4. Odmítání skutečně výživných potravin
Tento bod úzce souvisí s tím předchozím.
Dítě zvyklé na přeslazené výrobky určitě neocení přirozenou sladkou chuť ovoce nebo některé zeleniny. Jeho chuťové pohárky jsou navyklé na nepřirozenou sladkost, která se v čerstvých potravinách nevyskytuje.
Návyk na tyto umělé chutě začíná často už v kojeneckém věku, protože náhradní umělá mléka jsou doslazována. Pokud žena začne své miminko přikrmovat, dítě postupně bude dávat přednost sladšímu zdroji potravy, až nakonec mateřské mléko bojkotuje úplně, což je obrovská škoda.
Po většinu lidské existence byla sladká chuť pro tělo signálem, že surovina je jedlá a zároveň výživná. V dnešní době to už ale u spousty potravin neplatí, protože průmyslově vyráběné výrobky obsahují ledacos, ale opravdu důležité látky aby v nich člověk pohledal.
Zejména u dětí je preference sladké chuti až do 4. roku věku určující. Jde ale o to, jaké zdroje sladké chuti jim nabídnete.
Pokud dítě snídá pečivo (v horším případě kupované cereálie jako jsou müsli směsi nebo cornflakes), svačí doslazovaný jogurt nebo lipánek, obědvá těstoviny s kečupem, odpoledne si smlsne na Brumíkovi, povečeří chleba s marmeládou a sem tam to proleje džusíkem nebo sladkou minerálkou, pak je jasné, že nemá ani dostatek bílkovin, tuků, ale ani vitamínů a minerálů a dalších látek, které nutně potřebuje ke správnému růstu a vývoji.
Tento příklad je samozřejmě nadsazený, ale myslím, že zase tak daleko od reality dnešních dní nebude. Kolik dětí se povrtá v jídle, které obsahuje všechny důležité složky, a raději si počká na něco „lepšího“?
Všechno se to sčítá
Možná si říkáte, že tohle všechno je přehnané, děti to vyběhají, že jsou odolné a vlastně víceméně zdravé, tak co.
Na to vám odpovím, že všechny snězené cukříky se sčítají a to, že teď dítě nemá s ničím problém, neznamená, že jeho tělo dokáže špatně nastavenou stravu zvládat dlouhodobě.
A to, co vidím kolem sebe, je spíše důkaz toho, že dětský organismus je velmi citlivý. Mnoha zdravotním problémům lze předcházet zdravou stravou. Bohužel si to spousta lidí ani nespojí a smíří se s už třetími antibiotiky během půl roku.
Druhou věcí je, že děti si v prvních letech života tvoří návyky, které si nesou do dospělosti. Neodpustím si svojí oblíbenou poznámku, že úkolem rodičů je naučit děti jíst správně. Není nutné dělat hysterii okolo každého lízátka, ale neměl by to být denodenní standard.
V dalších dílech se podíváme na rozdělení sacharidů a na to, jaké jejich zdroje upřednostňovat.
Knihy, z kterých jsem čerpala a doporučuji je k přečtení i vám:
Hartwigovi, D. a M.: Jídlo na prvním místě
Fořt, P.: K čemu jsou diety
Sonnenburgovi, J. a E.: Zdravá střeva
