
Ivčo, moc díky za tento článek, boduju 5! Jen s tím hlídáním pískovišť obcemi: myslím si, že ač jsou tato pískoviště v kategorii těch, o které pečuje město či obec, je to těžko, myslím, že nikdo nebude každý den chodit prohrabávat písek, jestli tam náhodou neudělalo nějaké zvíře (zvlášť kočka!) svou potřebu! Takže beru všechna pískoviště jako potenciálně „nakažená“. My teda na písek chodíme minimálně, ale opravdu jsi mě zalarmovala s tím jídlem na pískovišti, protože právě spousta maminek svým dětem cpe často do ne úplně čistých rukou rohlíky nebo tyčinky. Tak tady si dám velký pozor!!! Dík za článeček:o)
Ájíku, toxoplazmozu jsem v dětství prodělala a občas si o ní přečtu nějaký článek, takže i já jsem četla, že toxoplazmoza způsobuje změny v chování u člověka, který ji prodělal. Mám za to, že byl zkoumám reakční čas a zjistilo se, že lidé, kteří měli toxoplazmozu, jsou v průměru o něco (zlomky vteřiny) pomalejší než ti, co ji neprodělali, dále mají větší sklon k riskování a to je např. činí o něco horšími řidiči. Sama jsem dostala kdysi dotazník z Karlovy univerzity ohledně výzkumu toxoplazmozy, něco v tom smyslu, jestli ty pomalejší reakce, větší riskování jsou důsledkem onemocnění anebo naopak, jestli se právě takoví lidé snadněji toxoplazmozou nakazí.
Na internetu se k tomuto tématu dají najít docela zajímavé články.
Padmé, jsi ideální příklad s tím svým pískovištěm:-)
No ono sice puntičkářství taky není vždycky nejlepší, ale v tomto ohledu si myslím je to v pořádku a asi by to tak mělo být:-)Člověk nikdy neví…..
Ivčo, díky za článek,
z tohohle úhlu pohledu (onemocnění) jsem docela ráda, že už to pískoviště máme za sebou.
Docela se těhle příšerek bojím, můj muž ještě víc (nesnáší kočky), takže jsme prcka hlídali a písek měl dovolený jen doma na zahradě (hlídaný, kontrolovaný, přikrývaný). Na otevřená pískoviště jsme s ním nechodili.
Tož tak u nás (puntičkářských rodičů :-))))
Ájíku, skutečně tohle netuším, bohužel. Ještě jsem prostudovala nějaké materiály, co mám doma, a jediné, co tam je obsažené je, že u všech zvířat mohou být přítomna infekční stadia ve tkáních a to ve svalech a mozku. Takže netvrdím, že to možné není, když je infekcí zasažen i mozek, ale na první pohled se mi to zdá divné, resp. přitažené za vlasy. Ale na tohle by nejlépe odpověděl veterinář, já skutečně nevím, jen hádám, je mi to líto, že ti nemohu odpovědět…
Provádí se spousta výzkumů v nejrůznějších oblastech, takže se může jednat v tom, co píšeš o výsledky jednoho z nich, ale opravdu nevím…
JInak tedy prosím, ten článek nebyl psán jako odstrašující, spíše upozorňující na možnosti – ne každá kočka či pes je infekční. Ale obezřetnost je na místě, to nepochybně.
Já když byla těhu (máme kočku), tak bedýnku vyklízel a uklízel přítel, kočku jsme nechali zkontrolovat u veterináře (dá se udělat test na zjištění, stojí cca stovku). Vzhledem k tomu, že naše kočka ven nechodí, a syrové maso nepapá, veterinářka vyloučila i na podkladě negat. výsledků její stolice pravděpodobnost infekce. To je samozřejmě nejideálnější příklad, většina koček je venku, pískoviště taky…
Já s prckem moc na pískoviště nechodím, tady u nás jsou dvě, ale právě takové ty otevřené…Takže když jdeme, tak si radši zajdeme trochu dál, na Nový svět, tam je nově otevřené pískoviště, naprosto uzavřené (i když kočka přeskočí i vysokou zeď), ale ta pravděpodobnost je tedy, aspoň podle mě, snížena tou nepřístupností, kontrolou 2x v týdnu atd…
Každopádně moc díky za reakce!
Ivčo, fakt dost šílené. Kluci mají naštěstí soukromý píseček, bohužel jej ale nezakrývám (roztrhla se nám ochranná síť, musíme napravit). Spoléhám na to, že případné kočičince bych ucítila…. ale vím, že nic není 100%. Výkaly po psovi taky úzkostlivě sbírám, ovšem samo se stane, že některý přehlédnu…
Nicméně – v nějakém článku v novinách jsem četla, že toxoplasmósa může u nakažených jedinců vyvolávat stavy, kdy mozek jaksi postupně čím dál víc postrádá jakoukoliv obezřetnost – způsobuje to prý bakterie toxoplasmy, která se potřebuje dostat k přirozenému hostiteli – kočce – tudíž vlastně „deformuje“ pud sebezáchovy u mezihostitele (myši, člověka…) – a údajně se to opravdu nedá vyléčit – prosím, víš, jestli je to pravda nebo jen nějaká „kachna“? Dík 🙂
Ivčo, skoro mi přestalo chutnat. Taky to byl nápad, viď? K odpolední svačince si otevřít tvůj článek… 🙂
Ale máš pravdu, já mívám často výčitky, že s malým na pískoviště nechodím tak často, jak by on asi rád… Ale při představě… no, ani nechci domýšlet… volím často jiné aktivity…
Dávám pochopitelně 5 bodíků…
Mobile Sliding Menu