Sraz v Železné

Rubrika: Z našich cest

Když jsme s Vojtou zdolali úspěšně 210 km prostředky hromadné dopravy a chystali se zdolat ten poslední pěšky, pan řidič autobusu se nade mnou slitoval a zabrzdil přímo u vchodu chaty Železná…

Já jsem vyházela bagáž a Vojtíška a byla jsem zde!
Musím říct, že mě chata od pohledu nadchla, hlavně mi udělala radost veliká zahrada s pískovištěm a houpačkami. Vojtíškovi udělal největší radost Pomněnčin Tomášek, který taky právě vystupoval z auta. Kluci se hned čapli za ruce a kráčeli spolu vstříc novým zážitkům. My s Pomněnkou jsme byly zatím na chalupě samy, Katie s rodinou už byla sice ubytovaná, ale vyrazili ještě na rodinný výlet na Karlštejn.
Zatímco Pomněnka uspávala Tomáška, já jsem seděla s Vojtou u pískoviště a dávala mu večeři (tu večeři bych z jistých důvodů ráda zdůraznila :-)) ), když do areálu vjelo auto. Vzala jsem Vojtu za ruku a šla se přivítat. Z auta k mému velkému překvapení vyskákalo 5 Romů v montérkách, řekli mi: “Dobry den, pani“ a odkráčeli do chalupy. Věděla jsem, že v chalupě bude ubytovaných víc lidí, ale popravdě jsem očekávala spíše jinou skupinku.
Pořád jsme ještě stáli coby uvítací delegace u parkoviště, když přijelo další auto, opět vyskákalo 5 Romů a po uvítání zase zašli do chalupy. O třetím autě už jsem byla přesvědčená, že musí být Katie, ale opět jsem se zklamala. 3 Romové tentokrát bez montérek (tím myslím v normálních kalhotách, né nahatý!) zašli k těm 10 a z přízemního apartmánu a tam na sebe začali všichni vzájemně děsně řvát. Seděla jsem na pískovišti, čekala, kdy kdo koho zapíchne a trochu propadala depce. Ale to už se naštěstí v zatáčce objevil veselý cyklista Zbyšek a vzápětí vjelo do vrat auto s Katie, Frantou, Lucinkou a Honzíkem. Byli jsme kompletní!
Ukázalo se, že na Karlštejně sice nečekali na pozdní odpoledne, aby přivítali návštěvníky z VD a vpustili je do hradu na prohlídku, ale přesto přijela celá rodina Katie spokojená. Lucinka si navíc držela v ruce vábně vypadající kuřecí stehýnko, které okusovala a moc jí chutnalo. Vojtíšek si stoupl těsně před ní a vyzývavě bez přestávky opakoval své asi teprve 14 dní staré slůvko: HAM. Katie psychicky nevydržela nátlak, sáhla do pytlíku a vylovila další stehýnko. Vojta se zaradoval a celý ho zblajznul. Lucince nechal jen kůži. Ledy byly prolomeny :-))) !
A to už sešla z prvního patra dolů i Pomněnka, která zdárně uspala Tomáška, Zbyšek s Frantou zapálili oheň, ten můj loudil už taky zalehnul, otevřeli jsme si víno a pivo, opekli buřtíky, vytáhli kytary a užívali si krásný večer. Asi v 10 se k nám přidala skupinka našich spolunocležníků, což, jak se ukázalo, nebyli ti Romové (o těch jsme už potom celý pobyt vůbec ani nevěděli), ale Češi to taky nebyli. Byla to skupinka Němců, konkrétně 2 učitelé s malou skupinkou svých studentů z jedné alternativní školy poblíž Norimberka (to jsme se pak dozvěděly s Pomněnkou, když jsme s nimi v pozdější hodinu již značně posilněny vínem začaly konverzovat).
Německý učitel taky vytáhnul kytaru a začal večer s mezinárodní písní. Střídali jsme se všichni a zpívali dlouho, dlouho do noci. Tedy kromě toho německého nešťastníka, kterému potom Pomněnka vrazila svou dvanáctistrunku k naladění a tím ho, chudáka, zaměstnala natolik, že už na nějaké hraní neměl ani pomyšlení :-)))
Druhý den jsme se rozdělili: Zbyšek měl své povinnosti ve škole v Rudné, Katie s rodinou jeli na výlet do Plzně, kromě jiného do ZOO. Já jsem byla posedlá výletem do Svatého Jana pod Skalou, kde jsem si představovala, že strávím krásný den v přírodě a na prohlídce historických Solvayových dolů. Když jsme tam přijeli, ukázalo se, že ta skála v názvu vesnice nebyla samozřejmě jen tak nadarmo a došlo mi, že se s kočárkem asi na tu obrovskou skálu k poutnímu křížku nevyškrábu. Solvayovy doly byly otevřené pouze o víkendu. Byl čtvrtek… Dorazila za námi i Pomněnka, kterou jsem nalákala na bezva výlet obzvlášť vhodný pro matky s dětmi :-))), a tak jsme se společně škrábaly i s dětma do obrovského krpálu aspoň ke kapličce, od které byla taky moc hezká vyhlídka.
Podařilo se nám to, pokochaly jsme se krajem, vyrobily jsme jediné fotky celé akce a zase slezly dolů. Protože Tomášek nějak nebyl ve své kůži, Pomněnka se rozhodla na chalupu se už nevracet a pokračovala směrem ke svému domovu. My jsme s Vojtou odjeli busem do Berouna, zašli jsme do medvědária pozdravit dnes už dospělá medvíďata Vojtu, Kubu a Matěje, a pak jsme se vrátili na chalupu.
Akorát jsem stihla dát Vojtovi večeři (opět zdůrazňuji), když dorazili Zbyšek a Katie a spol. Když jsem viděla, jak Vojta sleduje krabici s pizzou, kterou si Katie přivezla z jejich oblíbené pizzerie, trochu jsem se opotila. Nakonec se ten náš otesánek smířil „jen“ s jejich kuřecí směsí se zeleninou a rýží. (Tentokrát Katie už nenechala nic náhodě a rovnou mu nachystala porci na talířek). Ukázalo se, že výlet do Plzně byl sice moc hezký, ale poněkud drahý, neboť v Zoo přišli Katie s Frantou o foťák. (Touto nešťastnou ztrátou značně trumfli mou oblíbenou kšiltovku zapomenutou ve vlaku.)
Takže vzhledem k tomu, že Pomněnka s foťákem už byla v Praze, my se Zbyškem jsme foťák neměli a Katie už jaksi dofotila, je asi každému jasné, že toho k prohlížení z této akce asi moc nebude 🙁
Poslední večer jsme strávili opět u ohně, bylo teplo, hvězdy svítily, Franta nám krásně hrál na kytaru, povídali jsme, prostě pohoda !!!
Byly to moc příjemné dva dny v krásném prostředí a věřím, že se tam líbilo i všem ostatním. I Lucince, která vyjádřila lehké zklamání nad tím, že se chata jmenuje Železná a né Permoník :-)))

Takže: Zbyšku, Katie, Franto, Lucinko, Honzíku, Pomněnko a Tomášku, děkuju vám za bezvadné dva dny a moc se těším, že si takový výlet zase někdy uděláme a těším se, že se k nám přidá víc maminek, tatínků, dětí a ostatních nadšenců!!!

Napsal/a: Tamina

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Tak po přečtení mě taky mrzí že jsem manžu nepřemlouvala dostatečně :o(
    Tak třeba příště :o)))

  • Pomněnka

    Tamčo, já vím, že to byl humor, moc hezky napsaný článek.. Jen třeba pro ty, kdo by nechápali ;o))

    A jinak k němčině – já neumím nic, ale pánové byli naštěstí vzdělaní a pohovořili s námi i anglicky…

    A přidávám se k Tamině – poprvé mi přišla němčina příjemná a poslech…. A hlas měl moc příjemnej

  • Tamino, naštěstí jsme tu oslavu už měli přetaženou do PC, takže se nám ztratilo jen deset dní života (od 3.9 – poslední fotky z výstavy psů)

  • Tamino 5 bodíků jsem ti poslala. Článek ve me vzbudil silnou závist :o) Muselo to být fakt super. Zkusím příště toho mého lenocha přemluvit, abychom třeba jeli taky. Kéž by. Ty jó, kytaru u ohně – no to už jsem neslyšela dobrých 15 let? Možná i víc, naposledy někdy na táboře. Akorát s tou němčinou bych se moc neujala. Akorát tak Ich spreche nicht Deutch – nebo jak to je :o)

  • No, tak sláva, už se u vás zase fotí:-) A co ty fotky z Lucinčiný oslavy? Byly zálohovaný?

  • Tamino, opravdu jsi to napsala moc hezky, tvůj smysl pro humornou nadsázku je mi blízký. Foťák jsme hned v pátek po návratu objednali nový přes internet, stejnou značku i typ. A toto úterý nám ho už doručili, takže mohu vesele fotit dál:-)
    Nojo, měli jsme se přidat k vám – šplhat na skálu s kočárkem a Lucinkou by bylo přece jen trochu lepší než zjistit, že jsi úplný blbec („já ti říkal, ať ten foťák na kočárek nedáváš, máš ho nosit v ruce“) a vysolit za to 5.000,- Kč.

  • Jé, holky, koukám, že jste si to užily:-) no, snad příště. já byla po setkání v Zoo natěšená na další akci, ale prostě nám to nevyšlo. navíc tu němčinu bych taky potřebovala a kytaru u táboráku jsem neslyšela naživo už snad 5 let…
    Navíc Pomněnku i Katie s rodinkami už znám osobně a s Taminou mě spojuje naše zapomenuté výročí svatby, tak o to víc mě to mrzí. A ještě ke všemu máme do Berouna kousek. No, tak snad už aby se plánovala další akce:-)

  • To je takovej můj styl humoru. Němec byl samozřejmě naprosto v pohodě :-))) a klidně mohl hrát až do rána, kdyby chtěl…. Mimochodem hrál moc hezky a moc hezky zpíval, takže jsem zjistila, že v jeho podání si ráda poslechnu i německý folk, i když němčinu považuju za značně nemelodický jazyk…

  • Pomněnka

    Ahoj. Tak konečně si můžpu zvědavci, co jim to vrtalo hlavou, přečíst, co jsme to měli s tou někčinou ;o))

    Jinak teda ale dodatek k té kytaře – on se na mě tak díval, jako že co to s tou kytarou dělám, když jí už takovou dobu ladím a pořád ne a ne to mít hotové, tak jsem se zeptala, jestli to umí. Řekl, že to zkusí. Já řekla, že fakt nemusí, že se bez ní obejdeme, jestli s tím nemá zkušenosti. Ale jemu asi ješitnost nedovolila vzdát se bez boje.
    Po chvíli ale prohlásil, že by to byl moooc dlouhý příběh..
    A k tomu, že pak už něhrál – já jsem ho poprosila o pomoc, až když už svou kytaru sbalil, abych nevypadala jako že kvůli mně už pak nehrál ;o)))
    A nakonec – možná to taky pomohlo prolomit ledy…

    A jinak – bylo to supeeeeer, fakt se nám tam moc líbilo, já už pro příště vím, že moje dítě není jen mámo závislák, ale i táto závislák, protože po návratu nás chtěl mít pěkně oba u sebe, ani na záchod jsmejít nemohli…

  • Napsala jsem to ze svého úhlu pohledu, takže pokud budou mít ostatní „účastníci zájezdu“ co dodat, prosím připište to sem do komentářů.
    Co se týče fotek lidí, máme pouze fotku, kde jsem já, Vojtíšek a Tomášek. Připadala bych si taková opuštěná, kdyby se tady prezentovala jen moje fotka, tak se nezlobte :-))). Chtěli jsme udělat nějakou hromadnou fotku, ale nějak to nevyšlo 🙁

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist