Na uvod: Zijem 2 roky v Taliansku. Moje skusenosti su velmi bohate a chcela by som sa s Vami o ne podelit. Ohladom lekarstva som uz zaslala prispevok, teraz trosku na inu temu…
Pohli sme sa z muzovej roboty. Zabudla som dodat, ze ako moj manzel, tak i Marian sa vecer predtym ostrihali masinkou skoro dohola. Oni dvaja v predu, ja s malym vzadu. Maly uz skoro zaspaval, ked sme minuli dve dediny, prisli sme na rovinku kusok pred nasou dedinou, kde sme byvali. Vtom sme uvideli pred sebou auto s napisom Carabinieri. Boli sme na rovnej ceste s prerusovanou ciarou, mimo dediny, ti pred nami isli tak 40km/h. Manzel hovori – obehnem ich? Ja na to – nechaj ich tak, chod za nimi, mame to domov 2km. Ale on nie. Smerovka – a obehol ich. Tesne za jednou odbockou dopravam ktora bola volna. Zrazu zacala hukat hukacka, blikali svetla a rukou zo zadu ukazovali, aby zastavil.
Manzel zastavil auto. Jeden z dotycnych panov v uniforme zacal po nom ziapat, ze je kret…, ze nema co robit na ceste atd… Mame auto na nasich slovenskych SPZ.
Hovoril mu, ze mu odobera vodicsky preukaz. Vzal mu ho a isiel k ich autu a zacal pisat zaznam.
Muz sa ho snazil presvedcit, aby mu ho vratil, ze nebude mat ako chodit do roboty, ale ten ho len urazal do sprostych cudzincov atd. A to sme tu normalne oficialne na povolenie.
Pretoze hovorim taliancinou ako slovencinou, vysla som z auta a pytam sa uniformovaneho pana, kde je problem.
-Kto ste?
-Jeho manzelka.
-Vas OP
-Nech sa paci.
-Ha, vy ste o 10 rokov starsia, ako vas manzel
-Je to v taliansku zakazane? Ak je to pre Vas problem, prozpravame sa o tom s vasim nadriadenym.
-Nie, problem to nieje
-Tak co urobil moj manzel?
-Isiel rychlejsie ako 50 km/h
-Ale tu nieje tabula obmedzujuca rychlost
– Je – na zaciatku roviny cedula s max.povolenou rychlostou 50 km/h
– Ano, ale s doplnkovou tabulou v pripade hmly a s viditelnostou nizsou ako 100m. Vzhladom k tomu, ze je vonku 35 st.C a leto, slnko svieti – zda sa vam, ze je hmla? Mne ste VP nezadrzali, sadnime si do auta a podme sa pozriet
V tomto okamihu druhy uniformovany pan odisiel od aut
– Ale bol v obytnej zone – /stale cerveny ako rak/
– Nie, sme mimo dediny, koniec poslednej je tabulou oznaceny tak 2km dozadu, dalsia zacina 2km dopredu. Cize ziadna obytna zona
Dlhsie ticho
– Tak obiehal v blizkosti krizovatky
– Vysvetlite mi to
– Nesmie obiehat v blizkosti krizovatky
– Ale on vas obehol az za krizovatkou
– Ale je to blizkost
– Dobre, ukazte mi alebo povedzte cilo zakona a vyhlasky
Nato stale cerveny vytiahol z ich modrobieleho auta knizku predpisov. Opisala som si c vyhlasky, vydavatelstvo, stranu… vsetky udaje.
Muz podpisal papier, dovolili mu ist po nas dom a vodicsky preukaz zadrzali. Mne to vsak nedalo. Este v ten vecer som isla do ich autoskoly aby som si overila ako to je vlastne s tou blizkostou. Tak – mala som pravdu. Mohol.
Volala som na nasu ambasadu, tam mi povedali, ze sa poinformuju, potom som im poslala fax s popisom v taliancine aj slovencine. Naspiatky ma kontaktovali, ze uz s tym nemozu nic robit, lebo VP bol poslany na krajsku prefekturu.
Varil vo mne jed. Kvoli tomu, ze sme cudzinci, ze videl 24 rocneho muza obehnut jeho slavne auto – ja musim budit maleho rano o pol siestej aby som ich zaviezla do prace a vecer o 11 ist znovu pre nich – no to snad nie.
Prisiel veekend, ja som si pripravila nakresy, fotokopiu faxu. V pondelok som prisla asi o 10. pre muza do roboty, jeho sefovi som povedala, ze ho surne potrebujem – a hajde na prefekturu.
Najskor som isla na oddelenie VP. Este ho tam nemali. Manzelovi som zakazala rozpravat – a spustila som tam na dve damy – Ja kvoli tomu ze ma niekto zlu naladu mam teraz tyranizovat moje dieta? Zavcas rano vstavat, v noci vstavat. Nemali pravdu. I ked sme cudzinci, mame svoje prava. Nie len povinnosti… A rozpravala som a rozpravala, pritom som im popisovala celu situaciu, ako sa vyvinula a rozkladala po stole papiere, nacrty, fax, atd. Vydrzala to asi 10 minut. Potom ma prerusila, ze co s tym chcem robit.
Vratit predsa VP. Vzali mu ho protipravne. Ak nie, tak s tym pojdem na sud, i ked riskujem, ze ma budu zastavovat vzdy ked ma uvidia…
Bez slova ma jedna odviedla za krajskym prefektom.
Ten moje vysvetlovanie vypocul 2.5 minuty, vyviedol nas z kacelarie. Potom mal dost dlhy telefonat.
Ked nas znovu zavolal dnu, oznamil nam, ze na sude i tak asi nic nedosiahneme, tak ze sa dohodneme inak. Manzel zaplatil pokutu 160 eur, strhli mu 10 bodov z VP -polovicu – a o tyzden dostal svoj VP naspet.
Odvtedy ma nasi uniformovani z nasho mesta nezastavuju – aj preto, ze mame sachovnicu na aute – a z dialky je to poznat. Ine prekvapenie na mna v suvislosti s mladym uniformovanym clovekom cakalo asi o pol roku neskor.
Ziju tu Slovaci a Cesi, ktori tu pracuju. Jeden Cech a 2 Slovaci mali velmi tazku dopravnu nehodu. Rodicia tohto kamarata ma zavolali, ci by som im nesla prelozit. Chceli sa od carabinierov dozvediet co sa vlastne stalo, lebo ich syn lezal na neurologii a dalsi dvaja Slovaci na JIS-ke. (pozn.redakce JIP slovensky, neni to preklep)
Isla som s nimi a hadajte, kto mal sluzbu pri dverach? Dotycny mlady muz. A neviete si predstavit – to bola ochota sama o sebe. Dal nam prednost u marshalla pred ostatnymi cakajucimi, bol velmi ochotny a mily.
Rok mojho trvaleho pobytu presiel a vsetky cestne kontroly ma upozornovali, ze musim vymenit VP za taliansky do 1 roku, inak budem musiet robit ich autoskolu. Zdalo sa mi to dost, 250 eur a iba na 2-3 roky. Tak ked sme boli s rodicmi toho nestastneho mladeho muza i s nim – ktory zapricinil tu dopravnu nehodu – na vysluch – ja ako tlmocnik, hned som sa inspektora pytala, ci je to pravda. Ten mi tvrdil, ze nemusim. O tyzden ho zastupoval jeho kolega, ten mi zas tvrdil ze musim.
Tak som sa obratila na nasu ambasadu. Poslali mi obeznik, ktory presiel vsetkymi zlozkami policie a carabinierov, kde je uvedene, ze nemusim mat uz meneny vodicsky preukaz. Dali tam peciatku ambasady, mt na konz. zastupcu.
Viete si predstavit, ked ma zastavia v inom meste /v nasom uz predsa poznaju moje auto/, so zadostucinenim mi oznamia, ze mi odoberaju VP lebo mal byt vymeneny, a ja s usmevom vytiahnem papier z ambasady s c. mobilneho telefonu na konzul. zastupcu so slovami: Vazeni pani, asi nie ste dost informovani, tento obeznik vsak uz bol i u vas – je to pravda, vsak? Ak mate nejaky problem – prosim zavolajte na toto c…
Zakazdym ma potesi, ked vidim, ako mi vratia doklady, popraju stastnu cestu a vratia sa k plneniu svojich povinnosti…
Preto odporucam vsetkym: My, co sme v zahranici, by sme si mali pomahat. Sme predsa ludia. Naco sa nechat ponizovat? Mame predsa tie iste prava ako domaci. I ked mozno viac povinnosti. Ale to vie predsa kazdy z nas…
Chcela by som podakovat nasej ambasade, ktora mi pomohla prave v tejto veci a v mnohych dalsich. Su to ludia na spravnom mieste a s velmi dobrym srdcom.
A povedzme si otvorene: aj ma trochu hreje pri srdiecku, ked im tymto a podobnymi sposobmi dokazujem, ze sa nenechame zahnat do kuta, ze sa vieme prisposobit situacii a dokonca vieme o dost viac veci ako domaci…
Napsal/a: loreggia
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
A to este mozem byt rada, ze nie sme cernosi.Ked obcas vidim ako matky svojim detom zakazuju na nich pozerat, ako nimi strasia deti… Hrozne.Pritom ich velmi lutujem.Prichadzaju sem v hufoch na lodiach, cestu viac menej polovica neprezije, su tu bez pravidelneho prijmu, velmi malo z nich dostane pracu.
Chodia po domoch ako predajci.Ponukaju utierky, hyg.vreckovky, uteraky a podobne.Jedneho z nich som sa popytala, ako sa sem dostal a ako sa ma.
Priviezli ich na lodi.V dedine sa mu poskladali na poplatok na lod.Lod nechali 20 km od pobrezia, posadka opustila lod.Bludili, boli dehydrovani, vela z nich tu cestu neprezilo.Ked ich nasla pobrezna hliadka, samozrejme ich zobrali do nemocnice, dali ako tak do poriadku, potom do zachytneho tabora.Dostali najest, cakaju na povolenia, ktore viac menej nedostanu.Preto z tabora odisiel.Hladal si pracu- bez povolenia nie a ak ano tak za jedlo.Teraz byva na byte 1izbovom, je tam 26 ludi, rano ich majitel jednej firmy nalozi do auta, da mu tasku s vecami,povie mu ceny.A tak peso prejde 2-3 dediny.Vecer ho vyzdvihne, vezme peniaze a tovar, da mu najest – urobi nakup na byt, a to je vsetko.A toto iste zazivaju ti, ktorych stretavate na plazi, co ponukaju uteraky, opasky a podobne.
Obdivujem ich, ako sa s tym dokazu vyrovnat.
Hm, tak to je asi pravda, že my se díváme na „víc východní“ lidičky taky zkrz prsty. Ale to jsme určitě pochytili ze západu :))).
Jinak mám taky podobnou zkušenost, kdy ukrajinští dělníci se chovali slušně, na rozdíl od jejich českého zaměstnavatele, který byl na pár facek. A od tý doby navíc vím, že jejich výdělek tady je pěkně vydřenej.
Já to teda mohu napsat jen ze zdravotnické stránky – alespoň u nás na ambulanci máme povinnost ošetřit úplně všechny případy – i neakutní, a to i u nepojištěných cizinců odkudkoli i když většinou víme, že se žádných peněz nedomůžeme – a takhle protékají naším zdravotnictvím další statisíce (ona léčba rozstříleného Rusa nebo pobodaného Ukrajince není nejkratší a nejlevnější…a jejich ambasády? chacha…)…ale jinak je to asi pravda – i když je to dost individuální – třeba neznám ochotnější a pečlivější sanitářky a uklízečky, než Ukrajinky od nás z nemocnice…
No, já myslím, že všechno je relativní a že i u nás se občas díváme na lidi z „většího“ východu než jsme my přes prsty. Konkrétně mám na mysli Ukrajince, co jsou tady na práci. Ale přístup Loreggii se mi líbí – jak se nedá a svoje práva si vydupe.
Né nadarmo se říká – líná huba, holé neštěstí. V cizině je to navíc podmíněno znalostí jazyka – i když ani to není záruka úspěchu: zaplatit 160 eur a přijít o polovinu bodů za nic….hlavně ale že ses nedala.
Ta nálepka primitivů z východu je fakt hnusná, člověk za ní ani nemusí za hranice – stačí se podívat na turisty ze západu, jak se chovají u nás – i když určitě ne všichni, ale někteří si fakt myslí, že si tu můžou dělat co libo….přesně to, co by si doma nedovolili.
Loreggio – ani nevíš, jak přesně vystihuješ moje pocity – tvé články dám přečíst svému partnerovi, který je velice kosmopolitně založen (od 8 asi do 20 let žil v SRN – emigroval tam s rodiči – potom se vrátil sem a usadil se tu) a strašně mi vyčítá, že já nechci ani slyšet o tom, že bychom se eventuelně přestěhovali někam do zahraničí (rozuměno směrem na západ)… „kvůli mě“ je teda v plánu zůstat tady v ČR – není to ani kvůli nějaké vzdálenosti, i ten jazyk bych snad skousla (i když jsme na ně dřevo – mluvím jen průměrně anglicky) – ale co bych nepřekousla, je ta nálepka „primitivního cizince z východu“, kterou dostaneš na čelo všude v Západní evropě (pokud tam jsi jako něco více než turista)…máš můj obdiv, že se nedáš – to je opravdu v dané situaci jediná zbraň, protože některé věci ve „vyspělých zemích“ opravdu nevysvětlíš…přeji ti hodně štěstí a co nejméně podobných problémů (i když ty je evidentně řešit umíš:-))
P.S. taky chci napsat, že je pro mě velice osvěžující číst zase po delší době čistě slovenský text – člověk když netrénuje, tak zapomíná:-)…..
Mobile Sliding Menu