Střípky z cest

Rubrika: Z našich cest

pohled_balkonV sobotu večer jsem se vrátila z dovolené. Jsem tedy zcela pochopitelně plná zážitků a dojmů. V době volna má člověk přece jen víc času na pozorování jiných lidí, na přemýšlení a na srovnávání. A tak bych chtěla napsat pár postřehů ze své cesty…

Snubní prstýnky

Když jsem byla malá, přišlo mi úplně samozřejmé, že když má žena vedle sebe dítě, má i snubní prstýnek na prsteníčku. Poněkud konzervativní výchova mých rodičů zřejmě způsobila, že jsem se doposud nedostala do nového tisíciletí… Neb i já nosím léta letoucí na svém levém prsteníčku snubní prstýnek.
Na dovolené jsem si všimla, že pár mladých lidí s malým dítětem ubytovaných vedle nás, snubní prstýnky nemá. Při večeři v restauraci už jsem se cíleně dívala na páry kolem nás a nenašla jsem jediný pár, který by snubní prstýnek měl, nebo alespoň měla (žena). Přiznám se, že mě to docela překvapilo. A tak jsem druhý den u hotelového bazénu opět začala hledat… Nenašla. Nenašla jsem žádné snubní prstýnky. A tak jsem hledala dál, a to na pláži… Našla jsem dvě ženy, které měly snubní prstýnek. Jen dvě. Pouze dvě ženy.
Tím nechci říct, že by ženy či muži neměli šperky, téměř každý měl nějaký prstýnek, řetízek či náušnici nebo piercing. A naprosto drtivá většina mužů měla tetování…
Ovšem zdá se, že snubním prstýnkům už odzvonilo… A mně to přišlo docela líto…

Bílá a černá

Jev, který se u nás, v naší malé středoevropské zemi, příliš nevidí. Žena – běloška a muž – černoch. Nebo žena – černoška a muž – běloch. Nikdo těmto párům, ani jejich překrásným dětem, nevěnoval za mák pozornosti. Nikdo si jich nevšímal, nepokukoval po nich, ani se o nich nemluvilo. Smíšená manželství či partnerské vztahy jsou ve světě normální a běžné.
V tomto ohledu máme co dohánět a čemu se učit…

Opalování

zatoka_lodeS ohledem na všechna dostupná fakta o škodlivosti nadměrného slunění a ozonové díře jsem tak nějak očekávala, že opalování či opalujících se lidí ubude. Neubylo. Bohužel neubylo. Rozložená těla v plavkách i bez plavek byla po celý den vidět na lehátkách u bazénu i u moře. Spálená těla bylo možno vidět hned vzápětí, a to u večeře. Děti nevyjímaje… Běhal mi mráz po zádech, když jsem viděla ta malá spálená ramínka, tvářičky a nosíky…
Zjevně varování odborníků nestačí…

Cesta letadlem

Považuji létání za nejrychlejší způsob, jak se dostat k moři. A proto létám. Vím, že jsou lidé, kteří létají často a rádi, a stejně tak se najdou lidé, kteří mají z létání obavy a i k moři se raději vypraví autem. Já osobně k létání v podstatě žádný vztah nemám, nevyhledávám ho a ani se mu nevyhýbám. Ovšem že se i má cesta letadlem může snadno proměnit v utrpení, jsem si nepomyslela… Na palubě letadla byly tři maličké děti. Jednomu mohlo být pár měsíců, druhé bylo asi půlroční a třetí s dudlíkem a s plínkami, asi roční. Už při rolování letadla se ozýval pláč. Při vzletu už to byl křik a zoufalý pláč. A když jsme se ocitli mezi mraky, byl to ohlušující a srdcervoucí nářek. Po čtyřiceti minutách už jsme měli orosené čelo úplně všichni, včetně rodičů zmíněných dětí. I letuškám zmizel úsměv ze rtů… Když se na chvíli podařilo utišit jedno dítě, začalo plakat druhé miminko… Po hodině a půl už jsme měli pocit, že nám slezou vlasy… nadneseně řečeno… Zejména mužské osazenstvo projevovalo nesouhlasnou mimiku, nervózně poposedávali na svých místech a vzdychali… A tu jsem za sebou zaslechla: „Já bych tyhle matky střílel, malé děti létat nemají, copak to nevědí? Vždyť ty děti trápí!“ To bylo sice velmi ostré vyjádření, nicméně souhlasila bych s druhou větou – ty děti zjevně trpěly, ať už to byl strach z neznámého, nebo zalehlá ouška…

Můj syn s námi létá od svých čtyř let, tedy od věku, kdy už byl dostatečně rozumný na to, abychom mu byli schopni vysvětlit, co se bude dít a jak s tím má naložit. Zaplať PánBůh jsme doposud žádné problémy neměli a jsem za to tuze ráda.
S velkou úlevou jsme opustili letadlo, přesedli do svého auta a pustili si „ticho“ na zbytek cesty domů…

Toliko střípky z mé cesty do zahraničí.
Jsou to „jen“ střípky, neb dovolená sama o sobě proběhla ve znamení klidu, pohody a užívání si volných dní plnými doušky…

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Padmé

    Lien, děkuji, jsem ráda (těší mě), že se Ti článeček líbí.

    A rozdíly? Ty nás přece „nerozdělí“.;-)

  • Lien

    Padmé, moc pěkně napsáno, i když mezi námi rozdíly jsou, mnoho věcí vnímáme stejně, všechny popsané situace patří mezi ně. Díky za článek.

  • Padmé

    Děkuji za Vaše reakce, postřehy, vlastní zkušenosti a názory.

  • Padmé tak jsem si říkala jestli se námi podělíš o zážitky z cest a nespletla jsem se :-)Máš zajímavé postřehy,jako vždy hezky napsané.Tu cestu letadlem s uplakanýma dětma si nedovedu představit,protože já to mám prostě tak,že do jistého věku tak do 4 let má ,,smůlu“ a k moři s ním nepojedu.I letos jsem byla jen s tou starší než aby se malý trápil díky cestě a jsem asi i sobecká,ale u toho moře v cizině bych o něj měla dvojnásobně větší strach,co kdyby náhodou…nicméně každého věc.
    Ke smíšeným párům asi není co dodat.ale ono u nás stačí jet třeba do Prahy a hned jich je k vidění více než v Hornídolní kde opravdu každý hledí jakoby o tom v životě neslyšel.
    A k prstýnkům?Taky jsem kdysi nosila stále,ale už nenosím.Přes rok kvůli práci,kdy musím mít šperky sundané a v létě z prozaického důvodu-otíkají mi prsty a za těch 12 let trošku přibraly:-))))A neznamená to,že nejsme s manželem manželé,že máme rozbroje nebo prostě něco takového.Myslím,že partnerství o prstýnku a ani o papíru opravdu není.

  • lnori

    No, taky se teď můžu chlubit akorát tak neopáleným kroužkem na ruce. V boji s úklidem (prach ze stavby, chemikálie, možnost odření o železo) jsem si ho sundala a bohužel mi asi někam zapadnul, už týden ho nemůžu najít. Takže asi tolik k jednomu z důvodů nenošení prstýnků. Na ostatních bych to určitě neřešila, pokud jo, tak bych to řešila spíš u sebe, jestli kvůli něčemu konkrétnímu nemám pochybnosti o sobě.
    Jinak s tim lítáním souhlasím, do letadla bych nesedla já a navíc, když už tuším, jak to může celou cestu vypadat s dítětem. Když je dětí víc a začne brečet jedno, tak už je to davová psychóza a málokomu se povede to zastavit.
    Aspoň, že jste si dovolenou užili jako celek, paráda 🙂

  • Teda Padmé, díky za tvé postřehy z dovolené. Jako vždy jsi mě překvapila… Přiznám se ti, že snubní prstýnky nesleduji vůbec, natož o dovolené. Od těhotenství nenosím prstýnky vůbec žádné, ač jsem předtím měla na každém prstu aspoň jeden. Ale u moře, kde se mažeš pořád nějakými krémy na i po opalování, zalézá ti krém pod prstýnky, do toho písek a moře, prostě nic, o co stojím, navíc snubáky bývají širší než všechny ostatní běžné prstýnky, takže se to všechno pod prstýnkem „pěkně“ drží… 🙁 Tak třeba těch vdaných bylo víc než si myslíš 😉
    A napadá mě ještě jeden důvod – zejména u pánů, ti to asi dělají častěji – když si sundají totiž snubák a chtějí být na chvíli za „svobodné“, ten neopálený kroužek na prsteníku je pak prozradí… 🙂
    Vaše cesta letadlem mesela být peklo… My letěli pár dní před vámi, zažili jsme taky „prima“ let, i když z jiného důvodu 🙂 A miminka, která s námi letěla, byla zlaťoučká, obdivovala jsem je, jak let skvěle snášely, většinou spaly, kojily se, apod…

  • Anonymní

    Řešení prstýnků je divná úvaha, to je přece každého věc. A k moři se lidé opalovat jezdí, že se spálí, jejich problém. Musím jen chválit?

  • kekunka

    Padmé, díky za podělení se! 🙂 S těmi prstýnky to mám podobně. Ač jsem relativně „mladá žába“, manželství beru jako standart a taky se divívám, když nevidím prstýnek. Možná ale, že ony dámy byly stejně sklerotické jako já a prstýnek někde zapomněly, nebo si ho jen k moři sundaly, aby ho náhodou neztratily…
    To s tím opalováním je hodně smutné. 🙁 Já si šíleně vyčítala, když se malá jednou jedinkrát trošilinku spálila. Nechápu, proč mámy svoje děti nenatírají. Já cácorku mažu skoro pořád, babičkám to připomínám, klidně i několikrát denně. A pro jistotu chodíme stínem.
    A to letadlo – to musela být strašná cesta. Chuďátka děťátka. 🙁

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist