S velkym zaujmom som si precitala o kanadskom zdravotnictve. Mam podobnu skusenost z Talianska, kde momentalne zijem…
Na oddeleni so spustou hraciek a krasnou vyzdobou mi kazali cakat na doktorku. A tak som cakala. Prisla asi 40 r pani, pozrela do dokladov – aaaa cudzinci. Kde je problem? Pretoze ovladam taliancinu, v jej materskom jazyku som jej vysvetlila, co sa deje. Odmietla ho osetrit so slovami: ved nie je na tom tak zle, ked vladze stat a rozpravat. Tak som sa do nej pustila, co to ma za jednanie, ze jej povinnostou je dieta prezriet. Nakoniec mi podala teplomer. Maly bol nervozny, vedela som ze pod pazuchou ho nebude drzat, tak som ju poprosila, ci nema niekde lehatko, aby som mu mohla zmerat teplotu v zadocku. Na to sa na mna oborila, co to ma znamenat, ze este nedrzi teplomer pod pazuchou. Navela navela, az som sa doziadala lehatka a teplomer ukazal spominanu teplotu. Sestricka nam doniesla kvapky – naozaj kvalita – zabrali hned, lekarka predpisala lieky, informovala ma o tom, ze mam ist po lieky do mesta vzdialenom 30km. Tak aj bolo.
Maly vyzdravel, tak som sa rozhodla ist k detskemu lekarovi na vstupnu prehliadku. Pozrela som si ordinacne hodiny a vosla do cakarne. Dvere otvoril sympaticky muz okolo 35-36 rokov. Spytal sa ma co chcem. Vysvetlila som mu, ze moje dieta je alergicke, dlhodobo berie zaditen – kazdy den, doniesla som lekarsku spravu – samozrejme po latinsky, s tym, ze by som mala ist k alergologovi tu v taliansku, aby predpisoval mojmu dietatu obdobne lieky /aj tie som mala so sebou/ a okrem toho som ho ziadala aby ma poslal na ortopediu, pretoze k jeho vyvinu – je to hypertroficke dieta, sa mu kolienka zacali davat k sebe a nechodil rovno. Nato sa na mna oboril, co to ma co znamenat, neni sme objednani, vsetky slovenske lieky vyhodit, nasa alergologia je ako stare carodejnictvo, ze ked bude mat ozajstne problemy, mam sa objednat. A nohy ze sa vyvijaju do 8 rokov, tak ze mam prist potom, ak bude mat problem.
No to uz som nevydrzala a zcista jasna som mu do oci povedala, naco robi tu pracu, bud ma negativny postoj k detom alebo k cudzincom. Otocila som sa a zapleskla za sebou dvere.
Zavolala som domov svojej lekarke, alergologovi, pre maleho mam zasobu liekov doma, pri probleme to riesim cez telefon a modlim sa aby sa mu nieco vaznejsie nestalo.
Okrem toho mi prisiel predvolaci listok na ockovanie tu v taliansku. Dostavila som sa na urcenu hodinu, tam nachystane 4 iniekcne striekacky a lekarka mi oznamila, ze mi zaockuje maleho. Nato som jej ukazala jeho detsky ockovaci preukaz a zdravotnu kartu, s tym, ze je riadne ockovany. Nie, nie a nie. Len preockovat a preockovat. A riadne sa ma teda dotklo, ked mi povedala, ze ludia z krajin, ako my, prenasame choroby, zltacku a podobne. No a to uz som zas mala dost, lebo to ze nas beru za chudakov, ktori nemaju nic – ktori nic nevedia – to uz mi dalo ozaj zabrat. Zabranila som jej v tom, vzala maleho za ruku a povedala som jej, ze ak sa to nevyjasni /lebo sme v unii, t.j.mame obdobne ockovacie latky, zdravotnictvo na dobrej urovni atd/, tak sa budem stazovat na nasom konzulate. O 2 dni mi prisla kontrola z hygieny. Pozreli byt, medzicasom som ho dala do poriadku, zabyvali sme sa. Popytali sa ma par veci, kukli do chladnicky, do skrin, na wc… Ked odchadzali, ospravedlnili sa so slovami – maloktora talianska domacnost je takto sterilne cista… Tak maleho obislo ockovanie.
Zacala som upratovat u manzela v robote. Pri dvihani kovovej stolicky mi padol cely spodok na nohu – su to velmi masivne slolice – myslela som, ze mam dolamany priehlavok. Tak som ledva dosla domov – autom – noha stiahnuta v teniske. Ked som sa vyzula – vtedy som myslela, ze minimalne dva mesiace nestupim na nohu. Mala som na navsteve svokru. Manzel ma vzal do nemocnice, na pohotovost – lebo bolo vecer 11 hodin. Odniekial vykuzlil vozik, a cakali sme. O pol 4 rano nas konecne zavolali dnu. Lekar mi kazal vylozit nohu na stolicku – no otvorena zlomenina to nieje, podal mi sacok ladu, o tyzden na urgentny rentgen. Dovidenia. Bez slov a so slzami v ociach sme isli domov. Svokra mi nohu zabalila do handry so SLOVENSKYM octom, do rana bola noha cierna – ale chvalabohu po 4 dnoch sa to zlepsilo, ze som nakoniec nesla ani na ten rentgen.
No a posledny zazitok zo zdravotnictva – beriem hormonalne injekcie 1 za mesiac. Moj gynekolog mi ich napisal s tym, ze napisal po latinsky – medzinarodnou recou lekarov – preco ich potrebujem a ako casto a v akej davke si ich mam dat pichat. Prisiel den D, na pichanie iniekcie. Moj muz nebol schopny mi ju pichnut, vtedy mal este obavy, tak som zas isla k lekarke. Sestricku nema. Ona mi ju nepichne, lebo to nieje v jej naplni. Chodte na pohotovost. Tak som isla zas na pronto soccorso v nadeji, ze aj ked zaplatim, tak ju dostanem. Tam ma odmietli, ze od lekara nemam papier. Nas bol nanic, musi byt od gynekologa. Talianskeho. Tak som sa isla dat objednat. Bolo 7.1.2005 objednali ma na 27.11.2005. Tak zostala len jedna moznost. Sukromne lekarske centrum. O tyzden ma predvolali ku gynekologovi. Popytal sa ma kde je problem, ockom hodil na papiere a injekcie, vzal mi papstery a vypytal si 223 eur. Ze vysledky budu o tyzden, ze potom budeme pokracovat dalej v liecbe, on mi nasadi lieky a tak…
A tak sa z mojho manzela stala zdravotna sestra, ktora mi picha 1x mesacne a zadarmo injekciu.
Na Slovensko chodim dost casto, vzdy sa davam do poriadku tam. Vazme si nasho zdravotnictva, ci v Cechach, ci na Slovensku. Sme na podstatne vyssej urovni socialnych sluzieb a zdravotnictva. Vydrzim este rok a pol a potom HURRA DOMOV. IBA TAM SME NAOZAJ PLNOHODNOTNI OBCANI, S VYSOKYM STANDARDOM SLUZIEB, SKOLSTVA A ZDRAVOTNICTVA.
VELA STASTIA OSTATNIM, KTORI SU V ZAHRANICI. LEBO IBA TEN, KTO TAM ZIJE, NAOZAJ POCHOPI, ZE V CUDZINE ZOSTANE NAVZDY CUDZINCOM, BEZ RODINY, OPORY.
Napsal/a: loreggia
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Měla jsem sestru v severní Itálii a taky chválila, tak mě to překvapuje, tak doufám, že jste to tam vydrželi.
To je dost smutne tento prispevek cist. Jen nesouhlasim s posledni vetou „V CUDZINE ZOSTANE NAVZDY CUDZINCOM“, protoze sama jiz 9 let ziji v cizine a citila jsem se jako cizinec az do doby, kdy jsem tu zacala studovat na univerzite. V momente jsem se z rad cizincu zaradila do rad domacich. Celkove jsem se zacala citit lepe a ted kratce pred ukoncenim studia neni problem si sehnat praci, stejne tak pri studiu nebyl problem si najit praci. Znalost kultury, zvyku a plynula znalost jazyka rozhodne je jednim z faktoru, ktere pomohly mimo to, ze tu ziskavam vyssi vzdelani. Take mam spoustu kamaradu „domacich“, ale take i hodne kamaradu cizincu. V cizine clovek sice nema rodinu, ale ma okolo sebe pratele, kteri radi pomuzou, pokud vy pomuzete nekdy zase jim. Takovy vymenny obchod pomoci bych to nazvala. 😉 Snad i jine zeny zijici v cizine maji stejny nazor jako ja. Nebojim se tu jednou zakladat rodinu, protoze tu zemi znam a vim co od ni ocekavat, a co se tyce zdravotnictvi, to je holt jine v kazde zemi. Nelze ocekavat stejny pristup zdravotniho personalu, protoze podle moji zkusenosti, zdravotnictvi je jako skolstvi, vyvijelo se v zemi po staleti a kazda zem je v techto vecech docela individualni a lisi se ve spouste pripadech.
Bavila jsem se nedavno s kamaradkou, lekarskou v Cechach a povedela jsem ji historku o kamaradce, ktera porodila miminko cisarskym rezem, pricemz se lekari podarilo miminku rozriznout zadecek, protoze na pana doktora „vystrcil prdelku“, kdyz kamaradku otevirali skalpelem. Moje kamaradka lekarka zvolala „Vidis, ja jsem ti to rikala, ze v Cechach je ta porodnicka pece daleko lepsi nez tam u vas!“ Nacez jsem mile kamaradce lekarce musela vysvetlit, ze tohle se stalo ceske kamradce, zijici na severu cech, ktera rodila ve stejne porodnici jako moje kamaradka lekarka – tedy v ceske porodnici. Musela jsem se smat, kdyz jsem poukazovala na jeji predzaujatost vuci zdravotnictvi v zemi, ve ktere ziju. A o tom to asi je, standard je vsude rozdilny, a zkusenost jednoho cloveka z jedne nemocnice se nemuzi rovnat zkusenosti druheho cloveka z jine nemocnice. To same plati o zdravotnicke peci a rozdilech mezi zememi EU.
Kde v Italii zijete?Ja na jihu,dvakrat jsem tu rodila a nemuzu si stezovat.Tehotenstvi rizikove,prvni dite nedonosene,ale na to,ze je to mala nemocnice tak dobry.jen odbery krve me dostaly,pokrcit ruku a picha rovne,samozrejme skrz zilu…my se na skole ucili napnuta ruka-a pod uhlem 45 stupnu zavest jehlu.Tak mi tu znicili zily.
S detskym doktorem problem nemam,dokonce mi zjistila,jake leky na alergii(pro me) tu maji stejne a ktere se jmenuji jinak.
este dodam jedno vyjadrenie – napriklad mojho lekara – spickoveho gynekologa.Bol na stazi v amerike.ked videl funkcny system – ako je to u nich a potom jeho 3 kolegovia boli na stazi u nas – vyjadrili sa:
kde sa mi hrabeme na vas system.I ked mame menej roboty,lepsie rozdelenu /brali max 10 zien za den/, lepsie platenu, co sa tyka starostlivosti a prepracovanosti systemu – ste na tom ovela lepsie: citovala som ho.A pritom je to lekar, ktory je u nas vyhladavany,odbornik a naviac clovek, ktory by mal perspektivu kedykolvek sa uchytit v zahranici.
Okrem toho, je trochu asi rozdiel ako sa posudzuju cudzinci, pokial nemaju v taliansku nikoho, ako cudzinci ktori su rodinnymi prislusnikmi obcana ich republiky.Tvrdim ze slovenske a ceske zdravotnictvo maju lepsiu starostlivost o pacientov – trebars napr.len pichanie iniekcii – u nas ich bezne picha zdravotna sestra, kdezto tu na ne musite chodit do nemocnice.Dalsia vec odbery: u nas vam zoberu odbery priamo v ambulancii, tuna musi kazdy ist rano do nemocnice, zobrat si listok – beru iba prvych 150 ludi, pockat si v sore, potom si dat zobrat krv, o den, o dva si ist pre fakturu, zaplatit, potom si zobrat vysledky.
A este jeden malinky priklad- znamy sa spalil na plazi, ze mal popaleninu na priehlavkoch na nohach.dostal teploty, zimnice, opuchli mu clenky ze nemohol na nohach stat.Odporucanie na pohotovosti? Chodte si kupit hociaky krem, alebo pockajte 3-4 hodiny na pohotovosti.Odisiel domov, doviezli ho do nemocnice a liecia mu popaleniny- na slovensku.
ahooj,je mi opravdu líto,co máš za zážitky!!hrůůůza!!
ale nesouhlasím tak uplně s tím,že všude v cizině,jsme jako „vyhnanci“ a cizinci!!
manžel žil 8l.v ASA,pracoval a žil po celejch státech,a tohle je uplně něco jiného!!zdravotnictví,služby a hlavně uřády!!,to bude ještě trvat léta,než i u nás bude vše tak šlapat!!možná už naše děti to budou mět lepší!!tolik papírování,birokracie a neochoty-to je opravdu česká specialita!!!je to opravdu v lidech!!!něco se jinak jmenuje, ale lidi na uřádech zůstali stejní!!tam je opravdu vše hned.co je fakt,tak jsou „amíci“ velmi nedůvěřiví,ale to je hlavně díky terorist. ůtokům!!ale jinak jsou pak velmi pohodový,ochotní a hlavně vám nečumí do talíře.tam je fakt slovo demokracie a svoboda opravdová.ikdyž budete v 80l.běhat po parku,tak se na vás nikdo nedívá:a když ve 3 ráno zavoláte do lékárny,že má dítko horečku,tak vám ihned dovezou léky!!občanku a doklady máme za chvíli z jednich dveří!!..to jen na dokreslení!!prostě funguje to!!a je pravda,že nic není nemožné!!!
kámoška mi žije také v itáli, a nemůže si to vynachválit!!chápu,že po tak špatné zkušennosti je to asi k neuvěření,ale opravdu tam nezažijete to české na chodbě u mudr od sestry-coooo potřebujetééééé?!a tvrzení,že české zdravotnictví je super je trošku přehnané,nemyslím tím lékaře-je u nás opravdu hoodně odborníků,můj nebohý strýc byl jedním z nich..,ale myslím tím ten systém tady!!zákony,legislativa!!i proto hoodně lékařů odchází-a sester,do zahraničí!!ikdyž manžel ve zdravotnic.pracuje,tak já tedy nemůžu říct,že jsme na vysoké urovni!!možná v počtu novejch soukromních ordinací!!ale jinak škoda slov!!to je jen můj názor,bohužel to slyším všude okolo také!!
Je to hrozné, jak se v Itálii k Vám chovají. Moje švagrová žije v severní Itálii, ale vždycky jejich zdravotnictví považovala za lepší jako u nás v Česku. Synovec má italské občanství, tak se možná k Italům chovají lépe než k cizincům. Ale platí se tam opravdu za všechno, jó zlaté naše „socialistické“ zdravotnictví. Teď už možná chápu, proč kluka neučí česky. Jinak přeji hodně štěstí, žádné choroby a užívejte si krásné Itálie!
No, tak já ti moc přeju, ať ti ten rok a půl hodně rychle uteče, protože to co popisuješ, je opravdu příšerný.
Asi to je normální, že si člověk neváží toho, co má, do té doby než zjistí, že by mohlo být daleko daleko hůř.
Mobile Sliding Menu