Nedávno jsem Vám tu popisovala šílenou cestu na Moravu a nyní je tu její šílené pokračování.
V sobotu živitel uherskohradišťské rodiny zůstal doma a rozhodl se smečku vyvenčit. Smečkou tím myslel svojí ženu, tři děti, cizí ženu a její dítě. Jelo se na česnekové slavnosti do Buchlovic…
Spousta lidí, spousta stánků a spousta smradu. Já jsem měla nějaké informace z rádia a tak jsem hledala známou lahůdku Sicilskou perlu. Našla jsem. Do smrti smrťoucí toho budu litovat. Lidi, asi jsem upír. (no vida… trefil jsem se – vždyť jí znám, vždyť s ní žiju…)
Co ta slavná perla se mnou provedla, to bych vám nepřála zažít. Vypadá to jako opravdová pochoutka, stroužek česneku namočený v čokoládě a obalený v nastrouhaných oříšcích. (fuj… to je ale hnus už od popisu – ale je to v čokoládě tak hurá na to, že jo, Šárečko?) Na tácku ležel kousek „čokolády“, vzhledem k tomu, že stál 5,- jsem si vybrala ten největší. ( poznávám tě, ó jasná…) Ať to stojí za to, když už to platím, že?! Stálo to za to.
Vybraný kousek jsem si dala do úst a zkousla. Poprvé to ještě šlo, druhé kousnutí, doprovázela sprcha slz, šílené pálení v puse, v krku, v žaludku. Ten nápor světoznámé pochutiny skoro nevydržel a chtěl onu hrůzu vyvrhnout. To se mu nepodařilo, neboť jsem se pochlapila.
Spíš jsem si nechtěla utrhnou pořádnou ostudu. Za prvé – zvracet na veřejnosti se mi opravdu nechtělo a za druhé – tu „dobrůtku“ tam do sebe cpaly malé děti a nic to s nima nedělalo. Další věc, která mně pomohla byl stánek s pečivem. Ti dobří lidičkové tam zdarma dávali ochutnat chleba. Byl výborný. Na zahnání té odporné česnekové chuti ho stačil kousek – tak bochníček.
V konzumaci mi vydatně pomáhala Eliška. Pořád mlaskala a chodila si k tomu stánku pro pečivo, jak kdyby týden nejedla. .(prej jako…) Pekařky se smilovaly (poté, co uviděly maminku ) a daly jí chlebíček do jedné ručičky, do druhé ručičky. Za pět minut následovalo repete. Po našem nájezdu už neměli co prodávat. Všechno zlé je pro něco dobré. Celý den a to i ten následující jsem nejedla. Pro jistotu.
Došli jsme ke stánku, kde se soutěžilo v čuchání. Tedy čichání. Zkoušelo se, jak fungují čichové buňky. Jestli vůbec fungují. První soutěžila Eva. Nadechla se smrádku z první lahvičky, kde byl česnek a pak čichala k dalším, kde bylo různé koření, káva, houby, ocet apod. Asi dvě položky neuhodla. Pak jsem nastoupila já a výhra byla moje. Nosánek mi funguje jak má a paměť také. (je fajn, když někdo odpovídá před váma, ale nesmíte mít sklerózu). Radovala jsem se jak malé dítko z výhry. Dostala jsem Nugetku, tu jsem si schovala, pak sojový suk, ten zbaštila Eli.
Když mi slečna podávala hlavní výhru, poklesla mi čelist a žaludek řval néééééééééé. Dostala jsem česnekové tablety. Okamžitě letěly na dno tašky a po návratu jsem je věnovala dědečkovi. (V příbalovém letáku psali, že jsou i prevencí proti skleróze). Když jsem viděla, že u dalšího stánku je ochutnávka x druhů česneku, málem jsem padla do mdlob. Tím pro nás návštěva slavné česnekové slavnosti skončila. Kamarádi se smilovali a odvedli mne z dosahu toho puchu.
A aby z výletu měly i něco dětičky, tak jsme navštívili záchranou stanici pro ptáky, která se nachází přímo v areálu zámku. Děti byly jak u vytržení..
My také. Všude samé cedule typu – na trávník vstup zakázán a dětičky samozřejmě nejlépe na pipi viděly z trávníků. Takže místo koukání na ptáky, jsme lítali po zahradě a lovili Honzina s Lišákem. Večer jsme padli za vlast a děti měli energie na rozdávání.
Napsal/a: Ramira
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Alus, nic si z toho nedělej. :o) Z toho se přece nestřílí. Tady je to tak, že když hodnotíš článek v pravém sloupci v hodnocení, tak tam je to jako ve škole. A pokud hodnotíš příspěvky, které soutěží o nejlepší příspěvek měsíce, tak tam je zase pětka nejlepší.
Jsem moc ráda, že se ti to líbilo. To je pro mě lepší, než nějaká známka.
Jejda já jsem asi blbec, když se mi článek líbí, tak mám dát 1, že? Já myslela, že jde o body k dobru, moc se pisatelce omlouvám, protože to tak už vypadá, že jsem jí dala za 5, jde to stornovat? Tak se nezlob, příště budu číst pozorněji.
Článek mně fakt pobavil, jde o první, který jsem četla , dneska jsem se zaregistrovala. Nechtěla bych to zažít, česnek nesnesu ani na topince, mám potíže ze žaludkem. Díky za zasmátí. Bodovala jsem za 5b.
Andreo, někdy to vypadá jako sranda až po nějaké době. V tu chvíli se mi většinou chce plakat viz. Něděle jako stvořená pro vraždu a Sobotěnka
Holčinky, díky za pochvalu. Já snad prasknu :o)
Pipi, upíři z Moravy se přestěhovali k nám. Hurá, zase bude o zážitky postaráno.
Moc pěkný!Ramiro u Tvých článků se pobavím a odreaguju…musíte být príma rodinka s rancem srandy :o)))
Tak takovýhle den jsem teda ještě u nás nezažila! Teda skoro. My byli zase v Kněžpoli na závodech. Je to kousek od Hradiště. Jeli jsme hasičským autem – avii, asi 8 dospělých a 10 dětí. Teda nejmíň. Stálo to za to. Asi napíšu příspěvek. Teda musím to dát dohromady.
No hlavně, že se Ti u nás na Moravě líbí a přeju ať si užiješ ještě hodně takových dnů. A bacha na upíry!!!!!!!!!!
Mobile Sliding Menu