Turistou od dětství

Rubrika: Z našich cest

Mám ráda cestování. Miluji poznávat nepoznané. Obdivuji krásy naší vlasti a pokaždé se těším, až vytáhneme ze skříně naše turistické batůžky a vytáhneme ze šuplíku mapu a naplánujeme výlet…

Přítel tvrdí, že jsem blázen. Je to přesný opak mé osoby. Představa jeho vysněné dovolené je válet se na pláži u moře a týden nic nedělat. Na jednu stranu ho vcelku chápu, pracuje celý rok a tak si odpočinek zaslouží. Ale stejně mám na dovolenou jiný názor. Nebavilo by mě ležet na dece a je jedno, jestli to bude moře, nebo Máchovo jezero.

Od mala mě mamka s dědou brali s sebou na výlety. Kamkoliv. Milovala jsem procházky lesem a lezení do strmých kopců, abychom nahoře objevili jen skutečně zbytky zdiva z kdysi krásného hradu, jehož slávu pohltily dějiny času. Jsou to pro mě i nyní úžasné zážitky. Nevadí mi jít hodinu v dešti na ten samý kopec. Mám jasně daný cíl, prostudovala jsem doma jeho historii a toužím ho vidět, představovat si na té ploše nahoře, kde byl palác, kde hospodářská stavení a kde se asi vařilo. Ale stejně tak ráda se podívám na místa, která si své místo vybojovala až do dnešních dnů a tak se všude pouze blýskají fotoaparáty turistů. Jen mi je to někdy líto. Ale svět je takový. Všechna ta místa mají svou historii.

 

Ale vrátím se ještě na chvilku zpátky, na začátek. Právě proto, že se s přítelem neshodneme na společné dovolené, jsme spolu byli na pouze na jediné. Před dvěma lety. Známe se už čtrnáct let. Ale nevadí mi to. Je to s podivem, ale jsme spokojení oba. Každý máme to svoje. Jen na výlety jezdím ve většině případů sama s dětmi, i když pravdou je, že na nějaké zajímavé místo se přítel vydá také. Ale přemluvit ho k návštěvě starobylého hradu je někdy nadlidský výkon. A to se zapojuje i syn. Vymyslíme spolu, že pojedeme na starý hrad, o kterém se tvrdí, že je tam zakopaný poklad (což není podle pověstí tak těžké, protože podobné legendy doprovázejí snad každý druhý takový objekt) a budeme ho po prohlídce hledat. Prolézáme houštiny kolem zdí, a i když nikdy nic nenajdeme, jedná se samozřejmě hlavně o zábavu pro syna.

A podobným způsobem jsem vlastně začala jezdit na výlety za poznáním i se svým synem. Začali jsme v jeho necelých dvou letech. Možná někdo řekne, že je to brzy, ale z mého pohledu je prostě výlet, poznávání něčeho nového a ta příjemná únava po návratu je úžasnější než odpoledne na pískovišti. A je jedno, jestli je venku vedro nebo prší. Někde jsem četla, že déšť je jen výmluva dospělých na to, aby nikam nemuseli, na jejich lenost. A tak máme pláštěnky, v horším případě natáhneme holínky a cíl zvolíme podle toho, jaké je venku počasí. Vždycky něco vymyslíme. Někdy stačí jet nedaleko, na pěkný zážitek není třeba vymýšlet daleké cesty.

 

Syn má svůj cestovatelský batůžek, v něm si vozí papírové kapesníčky a pláštěnku. V mém batohu je toho trochu víc, včetně náplastí na odřená kolena a hordy pití na zahnání žízně.

Z čeho má ale syn největší radost, je to jeho takový malý poklad, je turistický deníček, který vlastní právě od té doby, kdy jsme poprvé vyjeli na výlet. Dá se koupit na dost místech na nejrůznějších památkách. Jsou tu místa na nalepení turistických vizitek a pak místo na originální razítka z těchto navštívených míst. Razítek si tam můžete dát, kolik chcete, protože někde jich mají víc, tak aby to nebylo líto. Anebo lze dopsat také ručně, jaké byly pocity, jak jsme se cítili, zda se nám výlet líbil apod.

Těmto vizitkám a deníčkům jsou věnovány speciální webové stránky, kde lze i najít, zda je pro dané místo vydaná turistická vizitka a kde se dá zakoupit. A samozřejmě jde i soutěžit. My se ale neúčastníme, lepíme jen tak pro radost, protože i bez dalších ocenění bude mít syn jednou krásné vzpomínky na místa, kde jsme byli.

 

Všechny tyto své cennosti má uložené ve speciální krabici, do které přibývají stejně rychle i dřevěné turistické známky z míst, která jsme navštívili, pohlednice a další suvenýry. Čas od času krabici vytáhne a začne si prohlížet deníček. Děti mají úžasnou paměť. Já než si kolikrát vzpomenu, kde to vlastně bylo, tak mi syn začne říkat, že tam byl ten velký meč nebo medvěd za bránou.

 

Všechno tohle naše cestování má vlastně obrovské výhody. Syn nemusí například navštěvovat všelijaké kroužky zaměřené na sportování. Fyzičku má výbornou už dneska v jeho čtyřech letech. Bez problémů ujde i několik kilometrů a neuslyším od něj, že ho bolí nožičky. Nedávno se popálil od kopřiv, když jsme prolézali jednu zříceninu. Vzal ale celou situaci jako správný turista, poškrábal si nohu a mávnul rukou.

Poslední dobou s sebou bereme na výlety i jednu známou holčičku a tam je to pravý opak. No, vlastně byl. Ještě do nedávna. Teď už nadšeně shání svůj batůžek a všem okolo ukazuje ve svém vlastním deníčku, kde všude už byla. A nožičky jí už taky nebolí.

 

A na jednu výhodu bych zapomněla. Syn se tímto, pro něj vlastně zábavným způsobem, seznamuje s historií (vždy mu vysvětlujeme určité souvislosti, samozřejmě s ohledem na jeho věk), dokáže rozlišit zříceninu a zámek nebo hrad, vidí, že jsou i jiné možnosti, jak trávit volný čas než jen hraním s kyblíkem na písku a to jsou podle mě obrovské a důležité věci do jeho dalšího života.

 

A teď se na mě nezlobte, ale musím své cestovatelské vyznání ukončit. Nemám ještě jako poslední sbalený batoh. Zítra totiž vyrážíme na další super výlet. Už se moc těším…

Napsal/a: Ivča a Domča

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Anonymní

    Ivčo, naprosto s Tebou souhlasím 🙂
    Ale i Peťka má pravdu – u takových „nechodících“ dětí je to o dost náročnější, ale myslím, že v mnoha případech se dají zapojit i tyto dětičky, každý má něco rád 🙂
    Naše děti jezdí od malinka, Andrejka byla na první „dovolené“ v pěti týdnech – bylo to sice jen u kamarádky na chalupě, ale jezdily jsme vláčkem, byly v jeskyních – jen my dvě s kamarádkou a sedm holčiček – a bylo to super 🙂
    Teď jsme zrovna v Alpách, dneska máme odpočinkový den, tak tu sedím a pročítám VD… (no závislost 🙂 ). S námi je tady i naše pubertální dcera, trochu jsme z toho měli strach, protože ona už je přece jen trochu náročnější – ty roky asi každá známe, kdy je pro člověka trapné se tvářit, že vůbec má nějaké rodiče, ale na druhou stranu ještě k mamince v noci přijde se přitulit, když se jí zdá nějaký strašidelný sen 🙂
    Ale to už bych Ivči nabourala její téma, tak slibuji samostatný článek (jsem tu fakt nadšená).
    Ještě jednou, Ivi, super, a fajn, že zapojujete i ostatní děti! 🙂
    Nepřihlášená Jovanka

  • Ivča a Domča

    Lussy, Pavlinkav, moc díky za komentáře:-)My tento rok Kačenku s sebou nebereme (tedy na ty dlouhé výlety), ale příští rok se zapojí také. Bude už capkat, bude to lepší:-)

  • Lussy

    Ivčo,
    já jsem taky taková cestovatelka, ale jak už tu někdo napsal, na tebe teda nemám :-).

    Já mám základ teda opačný, s našima jsme moc nejezdili. Dodnes si pamatuju, kde jsem za celé dětství s nima byla – ZOO Praha, ZOO Dvůr Králové, Pražský hrad, Křivoklát, hrad Sloup, zámek Zákupy,lavnovkou na Černou Horu.

    Zato manžel jezdil odmala s rodiči i prarodiči a já byla nadšená, když jsme spolu začli chodit a každý víkend vymýšleli výlety. Nejdřív jsme objeli notoricky známé hrady a zámky a pak už hledali místa, která nejsou tak známá. Ráda koukám na jedničce na Toulavou kameru, tam jsou většinou tipy na málo profláklá místa. Taky máme krabici s turistickýma známkama, je to bezva památka.

    S Lucinkou jsme začli taky jezdit na výlety v necelých dvou letech a návštěvu zámku zvládla naprosto s přehledem.
    Letos i s Marečkem jsme byli na výletě jen jednou, ale teď se chystáme na dovču a už se těšíme na výletování ve čtyřech.

  • Ivčo, myslím, že vás jako cestovatele porazí fakt málokdo… My jsme jako rodina moc necestovali, ale s pionýrem, později skautem, jsme byli pořád někde. Taky na to ráda vzpomínám…
    Teď je to s dětma tak půl napůl, rezervy ještě máme, ale výletujem rádi.

    Tak mě při čtení napadlo – jak to teď děláš s Kačenkou? Nosítko? Kočárek? Přizpůsobujete se nějak?

  • Ivča a Domča

    Moc děkuju za všechny komentáře, moc mě těší, že se vám moje vzpomínání i zamyšlení líbilo:-)

    Peťko, máš pravdu, že každý jsme jiný. Kdyby jsme byli stejní, byla by to asi nuda:-)

  • Peťka

    Ivčo, pěkný článek. 🙂
    Mám podobný názor, když se začne v takto malém věku, když si rodina najde čas a občas na nějaký výlet vyrazí, je to skvělé. Určitě lepší, než sedění u TV apod. 🙂
    Moje malá taky zhruba ve 3 letech, dostala svůj první baťůžek, kde má vyšité své jméno a koníčka. Už je jí malý a letos se jí kupoval větší. Ale i když jezdíme na výlety docela často, mladší to pořád nějak moc nechytlo. Turistiku nevyhledává. Ukecám ji leda tak na nějakou vodu, stačí snad i kaluž. K pramenu Labe jsem ji táhla (teda ono to asi 15km.bylo) jen s tím, že měla slíbeno „koupání“ v potůčku u pramene. Jinak by myslím nešla a opravdu se tam pak koupala snad hodinu. :-)A vůbec ji navadil fakt, že ta voda byla neskutečně ledová.
    Starší s náma vždy chodila ráda. A tak mohu pozorovat, že opravdu každý to v sobě nemá.

  • Ivčo dobrééé 😀
    Určitě to v malém nějakou stopu nechá uvidíš.Moji rodiče byli také nadšenými turisty,takže mám docela dost sježděné jako dítě,bohužel jako rodič už mám značné rezervy a vyhrávají spíše ty výmluvy 🙁 slibuji,že se polepším,protože z dětství jsou ty vzpomínky nádherné :-)Zuzina:-)

  • No teda Ivčo, to jsem si krásně početla!!!! Vrátila jsi mě do mého dětství…naše mamča s náma taky sjezdila kde,co 🙂

    Přítel je taky takový ten sedící zadečkomil…A to není jen teď kvůli práci…jeho dcerky říkají, že takový byl i za mladších let.
    S dětmi se taky snažím občas jezdit, ale….a to sem nepatří!!!!

    Každopádně jsem měla u ranní kávičky velmi příjemné čtení…děkuji!!! 🙂

  • Zava

    Krásně jsi to napsala.. Nebudu zdržovat dlouhými řečmi, ať stihneš ten baťůžek sbalit:-)
    Moc přeju, aby láska k turistice synkovi vydržela! A nejlíp, aby chytla i přítele:-D

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist