Jak jsem ubližovala z blbosti synovi

Rubrika: Péče o dítě

868023_newborn_drinking_milkKdyž se mi narodilo miminko, nevěděla jsem nic o alergiích, ani o vlivu umělé výživy na dítě, ani to, že se do ní přidává určité procento cukru. Žádný lékař mi neporadil a až mnohem později jsem zjistila – PROČ TO VŠECHNO TRÁPENÍ BYLO. Neznalost se mi vymstila a lékaři neporadili, nezajímalo je to..Po třech týdnech jsem už nemohla kojit, nastoupil sunar s příměsí glukózy, děťátko mělo po něm bolení bříška a zvracelo ho, podle zvyků jsem mu plenkou nahřívala bříško a šla se dotázat lékaře. Bylo mi řečeno, abych sunar trochu přisladila, že děti blinkají normálně a bolení bříška jsou větry. Trápení se zažíváním trochu ustoupilo, časté zvracení zůstalo a přidávaly se zcela nepochopitelně časté infekce, které se těžko potlačovaly i antibiotiky, nakonec po šesti letech nastoupilo léčení na poruchu imunity. Dál jsme bojovali s častými nemocemi a já to mockrát oplakala.

Teprve po letech jsem se tím vším zase zabývala a četla vše dostupné v lékařské literatuře, podle příznaků jsem poznala, že můj syn zvracel a bolelo ho bříško, protože měl alergii na mléko, to ovšem nikoho nenapadlo. Takové děti, když jsou mlékem krmeny neustále dál, nakonec mléko v žaludku udrží, ale zůstane jim sklon ke zvracení po celé mladší dětství. To u nás bylo.

Alergie se přenesla do formy astmatu, ne vrozeného, ale získaného opakovanými infekty, imunitní systém byl opotřebováván jednak přizpůsobováním se konzumaci mléka a jednak konzumací sladkého, které jsem z blbosti dětem také dávala. Vrátit to nemohu.

Jak syn dorůstal, jedl podle sebe, sladké nemá rád, mléko a jogurty nejí, stačí mu nízkotučné tvrdé sýry, jinak konzumuje raději jiné bíkloviny.

Světe div se, astma zmizelo, potíže s imunitou se skoro úplně omezily a zvracení zmizelo kdysi dávno. Tak vidíte, že ani já nejsem bezchybná, vždy nad vším přemýšlejte a nenechte se zdolat běžnými starostmi.

Autorka vede na serveru VašeDěti.cz poradnu Hubnutí. Sama provozuje kgdolu.estranky.cz.

Napsal/a: Mgr. Eva Manďáková Svašková

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (55 vyjádření)

  • Virenka

    Mariko, mléčné výrobky nejsou k životu zvlášť důležité, když je vyřadíš, nijak to na úbytku energie nepocítíš. Dá se bez nich naprosto pohodlně žít.
    Energii dodávají hlavně sacharidové potraviny.

    S tou borreliozou to nevím, buď dostala matka nevhodné ATB (borrelioza je vážné onemocnění a většinou se léčí kombinací několika typů ATB, z nichž většina se s kojením neslučuje), nebo jí někdo doporučil přestat kojit na základě neznalosti problému nebo zastaralých doporučení, to nejsem schopná z tak mála údajů říct. Borreliozu dítě může dostat v děloze od těhotné matky, průkaz přenosu kojením není.

  • Soni, já si myslím, že třeba to hrůza není, ale já zase neumím pozřít náhražky, byla bych bez energie, i když pro miminko každá maminka udělá cokoliv, že??? I to sojové mléko by vypila:))))

  • Mariko, bezmléčná dieta není žádná hrůza, taky jsme měli podezření na intoleranci, takže jsem asi dva měsíce jedla bezmléčně a šlo to. Divila by ses, kolik šizených výrobků se dá na trhu najít. Navíc pít se dá rýžové mléko nebo ovesné.

    Syn měl intoleranci později, až když byl odstavený a přechod na normální stravu trval asi rok a půl. Taky se najedl dosytosti, za pár týdnů se v bezmléčných výrobcích člověk zorientuje.

  • No já vím, že ATB přechází do mléka, z několika informací vím, že by neměly škodit, ale zaráží mě fakt, že od matky může mít tu alergií na bílkovinu…………já bych byla traumatizováná, protože bych nejedla nic jiného, než jen ovoce a to jen některé, všechno mléčné pryč, na pití jen čaj a nebo džusy, prostě musí to být hrozné, jak pro matku, tak i pro to dítě:(((((((Přece matka ne,ůže získat tolik energie z toho mála, co by jedla:))))
    A víte, co mě zajímá???? Proč kamarádka, které našli boreliozu, musela ze dne na den přestat kojit na doporučení lékaře, mohlo by se to dítě nakazit také a nebo ty ATB nejsou vyrobená pro matky, které kojí?????

  • Pavlinkav

    Mariko, nejsem Virenka, na kterou je adresován tvůj dotaz, ale ano, je to tak. Pokud má dítě dispozici k alergii na kravskou bílkovinu, může se to projevit i při kojení, když matka jí mléčné výrobky. Proto při podezření se první doporučuje mamince vynechat mléčné výrobky.
    No a že ATB můžou přecházet do mléka, to je myslím známý fakt, ne?

  • Virenka

    Mariko, matka užívá ATB s ohledem na to, že kojí – většinou taková, která jsou bezpečná i pro těhotné a koneckonců i pro novorozence. Dítěti se samozřejmě nějaká ATB do mléka dostanou, ale fyzicky mu neškodí a má větší prospěch z nepřerušeného kojení než i z dočasného přechodu na více zatěžující jiný typ výživy.

    Ano, některé matky velmi holdující mléku mohou mít ve svém mléku příliš alergizujících látek, proto se taky matkám, jejichž děti mají projevy poruch zažívání, doporučuje bezmléčná dieta. Ale i u matek, které mléko vůbec a jogurt nebo sýr zřídka, není výskyt těchto látek nulový. Dítě se silnou dispozicí k alergii dokáže reagovat i v tomto případě a stává se to. Takové dítě potom samozřejmě nemůže žádnou běžnou umělou výživu a dostává vysoce štěpenou stravu, bohužel nákladnou.

  • Virenka

    Měla by být, většinou má dítě projevy jak blinkací, tak kakací – často krev ve stolici. Dost to miminko devastuje, ubývá na váze, má utrápený výraz. To vyburcuje skoro každého, ale kdo má smůlu na mírnější průběh, taky může unikat nějakou dobu, iluze si nedělám.

    Já jsem pochopila, že ty jsi za odhalení ráda, i já jsem byla ráda, když nakonec došlo souhrou dění k rozpoznání problému a ze dne na den skončil 🙂
    Ale můj o dost mladší bratr měl alergii na kravské mléko taky, dlouho se to nepoznalo. Tehdy byl jen Sunar, kojení běžně končilo kolem šestinedělí. Nebylo ani žádné sojové mléko, žádná skutečná varianta k sunaru, takže vím, že různě šíbovali čajíčky a tak, dokud nebyly příkrmy, bylo opravdu ouvej. A zůstal mu ještě roky příšerný ekzém… Maminka si sice nijak hluboce nevyčítá, že nekojila, ale mrzelo ji to taky, říkala, že kdyby je v kojení povzbuzovali, že by určitě větší část žen kojila déle a u dětí se nemusely takové věci projevit, nebo aspoň ne u tak maličkých, pro které potom nebylo k jídlu nic jiného…

  • Hm, tak to je zajímavé, co jsi Virenko napsala, připadám si jako laik ted, když napíši, že když matka kojí a holduje mléčným výrobkům, tak to dítě může mít z mateřského mléka alergií na tu kravskou bílkovinu????
    Tak mě ted k tomu napadá, že pokud matka v době kojení musí brát antibiotika, že to není pro dítě škodlivé??????
    Tohle zrovna nechápu:((((((

  • Pavlinkav

    Já jsem právě ráda, že to doktorku vůbec napadlo takto řešit, chápu, jak si u těch mimísků musí všechno domýšlet a spojovat do souvislostí… Takže my jsme vlastně měli štěstí. Než nás chtěla odeslat na gastro, jestli to není ruflux, nechala udělat sérii krevních testů a bylo vymalováno.
    Alergie na mléčnou bílkovinu je závažnější a možná tím ale líp rozpoznatelná, ne?

  • Virenka

    Pavlinkav, já ti rozumím. Tady se už naráží na limit rozpoznávání potíží, doktoři nás vidí krátce, dítě je často ve společnosti někoho jiného než matky „společenské“ a vypadá celkem dost výborně a dost to mate. Moji kluci nemají intoleranci laktozy, ale starší měl taky vleklé zažívací potíže a bojkotoval kojení, jak se později ukázalo, šlo o střevní infekci ošklivou bakterií, ale měsíce se potíže shrnovaly pod koliky a nervózní prvničku… Já z toho doktorku neviním, protože si sama uvědomuju, jak těžko se v takových příznacích zorientovat, ale moc mě mrzí, že se prostě neudělal ten výtěr, jak se obvykle dělá skoro každému dítěti (nám ne), protože bychom měli léčbu a tím synek bezbolestnou pohodu o 5 měsíců dřív.

    K tématu jsem nepsala i proto, že alergii na kravské mléko mohou mít i výlučně kojené děti. To je ten paradox. I ženy, které příliš neholdují mléčným výrobkům, mají v mateřském mléce antigeny kravského mléka a děti mohou reagovat alergicky. Proto jsem k tomu neměla co dodat, autorka asi cítí, že kdyby kojila, možná potíže nebyly. Tehdy bylo umělé mléko jiné než nyní, takže možná má pravdu. Dnes bych si stejnou věcí vůbec jistá nebyla.

  • Pavlinkav

    Ano Virenko, u nás se jedná o méně závažnou intoleranci laktózy. Vím, že je to „banálnější“ porucha, ale mě to prostě naskočilo jako asociace s tím ubližováním synovi… (u nás teda dceři ;o) ) a s tím, že někdo nemůže nebo nechce kojit. Ke kojení se vyjadřovat nechci, k mléku ano ;o) Protože já bláhová tehdy kupovala Čajánek, který obsahuje mléčný cukr, protože je nejlíp stravitelný :o)) No a malá blinkala a blinkala a já jsem už byla na nervy…

  • Virenka

    Pavlinkav, není mi úplně jasné, zda je tvoje dcerka alergická na bílkovinu kravského mléka – tak, jak se domnívá autorka článku o svém synovi, nebo zda máte intoleranci mléčného cukru – laktosy? Z toho, že máte bezlaktozové mléko, bych soudila na to druhé. Tento stav není většinou nijak nebezpečný, jen má velmi obtěžující příznaky a ty se daří odstranit právě odstraněním mléčného cukru – laktozy – ze stravy. Střevo není poškozeno jako při alergii na kravskou bílkovinu, jen má nedostatek enzymu, který laktozu štěpí. Tento stav může být dědičný – často jsou v rodině další členové, kteří nesnášejí dobře mléko (v dospělosti hlavně průjem po mléčných výrobcích), anebo je důsledkem střevního onemocnění – část lidí má po průjmových onemocněních na přechodnou dobu projevy intolerance laktozy, které po čase zcela odeznívají.

    Je dobře, že potíže tvé dcerky odezněly, ale pokud je alergie na kravskou bílkovinu, většinou jsou příznaky závažné a diagnoza bývá rozpoznána dřív.

  • Pavlinkav

    NO ale abysme se vrátily k původnímu tématu.
    Naší malé zjistili intoleranci taky až v roce, protože měla jen část symptomů souvisejících s intolerancí. Ostatní prostě zapadaly buď do klasických kolik nebo do škatulky „uřvané dítě“.
    Takže do půlroku byla plně kojená, od půlroku příkrmy + kojení a v roce po diagnoze jsem to musela stopnout ze dne na den a dostala bezlaktózové mléko, které pila do tří let. Teď fungujeme bez mléka, už mám vyzkoušené, které zakysané výrobky může a je dobře. Vyšli nám vstříc i ve školce a funguje to.
    Doktorka tvrdí, že z toho vyroste, dřív jsem to řešila, teď už je mi to vesele jedno, prostě jsme si zvykli, upravili jídelníček i teplou kuchyni, poučili okolí a jedeme dál :o)
    Rozhodně jsem hrozně vděčná doktorce, že ji tato diagnoza napadla „už“ v roce…

  • Matilda

    Bokul, to je všechno krásné. Trošku se musím zastat jedné věci – já jsem chodila do předporodních kurzů 3x. Pokaždé od 7. měsíce. Zkušenost má je taková, že tě to na problémy s kojením vůbec nepřipraví a pak nestíháš koukat, co že se to děje. Ochotné milé paní, co vedou tyto kurzy- tedy aspoň ty, kam jsem chodila já, působí na maminky dojmem, že kojení je ta nejsnadnější věc na světě. Výsledkem je téměř ve všech případech absolutní rozčarování nad bolestí a stresem s neustálého vážení miminka. Budou ti s úsměvem na rtech opakovat, že kojení nesmí nikdy bolet. Ale to, jaká je to bolest zpočátku, než si bradavky zvyknou na neustálé sání, na to maminka připravená není. Na to, jak bolí prsa v den nalití mlékem a jak bolí jejich masírování, to taky neřeknou. Jaká je to šílená bolest, když chytíte zánět prsu a musíte i během něj kojit a hlavně nahřívat a odstříkávat. Toto byly všechno věci, které mě strašně překvapily a vyvedly z míry. Protože jsem se o nich vůbec nedověděla předem. Pouze – kojení půjde samo, kojit může opravdu každá žena. A když to pak najednou nejde, maminka si myslí, že je nějaký exot, že je to hrozné, že se vymyká všem statistikám, i když ona by zrovna tak kojit chtěla.
    V podstatě ti řeknu, že předporodní kurzy mi byly celkem k ničemu. Porodnice mě stejně nikdy nenechala rodit v jiné poloze než v pololeže, lékař mi pokaždé bez ptaní tlačil dítě z břicha – ale to už jsme zase jinde. Jediné, co bylo fajn, pokecat si s ostatními maminami a pak plavání, to mi dělalo moc dobře. Ale jinak – vyhozené peníze.

    Bokul, jsi dravec a já taky, proto jsme své děti kojily i za cenu toho všeho kolem. Ale uznávám, ne všechny maminky zvládnou ten kolotoč kolem neustálého odstříkávání (mě to odsávačkou nikdy nešlo, vždycky jsem musela ručně), jak píšeš, ta hrůza, že kojíš své miminko a na váze se ručička nepohne ani o píď, a proto se pak často stane, že i přes tuto veškerou snahu maminka přijde z porodnice domů a mlíčko prostě není, stres tu laktaci prostě zastavuje. A další věc – zvládat toto neskutečné tempo, když máš doma víc malých dětí, které taky potřebují tvou péči, fakt se nedivím, že to při vážnějších problémech vzdají…

  • ctiradka

    Já už se dlouho chci vyjádřit k tomu kojení a pořád mi nějak nezbývá čas si k tomu sednout… Nečetla jsem všechny komentáře, jenom namátkou…

    V něčem souhlasím s LIen, zejména v tom, že by se věci měly nazývat pravými jmény. Já uznávám, že když někdo kojit NECHCE, tak na to má právo se tak rozhodnout, ale taky mě vadí, když to někdo schovává za to, že „nemůže“. Prostě nevidím nic hrozného na tom, že někdo řekne „kojení mi nejde, nevím si rady, jsem nervózní, že malý málo vypije, jsem z toho už vyčerpaná a zoufalá, tak sjem se rozhodla, že na to kašlu, protože s UM budeme oba spokojení“… Tohleto je rozhodnutí ženy je to její věc, ale vadí mi, že se toto schovává za ono „mám málo mlíka, není mi přáno kojit, v rodině mi říkají, že u nás se to dědí, že i tak kojím nejdýl ze všech…apod…“. takže tohleto vadí mi, protože kojit jde ve velké většině případů, rozhodně v mnohem více procentech, enž tvvrdí maminky.

    K mému kojení. U prvního jsem jako prvorodička nejdříve taky myslela, že „kojení jde samo“. Chodila jsem na předporodní kurz do nemocnice a tam sjem se dozvěděla, že to není tak úplně pravda, nicméně pořád jsem nevěděla, jak to bude v „praxi“. První porod komplokovaný, náročný, stresový a nakonec klešťový, malého mi nepřiložili, protože ho odnesli do inkubátoru, chodila jsem se na něho dívat, přiložili mi ho poprvé až asi za 15 hodin a to mi ho hned odnesli. Nosili mi ho na kojení asi dva dny a brali si ho zpět prý na pozorování. Já tenkrát moc nevěděla. Po dvou dnech jsem ho už měla u sebe, prtoože prý „se u u mě daří dobře“… Nicméně kojení jsme zvládli. taky jsem si prošla bolestivým kojením, pořád jsem se chodila ptát, co dělám špatně, když se tvrdí, že kojení nebolí. KOntrolovali mě různé sestřičky, vždy říkali, že dobrý, že prostě mám citlivější bradavky, že to přejde. Chvílema to bolelo dost,ale já VEDĚLA, že CHCI kojit, že prostě pro to udělám hodně… Domů mě pustili z porodnice, až věděli, že jsem schopná si sama odstříkat mlíko z nalitých prsou. (jinak mluvím o té porodnici Baby Friendly v Ostravě, kterou zmínila i Matilda). Až zpětně jsem ocenila ten přístup, protože co se kojení týče, tak mi podali spoustu informací, byla jsem dobře „vybavená“, abych věděla co dělat. Řekli mi taky o spurtech, takže jsem věděla, že je to „normální“… protože spousta maminek odstaví dítka v těch to obdobích taky zbytečně. Protože mi vše vysvětlily a sestry byly ochotné chodit radit a kontrolovat opravdu kdykoliv, i v noci, tak jsem šla domů spokojená, vyrovnaná a s vědomím, že to zvládneme. Věděla jsem, že nemám řešit, že dítko pije někdy častěji, jindy méně, prostě kojila jsem podle potřeby dítka, ne podle hodinek. taky jsem věděla, že je nesmysl dítko po každém kojení vážit a zjišťovat, kolik vypilo (i to někdo dělá, bohužel..), protože bych se tím jenom stresovala. taky k tomu přispěla moje dětská MUDRa, která má „moderní názory“ a když mi dítko jednou méně přibralo, tak nic nehrotila (jako jiné mudry kamarádek třeba), prostě řekla, že se to stát může, že ale příště už by přibrat měl.. A bylo to tak. První dítko jsem kojila do roka a čtvrt.
    U druhého dítka vše probíhalo úplně hladce, já už věděla i prakticky co a jak a navíc i porod byl bezproblémový, takže jsem jenom „sršila“ štěstím. Sestřičky mě chodili jenom omrknout a vždy mě chválily, protože neměly se mnou žádnou práci, všechno šlo nadmíru v pořádku. Jenda maminka ale na pokoji problém s kojením měla. A dost velký. Sestřičky se jí pomoct snažily, chodily taky pomáhat kdykoliv, v noci s ní třeba 2 hodiny odstříkávaly mléko…nicměné moc se nedařila komunikace. Ona maminka byla moc upjatá na to, že u prvního porodu ji v jiné porodnici dali nějaký „lék“, který ji kojení spustil, byla moc upjatá na to, že jí to bez toho léku nepůjde, že moc nespolupracovala. Sestry už byly naštvané, i když se držely a snažily to nedát najevo, ale já to vím, protože jsem se s nima bavila na chodbě, když jsem je šla pro tu maminku zavolat, že brečí ve sprše… Nakonec si ta maminka vynutila onen „lék“, jak to dopadlo s jejím kojením ale nevím…

    Další příběh: když jsem čekala první dítko, nevěděla jsem si rady s výbavou a tak jsem se ptala zkušenější švagrové, co jako pořídit, co je potřeba. Mezi věcma mi řekla, že je potřeba flaška na mlíko a na čaj a krabici UM. Já věděla, že chci kojit, ale tak nějak jsem neměla představu, jak je to s mlíkem „navíc“, flašku jsem koupila a nikdy jsme ji nepoužili. Um jsem nekoupila, protože jsem si říkala, že kdby bylo potřeba, dá se vždy zajet do nějaké pohotovostní lékárny, ale i tak mi byla prostě „doporučena“, jako povinná výbava od maminy, která měla své mimčo dva roky přede mnou….takže mladé maminky… Hodně maminek ovlivní i takovéto „rady zkušenějších“…
    O radách babiček ani nemluvím, protože já jsem v rodině za špatnou, že jsem dětem nedala dudlík hned po propuštění z porodnice, že nepijou čajík z flašky (proč, když plně kojím, že…) a to ani nemluvím o tom, že ten čajík by měly pít s cukrem nebo s medem…že…a jiné podobné zaručené rady.
    Jeden člen z rodiny mi třeba během 3 týdnů řekl 3 krát zaručený verdikt ohledně mého mlíka. Jendou jsem řekal, že malý nepřibral moc – bylo to, že mám zaručeně slabé mlíko. Za týden jsme se bavily, jak malý spí a jí řekla, že v noci se mi vzbudí tak po 6 hodinách – verdikt zněl, že mám zaručeně „silné mlíko“, další týden jsem nějak jenom řekla, že má teD´malý blbé období, že je pořád přisátý (onene spurt) – verdikt opět zněl, že mám „slabé mlíko“.. No, já se musela smát, jedna osoba mi každý týden říkala něco o mém slabém a silném mlíku… a přitom o tom opravdu ví prd. 🙂

    Co tím chci říct…kojení je o psychice. Matka musí být přesvědčená, že kojit chce, a pokud to opravdu chce, musí být připravená na to, že nastane problém, který se musí řešit a ihned řešit… Musí mít informace, jaké situace mohou nastat, aby ji sebemenší výkyv hned nerozhodil. A opravdu je VELMI důležitá pohoda a víra sama v sebe a miminko… Neschovávat problémy za věty typu „mám to dané, že nemůžu“, pokud kojit chci, tak to nevzdávat hned bez boje a pokud kojit nechci, tak si to přiznat a nedělat ze sebe před okolím „chudáka“, že „to máme v rodině“….

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist