Dnes bych se ve svém článku ráda podívala na problém kojení trošku z jiného soudku. A to z hlediska práva dítěte.
Na toto téma mě přivedly otázky týkající se rozvedených maminek a úpravy styku s dítětem, pokud je toto dítě kojeno.
Světová zdravotnická organizace (2002) i Globální strategie výživy kojenců a malých dětí doporučuje kojit 2 roky i déle. Tato doporučení přijala i ČR a podložila je právně vypracovaným Metodickým pokynem pro kojení. Jedním z bodů plánů EU, který si vzal za cíl ochranu a podporu kojení, je i ochrana práv kojících matek a jejich dětí.Bohužel i v moderní společnosti je mnohdy matka nucena obhajovat kojení svého dítěte.
Co tedy dělat v případě, kdy se matka nemůže z různého důvodu v klidu domluvit s otcem dítěte, který trvá na styku i během doby kojení? Jedná se např. o úpravu styku v době víkendů, kdy otec žádá celý víkend, bez ohledu na potřebu kojení svého dítěte. Jistě se najde řada párů, které se dokážou rozejít jako lidé, dokážou se dohodnout a zde pak vše může fungovat zcela v pořádku. Ovšem pokud se jedná o tatínka, který chce dostát svého práva na péči o dítě v plném rozsahu a nezáleží mu na potřebě dítěte? Má matka nějakou šanci zachovat kojení a dožadovat se úpravy styku, např. na dobu mezi kojením?
Samozřejmě zde nechci tvrdit, že kojení je nadřazené styku otce s dítětem. I tatínek má na své dítě jistě právo. Ovšem stále nemohu pochopit umíněnost některých otců a jejich argumenty.
Máme mnoho poznatků o prospěšnosti kojení, jak jsem zmiňovala i v předchozích článcích. Každé dítě je jinak zralé, vyžaduje kojení jinak dlouhou dobu a do tohoto přirozeného systému by se nemělo zasahovat. Odstavení dítěte by tedy mělo být postupné, nenásilné. Dlouhodobé kojení je normou např. ve skandinávských zemích, kde se děti obvykle přestanou chtít kojit mezi 3. a 4. rokem. Náhlé ukončení kojení je pro dítě traumatizujícím zážitkem, stejně jako pro matku (problémy s prsy, náhlý pokles hormonů).
Laktační liga doporučuje mamince obrátit se v takových situacích na mediátora. Jedná se o nezávislého prostředníka, který se pokusí najít s rodiči oboustranně přijatelné řešení.
Další pomoc může hledat na stránkách Českého helsinského výboru – http://www.helcom.cz/ – kde je i poradna – děti v rodičovských sporech.
Nebo pak napsat stížnost na MZ, že v ČR nejsou dodržována základní práva dítěte.
Kojení je právem matky i dítěte (Charta práv dítěte, 1991), a proto by toto právo mělo být respektováno i v ČR.
Ano, mnoho z vás, kdo tento článek přečetl až sem, si jistě řekne, že i otec má na své dítě právo. Jistě, o tom ale toto není, protože ne každý otec je otcem se vším všudy. Ne každý bude na první místo stavět potřeby svého dítěte. A přitom k domluvě mezi matkou a otcem není mnohdy složitá cesta, někde stačí opravdu „jen“ v zájmu dítěte zapomenout na své vlastní křivdy.
Přála bych všem dětem spokojené dětství a rozumné rodiče.
Další díl seriálu o kojení – Odstavování
Autorka je laktační poradkyně – matka, členka LALI a na portále VašeDěti.cz vede poradnu Kojení.
Napsal/a: Petra Hottmarová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Petro,
tak já jako chvíli kojící matka musím říct, že jako jediná z rodiny jsem chápala příbuznou, která kojila 2,5 letého kluka, který na ni byl extrémně upnutý a po rozvodu rodičů otec dítěte kritizoval, že kojí, že to dělá stejně schválně, aby si ho nemohl půjčit na celý víkend. A celá rodina souhlasně přikyvovala a na mě koukali jak na cvoka, že se zastávám matky.
Ona nakonec kojení ukončila, aby měla pokoj od rodiny, ale malý měl psychické problémy, když byl víkend bez maminky i když už nebyl kojený a nakonec si ho otec stejně půjčoval jen na odpoledne.
Moc děkuji všem za reakce. U tohoto článku jsem se mírně obávala reakce ze strany nekojících matek. Ze svých zkušeností právě nekojící maminky často opovrženě pohlížejí na kojení větších dětí.
Obávám se, že toto bude trvat ještě minimálně jednu generaci, než se kultura kojení vrátí do dob dávno zapomenutých, kdy bylo kojení i do 4 let běžné.
Virenko, napsala jsi to velmi pěkně a výstižně. Děkuji.
Bokul, buď ráda za to, že vám kojení nedělá žádné problémy a užíváte si ho oba dva. Tak to má být. A opravdu pochopení rodiny je v tomto případě více jak důležité.
Dannielo, kojení do 18 měsíců je skvělé. Netuším nyní kolik žen kojí takto dlouho, ale myslím, že to bude už velmi malé procento.
Lien, i tobě moc děkuji za příspěvek. Určitě dáváš své holčičce to nejlepší a to je fajn.
Keenspeed, na tvém příspěvku je vidět, to, o čem jsem se snažila psát v článku. Nejde jen o uspokojení potřeby jídla, ale právě i o ten psychický pocit. U vás tedy již o rituál, jak sama píšeš. I to je na kojení to krásné. Díky za příspěvek.
P.H.
Taky si poslední měsíce říkám, jestli nejsem sobec a neudržuji kojení kvůli sobě.. i, že mám důvod, proč nemusí prcek zůstávat u ex na noc. Já už tedy kojím jen 1x před večerním spaním.. a je to náš rituál, malý se vyloženě těší, leze mi pod tričko a „žadoní“, smějeme se u toho, prostě i když jsme spolu celý den, tak tohle je ta naše chvilka.I já se těším, až si sednu s Elim v náručí a jen tak budu relaxovat s jeho ručkou na mém prsu.
Ex měl občas řeči, že chce prcka na celý víkend a že mám odstříkat,že mu dá z flašky. Snažila jsem se mu vysvětlit, co a jak. Jinak malého může vídat, kdykoli chce, takže to není o tom, že by se spolu nevídali vůbec.
Možná se prcek odstaví za měsíc sám, možná si řeknu já na podzim, že už ne. Že si najdeme nějaký nový večerní rituál pro společnou chvilku.
Je to v rodičích, pokud si kojením a přikázaným odstavením nechtějí dělat naschvály, tak všechno jde.
Pěkný článek.
Bokul, malé je dvacet měsíců a před měsícem jsem přestala kojit v noci. Vedl mě k tomu výhradně MŮJ pocit, že už nechci, že jsem došla na svojí hranici. Ale chápu a rozumím ti v tom, že kojit dvacetiměsíční dítě připadá většině lidí v mém okolí nepřirozené a i mě napadají myšlenky typu: nedělám to vlastně kvůli sobě???
Na druhou stranu musím říct, že kojím ráda a malá ráda mlíčko (kojím, ráno, v poledne a večer před spaním, to polední kojení jsem přidala zároveň s vynecháním celonočního), takže se snažím se v těchto myšlenkách nerýpat, ale je pravda, že se zkrátka sem tam ozvou.
Bokul, nedej se a nenech si kojení znepříjemňovat okolím. Já jsem byla rozhodnutá kojit do 12 měsíců, když se ta doba blížila, jasně jsem cítila, že je to na odstavení brzy a kojila jsem dál. Syna jsem odstavila v 18 měsících. Začal míň jíst a jídlo si nahrazoval mlékem. Jednak jsem v té době cítila, že to začíná moje tělo hůř snášet, hlavně ale bylo jasné, že syn potřebuje vydatnější výživu. Nebýt těchto důvodů, kojila bych ještě déle.
Naštěstí jsem to nemusela obhajovat před manželem ani před nikým jiným. Nevím, proč někdo nedovede brát kojení jako přirozenou věc, jako základní potřebu dětí.
Bokul, podobné pocity zažívá mnoho maminek, které v kojení překročí fázi běhavého dítěte. Je to smutné, že člověk musí hájit něco tak samozřejmého jako je poskytnout dítěti bez podmínek a odpírání, co si samo přeje a co mu prospívá. Možná není daleko čas, kdy se tvůj malý odstaví (moji kluci se sami odstavili v 17 a 18 měsících) a bude po starosti, ale je smutné, že toto rodina (bez zlé vůle) dělá… Bokul, kojení není žádný egoismus, nesmíš cítit vinu proto, že se při dávání lásky svému synovi cítíš dobře. Někdy si člověk musí hájit i takové samozřejmé věci, naštěstí tě tvoje rodina má ráda, narozdíl od potíží matek při rozchodu… Nejsi vůbec divná, proč bys přestávala s něčím, co vám oběma vyhovuje? Nepodléhej těm pocitům, už kvůli Davídkovi 🙂
Díky za zajímavý článek.
Jsou v něm zcela jistě zajímavé pohledy na vztah v rodině – tak říkajíc komplexně. Já sice neřeším problém s partnerem, ale pravdou je, že musím dost často před některými lidmi obhajovat kojení mého 15 měsíčního syna.
Možná jsem divná, ale kojení se nechci vzdát, protože jsme si ho museli těžko vybojovat. A za další, docela se bojím násilného „odstavení“… Vždyť mé dítě nebylo ani jednou nemocné, mému metabolismu také kojení docela pomáhá…
Někdy si říkám, že vlastně kojím, kojím a kojím a že je to můj egoismus, který brání odstavení, na straně druhé si říkám, proč končit, když dítko prospívá, ne? 🙂
Petro, moc hezký článek a k aktuálnímu problému pro mnohé, děkuji. U kojení je výrazněji vidět to, co jinak může vypadat nenápadněji: jak výrazně rodiče řešívají svoje neshody přes dítě. I nekojené dítě může mít třeba velký problém strávit bez matky noc a přesto řada otců trvá na pobytu o víkendu přes noc, protože „na to mají právo“. Za cenu vlastního pocitu zadostiučinění ublížit druhému, ergo malému dítěti, ergo vlastnímu malému dítěti, a ještě s posvěcením soudu, to je absurdita současnosti. Přiměřeně uvažující otec určitě může dítě vzít ven a trávit s ním čas v době, kdy se (batole) již běžně nekojí a přivést ho domů, když je na to zvyklé, ale to předpokládá i matku, která nebude otci klást požadavky jako: přijeď přesně v šest, protože deset minut potom je k nakojení pozdě… Konflikty mezi rodiči vždycky dítě pocítí, je dobré to vědět a na problému kojení je to výborně vidět. Klobouk dolů před všemi, kdo zvládají svou situaci bez naschválů – nebo se o to aspoň snaží.
Mobile Sliding Menu