Před pár dny se mi splnil jeden z mých velkých cestovatelských snů… Navštívila jsem Keňu… Byla to naprosto jiná dovolená, než jakou jsem kdy zažila – bylo to úžasné, neuvěřitelné, neopakovatelné i dojemné. Jsem plná informací, zážitků i fotek. A protože Keňa nás tady na VD tak trochu spojuje, díky Adopci na dálku*), ráda se s vámi o své dojmy z návštěvy černého kontinentu podělím…
Nutno podotknout, že v den našeho odletu (4. 3.) začaly v Keni volby a první zprávy, které jsme měli možnost číst, hovořily o počínajících nepokojích v ulicích, střelbě a o prvních mrtvých v Mombase. Tedy v místě našeho plánovaného přistání. V tu chvíli mé nadšení střídaly obavy a vážně jsem zvažovala vůbec nikam neletět. Tušíte ale správně. Nakonec jsem přeci jen kufr zabalila a hodinu po půlnoci se naše letadlo vzneslo vzhůru do oblak, vstříc 13 dnům strávených na černém kontinentu. Jinak bych vám teď asi nic vyprávěla… 🙂
Let trval 13 hodin, včetně 2 mezipřistání, v Hurghadě a na Zanzibaru. Zpočátku jsem protáčela panenky, ale ta mezipřistání se nakonec ukázala jako vcelku vítané přestávky a zpestření. V Hurghadě jsme totiž vystoupili z letadla do transportní haly a protáhli se. Kuřáci ukojili své potřeby, ale ne venku, před halou, tam je nepustili. Byli odkázáni na záchodky. Takže kabinky (bez oken!) se v mžiku proměnily v začouzené doupě a vlastně ani samotní kuřáci už téměř neměli potřebu si zapalovat, stačilo jen inhalovat. 🙂
Po přistání v Mombase jsme (s totálně plným močovým měchýřem) vyřídili víza. Za patřičný poplatek nás nafotili, sejmuli otisky všech prstů, vnutili nám místní měnu (jedině na letišti prý dávají nejvýhodnější kurz, haha) a přivítali nás konečně milí, usměvaví delegáti. A taky turecký, ale relativně čistý záchod. Uf 🙂
Nikde žádné ohně ani zvuky výbuchů, zato spousta černoušků, kteří se přetahují o to, kdo z nich vám dřív vyrve kufr z ruky a doveze k autobusu. Aby vám hned nato ukázal růžolící dlaň 🙂 A takových dlaní potkáte na každém kroky spousty.
Na kuřáky čekají speciálně označené prostory, nápadně připomínající cosi mezi autobusovou zastávkou a skleníkem. Ani silný kuřák nevydržel víc než jednu cigaretu uvnitř, kde bylo odhadem nějakých 70°C. Venkovní vzduch měl nějakých 32°C ve stínu a kouřit mimo vyhrazené prostory je pod pokutou 500 EUR. Spásou byl v tu chvíli klimatizovaný autobus.
Nejsme žádní baťůžkáři (možná to už bude mít souvislost i s naším věkem :-), holt nám už není -náct) a tak jsme zvolili jeden ze zájezdů pořádaných cestovních kanceláří. Autobus nás vezl na hotel vzdálený 120 km severně od Mombasy, podél pobřeží. Cestou nevěřícně a fascinovaně zírám na ubíhající krajinu. Předně jsem okouzlena veškerou zelení. Sisálová pole, palmy, spousta stromů a keřů, jejichž jména ani neznám. Jsem na rovníku (co povídám! Jsem pod ním!) a přitom tady je tak nádherně, zeleně, úrodně… A taky spousta baobabů, o kterých jsem četla v Exupéryho Malém princi. Jsou nádherné.
Je odpoledne a ve vší té zeleni se pohybují lidé, pěšky, na kole. Dospělí i děti. A také zvířata. Slepice, kozy a příšerně hubené krávy. Jsou všude. Volně se procházejí, přecházejí silnici nebo jsou ve stádech hnána některým z dětí či dospělých na pastvu. 
Cestu lemují obydlí lidí, i když za „domy“ se dají označit jen v hodně divokých fantaziích. Jsou to spíš chýše. Stěny tvoří klacky obalené blátem, střechy buď vlnitý plech, nebo svazky palmových listů. V tu chvíli se mi vybavují fotografie Sandry*), kde jsou v pozadí vidět různé chatrče. A mně jen běží hlavou, že v nich ti lidé fakt žijí. A ne jen někteří. Ale valná většina obyvatel Keni… Neskutečné. Je to naprosto jiný svět. Každým dalším dnem začínám chápat, proč nemáme Sandřinu přesnou adresu, ale P.O. Box. Ten tady má totiž většina lidí. Chatrče nemají čísla, mimo centrum velkých měst nejsou označeny ani ulice svými názvy, prakticky jsem neviděla snad jediný směrový ukazatel s označením vzdálenosti a názvů měst a vesnic… A dopravní značky u silnice bych možná spočítala na prstech jedné ruky.
Při příjezdu na hotel nás vítají usměvaví čokoládoví animáci zpěvem svahilského „Hakuna matata“. Což v překladu znamená „nic není problém“ nebo „v pohodě“. A opravdu. Každý je hrozně v pohodě a s úsměvem na tváři. Děti hrající u silnice bosky fotbal i ženy s barely plnými vody na hlavě, dítětem uvázaným v šátku na zádech a větvemi na podpal v ruce.
Ostatně „hakuna matata“, „pole pole“ (pomalu, pomalu) a „jumbo“ (pozdrav) jsou nejčastějšími slovy, která jsou zde slyšet…
Pokračování příště…
*) Poznámka pro případné neznalé… VašeDěti.cz jsou zapojeny do projektu Adopce na dálku a podporují vzdělání Sandry http://www.centrumdialog.cz/adopce?dite=601987 z Keni. V případě, že chcete získat více informací a zapojit se s dalšími maminkami do adopce také, kontaktujte Petru nebo babofku, případně hledejte info v článcích a diskuzích zde na VD.
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (22 vyjádření)
Babofko, autorce právě vyšla i nová knížka Karibu Keňa – vydal tuším Ikar, ještě jsem nečetla, ale bude určitě také fajn.
ABA
ABA, díky moc za tip! Autorku ani knihy jsem neznala, ráda juknu. Slum jsme taky navštívili a zůstane to ve mně asi do konce života… Ostatně i to hodlám vměstnat do řádků…
Zase jsi mi více dokreslila obrázek Keni, děkuji!
Pokud to tu neproběhlo, tak Vám tu dám tip, který s Keňou souvisí – na spřáteleném Klubu knihomolů vyšel rozhovor s Hanou Hindrákovou, která právě o Keni, jejích slumech píše a má nadaci, která podporuje rozvoj venkova viz http://www.klubknihomolu.cz/30986/s-hanou-hindrakovou-do-afriky/
a o knížce je tady http://www.klubknihomolu.cz/31621/lesk-a-bida-nairobi/
Pokud o tom víte, omlouvám se…
To je nádhera 🙂
Parádní článek.Za oknem hromady sněhu,ale já se právě zahřála jak pěkně jsi napsala 🙂
Babofko, já mám ráda tak 25 max.30 st, jak je více nějak to i na mě hůře působí.
Jinak teplíčko mám ráda, zrovna by se nějaké to teplo venku šiklo 🙂
Jano87, dííííky. Zítra se zase budeš moci na chvíli imaginárně do Afriky přenést 😉
Biovirusko, díky. Ten teplotní rozdíl je pecka. Dobrých 40°C. Ale zvládli jsme to v pohodě, jak tam, tak zpět. (ale kdyby už bylo jarněji, nezlobila bych se :-))
A Ty nemáš ráda teplo? Přiznám se, že jsem na rovníku očekávala ještě větší, nesnesitelnější horko… 🙂 A že by Tě Afrika nelákala? Vždyť každý z nás je jiný a vyhledává jiné dovolené, jiné zážitky, tak to má být… 😉
To musela být krásná dovolená, nejspíše uplně jiná, než na jaké jsme zvyklí. Mě by sice asi moc nepřitahovala, ale jak se říká nikdy neříkej nikdy.( asi by mi nejvíce vadilo to horko…)
Moc pěkně napsáno,jako bych tam imaginárně byla 🙂 i když za oknem leží u nás zbytkový sníh 🙂
Babofko, moc krásně napsaný článek i hezké fotky.
Přeju ti to, musely to být úžasné zážitky. Taky bych ráda Afriku navštívila.
Stačí, když si to člověk čte, a už si představuje, že v té zemi je.
Jana 87
Holčičky, děkuji za reakce!
Marinado, máš pravdu, média umí zkreslit spoustu informací podle svého, je to fakt. A kdoví, třeba místní (tunisané) jsou na leccos zvyklí, co nás rozhodí a považujeme to za nestandardní, nebezpečné,… 🙂 Prostě jiný kraj, jiný mrav? 🙂
Padmé, díky. Afrika úchvatná je. Teda já z ní viděla jen malý kousek 🙂 A jsem toho všeho tak plná, že mi to stříká snad i ušima a cítím na sobě, že mi to strašně moc dalo a trochu i změnilo.
Velice zajímavý článek,do této země se podívá málokdo.Těším se na pokračování a i na pěkné fotky.
Ahoj Babofko, díky za první článek :-). Jsem moc ráda, že ses pustila do psaní a že se s náma podělíš o zážitky a fotky :-).
Pro mě je Afrika přece jen vzdálená, ale věřím, že krásná a úchvatná :-).
A ty fotky jsou taky hezké. Tak to se taky moc těším na další 🙂
Babofka, tak to je paráda. Máš můj obdiv, jak to umíš krásně sepsat. Mrzí mě, že nejste baťůžkáři, pak by ty zážitky byli ještě šťavnatější 🙂 Ale i takhle je to opravdu super a těším se na další část a jsem ráda, že se dělíš o své zajímavé zážitky. Jinak mám podobnou zkušenost – ve zprávách ukazovali, jak strašně se bojuje v Tunisku v té a té oblasti a lidi to ještě potvrzovali na internetu…a místní nám po telefonu říkali, že je tam úplný klid. Občas mám pocit, že i v dnešní době mají media pocit, že nám musí ukázat a zveličit, jak se jinde než v Čechách žije špatně. Tím nechci ta neštěstí bagatelizovat, ale vždycky ukážou jen to nejhorší a člověk pak má pocit, že všude se střílí a lítají tam bomby…No ale je to tak mnohem lepší než kdyby to bylo naopak, to je pravda 🙂
Paráda, těším se na pokračování.
nádhera moc ti to přeju a těším se na další články
Jumbo, děvčata, jumbo! 🙂 Děkuji za reakce, i já bych vám moc přála tu možnost, vidět a zažít si to taky.
Bohužel sebelepší vyprávění ani fotky nebo videa nedokáží úplně předat to, co a jak silně člověk vnímá, když tam prostě je. V tom horku, cítí všelijaké pachy a vnímá nádheru na straně jedné a bídu na straně druhé. Ale pokusím se 🙂
nuninko, 2. a 3. pokračování je už nachystané v redakci a pokud se nic nezmění, měla by vycházet pravidelně vždy v neděli a ve čtvrtek. Další povídání s fotkami postupně chystám… Vydrž 🙂
halino, to věřím, muselo to být přenádherné… Srí Lanka je teď po splněné Keni první na mém „seznamu“. Ale kdoví… 🙂 A nechceš se s námi taky podělit o zážitky z cest?
Teda babofko, to musela být paráda 🙂 už se těším na pokracovani .
Jumbo! Musí tam být krásně. Takovou dovolenou přeju i závidím dohromady 😀
Babofko, moc přeju, že jsi měla šanci prožít tuto dovolenou. A kdybys věděla, jak Ti rozumím… Já před dvěma lety navštívila Srí Lanku a zamilovala jsem si ji. A moc, moc se tam chci někdy vrátit. Budou to fakt již dva roky, ale doteď z toho čerpám a dost často se přistihnu myšlenkami právě tam – u těch úžasných lidiček, v té nádherné přírodě…
Mobile Sliding Menu