Jak seznámit blízké s handicapem našeho dítěte

Rubrika: Onemocnění a léčba

Máme dítě s handicapemPokud si v prvních dnech, když se dozvíte o nemoci nebo zdravotním postižení svého dítěte, nepřejete o problému s nikým mluvit, protože je to pro vás příliš bolestné, máte na to právo. Mnohé maminky mají ale zkušenost, že pokud se svěří ostatním, dostane se jim podpory a pomoci, kterou v prvních dnech moc potřebují. Avšak každý jsme jiný a máme jiné rodinné zázemí. Jakou možnost zvolíte, to je skutečně jen na vás.

Pomoc a podpora blízkých je moc důležitá, může nám přinést aspoň trochu klidu na rozbouřeném moři emocí. Člověk se totiž asi podvědomě bojí, že možná partner nebo rodina dítě nepřijmou, nebo bude přijetí dítěte s handicapem probíhat s většími obtížemi. Je to skutečně zátěžová situace pro partnerský vztah i vztahy v rodině, ve které nemusejí všichni jednoznačně obstát. Hodně se v takové situaci dozvíte i o svých blízkých. Pokud se vám dostane ujištění ve smyslu: „Máme a budeme mít rádi vás i vaše dítě takové, jaké je“, je to ta největší možná podpora, která vám zásadním způsobem pomůže. A je třeba si takových blízkých a přátel vážit.

Pokud se naopak rozhodnete prozatím problém tajit, budete se asi cítit hodně sami a bude toho na vás opravdu dost. Nejbolestivější součástí nemoci jako takové, a nemoci vlastního dítěte obzvlášť, je (samozřejmě kromě problému jako takového) pocit osamělosti.

Proto je podle mého názoru nejlepší strategií promyslet si pořádně, s jakými reakcemi zhruba můžete počítat. U takových blízkých a přátel, kde předpokládáte reakci ve smyslu podpory, je přínosem, pokud se jim svěříte. Pokud vám vadí, že by vás někdo třeba litoval, můžete mu přímo říci: „Chci ti říct, co se nám přihodilo s malým, ale prosím tě, abys mě jen vyslechl, a hned mě nelitoval.“

Představa, že dokážete „problém“ utajit před rodinou, bývá často nereálná. Je však pravda, že se nabízejí různé způsoby, jak blízké se situací seznámit, a právě o tom můžete popřemýšlet. Pokud máte například pocit, že by vaši blízcí spíš hledali „viníka“ a mohli vám tak v beztak hodně obtížné situaci ještě ublížit, chraňte se. Jednou se to stejně dozvědí, ale mezitím se už i vy sami se situací vyrovnáte natolik, že nebudete tak bezbranní a zranitelní jako na počátku, kdy je pro vás informace o zdravotním handicapu vašeho dítěte nová.

Jsou-li ostatní do situace zasvěceni, budou nějakým způsobem reagovat. Mohou se chovat vřele a soucitně. Často mohou nabízet konkrétní pomoc a vymýšlet, jak vám v něčem ulevit a prospět.

Může se ale stát i to, že neustálá snaha druhých vám pomoci přeroste únosnou míru a začne vás rozčilovat a dráždit. Vaše reakce nemusí být vždycky nutně taktní a laskavá, všichni jsme jen „lidé“ a i vy máte nárok se s obtížnou situací prát po svém. Uvedu konkrétní příklad ze života:

Karolínka měla po narození vykloubené obě kyčle, čekaly nás hodně náročné operace. Všichni nás pořád ujišťovali, že to bude v pořádku. V duchu jsem si však občas říkala: „Jak to můžeš vědět, ty chytráku? Chtěla bych tě vidět na našem místě nebo na místě naší dcery.“

Další obvyklou reakcí je snaha našich blízkých a přátel poradit ohledně typu léčby a doporučit „nejlepšího“ lékaře. Podobné rady bývají nabízeny dost energicky, ale často nás skutečně mohou ve fázi rozhodování nasměrovat k volbám, o kterých jsme zatím sami nevěděli. Zprávy o lékařích a léčbě si zpravidla lidé říkají mezi sebou, nám se tak stalo, že nám asi čtyři lidé zároveň doporučili stejného ortopeda-operatéra. Opravdu měl za sebou nejvíc úspěšně provedených operací dětských kyčlí (i u dětí ve velmi raném, „miminkovském“ věku), a to bylo pro nás rozhodující. Pokud se však už rozhodnete pro určitého lékaře nebo typ léčby, nenechte se zas na druhou stranu znejistit dalšími zaručenými „radami“ lidí okolo vás. Pouze vy jako rodiče rozhodujete o tom, jaké zásahy podstoupí vaše dítě, a také vy budete bohužel muset nést se svým dítětem následky v případě nezdaru nebo neúspěšné operace. Je proto důležité, abyste se s partnerem shodli na společném plánu léčby vašeho dítěte a oba přijali zodpovědnost, která je s tím spojená.

Jedná se o ukázku z knihy Máme dítě s handicapem.
Vydalo nakladatelství Portál, 2010.

Napsal/a: Ivana Fitznerová

Toto taky stojí za přečtení!

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Recenze: Pod zemí, pod vodou

Jestli mohu být tak troufalá a označit nějakou knihu opravdu za bombu, tak je to dozajista knížka autorů Aleksandry

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist