Neděle 8.00 ráno. Probouzíme se po hrozné a rušné noci. Když jsme krásně a slastně usnuli kolem půlnoci, zhruba do půl hodiny nás probouzí rachot na chodbě. Jakási mládež se vrací z vesela a míní pokračovat v zábavě na jednom z pokojíčků naproti nám. Baví se dost hlučně, ale dá se to přežít, taky jsme bývali mladí 🙂
Zakutáme se do polštářů a čekáme, až to mládežníci zapíchnou. Nečekáme dlouho, kolik je hodin, nevím, ale ve chvíli, kdy se rozejdou po chodbě do svých pokojů, tak nastane klídek asi na pár vteřin. Pak se ozve bouchnutí dveří v pokoji vedle nás a šílená hádka dvou lidí – muže a ženy. Žárlivecký výstup plný hrubých slov a neustálého bouchání dveřmi od koupelny trvá určitě déle než hodinu. Vždycky to na chvíli už vypadá, že je klid. Pak ta paní opět vyběhne z koupelny a začíná znovu a znovu na pána ryčet… No paráda… Fakt super místo na hádku, stěny jsou ze sádrokartonu, slyšíte tam každé uprdnutí – pardon 🙂
Takže ráno jsme byli jak dvě vyorané myši.
No nic, dávám si sprchu, pohledem do zrcadla zjišťuji, že mytí vlasů odložím až na doma. Upravíme se, uklidíme po sobě pokoj, sbalíme věci do tašek a odcházíme. Pokoj se musí odevzdat do desíti hodin, nemá cenu se už nahoru po snídani vracet. Hodíme bágly do auta a jdeme se nasnídat. Opět jsem nadšená, ale ještě přecpaná ze včerejšího večera, takže dnes jen jogurtík s mysli bez buchtičky, prosím 🙂
A místo kafe čajík. Pak jdeme vedle do restaurace, Vladan si dává turka a plánujeme, co dál.
Mám návrh, vyjedeme autem na Ovčárnu a vyjdeme ještě ten kousek na Praděd. Taťka je nadšen. Platíme kávu, jdeme nakoupit oplatky pro děti a do kanystru nabrat vodu z léčivého pramene pro babičku. Pak se vracíme k autu, nasedáme, v tom vybíhá slečna číšnice s panem vrchním a jak už jsem psala hned poprvé – mávají a poskakují, jsou legrační a je to moc milé 🙂
Taky máváme, troubíme a odjíždíme.
Po pár minutách stojíme u závory na silnici na Ovčárnu a dovídáme se nejen, že nahoru můžeme až v celou hodinu – je 10.35, ale že nás to bude stát 200,-Kč. To tedy odmítáme, a celkem nás mrzí, že pokud budeme chtít ten Praděd pokořit, musíme zase jedině pěšky, což s malým prckem bude docela potíž, ale budiž, tak to má být a všechno prostě nějak dopadne. Je nám to líto, od této chvíle nevíme, co si počít s volným časem. Jedeme dolů směr Malá Morávka a snažíme se ještě dovolat jednomu kamarádovi, že bychom tam zašli na kafe, ale nezvedá to. Nezbývá nám nic jiného, než jet přímo pro děti.
A nakonec jsme to vymysleli šalamounsky – vyzvedli jsme děti v Ostravě a vydali se směrem do Arboreta Nový dvůr u Opavy, na výstavu motýlů. Živých motýlů. Vystáli jsme si sice asi dvacetiminutovou frontu a místnost to byla opravdu malinká, ale zážitek to byl jak pro nás, tak i pro děti. Mezi motýli byli i exempláře o velikosti 30cm. Poletovalo to všechno kolem nás, sedali si na hlavu, na rameno. Malý se mohl uřehtat a já jsem ho musela uhlídat, aby nějakého neplácl 🙂
Pak jsme ještě vzali děti na nanuky a se slibem, že se večer opečou párky, jsme je nastrkali do auta a vyjeli směr Liptaň. Zakrátko už nás vítali naši přecpaní hafani, švagrová se starala víc než dobře, myslím, že kdyby bylo na nich, hned by nás zase vypakovali z domu 🙂
Nevím, jak tohle povídání ukončit… Byl to úžasný víkend, ani tak nešlo o zážitky, o utracené peníze, o kvalitu služeb. Potkali jsme moc milé lidi a užívali si každé chvilky, že jsme jenom spolu a nemusíme nic dělat. Musím podotknout, že jsem ještě neviděla svého muže celou dobu tak usměvavého a v dobrém rozmaru. Ne že by úplně zapomněl na práci a potíže, ale dokázal se přimět hodit vše za hlavu. Nebyl to ten mrzout, kterého mám doma a občas mám strach vůbec dýchat, abych ho nějak nerozhodila. Byl to zase ten chlap, kterého bylo všude plno a snesl by mi i modré z nebe. Cítila jsem se fakt nádherně.
Ještě jednou a naposled – moc vám za to děkuji 🙂
Napsal/a: Matilda
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
články hezky napsané, ale tvůj poslední komentář mě mooooc potěšil je v něm tolik kladů na které čekám tak moc dlouho….snad konečně nastal ten zlom a bude jen a jen líp….
Holky, omlouvám se, mám chvilinku až dneska, vůbec nestíhám. Nicméně, za všechny komentáře děkuji, byla jsem napjatá, co píšete a honem honem spěchala sem, abych nakoukla.
Pro Zavu – Marti, dozvuky ze Studánky pokračují i doma, neboj – skoro každý den :-))))))))
Virenko, dík za milá slůvka a za to, že sis na ně našla čas. Tak nějak i já mám pocit, že je to od té svatby všechno trošku lepší, jak rodinné vztahy, tak úvahy ohledně práce, i finance se o malý krůček zlepšily. Určitě tenhle krásný dar od tolika z vás nabil náš dům pozitivní energií, cítím to teď každý den. A navíc, můj muž má teď pořád dobrou náladu, co k tomu ještě dodat? :-)))))))
Matildo, díky za všechny článečky. Jsem ráda, že se podařilo vše jak mělo.
Matildo, moc děkuju za takovou podrobnou reportáž, píšeš moc pěkně a já z toho cítím, jak jsi do toho psaní vložila to svoje poděkování. Jsem ráda, že jste si prožili „svobodný“ víkend a že jsem si mohla tak počíst 🙂 Věřím, že jste se do svého obvyklého života vraceli pravou nohou a že se situace bude dál zlepšovat, i kdyby po malých kouscích. Užijte si krásně léto 😎
.. tak v neděli už nic. Leda doma? Ale to už je jiný deníček. Díky, že sis udělala čas na napsání reportáže pro nás. Teda máte trpělivost, já bych asi na mládež i dvojici vlítla!
Je potřeba občas vysadit, změnit prostředí, vypustit černé myšlenky a zjistit, že můj partner je stále MŮJ a ON. A to se, zdá se, taky povedlo.
Ahoj Matildo, díky moc za Tvůj článeček a za fotečky.
Jsem moc ráda a těší mě, že jste si ten společný víkend s manželem užili a byli „jen“ spolu.
Jak napsala trefně Hanina – „To byl účel všeho“.
🙂
🙂
Matildo díky,že jsi se námi podělila o své zážitky a je moc fajn,že jste si to užili se vším všudy,hlavně s tou pohodou.Zuzina:-)
Ahoj Marti, jak píše Jarmuschka, na Ovčárnu jezdí autobus, vyjíždí ze Studánky, stojí i na Hvězdě. Takže i s dětmi úplně v pohodě, Andrejka tam byla prvně, když jí byl rok 🙂
To první výročí bude docela dobrá příležitost na druhý pokus, co říkáš? :-))
Jsem taky ráda, že jste si to užili! Mějte se krásně a brzy doufám naviděnou :-))
Jovanka
Mati, popsala jsi Váš víkend krásně, četla jsem články s úsměvem.
Jsem moc ráda, že jste si víkend ve dvou užili a nenechali se odradit malými nedostatky – vždyť dokonalost je někdy nudná :-)))
A za rok si to můžete zopáknout, k výročí.
Tak prima. 🙂
Kdy a kam razíte příště?
😉
Mati, na Ovčárnu jezdí autobusy z Hvězdy.
My posledně jeli s nějakým zájezdem mentálně handicapovaných.
Představa šlapat nahoru, i s holkama – hrozná.
Praděd jsme zdolali. Cestou zpět udělali odbočku na Švýcárnu. Tatínek se nám tam pak nějak rozseděl, tak jsem vyrazila já s holkama napřed, abychom stihli poslední autobus dolů.
Nestihli. Puchýře jsem měla akorát já.
Naštěstí jel ještě jeden autobus (matka byla zachráněna).
Odměnili jsme se na Hvězdě zmrzlinovým pohárem (ale doba donášky od objednání nekonečná…)
Jarmuschka*
A to byl účel všeho :-).
A k tý nádherný tečce posílám červený puntík a velikánskou jedničku s hvězdičkou!!!!
Jsem Mati ráda,že ty jsi šťastná a oba jste si to užili a přeji Vám,aby osud Vám nadělil takových dní plných úsměvů a pohody víc než dost.
PS: těm Tvým chlapům to na tý fotce moc sluší a vše podtrhává,že jste si to opravdu užili :-).
Mobile Sliding Menu