Deníček vděčné maminky – část I.

Rubrika: Z našich cest

Vděk může mít různé podoby. Můžeme být vděční babičce, že nám skočí pro dítě do školky, když musíme zůstat déle v práci, nebo lékaři, že nám přivedl manžela zpět k životu. Vidíte? Různé podoby a míry vděku. A přesto jsou pro nás všechny ty chvilky, kdy za něco někomu vděčíme, hodně důležité. Já jsem od vás dostala dáreček, za který jsem tak plná vděku, že slova na to ani nestačí.

Vraťme se tedy k deníčku, abyste mohly nahlídnout aspoň trošku do mého splněného přání.

Pátek 17.6.
Milý deníčku. Je konečně pátek. Naprosto vyjímečný pátek. Děti jsou od rána pryč. Vstala jsem v 5.25 ráno a vůbec mě to neštve:-). Všechny jsem něžně probudila, oblíkla a sbalila tátovi do auta. V 6.00 povinné mávání, snad nikoho nepohorším, ale neukápla mi ani slzička. Děti jedou směr Ostrava – babička. Dávám si kávu a buchtu k snídani a koukám na MASH. Řehtám se jako kůň, protože se cítím prostě krásně, následně vykašlávám drobečky. No teda, ještě se udusím a z víkendu nic nebude!

9.00 ráno. Vyhrnuji rukávy a pouštím se do práce. Postupně smejčím celý barák, následně vytírám. Uklízím kuchyň a bádám, co uvařím. Dnes jen pro dva, neboť děti jsou fuč!

10.00 dopoledne. Zvoní telefon. Prý že telepatie nefunguje. Mužíček volá, že ve dvanáct plánuje odjezd z práce domů. A oběd ať neřeším, že doveze nudle od žluťásků. No není to krásný den? 🙂

12.00 návštěva zahrady a skleníku. Posbírám plnou mísu jahod a volám švagrové. Prosím o krmení našeho zvěřince a uplácím ji jahodami:-) Souhlasila by i bez toho, je zlatá. Zalévám rajčata a papriky ve skleníku, obírám housenky na kedlubnách a vyhrožuji, že jestli je tam najdu i v neděli, ať si mě nepřejí.

13.00 Lezu do vany. Sprcha, mytí vlasů, nezbytné důkladné oholení všech míst, kde se to žádá. Po sprše tělové mléko, pilník na nehty, plánuji i lak! Jenže ouha… Lak na nehty, naposledy použitý na svatbu, je k nenalezení. Po důkladném prohledání koupelny mířím nahoru. Aniččin pokoj, tam se najde věcí… mých věcí… Po deseti minutách nacházím mezi mnoha jinými poklady zbytek svého jediného laku na nehty. Lakování je o jednou tolik delší než jindy, vyškrabávám poslední zbytky. Ale vítězím, nehtíky na rukou i nohou jsou ještě hezčí.

13.50 Bouchnou dveře od auta a následně v předsíni. Pán domu je tu. Jídlo v krabičkách okamžitě zavoní a my se hned ládujeme. Na gauči všude stojí velehory oblečení. Miláčku, jedeme jen na dva dny! Ha, ale já počítám s každou příležitostí, auto je macek, všechno uveze. Manžílek žadoní, ať mu taky něco sbalím. Dvoje trenýrky, dvě trička, kraťasy, košile a kalhoty. To, že zapomínám na ponožky, zjistíme až v sobotu při chystání na výpravu do hor (nabídla jsem mu své, ale se smíchem pohrdnul:-)))

Balíme a domlouváme nejbližší plán. Oznamuji, že musíme na tržnici, neboť nemá jednu důležitou věc – plavky (kéž bychom si tam vzpomněli na ty ponožky…) Manžílek krčí rameny, samozřejmě miláčku, bude všechno, jak říkáš. Užívám si to dokonale.

15.25 Švagrové předáváme mísu jahod, přeje nám krásný víkend. Sluníčko peče, den je jak vymalovaný. Sedáme do auta a vyrážíme směr Město Albrechtice.

15.35 Tržnice. Můj muž je jak vyměněný. Nehoň se lásko, máme kupu času. Klidně se podívej, na co chceš (holky, děkuji…). Prohlížíme si všechno, i blbosti. Pořád se usmíváme. Ale bohužel, nejsou tam ani podprsenky v mé velikosti, ani negližé. Tu trochu zklamání zaháníme nákupem pánských plavek, následně si vybíráme sluneční brýle – za 50 korun, no nekup to:-). Ještě si vzpomenu, že se mi rozbil deštník. Jeden rychle popadnu, sedáme do auta a vyjíždíme.

15.55 vyrážíme směr Vrbno pod Pradědem. Cestou trochu bloudíme, mužíček hledá zkratku přímo do Studánky, několikrát se vracíme sem a tam, ale není si jistý, tudíž přímý směr Vrbno to pak jistí… Jo jo, to je tak, když se nevozí v autě autoatlas a Někdo je i odpůrcem navigace… Projíždíme malebnými vesničkami, jedeme pomalinku vyhlídkovou rychlostí. Upravené domečky se zahrádkami mě fascinují:-).

16.50 Vjíždíme do Karlovy Studánky a hned parkujeme na parkovišti u hotelu Džbán. Sice s problémy, neboť je plné, jeho kapacita je malá a naše auto je dodávka:-). Ale zvládáme to, vystupujeme a s napětím vcházíme do recepce. Panu recepčnímu podávám dárkový poukaz a hlásím se jménem. Chvíle napětí, listuje sešitem, pak nachází naše jména poznačená kdesi tužkou. Padá mi na nohu šutr jak Brno, je to v suchu, nejedeme domů:-)).

Dostáváme klíč připevněný k ozdobnému konci tyče na záclonu s číslem 308. S velkou taškou a batohem se štracháme do třetího patra – do podkroví. Už dopředu mám přes internet zjištěno, že v podkroví jsou ty nejmenší pokojíčky. Otvíráme dveře třistaosmičky a koukáme dovnitř. Úzká podkrovní šikmina pokoj zmenšuje, ale pro mě je to v tu chvíli ten nejútulnější pokojík na světě. Velmi skromně zařízený, ale čistý. Až na ta okna. Skládají se z šesti malých tabulek a jsou špinavá, jakoby nebyla mytá dva roky. To je taky to první, co vám padne do oka, neboť jsou přímo naproti dveřím a je to taky první věta, kterou vyslovím – teda ta okna tady nikdo nemyje?
A pak už se jen usmívám a fotím manžílka, kterak rukama a očima obchází a ohmatává zákoutí pokoje a kritizuje odfláknutou práci, holt profesionální deformace, myslím, že v tu chvíli by tam radši uvítal naši Mariku:-). Následně zkouší televizi a zjišťuje, že krom Jedničky nehraje nic. Máváme nad tím rukou, tu nebudeme potřebovat. Nahlížím do malinké koupelničky a jsem spokojená, je krásně čistá a voňavá.

17.30 Zamykáme pokojík a jdeme se projít. Po kočičích hlavách se mi v podpatcích jde dost blbě, ale jsem hrdinka, statečně klopýtám a doprovázejí mě pohledy (vesměs udivené) kolemjdoucích. Během následující hodinky protáhnu manžílka celou Karlovou Studánkou, no bodejť, je to opravdu jen pár krásných domečků. Chvilinku trávíme v kiosku s dárkovými předměty, neboť jsme dětem slíbili přivézt dárečky. Ovšem cenová hladina ručně vyráběných věciček násobená pěti naprosto převyšuje naše možnosti. Nevadí, děti určitě nepohrdnou lázeňskými oplatky.

Líbí se nám expozice šutrů, manžel okamžitě spekuluje nad svým dalším podnikatelským záměrem, zřídit si firmu na řezání kamenných obkladů a obdivuje další a další kousky kamenů. Zde musím podotknout, že mi dost vadí neupravená tráva, která mnoho kamenů ukrývá, je vidět, že zde už není zahradník, který tu kdysi býval. Jeho chybějící šikovnost vnímám na každém dalším kroku, neupravené skalky, zídky, kde kdosi původně zasadil skalničky, jsou nyní zarostlé býlím. Okamžitě bych se pustila do zahradních úprav:-).

Od kamenů se jdeme kouknout na vykopanou jámu po hotelu Hubertus, pravděpodobně tam vyroste něco pětkrát většího. Nakoukneme na uměle vytvořený vodopád a vracíme se zadní cestičkou za Slezským domem (vzpomínáte na S tebou mě baví svět? ) dolů k hotelu. Zastavujeme se vedle Ředitelství – mého bývalého pracovního působiště – na malé zahrádce na pivko. Prosím o čipsy, neboť moc ráda mlsám a dostávám misku čerstvě smažených tenkých brambůrek, opět jsem nadšená:-). Na rozdíl od svého manžela, který žádá o popelník, aby si mohl konečně zakouřit (pivo bez cigarety si bohužel ještě představit neumí…) a je setřen, prý zákaz kouření v celých lázních… Myslím, že od této chvíle je začíná trošku nenávidět:-). Proto zbývající požitky, co se jídla a pití týká, trávíme pouze v hotelu Džbán – kouření povoleno.

19.00 Přesouváme se do Džbánu. Musíme zjistit, jak to máme s romantickou večeří, kterou jste nám darovaly:-).
Předem tipujeme, že nám nastrčí výběr z hotovek, a můj sen o bifteku se rozplyne. Vítá nás velmi sympatický personál –mimochodem, musím na stránkách hotelu napsat pochvalu. Slečna servírka a pan číšník, oba zhruba do třicítky, usměvaví, okamžitě naklonění ke každé legraci. Po dvou dnech se mi po nich stýská, když jsme odjížděli, stáli oba dva venku a mávali a poskakovali za autem jako šašci:-D.

Zjišťujeme info ohledně večeře: Nejpozději do devíti do večera si musíme objednat, pak odjíždí pan kuchař. Dostáváme nabídkový lístek plný červených srdíček, na kterém jsou jídla, které suplují běžné menu v restauracích (kdybych to neříkala…). Palačinka, nebo vařená brokolice se sýrem. Nějaké druhy masa. Číháme na to, co se kolem nás nosí k jiným stolům a sličná slečna nás neustále sráží slovy – na to taky nekoukejte…:-) Pak najednou nese dvě jídla a zastaví se u nás, abychom nahlídli – „Maso dvou vůní“ a „Kuřecí plátek v sýrové omáčce“. Nese to páru, co sedí před námi, taky jsou držiteli malé kartičky se srdíčky. Přestáváme bádat a dáváme si totéž, hlad vítězí.

21.00 Jídlo sníme s chutí, i když je to průměr, těším se na nějakou specialitku na sobotní večer. Objednáváme šampaňské, které dopíjíme po jedenácté hodině, do uší nám zní se sálu hrající a zpívající „Šéf“, který rozparádil hromadu lázeňských hostů v důchodovém věku. My se jen usmíváme, protože o kvalitě zpěvu se mluvit nedá, ale ve Studánce byl vždycky člověk vděčný za jakoukoliv zábavu, neboť se tam toho věru neděje mnoho…
Pak se odklízíme nahoru v dobré náladě, zamykáme se na pokoji a dále je to „mládeži nepřístupno“ :-)). Hotel se otřásal a myslím, že otevřeným oknem se doširoka daleka linuly všeříkající zvuky, ale nám to bylo fuk…

Pokračování najdete zde.

Napsal/a: Matilda

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)

  • Anonymní

    Marti, taky jsem se trochu bála, že to nebylo úplně ono, nebo tedy spíše bála bych se, kdybych Tě neznala 🙂
    Včera jsem se chvíli viděla s Ájíkem a taky nás napadlo, jestli bude za devět měsíců pokračování :-))
    O tom Prosperu jsem psala proto, že by mě celkem zajímalo, jestli by se tento hotel Martině a Vladanovi líbil více. Karl Studánku jsme zvolily i proto, že byla blíže Vašemu domovu – kvůli dopravě i kvůli hlídání….
    Jovanka

  • Zavo, na další pokračování se můžeš těšit dnes po obědě, na to poslední pak v neděli, abysme vám to dávkovali po lžičkách, dobrého pomálu, se říká 😉
    Jinak se omlouvám, Matilda mi články poslala už ve středu, ale já jsem měla takovou honičku, že jsem to fakt nestihla…

  • Zava

    No toto, co se to tu rozjelo? Matildo, sluníčko, já jsem tedy moc ráda, že píšeš upřímně, protože nikdo z nás nebyl osobně ten „hotel“ kontrolovat, tak víme… A protože to bylo zprostředkované, to si piš, že to zprostředkovateli (a asi i ubytovateli) napíšu. Jen čekám na další upřímné podrobnosti.
    A já upřímně, byla to výhodná nabídka a kdybychom chtěli pořizovat něco luxusnějšího, už by nám zase nezbylo na ostatní věci. A protože právě víme, že si užijete hlavně tu svobodu bez dětí, volily jsme, jak jsme volily. Já jsem tvoje psaní určitě necítala jako „koukání koňovi na zuby“, ale jako „reportáž z akce“. A na mě to působilo tak, že sis to užila (tedy snad oba), ale všímáš si…

    Padmé, taky mě napadlo, že bude pokračování za 9 měsíců 🙂 Ale nevím, jestli bych Mati takový svatební dáreček přála:-D

    Jovanka to nejspíš s tím odkazem na Prosper myslela jako otázku, zda by se tam Mati líbilo víc, ne? Mě by to taky docela zajímalo.:-) Ale psát to Mati nemusíš 😉

    Vyhlížím, vyhlížím…

  • Lien

    matildo jsem ráda za pravdomluvnost, možná někdo čekal ovace za úžasnost, ale osobně bych byla ráda i kdybys napsala: kromě toho, že jsme se v klidu pomilovali stálo všechno za prd 😛

    dárky, které se dávají pro vděk, nejsou dárky, tak piš dál tak, jak to cítíš.

  • Jarmuschka

    Mati,
    byla jsi upřímná!?
    My (já) ano!
    😉 😛

  • Matilda

    Jéžiš, holky, vy mi dáváte… Tak především – anonymní, vážně se nemusíš bát podepsat se 🙂

    Jarmuschko, moc se omlouvám, lítám od jedné k druhé a nestíhám, tak proto jsem ti ještě neodepsala.

    Holky, slíbila jsem, že napíšu všechno, ne? Takže co bych asi psala, kdyby ne podrobnosti – měla jsem si snad vymýšlet? To neumím… Prostě teď máte představu, jak to tam vypadá. Jsem rozená zahradnice, když vidím, že to, co bylo kdysi skvostné, je nyní neudržované, řeknu to. To špinavé okno razí do očí, protože je pokojík malinkatý a je prostě moc vidět. Jsem si jistá, že byste si ho všimla každá z vás. Když už to řekne chlap, že je to okno teda jak čuně, tak to je co říct… Ale to přece není ani vaše ani moje chyba, že to tam tak vypadá, ne? Je to jen popis, nic víc…
    V podstatě se dokážu na ten článek podívat i vašima očima a opravdu tam cítím určitou rozmrzelost. Ale to je jen vaše zdání, já jsem prožila úžasný víkend, i kdybyste mě poslali pod stan na nafukovací matraci, byla bych spokojená. Vůbec jsem nechtěla kritizovat tenhle váš úžasný počin. Jen jsem napsala všechno, co se dělo a co jsem viděla a zažila.
    Zbývající dva článečky už jsem odeslala do redakce včera. Zkuste se podívat na článek mýma očima, tak jako já těma vašima. Na ten víkend pořád vzpomínáme, naposledy teď před chvílí. Jen si říkám, zda je teda ta moje pravdomluvnost na místě… Protože darovanému koňovi na zuby nehleď… Já jsem to vážně nemyslela zle… tak promiňte… jdu spát, je půl dvanácté v noci, dobrou noc.

  • Jarmuschka

    Anonymní – upřímně, mám podobný pocit a nejsem si jistá, jestli si to Mati až tak užila (nebo prostě je až tak praktická, že se prostě od zádrhelů neoprostí a vidí je všude.
    Já jí to včera psala do OV. Ale když už je to venku – tak se přidávám k názorové skupině.
    😛

    Peťko, a kam „odkládáte“ děti?
    Já trávím minimálně jeden víkend v měsíci ve škole, jeden v práci, a přijde mi nemyslitelné, že bych děti někam odložila a odjela… Nemluvě o tom, že moje rodiče požádám o „hlídání“ tak jeden den za půl roku (a už tak mám obavy, jestli to zdravotně zvládnou). U tchyně bývají častěji.
    Jarmuschka*

  • Zdání klame anonyme :-).
    Úkol pro maminu zněl : dopodrobna !
    A Mati je citlivá duše,která nás šetří,aby jsme závistí nepukly :-).
    Tady nešlo o luxus,ale o to aby si odfrkli od starostí a nadechli se do dalších dní.
    A když píše užili….vem na to jed,že ano.

  • Anonymní

    Možná budu za prudiče, ale na mě článek působí spíše opačně. Nic nebylo super, dokonalé, špinavé okna, špatně řešená stavba, nejmenší pokoj, špatně udržovaná zahrada, jídlo průměr… Spíše mám pocit, že se holky sekly a měly koupit ten luxusnější hotel, jak už tu padla zmínka.
    Vážně jste si to užili????

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist