Ještě před začátkem prázdnin, abychom se vyhnuli návalu turistů, jsme odjeli na týdenní dovolenou do Vysokých Tater. Volba byla celkem jasná, s přítelem rádi chodíme po horách, Tatry jsou vzdáleny od našeho bydliště asi dvě hodiny autem…
Do penzionu jsme dorazili v sobotu večer, balení věcí se tradičně protáhlo. Ubytovali jsme se, najedli a vybalili. Pak jsme velmi dlouho ukládali Kubíka, protože se vyspal v autě, ale nakonec jsme přece jen všichni usnuli.
Den první: Naše dítko se rozhodlo, že dovolenou mají rodiče od toho, aby se mu věnovali, a vstalo o půl sedmé. I přes naše přemlouvání a zpívání už Kuba neusnul, tak jsme se nasnídali a odhodlali vyzkoušet šátkový úvaz na záda na tatínkovi. (Loni jsme vystačili s kapsou na břichu, ale od té doby Kubík trochu přibral.) Kupodivu se povedl hned na poprvé. Kubíček vypadal spokojeně. Vydali jsme se proto na dětské hřiště v sousední vesnici vzdálené asi tři čtvrtě hodinky. Kubíček stále vypadal spokojeně. Na hřišti si hezky hrál a zpáteční cestu také absolvoval bez problémů. Odpoledne jsme zajeli do Popradu, chlapi na hřiště, já vytvořit zásoby potravin. Pak jsme začali plánovat první túru. Po prvním úspěchu se šátkem jsme se dohodli na půldenním výletu z Hrebienku přes Skalnaté pleso do Tatranské Lomnice.
Den druhý: Kuba vstal pro změnu v šest a opět se nám ho nepodařilo uspat. Takže jsme vyrazili dřív, auto nechali ve Starém Smokovci a na Hrebienok se dostali lanovkou kolem desáté. Cestou na Skalnaté pleso jsme potkávali maminky s malými i čtyřletými dětmi a zvládaly to v pohodě bez tatínků. Kubík byl napřed u mě v šátku na břichu, pak se mu to ale přestalo líbit. Po chvíli šlapání jsme se s tátou prohodili a Kuba putoval na záda. Vypadal spokojeně asi 15 minut. První hodinu jsme ho ještě celkem úspěšně zabavovali legráckami a zvuky, většinu další hodiny už jen řval a já doufala, že ho partner nehodí ze skály dolů. Mysleli jsme, že potřebuje spát, ale v poledne po příchodu na Skalnatou chatu ožil a vesele obtěžoval ostatní hosty. Konečně jsme oba pochopili, že s naším zlatíčkem žádné túry podnikat nemůžeme. Náš poklad potřebuje neustálý pohyb. Dolů do Tatranské Lomnice jsme radši sjeli lanovkou a myslím, že tatínka těch 380 Sk doteď mrzí:-) S Kubíčkem jsme zůstali na nejbližším hřišti a tátu vyslali pro auto. Po neslavném návratu jsme doufali, že bude dítě aspoň spát, ale asi mu stačila pětiminutovka v lanovce, takže po půl hodině naléhání jsme to zase vzdali. Dohodli jsme se, že na túry budeme chodit každý zvlášť a druhý rodič se postará na penzionu o Kubíčka.
Den třetí: Partner vstal asi o půl šesté a začal se chystat na svůj celodenní výšlap. Nevím v kolik odešel, my s Kubíčkem spali do osmi. A probudili jsme se do pěkné průtrže mračen. Po chvíli se vrátil i tatínek a protože déšť ustal, vydali jsme se na výlet do ZOO ve Spišské Nové Vsi, aby měl Kuba radost. Když jsme přijeli, začala další průtrž, a když se trošku uklidnilo počasí, tak jsme s kočárkem a pláštěnkami vyrazili za zvířátky. Kuba byl nejnadšenější z koziček, ale za chvíli se průtrž vrátila. Kubík odmítl sdílet s ostatními dětmi přístřešek u bufetu a začal řvát, a tak jsme raději jeli domů. Na odpoledne jsme naplánovali cestu do Aquacity v Popradu. Snad se aspoň tam bude Kubovi líbit. Doma jsme bohužel zjistili, že náš capart je totálně pokakaný, takže putoval i s oblečením do sprchy. Ve čtyři hodiny se situace opakovala a místo do Aquaparku jsme vyrazili do Popradu hledat lékárnu. Pak už kakal naštěstí jen jednou, nicméně stejně úspěšně a večer byly prádelní šňůry plné Kubových věcí.
Den čtvrtý: Tatínkovi počasí přálo, takže se na odloženou túru ráno vypravil. Šel Velickou dolinou přes Polské Hřebeny a Prielom a zpět se vracel Velkou Studenou dolinou. A protože si ráno přivstal, viděl cestou i pár kamzíků. My s Kubíkem ráno zase vstali kolem osmé a začali s dietkou. V místním koloniálu jsme se zásobili bramborami, mrkví a pečivem a ač nerada, přece jenom jsem musela vařit, naštěstí jen mrkev s brambory. Kubík byl zlatý a všechny „dobrůtky“ z lékárny a dietní jídlo papal bez problémů. Po obědě dokonce usnul na tři hodinky, pak se vrátil táta z túry a ještě jsme jeli na krásné hřiště plné dřevěných prolézaček u sanatoria v sousední vesnici. A Kubíček zase vypadal spokojeně, navíc měl ten den už jen jednu stoličku.
Den pátý: Počasí bezva, ale mně se ráno nechtělo z postele (Kupodivu ani Kubíkovi), takže jsme s tátou zůstali oba. Ráno jsme byli na hřišti a odpoledne konečně vyrazili do Aquaparku. Cenou vstupného jsem byla příjemně překvapena, zaplatili jsme základní vstupné do krytého bazénu, dětského a sauny (80 Sk na osobu a 2 hodiny) a hezky si všichni zaplavali. Večer Kuba bez problémů usnul.
Den šestý: Ráno jsem se probudila kolem půl šesté a konečně se odhodlala vyrazit sama na celodenní túru a nechat chlapy samotné. Električkou jsem dojela do Tatranské Lomnice a odtud vyšla na Velkou Svišťovku kolem Studeného potoka přes Skalnaté pleso. Cestou jsem potkala pána, který mě ohromil informací, že při túře na Rysy viděl rodinu s ročním a čtyřletým dítětem. Pro mě to kdysi byla hodně náročná túra i bez dětí. Při zdolávání Velké Svišťovky jsem zase potkala tatínka, který měl v nosítku také malého caparta, a chtěla ho začít obdivovat, po pár metrech dál už mi to ale s dítětem přišlo jako velký risk, navíc začalo poprchávat. Pán si to asi také uvědomil, protože do cíle nedorazil. Na Svišťovku jsem došla asi v jednu a mohla se konečně kochat pohledem na Zelené údolí a pleso. Protože cestu nazpět po stejné trase bych nezvládla, vydala jsem se dolů k Zelenému plesu a přes Zelené údolí na autobusovou zastávku v Bielej vodě. Tam mě moji chlapi asi ve čtyři hodiny vyzvedli. Zvládli to beze mě samozřejmě celkem v pohodě, akorát se rozrostla hromada špinavého prádla:-)
Den sedmý: Tatínek zase vyrazil ráno na túru na Jahňací štít z Bielej vody přes Zelené pleso a my spali do osmi. Dopoledne jsme šli nakoupit a do místního miniparku, navečer po návratu tatínka jsme vyjeli do Aquaparku. Bylo tam příjemně jako minule, akorát při odchodu do sprch jsme zapůjčili naši plovací desku a balón nějakému chlapečkovi s maminkou. Po návratu už tam zbyl jenom balónek a nikde jsme je nenašli.
Den osmý: Ráno jsme už jen zabalili naše věci, zaplatili a vydali se domů. Táta se tentokrát rozhodl ušetřit za dálniční známku a jel bočními cestami. Nebyl to sice moc dobrý nápad, naštěstí za dvě hodinky jsme přece jen dorazili domů.
A kam pojedeme příští rok? Přece zase do Tater. Doufáme, že ve dvou a půl letech dítě spíš ocení, že se může nechat nosit:-)
P.S: Ještě pár informací k dobru.
Pokud nepřeje počasí nebo děti, je v okolí spousta zajímavých míst – historická města např. Levoča, Kežmarok, Spišský nový hrad, skanzeny, aquaparky a termály, jeskyně.
Jídlo v obchodech je o trochu dražší než v Čechách, v restauracích stojí stejně nebo míň. Halušky se dají koupit i za 20 Sk. Ubytování mimo prázdniny je levnější, my platili 250 Sk na osobu, večeře 150 Sk.
Drahé je parkování – 150 Sk na den (ale platí všude) a doprava lanovkami – Starý Smokovec – Hrebienok 130 Sk, Skalnaté pleso – Tatranská Lomnica 190 Sk, Skalnaté pleso – Lomnický štít 550 Sk. Se zpáteční cestou je to levnější a dá se zkombinovat třeba se sjezdem na koloběžce, což mě velmi lákalo, ale je o ně velký zájem.
Se Slováky se domluvíte v pohodě česky, na horách potkáte hlavně Poláky a Čechy. Informace o Tatrách a počasí hledejte spíš na českých stránkách, např. www.tatry.cz.
Napsal/a: Sonča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Takže Tatranský čaj je opravdu slovenský alkohol a má 52 %, pak mají ještě Zbojnický čaj a ten má ještě víc. Míchá se s horkou vodou, tak ti ho Soni namíchali asi moc řídký, žes alkohol nepoznala….
Soni, tak pak dej vědět, co jsi zjistila 🙂
Holky, koukám, že do Tater musíme ještě zajet a zjistit, co je vlastně ten tatranský čaj:-) Nebo se tu někoho zeptám
Na Slovensku bydlíme přes rok, za tu dobu slovenská koruna pěkně posílila (o 10 Kč na 100 Sk). Drogerie v obchodech stojí stejně, často je i levnější než v ČR. Stejně tak služby. Kousek od nás prodávají halušky už za 19 Sk. Nebo teď jsem kupovala brýle. V Čechách jsem zaplatila za jedno sklo 1300 Kč, tady mi nabídli úplně stejné asi za 850 Kč. Samozřejmě jsem šla do vývrtky.
Dražší jsou benzín a potraviny, ale jsem zvyklá kupovat české značky, takže bych mohla nakupovat i levněji. Nejdražší mi přijde ovoce se zeleninou, ale chybí mi porovnání s Českem.
Dovolila bych si s poslední přispěvovatelkou nesouhlasit. Na Slovensku jsme sice byli vloni, ale pochybuji, že by se situace dramaticky změnila.
Až takový rozdíl v cenách se mi nezdál, v obchodech je dráž (i přes dobrý kurs), ale restaurace mi přišly srovnatelné a někdy i lacinější.
Pokud jde o šestileté dítko, myslím, že horskou túru může zvládnout. Ale to spíše záleží, jestli je zvyklé chodit nebo ne. Naše holky takhle s námi cestují od malinka, takže s tím problém nemáme. Chce to spíše trénink 🙂
Každopádně všem krásnou dovolenku :-))
Také jsme byli letos na Slovensku,byli jsme s dětmi na Oravě,v Dömenovské ledové jeskyni a v Tatralandii což je termální aquapark tam byl vstup 500sk. Mám 6-ti letou holčinu ale na tůru bych ji netáhla,pro ni byl záhul i výstup k té jeskyni (stejně tam nakonec vylezl jen kluk),a to že je na Slovensku draho je pravda a ne jen o trochu než u nás ale o dost.Přesto to byla skvělá dovolená. Byli jsme tam s nadací Truck Help http://www.nadacetruckhelp.cz a ubytováni jsme byli v hotelu Marlene v Oščadnici. Bylo to tam fakt super proto věřím že si to tam Sonča s rodinou náležitě užili a příště vyrazí zas. I když jsou na Slovensku i jiné krásy než Tatry.
Holky, tak se to možná jmenuje jinak, ale fakt je to jen čaj, bez alkoholu. Přece bych to poznala!!! :-))
Tak nevím Brmbulko, co považuješ za slabé lepidlo, ale manžel byl před pár týdny v Bardějově na rekondičním pobytu a Tatranský čaj přivezl. Má 52% alkoholu a po 4 štamprlatech už jsem si nebyla jistá v kramflecích. Asi máš doma nějakou napodobeninu. Pavla.
Sončo, početla jsem si a usmívala jsem se. Já vždycky manželovi říkám „jo, to bylo ještě za svobodna“ a nemyslím tím před svatbou, ale bez Kubíka(:-)), Emilka a Jendy:-). Ono je to pak opravdu „společná dovolená“ a člověk se „chcanechca“ musí přizpůsobit(někdy i za lanovku zaplatit:-)).
Tatry mě taky moc lákají, tak nevím, jestli příští rok, když bude Jendovi rok a osm měsíců, má cenu něco podobného zkoušet…
Jovanko…co ja vim a ted koukam do baru je tatransky caj lihovina….tatranska specialita….takove slabe sladke lepidlo(jeste ze jsem ho nasla…vyborne:)
Pěkný článek.Vloni jsme projeli Nízké Tatry,Vysoké Tatry a Pieninský národní park.Byli s náma kluci 6let a 7a půl.Partner tehdá moc chtěl na Zelené pleso(vzpomínky),ale já to zvládla jen do půlky cesty-byla jsem ve 20 týdnu těhu.Ale byla to skvělá dovča.
Juli, taky hezkou dovolenku 🙂 Kam vyrazíte?
Soni, tatranský čaj je bez alkoholu :-)) ale jistě si tam můžeš něco přimíchat :-)) je to nějaká směs bylinek, nikde jinde jsem ho nepila. Mají to jen v těch horských chatách – tam nahoře, kde už prostě musíš dojít pěšky.
Na penzion se podívám, díky taky za tip.
Peťko, určitě napiš, jak jste to zvládali s dítětem, příští rok to v nejhorším vyřešíme zase střídáním na túrách.
Jovanko,díky za tipy, o zkratce do Lomnice jsem nevěděla. a tatranský čaj jsem nepila, to je něco s alkoholem?
Bydleli jsme v penzionu Závada, mají stránky na internetu. Na električku je to sice asi 20 minut, ale to ostatní to kompenzuje.
Julie, hezkou krátkou dovolenou. Vaše řešení je samozřejmě nejlepší:-)
Tak jsem zvědavá, my se chystáme do Tater příští týden. Zatím jen na 2 dny a prcek zůstane 2 dny poprvé sám s babičkou. Uvidíme. Napíši, jak vše dopadlo.
Sončo, díky za článek. Tatry s manželem taky milujeme, jen jsme tam teď déle nebyli – buď jsem těhotná, nebo máme malé robátko. Ale příští rok se tam snad pojedeme aspoň podívat (co s půlročním mimčem taky jiného).
Jaké je to ubytování? Jak se jmenuje?
My naposledy byli v chatě Jaruška (taky v kterési Lesné), bylo to hooodně levné a sehnali jsme to na poslední chvíli (většinou se rozhodujeme ze dne na den), za 500Sk pro celou rodinu na noc. Samozřejmě ovšem bez stravy 🙂
Jinak – existují i cestičky lesní, kde je možné děti vypustit, a rodiče také někam dojdou. Např. kousek za Hrebienkem směrem na Skalnaté pleso je kdesi odbočka (už si přesně nepamatuji kde, ale v mapě to najdete), která vede přímo do Lomnice. Nebo ze St.Smokovce vede dost velká část cesty na Sliezsky dom lesem. Jako v našich horách. A pak kousek děti v nosítkách už vydrží. Nebo třeba unavené z cesty pěšky pospí :-))
A co tatranský čaj, dali jste si?
No, už se těším na příští prázdniny :-)))
Sončo, moc pěkný článeček!
Myslím si, že taková tůra není pro takové prcky nic záživného. Nechci ti brát iluze, ale ani pro dvou a půl leté dítko, to není nic moc.
Osobně bych se s takovým prckem takto nevypravila. Nebo alespoň vím, že moje děti by nošení se celý den někomu na zádech opravdu nenadchlo. Možná tak nějaké malé procházky. V Tatrách je myslím problém i to, že tam nahoře není možné dítě jen tak nechat se proběhnout. Všude jsou úzké cesty, strmé stráně, kameny.
V Tatrách jsem byla v roce 2003. Ubytovaní jsme byli v Tatranské Lomnici v hotelu Morava ( točil se tam Anděl na horách :-)). Dcerce bylo 9 let, takže s náma už statečně šlapala.
Podnikli jsme řadu výletů. Rozčarování přišlo až na Skalnatém plese, kde jsme od 10hod. čekali na lanovku na Lomnický štít a lístek dostali až na 17.30hod.! Ale stálo to za to! Ten výhled byl fantastický! :-)Kdo se tam chystáte – lístek na lanovku nejde koupit dopředu, nejde rezervovat. Prostě musíte stát několik hodit před otevíračkou u pokladny, aby jste byli první v řadě! :-)Pak dostanete lístek na nějakou příhodnější hodinu a nemusíte tvrdnout celý den čekáním na lanovku. 🙂
Jinak hory byli super! Jen mi přišlo zpočátku divné, že jsem se na tůrách tak nějak loudala a funěla za manželem a dcerou. Kteří si ze mě dělali legraci, že nemám žádnou kondičku a nestíhám! Když se mi ale už třetí den dělalo při chůzi do kopce mdlo, začalo mi to být jasné.
Byla jsem těhotná! 🙂 Ještě dnes, když na to přijde řeč se mi manžel omlouvá, že mě tak honil! :-)No, netušili jsme to!
Sončo, děkuji za tip na výlet na Svišťovku. Letos jedeme do Tater znovu. A to už s naší tříletou holčičkou.
Uvidíme, jak to s malou půjde!:-) Spíše to vidím na jeskyně, aquaparky atd.
Mobile Sliding Menu