Když se mi narodilo miminko, nevěděla jsem nic o alergiích, ani o vlivu umělé výživy na dítě, ani to, že se do ní přidává určité procento cukru. Žádný lékař mi neporadil a až mnohem později jsem zjistila – PROČ TO VŠECHNO TRÁPENÍ BYLO. Neznalost se mi vymstila a lékaři neporadili, nezajímalo je to..
Teprve po letech jsem se tím vším zase zabývala a četla vše dostupné v lékařské literatuře, podle příznaků jsem poznala, že můj syn zvracel a bolelo ho bříško, protože měl alergii na mléko, to ovšem nikoho nenapadlo. Takové děti, když jsou mlékem krmeny neustále dál, nakonec mléko v žaludku udrží, ale zůstane jim sklon ke zvracení po celé mladší dětství. To u nás bylo.
Alergie se přenesla do formy astmatu, ne vrozeného, ale získaného opakovanými infekty, imunitní systém byl opotřebováván jednak přizpůsobováním se konzumaci mléka a jednak konzumací sladkého, které jsem z blbosti dětem také dávala. Vrátit to nemohu.
Jak syn dorůstal, jedl podle sebe, sladké nemá rád, mléko a jogurty nejí, stačí mu nízkotučné tvrdé sýry, jinak konzumuje raději jiné bíkloviny.
Světe div se, astma zmizelo, potíže s imunitou se skoro úplně omezily a zvracení zmizelo kdysi dávno. Tak vidíte, že ani já nejsem bezchybná, vždy nad vším přemýšlejte a nenechte se zdolat běžnými starostmi.
Napsal/a: Mgr. Eva Manďáková Svašková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (55 vyjádření)
Spousta faktů a zkušeností se zde opakuje – v individuálních modifikacích.
Musím podpořit Virenčiny slova, co se týče úpřímnosti maminek. Na jednu stranu totiž sestry dostanou úkol všechny šestinedělky rozkojit. A je toho dost – v závislosti na velikosti oddělení – co bychom si namlouval. Jsou pak sestřičky, které vlídně přijdou a vysvětlí, jsou takové, co z Vás udělají tu služku a jen „strčí“ dítě a řeknou, „dej mu pít“. Já zažila nejdříve 3 1/2 denní lekci „dej mu pít“ a když nepije, tak odsávej (personál JIP). Byla jsem ve stresu, bála jsem se, že když moje mamka nekojila, já to taky nezvládnu. Pak lekce pokračovala u jiných sestřiček a tam jsem co 2,5 hodiny musela chodit a snažit se davídka nakrmit. Kontrolovali jsme to na váze a mohu Vám říci, jaký je to stres, když máte 15 minut dítě u jednoho prsu, 15 minut u druhého… a příbytek váhy je nevážitelný (nula). Nikdo mi nenadávat, vždy mi bylo dáno mlíčko a já pochodovala s odsávačkou na pokoj, kde jsem dalších 30 minut pracovala (mám tu o tom na VD jeden článek). Stres to byl stále dokola, ale na oddělení fyziologických novorozenců se neaplikovalo to, co na JIP. Dokonce jsem měla i povoleno zkoušet krmit na pokoji. Uspokojení, že Davídek po nakojeni přibyl 5 gramu byl sok…. ale nekoncila jsem. V porodnici jsem byla 7 dni a dekuji Bohu za to! Dekuji Bohu za to, ze jsem si rekla o odsavacku, ze jsem bojovala prikladanim i odsavanim…. Nebyt te „sily“ to nevzdat, asi bych ted Davidka, kteremu je 10 1/2 mesice, nekojila.
Ale zpet k tem maminkam, co nechteji – zazila jsem takovou na vlastni oci – proste nechtela kojit, ale nerekla to. Akorat personal „balamutila“… a tesila se na to az vypadne a doma da UM. A musim se priklonit k tomu, ze kdyz se tak rozhodla, at je ji vyhoveno.
Na pripravnem kurzu jsem nebyla, ackoli jsem to zvazovala. Na oddeleni sestionedelek bylo spousta vizitek na laktacni poradkyni, ale s zadnou jsem se nekontaktovala.
Kdyz jsem prisla domu, pokracovala jsem v zajetem tempu z nemocnice a taky jsem mela chvile, kdy jsem si rikala „staci mu to?“. Virenka a dalsi moudre VD zeny me podporily a ja jsem hrda, ze to vyslo. Po 8 tydnech prikladani a odsavani jsem Davidka proste nakojila, kdy si rekl. PRO ME JE PROSTE POHODLNE KOJENI… Pro ty, pro ktere je pohodlna lahvicka, at maji lahvicku. Kazdeho volba.
Takze zaverem, kojeni asi opravdu musi clovek zvladnouit sam, ale na druhou stranu, je dobre se ptat a je dobre si nechat poradit. A kdyz chcete, zkusit to…
Matildo, já vím, že jsou problémy. Těžko se můžu vyjadřovat z pozice toho, pro koho Baby friendly není jen značka pro tahání dalších rodiček do naší porodnice, u nás většina kolem kojení pěkně maká. Že se v každém kolektivu najdou slabší místa, to najdou, ale když většina táhne jedním směrem, tak se ty slabší přece jen vezou.
Ale jako gynekoložka v ambulanci vyslechnu právě řádku těch informací o flaškách a mlíku již zakoupených doma. Nejmíň třetina žen se mě v poradně ptá, jaké mléko si má dopředu (dlouhou řadu týdnů před porodem) koupit. Mnohé totiž nevědí, že pracuju i v porodnici. Jen tak třetina žen má zájem a chodí na nějaké předporodní kurzy a jen velmi málo žen jde i na část týkající se právě kojení. Naprosto převládá názor, že to půjde „samo“, co nepůjde, s tím mi poradí a naučím se po porodu. Téměř nikdo předem nechce věřit tomu, že co se v tomto směru v teoretické rovině nenaučí předem, to mu po porodu hlava nebude brát (neb šestinedělně zaujatá dítětem, jeho všemožnými projevy a nekontrolovatelnými přílivy vlastních emocí), že si po porodu prostě skoro nic vůbec nezapamatují. To říkám z letité osobní zkušenosti, několikrát týdně jsem pořádala cca hodinové sezení s maminkami po porodu kolem kojení, ale zapamatovaly si většinou jen několik vět, většinou těch málo důležitých.
Že doma je větší klid, pohoda (tedy když je doma všechno v pořádku, což dnes zdaleka není norma) a v uvolnění jde kojení lépe, je čistá pravda. Není to zdaleka jen personálem porodnice, ještě víc cizím prostředím, režimem dne, který přizpůsobuje žena svému okolí a nikoliv sobě a dítěti, tlakem na rychlý odchod domů, který vázne na správně rychlém přibývání dítěte. Kojení nesvědčí úzkostnost matky, což některé z nás mají dané již povahou, ale hodně přispívá první porod a zejména tlak z rodiny a vědomí, že po porodu nás nečeká klidné šestinedělí s péčí, kterou si každá nedělka víc než zaslouží, ale domácnost plně v naší režii. Opakované snahy babiček obou stran prosadit už u nás v porodnici používání dudlíku a jejich neochota přijmout jiný postoj než svůj je pro mě velmi únavná. Není týden, aby některá babička hlasitě a dlouho neargumentovala tím, že to prostě NEMŮŽE BÝT PROBLÉM. Už nikoho o ničem nepřesvědčuju, každý má právo odmítat cizí názory. Ale já mám potom taky právo říct ženě, že to může mít důsledky, a opravdu se jim to nelíbí.
Díky za názory, malému už za pár měsíců bude 5 let, jenom jsem za tu dobu nevyřešila, co jsem vlastně dělala špatně, a to jsem diskuzí přečetla, časopisů taky, myslím, že jsem byla docela připravená na mimčo, všechno bylo celkem v klidu, porod, nekouřila jsem, nepila jsem, jedla jsem normálně, fakt to doteďka nevím, tak se mě vždycky dotkne, když někdo začne vykládat, jak je kojení snad „spása“ dítěte a všechno ostatní je špatně. Myslím, že pro své dítě jsem udělala, co se týče kojení, maximum, co bylo v mých silách. Ale jinak kojení schvaluju.
Matildo, je to tak, jak jsi napsala, porodnice se pyšní tituly v kojení, ale málo kde, najdeš opravdu sestry, které pomohou a já tu pomoc tak potřebovala, ale bylo mi taky pořád trapné, tam chodit, že malý mi pořád brečí………měla jsem už zkušenost s malou, tak jsem věděla, kdy má mimčo hlad, kdy ho bolí bříško, nebo chce pochovat, evidentně měl pořád hlad…………..protože po jejich příkrmech okamžitě u nich krásně usnul na sesterně a já se akorát trápila………..kdyby hlad neměl, tak příkrm odmítne a bude tam plakat taky:)))
No jo, máme, co ještě dohánět u nás v zemi, aby systém v porodnicích ohledně kojení byl na vysoké úrovni:)))
Virenko, já třeba umělkou výživu doma nachystanou neměla:)))))
Jsem ráda, že se píšeš, vidím to i z té druhé strany a jak už jsem psala, hodně věcí jsem nevěděla:)))
Virenko, pouze za sebe, fakt mi to nedá, zdá se mi to prostě neuvěřitelné… Mám opravdu dost kamarádek, se kterými v posledních desíti letech pochopitelně řešíme jen porody, kojení, výchovu malých dětí. Ani jedna z nás – jak říkáš – neměla už předem krabici mléčné výživy ve skříňce. Spíš jsem poslouchala nářky na chování sestřiček v porodnici. Málokdy jsem zaslechla chválu na to, že sestřičky na novorozeneckém s citem a pochopením pomáhaly maminkám v kojení, v takovém případě pak maminka i doma pokračovala už ve větší pohodě. Ale častější zkušenost je spíš s nervozitou sestřiček, nemám na tebe čas, co zase chceš, pořád máš nějaký problém a furt se ptáš na ty samé věci. A mrsknutá příručka o kojení na noční stolek. A zažila jsem i naprosto dvojí extrém, ten znám ze dvou ostravských porodnic – jedna je a jedna není Baby Friendly hospital – v té jedné při nesnázích při kojení sestra neustále nutila kamarádku, aby přijala pro miminko příkrm v láhvi, jinak že jí malou seberou a odvezou na oddělení a tam ji nakrmí. V té druhé – mamince kojení nešlo a dvě sestřičky na střídačku podle směn maminku neustále kritizovaly a srážely k zemi, že je úplně neschopná, skončilo to stížností u ředitele.
Díky za tvůj pohled z druhé strany, jen mě to docela vyvedlo z míry… Ale faktem je, že je to pro nás všechny hodně citlivé téma a vždycky se to rozvine v podobné diskuze. Na druhou stranu věřím, že když nějaká mamča bude ohledně problémů lovit rady na netu a narazí třeba na tyto stránky, dostane mnoho rad, jak svému miminku a kojení pomoci, a to je důležité.
Anonymní, pro mě je to především hodně málo informací, ale z toho, co píšeš: takto vypadá typicky dítě pijící z prsů s poruchou vypuzovacího reflexu, k tomu dítě nadané sníženou trpělivostí (u kluků dost běžné, mám doma dva).
Vypuzovací reflex je silně závislý na psychice, pokud dítě začne sát a mléko neteče hned, méně trpěliví jedinci se hodně moc zlobí. Je třeba před kojením prsy nahřívat, tím se spouštění mléka zlepšuje, dále nechat dítě pít z jednoho prsu pouze několik minut a hned prsy vystřídat, aby dítěti mléko stále dobře teklo. Prsy během jednoho kojení vystřídat tak, aby z každého pil aspoň 4x. Pokud toto nevede k úpravě stavu, musí kojení někdo vidět a zeptat se na milion dalších věcí, protože nepohoda dítěte a jeho postoj k jídlu odráží všechno od hádavé tchyně po kouření při kojení, mimo jiné i způsob porodu a těhotenské zážitky, bez toho všeho se nedá konkrétní matce a dítěti dobře poradit.
Nijak nezlehčuju tíži některých prožitků souvisejících s prvními měsíci života našich dětí, jen obracím pozornost k tomu, že dětí kojených tak, jak by to bylo pro jejich střevo potřeba, je menšina, do 40%. Všechny ty situace obtížného startu, netrpělivých dětí, „slabého mléka“, by rozhodně neměly tvořit většinu. Jelikož ji tvoří, nejde přehlížet, že se něco skutečně odchýlilo od původního rovnovážného stavu. A tak to prostě je.
Systém (porodnic a domácí pomoci) dobrý není, ale já cítím nedostatek i na straně odběratelů. Moc by mi kolikrát rozjasnilo mysl prosté jednání na rovinu. Ono není snadné mít 15 maminek k „rozkojení“ a všem pomoct dostatečně, a k tomu vědět, že minimálně pět z nich má doma umělou výživu už ve skříňce a předem s ní počítá.
Anonymní, já tě uklidním, něčím podobným jsem si prošla u prvního mimíska a dodneška mě svírá u srdíčka. Jak už jsem psala, mimčo se narodilo a skončilo na Jip, ještě jsem nebyla rozkojená. Snažila jsem se odstříkávat, nešlo, za pomocí sestřiček jsem nahřívala prsa co tři hodiny a pořád se snažila a pořád nic. Pak mě přijali k malé na jip a já se s pomocí sestřiček snažila rozkojit, prsa jak kameny nalité mlékem, ale po nakojení a zvážení přišlo zjištění, že malá nevypila nic, ani kapku. Jen dudlala. Po několika dnech se to začalo zlepšovat a já odcházela rozkojená a s krabicí nutrilonu v tašce.
Další dva měsíce doma horor. Protože jsem se rozhodla, že budu jen kojit a na sušené mléko nepřistoupím. Malá neustále plakala, nepomohlo kojit, nosit, houpat, vozit, prostě nic, neuklidnila se ani u táty, u babičky, jen neustálý pláč. Po dvou měsících téměř žádného přírůstku jsem dostala od dosud trpělivé paní doktorky příkaz k příkrmu a od té doby jsem měla doma zlatíčko. Chudáček, dva měsíce jsem ji trápila, nevěděla jsem si rady, tehdy žádné laktační poradkyně nebyly, já vystresovaná, nevyspaná, zoufalá a zesláblá. I při lahvičce jsem kojila dalších sedm měsíců, bez problémů pila jak z lahvičky tak z prsu.
U dalších dětí už mi šlo kojení o hodně snadněji, ale jak píše Marika, malý sál z prsu i hodinu dvě v kuse a když se odtrhnul, tak řval hlady, strkal si do pusy obě pěsti a sestřičky za mnou chodily, ať ho proboha nakojím, že nesmí takhle plakat. Nepomáhalo vysvětlení, že ho kojím už dvě hodiny v kuse – opravdu sál celou dobu, že si musím zajít taky na záchod, do sprchy, nebo se najíst – pořád za mnou chodily, ať mu dám najíst. Bylo to náročné a táhlo se to dalších šest měsíců, než jsme začali přikrmovat, mezi kojením pauzy sotva půl hodiny, a hned řev, nechtěl nic jiného, než být u prsu, ve dne v noci, zabavit jinak ho nešlo. Vydržela jsem to, ale málem jsem to odnesla svým zdravím.
Nechci, ať to vyzní, že jsem proti kojení, to opravdu ne, a každou kamarádku v kojení naprosto podporuji. Jen vím, že je to nesmírný záběr, znám opravdu málo maminek, které by to měly hned od začátku snadné, kterým by miminko mezi kojením vydrželo dýl než hodinku a půl v klidu, které by nebyly zmožené a unavené. Takže když pak slyším tyto stesky, tak mamču po svých zkušenostech podpořím, protože vím, jak je to těžké, nebudu jí jen říkat, to musíš zvládnout, protože kojit se prostě musí, nechápu, že nechceš kojit, kojení je to nejdůležitější apod… Spíš pak hledám cestičky, jak jí v té situaci co nejvíc pomoci, poradit jiné polohy a jiné metody kojení, masáže, nahřívání prsou, střídání prsou při kojení, ne každá o tom bohužel ví a pro mě tyhle znalosti byly velkou pomocí při problémech s kojením.
No já bych to viděla na špatnou techniku kojení, stávalo se mi to, ale bud pomohlo uchopit hlavičku a přidržet na prsu, do doby, než se pořádně přisál a nebo to hladem nebylo a stačilo ho dát grcnout a nebo pochovat při chůzi:))))
Ano Lien, dítě může plakat i z jiných důvodů, to jo, ale když ho chováš skoro nepřetržitě a ono pořád brečí a už nevíš, co bys udělala a pořád brečí (samozřejmě někdy únavou usne) a pak zas nakrmíš a chováš a ono brečí a to až „hystericky“. Zas myslím, že matka pozná kdy je to hlady, bolestí nebo nedostatkem pozornosti. Taky bych chtěla názor: Když dítě přiložíte, ono se přicucne a párkrát „hladově“ potáhne a pak se pustí začne brečet, zkoušíte ho dokola přikládat a pokaždé je to stejný scénář, podotýkám až do té doby než mu poprvé dáte láhev a ono ji vypije a pak usne, po probuzení vás nečeká řev, ale úsměv? Chci slyšet názor těch zkušenějších.
Ale jo Mari, já ti nic nevytýkám, jen jsem reagovala na to, že sestry mají maminku rozkojit. Dítě nemusí plakat jen hlady, třeba mu chybí něco jiného.
Lien, ty sestry tam jsou od toho, aby maminku to kojení a rozkojení naučily, ukázali polohy, co dělat s prsy…….jedna sestra mi dala malého k prsu, chytla ho za hlavičku, namáčkla na prso a ty koj……….jde o tu podporu od nich a aby s maminkou komunikovaly, tohle se mi zdá nezbytné………jak jsi psala, byla jsi na to sama a vidíš, kdyby se k tobě sestry upnuly, aby tě to naučily, poradily, pomohly, nemusela si být na to sama:)))
O laktačních sestrách slyším poprvé, asistentku jsem doma měla dvakrát na hodinku, ale nic moc:))
Rozkojuje se častým přikládáním k prsu, myslíš si, že bylo málo, když jsem ho měla u prsu hodinu a pořád dokola???? Já byla rozkojená pěkně, mlíko mi i teklo ven, ale jakmile chytil hlad, tak je dokázal vysát tak, že nic nebylo a malý pořád brečel hlady………….prostě mi pomohlo, když jsem se nedala, nechala ho bud plakat a nebo ho zabavila na dobu tří hodin do dalšího kojení, do té doby bylo zase mléko vytvořené, tak se nasytil:)))
2.měsíce muka, ale zvládli jsme to, zvykl si na interval 3-4.hod. na kojení a bylo to už celkem neuplakané miminko, ale začátek byl dost krutý:)))
No, pokud očekáváte, že vás někdo rozkojí, tak se ani nedivím, že to nejde, ona se totiž maminka musí rozkojit sama a ne čekat, že to někdo udělá za ní, ale čemu se divím, když už teď doktoři i rodí.
Taky jsem zažila otřesný přístup sester, které mi měly být oporou a poradit. Existují ale přece také porodní asistentky, nebo laktační poradkyně, které se chovají jinak. Je pravda, že já jsem si tím nakonec prošla opravdu sama, ale tenkrát jsem neměla internet a na vsi ani možnost navštívit někoho, kdo s kojením zkušenosti má (dobré), ale ve větších městech s internetem u pusy, nevím proč se neobrátit pro radu a pomoc. Nebo předem, i když to jsem si ani neuměla představit, že to nepůjde samo od sebe.
no jo, jako marika, ale s tím rozdílem, že mi pro prcka nedali ani ten sunar a ještě mi řekli, že se nesnažím a děcko krom tří hodin v noci kdy spalo, tak zbytek prořvalo a to doslova, byla jsem z toho „na prášky“. Vydržela jsem to ještě měsíc a pak jsem si řekla, ať si každý o mě myslí, co chce a šla jsem koupit sušené mlíko. Mimčo sice řvalo dál, ale ne tolik a tak neutišitelně. Pak už fakt stačilo ho vzít na ruce a aspoň se dalo utišit. To píšu jenom proto, že maminy, co to tak mají, tak aby se necítily jako neschopné matky jenom proto, že nekojí, kojení učitě dobré je, ale když to nejde, tak se přece nezblázníme a nebudeme se obviňovat, že dítě je nemocné, protože jsme nekojily, protože sama si myslím, že o tom to až tak není.
Virenko, jsem ráda, že jsi napsala, spoustů věcí jsem nevěděla………..celkem se shodují i s Matildou……..prostě naše hektičná doba kojení moc neprospívá, proto tak málo plně kojených dětí:))))
A samozřejmě taky hodně záleží na porodnici, pyšní se tituly v kojení, ale v některých ti prd vysvětlí, jak se to dělá, co je dobré, co špatné, tady je totiž začátek tohoto úskalí, aby maminkám pomohli, mají několik dní, aby dokázali maminku rozkojit a vše jí vysvětlit:))))
Je ti taky prd platné, když příjdou pákrát za den zkontrolovat papír,jestli kojíš, miminko čůrá a kaká, ale aby s maminkou řádně komunikovali, to prostě ne…….já za něma chodila pořád, že mi malý pořád pláče, měla jsem ho u prsu i hodinu, grcal pěkně, počůraný nebyl, chovala jsem ho pořád, měnila prsa, měnila polohy, ale pláč neustával, když jsem si mačkala prs, tak nic, šla jsem za něma, ty mi prsa zkontrolovali, uznali, že je mám prázdné, bodejt by ne po hodině urgentního sání a co ony udělali???? Vzali malého, dokrmili ho a usnul u nich v sesterně a já byla na nervy, jak jsem neschopná a s pláčem odcházela do pokoje:(((((
Rady jako teplou sprchu na prsa, masáže???? Nic, nic neřekli a to mě mrzelo nejvíc:)))
Takže záleží hodně na těchto sestrách, jak se k tomuto postaví a jestli dokáží maminku rozkojit, pak je to hodně jejich zásluha………………jinak si musí maminka pomoct sama, ale je to opravdu o nervy, přijít na to, aby mimino nebylo hladové a kojení mu vyloženě stačilo:)))
V takových situacích se nedivím maminkám, že se bojí říct, že kojit nechtějí už v porodnici a nedivím se, že se pak doma uchýlí k náhradnímu mlíčku:)))
Matildo, já jsem nerozváděla obsah té věty o kvalitě mléka, ale to, že jsi napsala – „to mi nikdo nevymluví“. Proč by, znovu opakuju, ti to měl někdo vymlouvat? Jde jen o to, zda toto svoje přesvědčení nebudeš dál šířit jako objektivní pravdu, protože na takový soud zkušenost s několika vlastními dětmi prostě nestačí.
A k tomu pohodlí, to nebyla útočná věta, jen popis faktu, že plně kojených dětí je podle údajů sbíraných českými pediatry od KAŽDÉHO dítěte jen mezi 35-39% a v posledních letech spíše dále klesá. Většina matek dojde k nějakému kompromisu mezi kojením a jinými potřebami dřív než za půl roku, který střevo dítěte potřebuje k úplnému vyzrání. Pohodlí je argument, který nejčastěji uvádějí ženy samy (většinou ne pravda tímto slovem, ale to neznamená, že se o pohodlí nejedná) – jde o: klid a pauzu mezi jídly aspoň 2-3 hodiny, spící dítě, noční delší pauza v kojení. To jsou nejčastěji uváděné důvody, ne můj osobní názor. Pravý název dudlíku – šidítko – používá málokdo a fakt, že dítě po umělém mléce nespí dobře zasycené, ale díky velké zátěži střeva, které má co dělat cca 3 hodiny, aby umělé mléko vůbec zvládlo zpracovat na živiny ( a díky tomu organismus dítěte jede na velmi snížený plyn – tudíž dítě mnohem déle spí), to se taky maminkám moc nechce číst ani říkat. Všichni, kdo jsme kojili, víme, že to chce úsilí, úpravu celého životního režimu komplet, zabrat dostávají veškeré mezilidské vztahy. Ano, to všechno s sebou příchod dítěte nese. Už prostě nejsme tak odolné a uneseme o něco méně zátěže. Nikomu ( a už vůbec nikomu osobně tady na VD) to nevytýkám, je to charakteristické pro naši dobu. Že jsou na tom jednotlivci jinak, to jistě jsou, ale kolem 60%českých dětí dostatečně dlouho kojeno prostě není, je to většina a je možné to na ročních údajích na statisících dětí takto opravdu říct.
Jak se to má s imunitou, to je předmětem neustávajících výzkumů a studií a dost možná bude za pár let informací spousta nových, třebas i protikladných, kdoví. Kojení asi nebude lék na dobrou imunitu jako takový, jen tím, co bylo vždycky – ochranou malého kojence (matčiny protilátky v mléce) zejména v době, kdy kolem 5.měsíce života nemá vlastní protilátky žádné a ty z dělohy od maminky jeho tělo právě všechny rozložilo. Na tomhle se nemění nic a pravda, vyšší hygienický standard, lepší výživa a proočkovaná populace skýtá mnohem méně rizik než v dobách dřívějších, kde kojení opravdu životy zachraňovalo. Jen se sama sebe ptám, jak dlouho nám toto může vydržet…
Virenko, vůbec si nemyslím, že se do mě navážíš, naopak, jsem moc ráda, že jsi se tu vyskytla. Já jsem pouze napsala své zkušenosti, získané ze svých dětí a z dětí v okolí, jejichž maminky a průběh všeho dobře znám.
Ta věta o kvalitě mateřského mléka, mrzí mě, že zrovna tohle tě nakrklo, byla to jen reakce na větičku někoho, kdo psal níže, že neexistuje chudé mlíčko nebo něco takového. Já samozřejmě jako laik nevím, kolik mělo mé mléko živin oproti zrovna té kamarádky. Jen – opět subjektivně – soudím podle toho,jak vypadalo a podle toho, jak vypadaly její děti, byli to cvalíčci nejen váhou, ale i růstem. Kdežto já jsem musela u každého dítěte chodit na kontrolní kojení, abych přesvědčila lékaře, že o příkrmu není třeba uvažovat a stejně se mi to u první dcerky nepovedlo, ale to už je jiná otázka, otázka naprostého nedostatku zkušeností a na blízku tehdy nebyl nikdo, kdo by mi s kojením pomohl.
A pokud je to s tou imunitou tak, jak píšeš, že se spíš projeví až u dětí kojených plně prvních šest měsíců a pak kojených dál, no tak pak tomu stejně nerozumím. Další dvě děti mám výlučně kojené šest měsíců bez příkrmů a pak kojené do jednoho roku. Nemocné byly od narození.
No a pak to, že dnešní maminky chtějí hlavně pohodlí a za cenu té nejlehčí cesty si chtějí všechno usnadnit – promiň, já v tomhle s tebou fakt nemůžu souhlasit. Nemám zkušenost s tisíci maminkami, jako ty. Ale maminky, které ze svého okolí znám a k nimž patřím i já, kojily svá miminka s všeobětující láskou bez pomocných cestiček, dudlík mé kojené děti po dobu kojení nechtěly, stejně jako pití z lahvičky, a maminku měly ve dne v noci u sebe, kdykoliv o to požádaly.
A to je za mě všechno. Kojení je nádherné, ale jsou situace, kdy to maminka i přes své nejsilnější přesvědčení a veškerou vynaloženou energii prostě nezvládá. Pak je ta hranice, kdy už by lahvička s mlíčkem víc pomohla, než uškodila, velmi křehká a maminka sama má problém ji určit, protože je i okolím masírovaná, aby kojila za každou cenu.
Ale koukám, že se to od tématu článku dost zvrtlo…:-)
Vireko, diky za Tvuj prispevek, nechci to tu vice rozmazavat, ale pokud cisla, ktera pises opravdu popisuji soucasny stav – tak uz konecne chapu slova vsech lekaru, ktere jsem za posledniho pul roku potkala 🙂
Koukám, že debata zase sklouzla k tomu, zda kojení je pro dítě významné plus, nebo zda jsou kojící matky maniačky požadující kojení po každém kolem sebe…
Z hlediska autorky to chápu, je to už dřív a to, co je od nás dostatečně daleko a není to osobní, to obvykle vidíme docela snadno, přehledně, každá tříska toho problému je nám přehledně jasná. Tehdy byly matky od kojení zrazovány a velmi chybně instruovány, takže se kojení většinou nedařilo udržet déle než pár týdnů. Že toho nejedna tehdejší matka lituje, o tom vím, ale nedá se zpětně vůbec nic udělat, tak to bylo – a dnes je to zase jinak.
Trochu mě překvapují některé formulace, třeba: …Každé mlíčko je jiné, to mi nikdo nevymluví… (Matilda) — Proč by ti to někdo měl vymlouvat? Jestli máš pevný, hotový názor, proč jej rozebírat znovu? Tvoje pravda je něco, v co ty sama věříš. Nebude to možná pravda pro nikoho jiného.
Všechny, kdo nepracujeme s tisíci dětmi ročně, pracujeme se zkušenostmi v malých číslech, to bych ráda řekla já. Je hezké, když se tu dělíme o osobní prožitky, ale není možné na základě třeba svých pěti porodů (a už vůbec ne jednoho dvou) zevšeobecňovat. Není možné říct, že kojící máma si nemá kdy odpočinout, když se denně vyspí 3-4 hodiny – to platí jen u některých, řada žen spí docela dobře s jedním dvěma nočními kojeními a spokojená máma je prostě méně slyšet, méně píše do poraden (proč taky, když ji nic netrápí) nebo o tom rozmlouvá s druhými.
Nechci, aby to vypadalo, že se navážím do Matildy (ten příspěvek je poslední a tak mi na něj nejvíc padl zrak). Jen chci říct, že plně kojených dětí déle než 2-3 měsíce je málo. Prospěch kojení pro imunitu kojence je pri výlučném kojení 6 měsíců a déle, vše může pokazit jedna jediná dávka dokrmu umělým mlékem. Protože takových dětí je méně než 40%, logicky ani ze svého nevelkého okolí takových dětí neznáme moc. Snad si všichni uvědomujeme, že nemocí přibývá v celé populaci našich dětí, kojených jako nekojených. Kdo má zdravé dítě tříleté, může být na tom o 2 roky později úplně jinak. Žijeme v době, kdy našim dětem nepomůže ani kojení, tak to ze všeho nejspíš vidím já.
Celé debaty kojit-nekojit už se mi smrskávají na profesionální zkušenost. Matky (stejně jako všichni současní lidi) chtějí čím dál víc pohodlí. Pokud je potřeba překonávat překážky, volí raději zkratku – dudlík, lahev, argument je psychická pohoda. I po překonání překážky ale člověk dojde psychické pohody, tou zkratkou je to prostě dřív a bez práce. Druhotně si lidský mozek zdůvodní jakékoliv jednání. Pro mě je cenné, pokud je žena upřímná, nelže si do kapsy a řekne: chci lahev, protože se chci v noci vyspat. Nemusí už dodávat polopravdu, že pro dítě je to výhra taky, když má mámu v pohodě. Dítě by možná raději mámu o něco méně v pohodě, ale s nočním přitulením, napitím a tím, že ho máma bere i méně dokonalé a s trochou nepohodlí. To nemůžeme nikdo vědět. Dítě není ten, kdo rozhoduje, to je matka. Nikdy nikoho neposuzuju podle toho, zda kojil nebo nekojil, i když to patří k mé profesi. Ale moc mě mrzí, že ženy, které kojit ve skutečnosti zájem nemají, toto rovnou neřeknou (někdy kvůli manželovi, kvůli tomu, aby nevypadali „jako sobci“ před rodinou, kamarádkami, personálem porodnice atd.), já bych ušetřila nemálo energie při nácviku kojení a dala bych ho třeba té, která kojit velmi chce a moc se nedaří. Protože dnes se už kojení musíme opravdu učit, je to dovednost, která se předávala generacemi staršími ženami těm mladším a tento kruh byl násilně přerušen na několik generací. Tak je to dneska a posuzovat se mezi sebou na základě toho, zda někdo podstupuje kojení nebo ne, je podle mě hloupost. Přes naše rozdílné geny, rodinná prostředí, životní situace, rodinné opory bychom se měly aspoň zkusit navzájem pochopit, ne se mezi sebou hodnotit.
Tak já se taky přidám – to je právě to, co nechápu.
Kojení se hodně propaguje a je to fajn. Mlíko po ruce v každé chvíli a je levné. Na druhou stranu jsem děti od sebe neodlepila, chtěly pít v každou denní i noční dobu. Hodina a půl byl nejdelší interval, jinak se přestávky mezi kojením pohybovaly od půl hoďky do hoďky. Pro maminku je to dost velký záběr, zvlášť, když je na všechno sama a nemá si kdy odpočinout. K tomu se automaticky přidá stres z toho, jak se práce hromadí, jak každou noc naspí třeba jen tři čtyři hodinky. Musíte se opravdu strašně snažit, abyste se po psychické stránce držely v co největší pohodě, jinak to maminku smete. Když se k tomu ještě přidají počáteční problémy s kojením, tak se nedivím, že to mamča nevydrží a tenhle stres radši vymění za klid u lahvičky, kdy může miminko nakrmit kdokoliv jiný, táta, babi, či starší sourozenec, intervaly mezi krmením se prodlouží a dítě je po lahvičce často sytější.
A k té imunitě, ráda podotknu, že jsem měla kojené všechny tři děti, pouze první dcerka měla příkrm Nutrilon, protože skončila po narození na Jip a plné kojení se už nezdařilo, prostě vůbec nepřibírala na váze, spíš o pár deko týdně zhubla. No nic, mezi svými třemi dětmi nevysleduji změnu, všechny tři byly od narození často nemocné, rýmy, záněty průdušek, ušní infekce. Doma nemáme ani přetopeno, ani sterilní prostředí, každý den jsme venku, v létě v zimě. Od miminka děti spávaly v kočárku každý den klidně i v mrazu. A můj synoveček, od malička na Sunaru, neboť jeho mamča po narození musela zůstat v nemocnici bohužel bez něj a prcek zůstal na starost tátovi, babičce a mě. Je to zdravý kluk jak řípa, jsou mu tři roky a měl zatím jen třikrát rýmu a jinak nic. Takže to, že kojení naprosto podporuje imunitu, ve svém okolí nevidím a moc tomu nevěřím.
U malého jsem s kojením skončila v roce, protože bez výhrad sám přešel na Sunar. Kupujeme vanilkový a je moc chutný, ale na tom až tak nezáleží… O kvalitě mateřského mléka by se taky dalo polemizovat, protože když jsme měly s kamarádkou miminka a spolu jsme odstříkaly mléko, tak ona měla nahoře dvoucentimetrovou vrstvu smetany. Mé mlíčko se podobalo mlékem obarvené vodě. Její dítě přibíralo kilo a půl měsíčně. To mé – a každé, ne jen to jedno, s bídou 450g měsíčně. Každé mlíčko je jiné, to mi nikdo nevymluví.
A k paní magistře, která napsala tento článek – nevím, do jaké generace maminek spadá, mě to připadá, že toto všechno absolvovala ještě v době, kdy se o intoleranci kravského mléka ještě tolik nevědělo, bohužel. Tak jako já, když jsem se narodila, taky nikdo neznal nesnášenlivost lepku a skoro jsem umřela, než mě přestali cpát každodenně krupicí a chytrá paní doktorka přišla se zázračnou dietou – bezlepkovou.
Pat, já vím, že to není jen o tom kojení,ale je zajímavé, že kojené děti delší dobu jsou tak nemocné……. a přitom kojení dává do vínku imunitnímu systému, vím, že záleží na genetických dispozicích………….a také jde o otužování, já taky chodím s dětma ven, každý den, i kdyby to mělo být jen na půl hodiny, at je mráz nebo ne, at je horko nebo ne:)))
Asi záleží hodně na mamince, jak se k tomu postaví, bud bude mít okolo miminka všechno sterilní, nebude s ním chodit ven v mrazech, nevystaví ho některým vlivům, pak bude miminko nemocné a nepomůže ani kojení……….já si teda myslím, že takhle to funguje:)))
Mobile Sliding Menu