Štěstí v neštěstí

Rubrika: Od srdce i od plic

ctyrlistekPomalu si začínám zvykat na fakt, že se mi dějí neuvěřitelné věci. Vždy v okamžiku klidu, tzn. když to nečekám, se stane něco překvapivého a nepříjemného – tedy malér. A tak přemýšlím, zda platí rčení: „štěstí v neštěstí“. A platí. Do písmene a do puntíku. Sama jsem se přesvědčila na vlastní kůži…

V týdnu jsem jela do města, musela jsem. Potřebovala jsem synovi dokoupit vybavení na lyžařský výcvik. Auto jsem nechala na úplně plném parkovišti a vydala se cestou necestou, tedy sněhem a ledem, na nákupy. Po úspěšném splnění úkolu jsem se obtěžkaná nákupními taškami vracela na parkoviště. První, čeho jsem si všimla, bylo, že mám zaklopené zpětné zrcátko. Zůstala jsem stát. Kabelka mi přepadla z ramene. A můj pohled spočinul na dveřích. Rýha jako hrom a dveře promáčklé. Zasyčela jsem: to snad ne. A pár vteřin mi trvalo, než mi to seplo. Někdo mě naboural. Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo. Žádní lidé, žádný pohyb. Znovu jsem se podívala na své auto. Asi abych uvěřila. A opravdu – přední dveře promáčklé. Chtělo se mi brečet. Co budu dělat? Koho mám zavolat?
Stála jsem tam úplně ochromená. Někdo mi naboural auto a odjel. To snad není možný!

Zavolala jsem manžela. Do telefonu jsem kníkala jako školačka. Mám nabourané auto. Přijeď pro mě. Slzičky na krajíčku. Zcela logicky se zeptal: „Co se stalo?“ A já na to: „Nevím.“
Manžel: „Jak nevíš?“ Odpovídám třesoucím se hlasem: „Já u toho nebyla.“ A to už se úplně klepu. Nohy se mi podlamují. Zalomím mobil, vsunu ho do kabelky, odemknu auto, ukládám tašky do kufru a najednou zahlédnu něco bílého. Zavřu kufr. Zpozorním. Za stěračem něco je. Obejdu auto, ano, za stěračem je „něco“ bílého. Při pohledu zblízka zjistím, že je to kus utržené krabice. Vezmu ho do ruky. Je tu napsáno: „Dobrý den, kolem 17h vám nabouraly dveře, SPZ vozu je xxx, svědci jsou na tel.č. xxx.“ Čtu ten lístek pořád dokola. Chvíli mi trvá, než se mi to v hlavě přerovná. Někdo to viděl. Někdo u toho byl. A nechal mi tu vzkaz! Vytočím číslo uvedené na lístku. Ozve se příjemný mladý mužský hlas: „Ano, ano. My jsem šli s přítelkyní po chodníku a viděli jsme to. Nabouralo do vás auto, řidička toho vozu vystoupila, podívala se, co se stalo, chvíli u vašeho auta stála, pak nastoupila do vozu a odjela.“

Pak už to vzalo rychlý spád. Přijel manžel. Spolu jsme jeli na policii. Nahlásili jsme nehodu. A za hodinu už jsme stáli před domem řidičky. Přišla nám otevřít mlaďounká slečna a můj muž na ní hned spustil: „Vy jste nabourala mojí ženě auto a ujela jste.“ A to mládě ze sebe sype: „Promiňte, moc se omlouvám. Já jsem zpanikařila. Ano. Nabourala jsem. Já vím. Nevěděla jsem, co mám dělat…. Promiňte. Já jsem vás neviděla (mínila mé auto). Promiňte…

Povyměňujeme si všechny potřebné údaje, jména, adresy, čísla aut a mobilů.
A odjíždíme domů.
Jsem zmrzlá jako drozd. Drkotají mi zuby. Hlavou se mi honí spousta myšlenek. A dlouho mi trvá, než se mi podaří se uklidnit…
Nebýt slušných, všímavých a pohotových lidí, kde bych byla?
A pak že nejde mít štěstí v neštěstí…

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Píšete omluvenky z plavání?

Představte si, že vaše dítě je sportovní anti talent, nebo „koordinační psanec“ neumí ani jezdit na kole, nemá moc vlohy

Čtu dál →

[Soutěž] Bombarďák – Čtvrtek

Bombarďák vydal nové album. A co je nejlepší? Že ho teď 2 z vás můžou vyhrát v naší soutěži

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)

  • Padmé

    Frančice, děkuji.
    🙂

    Hanino, ono to není zas tak „divoké“, tedy teď si to tak nějak vybíráme (tu smůlu s autama), ale předchozích 10 let bylo naprosto klidných a bez nehod.:-)
    Jinak – se svou dcerou o tom jistě můžeš promluvit, zeptat se jí, jak by třeba reagovala, co by udělala, ještě nemá žádné zkušenosti, tak uvidíš, co Ti řekne.

  • Ještě že tak to dopadlo…
    Když Vás tak tu čtu sem ráda,že auto nemám.A doufám,že naše mladá se řadí mezi ty slušné,kteří svou vinnu uznávaj.Teda zatím si stačila trošku promáčknout zadní blatník při hodinách na zmrzlé silnici brzo ráno o svodidla sama a já se modlím,aby nikomu nemusela říkat :promiňte já to nezvládla…a když už tak aby se k tomu postavila čelem.

  • Tak tomu opravdu říkám štěstí v neštěstí. Moc pěkně napsané. A je vidět, že dobrý člověk ještě žije.

  • Padmé

    Děkuji Vám všem za Vaše komentáře, za Vaše vlastní zkušenosti a zážitky, díííky moc, bylo to milé, příjemné, zajímavé a místy i mrazivé počtení. 🙂

    Už jsem „bez“ autíčka (je v autoservisu) … A tento týden budu pouze „rychlonožka“. 🙂

  • Padmé…….moc pěkný článek……je fajn, že existují hdoní lidé, kterým není lhostejný i cizí člověk:))))

    Nám se stalo něco horšího……byly tři hodiny ráno a rána, jak z děla, nevěnovali jsem tomu pozornost…..asi jsme usnuli a najednou zvonek, policisté….nevěřila jsem vlastním očím, před domem jsme měli my a náš soused auta na odpis….opilý mladík nezvládl řízení a naboural do zaparkovaných aut před našími domy, nejprve do sousedovic auta a to jeho auto nabouralo naše, taková to byla rána, škodovka opilce byla bez přední části, zůstaly jen zadní sedačky……a on???? Měl je pár škrábanců a utíkal, ale všímavý soused od naproti po něm začal křičet, ať nikam neutíká a zůstane, že volal už policajty……takže naštěstí zůstal……a nabouraná auta??? Ta byla odepsaná na totálky:)))

    Takže jsem ráda za nelhostejnost druhých…….takových lidí je totiž poskrovnu:)))

  • Padmé, moc hezky píšeš. Úplně jsem cítila tu tvou ochromenost nad rozbitým autem.
    Dobře, že se to všechno vyřeší tak jak má.

    Já tuto situaci znám z té druhé strany. Manžel už za tmy vyjížel z parkoviště a prostě „neviděl“, že za ním je auto. Taky rozbité dveře, musela to být podobná situace. Šel tehdy zazvonit na panelák před kterým to auto stálo a majitelku našel raz dva.
    No jo, stane se 🙁 Ale člověk by měl být schopný vzít na sebe tu zodpovědnost a zachovat se tak jak má.
    To, co píše Horempádem a Bramborka je děs. 🙁

  • ctiradka

    Padmé, dobře to dopadlo, na tu situaci..Nečetla jsem komentáře, ale my zažili taky něco podobného…
    Před rokem, sedíme večer doma, jedno dítě dva a půl, s druhým těhotná, auto psané na mě… Zvonek…. sousedka, že nám někdo naboural auto a odešel. Jdu ven, bylo osm večer, manžel se mnou, dítě teda taky. Prohlížíme auto, voláme policajty, čekáme venku asi hodinu, než přijedou…
    To auto, co nás nabouralo stálo před náma, respektive stálo větší polovinou na chodníku, tak, jak by si střízlivý nestoupl. Nezláme to auto, ani řidiče. Soused přichází, že to viděl, že ten člověk byl ožralý na mol, protože se plantal, že neuměl ani chodit. MEzi náma, střízlivý člověk by takhle nemohl nikdy zaparkovat a navíc po tom, co by někoho nabuřil by určitě neodešel a nenechal vše tak, včetně střepů na chodníku..atd… Policajti sepusijí, fotí a na nás pořvávají snědí spoluobčané z oken místní ubytovny. Manža se jich pak zeptal, ejslti neví, čí to auto je a oni nám ukázali okno toho „řidiče“. Policie si pro něho došla. Chlápek totálně na mol, samozřejmě tvrdil, že on už tu stojí několik hodin, že jsme museli naborat my jeho, že on pil pivo u televize… Nakonec nám to odsvědčil dobrovolně soused, jinak bychom se ještě dohadovali, kdo koho naboural. Policie odjíždí s tím, že si máme zavolat na jeho pojišťvonu. Hned doma na netu zjišťuju, že auto NEMÁ zákonnou pojistku (to je super, že policie tohleto neví, že… prostě pojistka zrušena, řidič se prokázal neplatnou)..takže začalo další kolečko vyřizování přes Českou kancelář pojistitelů (blahořečím tomu, že jsme měli havarijku, tak aspon bylo z čehu uhradit opravu a pojišťovna si to vyřešila…, jinak nevím, co bychom dělali..). Vyřizování spoustu, protože se mezitím zjistilo, že on ani nebyl majitelem auta, Prostě majitelka auto prodala a dala někomu i doklady (techničák, doklad o pojistce) na své jméno. POjistku samozřejme zrušila, ale doklad někdo jiný používal dál. takže vlastně nakonec bude popotahovaná ona bývalá majitelka, která auto sice prodalal, ale nijak nepřepsala na nového majitele, takže ona stále jakoby provozovala auto bez platné pojistky… Ani nevím, jak z toho vyvázl opilý řidič (nebyli jsme u nehody, nikdo nás o ničem neinformoval), ale jak znám naše zákony, tak předpokládám, že nijak. Protože ho nikdo „nechytl“ přímo při nehodě, tak mu alkohol nikdo nedokáže, protože odešel a tvrdil,ž e pil doma. To, že odešel z místa nehody, to se určitě zamete pod stůl…. To, že se prokazoval neplatným dokladem o pijstce (protože když vím, že ji neplatím, tak asi ení… – byla zrušena už více než půl roku…že..), to se jistě taky zamete….
    A ani nemluvím o tom, že i při vyřizování s kanceláří pojistitelů to byla zábava, protože my museli zapltati spoluúčast na havarijce. Naší pojišťovně kancelář vrátila peníze, ale ještě bylo v jednání, jeslti nám vrátí celou část naší spoluúčasti, nebo se to budee kráti o nějaký díl prý opotřebení.. Nakonec nám vrátili vše, protože máme nové auto, ale při představě, že máme auto starší a oni má odečtou nějaký díl s tím, že jsme za „starý“ dostali „nový“..tak mě ještě omyje… Je to tady nespravedlnost…

  • Králíček4

    Padmé,opravdu jsi měla štěstí.Takových slušných lidí je málo co ti dokáží pomoci.

  • Anonymní

    Padmé, hezký článek ze života:-)
    No, já mám takovou zkušenost: ulici nad náma někdo chlapovi utrhl zrcátko autem(je tam dost úzká silnice). Já měla na autě shodou okolností zrcátko rozbitý, ale tak už půl roku před tím (jen z lenosti jsem odkládala opravnu a jezdila s polorozbitým). Za stěračem lísteček, že se mám stydět, že se ani nedokážu omluvit:-( Milý pán asi obcházel auta okolo bloku….Tak jsem mu zavolala a vysvětlila, zároveň i s tím, že by neměl nikoho obviňovat před tím, než si něco ověří…Otázkou je, zda uvěřil…Nicméně ten blok opravdu obešel a naše autíčko tam stálo přímo na ráně, tak proč to asi nezkusit (řekl si).Každopádně tentokrát jsem v tom byla zcela nevinně:-)

    No, kéž by takových lidí, jako v tvém případě bylo více.

    Přihodím ještě jedno – před třema rokama nás naboural v Německu Němec, byla ledovka a jeho auto jelo dál, než chtěl. Bylo to naštěstí jen na parkovišti, rychlost nula, nula nic, takže se nic nestalo. Naštěstí. Jen si pamatuju, jak jsem vylítla z obchodu a ječela, a on chudák jen zíral, pře mi nerozuměl ani prd, co jsem nadávala:-)Ale zafungovala neverbální komunikace, omluvil se, žádná škoda nebyla, a já se nakonec ještě omluvila za ten hysterickej záchvat.

    Tak hlavně všem – šťastnou cestu a bez nehod:-)

    Ivča a Domča

  • Lussy

    Padmé,
    to je krásný, je vidět, že dobrý lidi se ještě najdou a tys na ně natrefila.
    Když si to představím z druhý strany, tak se přiznám, že nevím co bych dělala v tom okamžiku :-(. Majitel auta nikde a obávám se, že v tom prvotním šoku by mě nenapadlo volat policii a udat se.
    Hlavně že to tak dopadlo a peníze dostanete.

  • Lien

    Padmé, moc pěkný článek, i když se teď dost často říká, to co píše Peťka, osobně mám jinou zkušenost, nestalo se mi, že by někdo na ulici „umíral“ a nikdo se nestaral. Tak hlavně ať se tě takové štěstíčko drží.

  • Padmé

    Horempádem, díky za napsání.
    To, co popisuješ, je hodně smutné. Je to o povaze člověka („rovnej“ chlap by vám tohle neudělal). A že to nikdo neřeší – to je ještě smutnější… Ach jo…

    Peťko, děkuji, že jsi napsala.
    Však jsem si toho vědoma, že to byla KLIKA jako hrom. Obzvlášť když jsem dneska viděla tu předpokládanou částku za opravu. Slušní lidé jsou a je potřeba to vědět. Nejen to zlé, ale i to dobré se „musí“ šířit.:-)

  • Peťka

    Padmé, to je opravdu neskutečné štěstí. Až se tomu divím, to bych snad ani nevěřila, že v dnešní době budou lidi takto ochotní.
    Vždyť to vidíme dnes a denně, někdo zkolabuje na ulici a ostatní ho ještě zašlápnou. Pomoc žádná. 🙁
    Nám se nedávno stalo něco podobného, ale bohužel, kdo do auta narazil netušíme, takže máme promáčklý nárazník a škodu nám už nikdo neuhradí.

  • No Padmé, taky ti gratuluji ke štěstí. Můj manžel před dvěma či více lety zastavil u prodejny autodílů. Než stačil vystoupit, tak do něj zezadu narazilo auto. I když se rychle vzpamatoval a věděl , která bije, tak řidič i s autem ujel. Viděla to desítka lidí. Měli jsme komplet uražený zadní nárazník. Manžel zavolal polici, kolemjdoucí nahlásili SPZ, dosvědčili, co se stalo, že zřejmě řidič toho auta nevěnoval pozornost řízení, protože jinak by do auta zaparkovaného na krajnici, na přehledné ulici nenaboural.
    Nic zaprotokolovalo se to a i s policií manžel zajel na místo bydliště majitele vozu. Otevřela nějaká žena a že muž není doma a neví o ničem, že by někde boural. Šlo to do řízení a do dnešního dne to není vyřešeno a škodu nám nikdy nikdo neuhradil. Majitel vozu to tehdy svalil na osobu blízskou.

    Proto ti gratuluji, že jste to takhle vyřešili. My takovýchto nehod měli vícero a nikdy nám nikdo nepřiznal svou vinu a policie to nikdy neuzavřela. Kdyby mi všichni chtěli zaplatit, tak mám bezva dovolenou v Karibiku :-))

  • Padmé

    Bramborko, děkuji za napsání.
    Dnes jsem byla s autíčkem v servisu a technik povídal, že je to na výměnu dveří a oprava bude stát cca 30 tis. Kč.
    Jsem nesmírně vděčná osudu, že mi „přihrál“ do cesty slušné lidi. Takhle to zaplatí pojišťovna. Uff.
    Bramborko, to je mi líto (ta tvoje zkušenost, je to sprosťárna), umím si to představit, je to k vzteku a člověk je úplně bezmocný, ach jo…

  • Anonymní

    Tak tomu říkám štěstí((-: Já byla jeden den autem nakupovat a druhý den jím manžel jel do práce. Z práce mi volá – přiznej se, kde jsi bourala? Nebourala!?! Někdo do mně nacouval u obchoďáku, narovnal ohnutou značku a ujel. To, že mi doslova urval chladič, se projevilo až druhý den…))))-: Bramborka

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist