Technika kojení

Rubrika: Kojení

161068_lactation_3V předchozím díle jsme si řekli o principu tvorby mléka. Tento díl bych zaměřila na techniku kojení, využívání reflexů dítěte při kojení , upozornila bych na časté chyby a přidala pár tipů jak na děti, které u kojení usínají. A další zajímavosti, které jste možná ještě neslyšeli.


Většina maminek si pomyslí, že na kojení přeci není nic tak těžkého a přesto je špatná technika kojení nejčastější příčinou problémů a i zbytečného odstavení.
Jistě zajímavý je fakt, že dítě se učí pozdějšímu sání již v prenatálním věku. V optimální děložní pozici má dítě zkřížené ruce a ústy dosáhne na předloktí paží. Značnou část času věnuje právě sání předloktí, pije plodovou vodu. I po porodu můžeme někdy pozorovat, že může mít miminko tmavé fleky na předloktí, modřinky, způsobené právě sáním. Toto cvičení novorozence připravuje na kojení. Pokud v děloze správně saje předloktí, má doširoka otevřená ústa, což je ideální. Některé děti si ovšem v děloze sají palec, či jiný prst. A pokud si sami zkusíte, je v tom velký rozdíl, sát předloktí a palec vyžaduje úplně jinou techniku. Zde neotevírají ústa a právě tento návyk může po porodu způsobovat určitý problém, kdy se děcko hůře přichytá k bradavce matky a správnou techniku se musí naučit.
Základní podmínkou, aby mohlo dítě dobře sát, je přiměřená bradavka matky, která je vytažitelná. U dítěte pak optimální velikost brady a úst. K různým problémům, jako je např. vpáčená bradavka atd.  se vrátím v dalším dílu seriálu o kojení.

Při kojení využíváme reflexy dítěte:

  • Hledací – nejprve přejíždíme bradavkou rty dítěte, které bude reagovat otáčením hlavy a hledáním – následně doširoka otevře ústa a vyplázne jazyk – v tento moment je dítě nejlépe připraveno pro sání. Základem je, aby dítě mělo v ústech mimo bradavky i co nejvíce z dvorce prsu.
  • Sací – na horním patře (ve vzdálenosti asi 1,5 cm) se nachází sací bod. Při jeho podráždění, dítě vytvoří jazykem vlnu a saje. Pokud je špatná technika a bradavka se nedotýká tohoto bodu, dítě se pouští a špatně saje.
  • Polykací – spouštěcí zónou je zadní část jazyka. Po vstříknutí mléka dojde k jeho polknutí.

Při kojení dbáme na to, aby se nos, brada a tvář dítěte dotýkala prsu matky a aby dítě mělo v ústech nejen bradavku, ale i co největší část dvorce. Dále, aby tělo dítěte kopírovalo tělo matky. Všechny prsty kromě palce by měly být pod prsem.
Příroda vybrala jednu polohu na dýchání i sání. Pokud zaujme dítě i matka vhodnou polohu, hlava dítěte je jakoby zakloněná, čelist směřuje kupředu. Názorně si to představme tak, že si zkusíme přiložit před svůj nos např. květinu. Pokud k ní chceme přičichnout, pak uděláte pohyb, kdy mírně zakloníte hlavu. Sami si zkuste a to je ta správná poloha hlavy dítěte při kojení.

Většina prvorodiček se při kojení obává toho, že miminko nemůže u prsu dobře dýchat. Ve snaze uvolnit nosík pak záměrně mačkají prs v místě nosu dítěte a snaží se vytvořit nějaké místečko pro nos. Ve skutečnosti se ale stane, že tímto manévrem povytáhnou z úst jinak dobře přisátého novorozence část bradavky a dvorce. V ten moment může dojít k poškození bradavky a k neefektivnímu sání.
Maminky opravdu nemusí mít strach, dítě si nosem v prsu už to místečko na dýchání vytvoří.

Při kojení by ruka matky neměla přesahovat spojnici uší dítěte – maminka může držet hlavičku dítěte, ale pouze za zátylek. Stejně tak je nevhodné jakékoliv dráždění již přisátého dítěte. Což je častou chybou při usínání miminka během kojení, kdy chce matka jeho aktivitu podpořit. Pokud matka, ve snaze probudit, dítě pošimrá na tváři, okamžitě prso pustí a začne opět hledat. Důvodem je zapojení hledacího reflexu. Matka tedy musí opakovaně podpořit sací reflex, stlačením prsu za dvorcem. Jakmile se bradavka dotkne sacího bodu v ústech dítěte, začne opět sát.

Častou chybou je také přikládání brečícího dítěte. Pokud dítě brečí, pak při vložení prsu do úst zůstane bradavka pod jazykem a dolní ret se vtlačí dovnitř, nikoliv ven, jak by tomu mělo být při správné technice.

Dobrou techniku kojení můžeme kontrolovat i tak, že pozorujeme tkáň prsu mimo ústa dítěte. Ta by se neměla nikde napínat, nebo jinak hýbat. Dále by po kojení neměla být bradavka odřená, zploštělá či jinak poškozená.

Jak vidíte, je technika opravdu velmi důležitá a jak matce, tak dítěti trvá určitý čas, než se dokonale sžijí a najdou si tu svou nejlepší polohu.

Předchozí díl seriálu o kojení – Co možná ještě nevíte o mateřském mléce
Další díl seriálu o kojení – Stavy působící problémy s kojením a kojení po císařském řezu
Autorka je laktační poradkyně – matka, členka LALI a na portále VašeDěti.cz vede poradnu Kojení.

Napsal/a: Petra Hottmarová

Toto taky stojí za přečtení!

Tip na výlet: Jestřebí hory a frankfurtská polévka

Jedno letní pondělí jsme chtěli využít krásného počasí a vyrazit někam do přírody. Našli jsme dvě dosud nezdolané rozhledny

Čtu dál →

Recenze: Nepovedené kouzlo – Emilka a ztracená škola

Ráda by vám představila knižní novinku autorky Petry Martiškové s názvem Nepovedené kouzlo – Emilka a ztracená škola, která

Čtu dál →

Recenze: Jak to bylo s panem vlkem?

„To je o Karkulce? To přece znám. Všechny pohádky mám přečtený už dávno, vždyť je mi DESET, mami!“ sdělil mi

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • No, mě to před tím taky nenapadlo ale fakt to jde 🙂 ale je taky fakt,co mi říkaly, že kdybych měla dvojčata, tak má taky každej jedno….

  • Lien

    Tedy mošt, to slyšim prvně, jinak se vším umělým dopusy je na tom malá stejně, pije z hrnečku a sebou nosím kojeneckou flašku bez dudlíku a pije rovnou z ní umí i z obyč. petky.

  • Lien, ano, celý 2 roky z levého prsu, pravý ani ťuk, ze začátku jsem odstříkávala a dávala jí to ze stříkačky (asi týden) ale postupně jsem zjistila, že jí to jedno opravdu stačí…. a tak už jsem to nehrotila a ona se do dnes ani nenaučila pít z flašky, pije rovnou z hrníčku, nesnáší nic umělýho v puse (dudlíky, savičky, pítka… NIC) jediný z čeho se mi napila jsou takové ty flašky od malé Matonky a pod. s tím pítkem,
    no aspon nemusíme nic odnaučovat 😉

  • Lien

    Mošt a celou dobu z jednoho prsu?

  • Ahoj, pěkný článek, já musím říct, že mé začátky kojení byly šílené, jelikož jsem rodila císařem a malou mi nosily na kojení jen když jim tam řvala, tak nám to vůbec nešlo, nechtělo se jí přisát…..i přes veškeré snahy sester, které mi nosily různé kojící pomůcky… obulela jsem to a protože jsem kojit chtěla, tak když jsem jí už mohla mít u sebe celý den, tak jsem zatla zuby a nevšímala si rozkousaných bradavek a zkoušela to dál… a nakonec se nám kojení rozjelo, sice pila jen z levého prsa ale jedna sestřička mě ubezpečila, že to není problém, že „ukojit“ se dá dítě i z jednoho prsu:-)
    A výsledek, kojila jsem 2 roky a 2 měsíce :-)) a kojila bych klidně dál ale malá se odstavila sama 😉

  • JanaK

    Opravdu pěkný článek – jen malá drobnost – když kojení ani po velkém snažení nejde, zavolejte laktační poradkyni, spolu se téměř pokaždé kojení podaří 🙂
    Jinak držím všem maminám palce

  • redakce

    Moc se omlouvám, vypadl mi podpis.
    Petra Hottmarová

  • redakce

    Děkuji všem za reakce.

    Babofko, díky. Jsem ráda, že u tebe pomohly sestřičky v nemocnici. Většinou se totiž setkávám s názorem, že sestry nemají na ukázku kojení a na pomoc čas. Přijdou, přiloží… a maminko, starejte se.
    Stejně tak pozitivní je, pokud má někdo tak skvělou paní doktorku, taky myslím, že takových není zrovna dost.
    A třeba se tě otázka kojení ještě týkat bude. :-))

    Lien, také děkuji. Právě popisované „záchvaty“ strachu, že maminka nemá dost mléka jsou myslím hodně časté. A samozřejmě laktaci příliš neprospívají. Když se maminka uklidní, s miminkem se sladí, pak je to dobrá cesta k pohodovému kojení do budoucna.
    O zánětech budu psát v dalších dílech. Někdy to opravdu není sranda, přes bolest vše zvládnout a kojení se nevzdat.
    Fajn, že kojíš stále, užívej si to! 🙂

    Hanino25, také tobě děkuji za reakci.
    Gratuluji k tak dlouhému kojení! A máš pravdu, všechny začátky jsou těžké.
    I proto se snažím psát články třeba i pro těhulky, které čekají první miminko. Nechci nikoho strašit, jen třeba ukázat, že vše nemusí jít automaticky samo, aby pak maminka nebyla překvapená a dokázala zůstat v klidu.
    Technika kojení je opravdu hodně důležitá, ač se to na první pohled nemusí zdát. Samozřejmě, jak je dítě starší, pak na celou techniku můžeme jako mávnutím proutku zapomenout. Starší dítě se bez problému nakojí třeba i v takové poloze, že rozum zůstává stát. Má to už vymakané, na rozdíl od novorozence, který se všemu musí teprve učit.

  • I já si myslela,že je to sranda:) Měla sem výhodu,já těhotná,má matka kojící a já okukovala jak na to a už se těšila až mé dítě se přisaje…
    Nastal den D a mě bylo souzeno poznat,že opravdu to není tak snadné jak to vypadá.
    Martin před šestou ráno narozen,v poledne už sestry začly být nervozní,že nechce se probrat k jídlu a tak to začlo.
    U postele čtyři stály a já mrně v náručí.Nejstarší sestra poradila jak postupovat, přesně dle článku.Bradavkou jsem po pusince šmejdila a Martin jen otevřel oko a koukl pohledem dej te pokoj a spal dál.
    Takže šlo se na něj jinak.Jedna sestřička ho pošinrala na nožičce,druhá prstem po tvářičce a třetí se snažila mu bradavku vložit do pusiny.Čtvrtá komentovala a já byla z toho celá špatná.
    A Martin nic…Nechali ho v klidu a zkoušelo se několikrát.
    Hrozný pocit.No nakonec se to zvládlo /pomalu až večer/ a přiznávám místečko na nosík jsem dělala u obou dětí:)
    Martina jsem kojila asi do 9 měsíců a Hanču do 3 let,takže techniku kojení mám v malýku:)A jako všechno :začátky jsou vždycky těžký,ale dají se zvládnout.

  • Lien

    Pěkný článek, taky se těším na další. Já jsem problémy s kojením neměla, tedy až na hysterické záchvaty v začátcích, že nemám dost mléka. A párkrát zánět, ale mám výbornou parťačku, tak jsme vše zvládly a kojím doteď.

  • Petro, díky za pěkný, čtivý a srozumitelný článeček se spoustou zajímavostí. Zhltla jsem ho jako malinu 🙂 Musím říct, že jsem měla štěstí na sestřičky, které mi předaly zásadní informace a upozornily na největší chyby. A my jsme kojili do roka. A musím vyzdvihnout i paní doktorku, která hned neplašila s umělými příkrmy, když malý zpočátku nepřibíral přesně podle tabulek. Nestresovaly, uklidnily a kojili jsme dál. Takže určitě záleží hlavně na lidech, které na cestě za kojením potkáme a pomohou nám tou cestou jít dál nebo naopak…
    I když se mě kojení už netýká, stejně si ráda přečtu další zajímavosti o něm. Těším se na další článeček! 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist