Kdo by ze svého dětství neznal příběhy party kamarádů z malé švédské vesničky, které pojí nejedno pouto…
Knížku Astrid Lindgrenové Děti z Bullerbynu jsem jako malá holka doslova milovala. Když v tomto roce vyšla již po čtrnácté v nakladatelství Albatros, bylo jasné, že s ní musím seznámit i svého syna. Velmi rád poslouchá, když mu čtu, je ale zatím dost zvyklý spíš na knihy určené pro tzv. První čtení, které se vyznačují kratšími kapitolami a celkově jsou útlejší a v příbězích i jednodušší. Děti z Bullerbynu jsou v tomto smyslu jiné. Knihu tvoří více jak dvě stě stran, jednotlivé kapitoly jsou daleko delší a velmi často obsahují celou řadu informací shrnutých do příběhu šesti dětí, jež vyrůstají v malé osadě ve Švédsku. Dílem známé autorky, která se jako jedna z prvních stala v roce 1958 nositelkou Ceny H. Ch. Andersena, provází holčička Lisa. Vypráví příběhy z nejrůznějších ročních období, jak je se svými vrstevníky prožívá na švédském venkově.
Když jsem knížku po rozbalení držela v rukou, měla jsem skutečně pocit, jako bych se vrátila o 
několik desítek let zpět. Na zpracování titulu se nezměnilo vlastně vůbec nic. Krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové doprovázející každičký příběh, stejný obrázek na obalu…
I syna Děti z Bullerbynu zaujaly v podstatě ihned, co jsme je začali číst. Pokaždé napjatě naslouchal, jak bude každý příběh pokračovat a po jeho skončení vždy vyžadoval další. To mě samozřejmě velmi potěšilo a je evidentní, že i přes své „stáří“ si děti vyprávění Astrid Lingrenové zamilují. Takže jsem se zamyslela, proč tomu tak vlastně je…?
Odpověď vlastně ani není tak složitá. Dnešní doba nabízí celou řadu moderně pojatých pohádek, příběhů plných superhrdinů s nadpřirozenými schopnostmi, kteří zachraňují svět. Netvrdím, že je špatné přečíst si nějakou takovou knihu, ale myslím, že se jedná ve většině o jistou krátkodobou záležitost. Jenže u Dětí z Bullerbynu je to jiné. Je stále stejně oblíbená po více generací a neztrácí své kouzlo ani pro dospělé. Autorka dává v příbězích prostor zcela obyčejným dětem, které žijí své, zcela obyčejné životy – stejně jako naše děti mají svá trápení, ale prožívají i celou řadu veselých příhod se svými kamarády. Nehrají si na superhrdiny, ale ukazují dětem kouzlo jednoduchých her a šťastného dětství. Děti jsou tady prostě skutečnými dětmi.
Ten den bylo ještě víc legrace. Odpoledne jsem pozvala na hostinu všechny děti z Bullerbynu, no, vždyť je nás přece jenom šest. A posadila jsem je kolem toho kulatého stolu ve svém pokoji. Měli jsme malinovou šťávu a každý dostal kus koláče, co na něm bylo napsáno „Lisa 7 let“, a pak byly ještě dva jiné koláče, které taky upekla Agda. Já jsem dostala dárky od Britty a Anny a od Olla. Od Britty a Anny jsem dostala pohádkovou knížku a od Olla čokoládový věneček. Olle seděl vedle mne, a tak mě začali Lasse a Bosse škádlit a křičeli:
„Jé – ženich a nevěsta, ženich a nevěsta!“
To říkají jenom proto, že Olle není takový nafoukanec, který si nikdy nechce hrát s holkama. Když se mu posmívají, tak si toho nevšímá a hraje si stejně i s klukama, i s holkama. Ostatně Lasse a Bosse si taky chtějí hrát s holkama, ale dělají, jako že o to nestojí. Když je ve vesnici jenom šest dětí, musejí si spolu hrát, ať jsou to kluci, nebo holky. Skoro všechny hry jsou zábavnější, když je nás šest, než když jsme jenom tři.
Knížka je úžasným osvěžením, možná by šlo říci i balzámem na vystresovanou lidskou duši, která zápasí o každodenní přežití v našem přemodernizovaném a hlavně uspěchaném světě. Naše děti už netráví mnoho času skutečnou hrou, při které si vystačí jen s tím málem, co najdou někde venku. Zapomíná se na tradice, na krásu světa kolem sebe. Dílo Astrid Lindgrenové navrací alespoň ve vzpomínkách…
Na závěr nemůžu říci nic jiného, než že knihu samozřejmě doporučuji všem malým i velkým čtenářům. V žádné knihovničce by rozhodně chybět neměla. A pokud jí máte někde schovanou, zkuste jí co nejrychleji vyndat a oprášit. A pak začněte číst. Věřím, že po chvíli budete mít stejné pocity jako já, když jsem si vlastně téměř nahlas předříkávala děj jednotlivých příběhů. Na tuto knížku se prostě nedá zapomenout…
Děti z Bullerbynu
Vydalo nakladatelství Albatros
Autorka: Astrid Lindgrenová
Počet stran: 224
Formát: 163×238 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Vyšlo: 30.01.2013
Knihu Děti z Bullerbynu si můžete objednat například zde.
Přečtěte si ukázkovou kapitolu – zde.
N
akladatelství Albatros je nejstarší české nakladatelství, které se od svého vzniku specializuje na vydávání literatury pro děti a mládež(bylo založeno v roce 1949; do roku 1969 působilo pod původním názvem Státní nakladatelství dětské knihy). Dnes je součástí moderní mediální společnosti Albatros Media a. s.
Za dobu své existence vydalo přes 10 tisíc titulů. V současné době je to cca 130 knížek ročně a soustředí se na kvalitní původní i překladovou literaturu především pro děti od 2 do 12 let.
Albatros je dlouhodobým exkluzivním vydavatelem knížek Astrid Lindgrenové a příběhů Harryho Pottera J. K. Rowlingové pro území České republiky. V poslední době vydává své nejlepší knihy pro nejmenší také ve slovenštině. U nás si vyberete od leporel pro nejmenší přes poezii, pohádky, knížky pro začínající čtenáře, literaturu populárně-naučnou a vzdělávací až po fantasy, detektivní příběhy i komiksy. Knížky bohatě barevně ilustrované i příběhy pro zdatnější a náročnější čtenáře. Vstupte a přesvědčte se!
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Coooooooooo to mělo být to vubec nechapu jako ale bylo to docela pekny:D
Moc pěkná knihy,některé příběhy pamatuji jěště teď.
To byla klasika, moje oblíbená…
Ilustrace Heleny Zmatlíkové tomu ještě navíc dodaly úplně jiný rozměr – takové milé pohlazení na duši
Nádherná knížka, z dětství ji neznám. Malá si ji sama vybrala v knihovně a četly jsme pak spolu. Moc se nám líbila a nyní ji poslouchá před spaním na kazetě, takže už zná text slovo od slova. Ale jinou nechce a poští si to před spaním už snad 3 měsíce.
Děti z Bullerbynu byla moje oblíbená četba,mám ji schovanou v knihovně a budu ji předčítat dětem.
mám ji stále od dětství…vím že jsem četla ráda…jen ta cizí slova ta nemám ráda v žádných knížkách 😀 pokaždé si to přejmenuji podle sebe 😀
jak je vidět stále oblíbená
Tuhle knížku máme v knihovně,dobře si na ni pamatuji a moji školáci to měli jako povinou četbu,je pěkná.
Jé, to je klasica ,to si pamatuji. Musím se podívat jestli jí v naší knihovnicce najdu .
Mobile Sliding Menu