Myslela jsem si, že naučit děti jezdit na kole bude brnkačka, ale to jsem se spletla. Bylo to daleko těžší než jsem si myslela a právě teď tím procházím potřetí. Jak se na kole daří našim předškoláčkům? Pojďte se podívat. 🙂
Andelinka
Moje dcerka Kiki byla od malička talent na cyklistiku. Sotva měla rok, už se proháněla na plastové motorce, v necelých dvou letech na odrážedle Yedoo a ve 4 letech se naučila jezdit na kole.
Doma jsme se rozhodli, že vyzkoušíme výuku jízdy na kole rovnou bez bočních koleček a zvolili jsme formu posílání. S mužem jsme stáli asi 10 m od sebe a posílali si dcerku na kole mezi sebou. Rovnováhu držela celkem solidně, musela se naučit udržet chodidla na šlapátkách s držet rovný směr řidítky. Postupně jsme vzdálenost mezi sebou prodlužovaly, a když už ujela asi 30 m, přišla najednou na ten správný „grif“ a od té doby už jezdí jak profík. Vloni k narozeninám následně dostala nové kolo, v létě se k tomu zamilovala i do koloběžky (takže si ji s tatínkem oba pořídili), tudíž se náš arsenál cyklo vybavení stále rozrůstá. Jednotlivé dopravní prostředky střídáme, kombinujeme a vyrážíme na výlety.
Gabulka73
Jak se naše děti učily jezdit na kole?
V 2,5 letech začaly na odrážedlech a jelikož je přinesl Ježíšek, nemohly se dočkat a vyrazily hned v lednu,jak opadl sníh po Vánocích. Vyfasovaly helmičky, také od Ježíška a jelo se,tedy odráželo se. Šlo to dobře hned napoprvé a to dokonce tak dobře, že jsem děti nestačila dobíhat. A i když děti měly zimní bundy, zpocená jsem byla spíše já, co si budeme povídat. Naše děti odrážedla zajímala i jinak, po každé „jízdě“ je museli náležitě „opravit“, no prostě kluci – technici. Když jsem to viděla poprvé, jak leží vedle kola, myslela jsem, že nastala hromadná havárie,ale po doběhnutí k dětem, jsem pochopila. Každopádně odrážedla jsou dle mne nejlepší průprava na kolo. První kola přišla o dva roky později a zase přinesl Ježíšek. Takže první pokusy opět v lednu. Prostě se to nedalo vydržet a sněhu tu zimu také moc nebylo,tak vlastně proč ne? Děti krom helmiček vyfasovaly ještě chrániče kolen a začalo se s učením. Zatím jen před barákem samozřejmě. Děti jsem nejdříve přidržovala vzadu za držátko k tomu určené, běhala za nimi a postupem času pouštěla. Trvalo to asi hodinku a děti jezdily samy. Uf, to bylo, zase jedna uřícená maminka. Ale vyplatilo se. A přídavná kolečka? Ty jsem ani na kola nepřišroubovala. A možná to bylo nakonec nejlepší. Děti se hned od začátku naučily se spoléhat na to, že stabilitu musejí držet jen ony samy a ne žádné pomůcky. A dnes? Dnes vyfasují krom helmiček a chráničů kolen ještě reflexní vestičky a jedou. Tento sport děti moc baví a já jsem ráda, že se s kolem spřátelily tak brzy. Protože,co se v mládí naučíš…. Známe to,že? A nakonec ještě musím dodat, že díky kolu se lépe postavily i na první brusle jak kolečkové,tak lední, protože se prostě již nebojí!
Zbynula
Každé dítě je individualita, to platí i při „výuce“ sportů. Náš syn je sportovně založený, neustále v pohybu, několika sportům se věnuje aktivně, jiným příležitostně. Na kolo prostě sedl a jel, od čtyř let bez postranních koleček bez problémů, v pěti letech na dovolené ujel bez problémů 20 kilometrů. Dcera je trošku nesportovní po mamince. V lednu jí bylo šest. Na podzim předtím, tedy v necelých šesti, ujela pár nesmělých kousků na kole bez postranních koleček. Teď poctivě trénujeme, ale jezdí pouze po rovině, bojí se nasednout, zastavit, jet z mírného kopečka, zkrátka je před námi ještě kus cesty, co se týká výuky jízdy na kole, ale vůbec nám to nevadí. Každý nemůže umět všechno hned. Její nejoblíbenější kolo je dodnes to bez šlapátek, viz foto. Mimochodem, když se u nás sejde parta dětí, o toto kolo, vyrobené z kola po manželovi, je největší rvačka i mezi osmiletými kluky, všichni chtějí jezdit na něm, i když máme dost jiných vozítek 🙂
Kyller
Jak se Táda učil jezdit na kole? U nás to bylo tak, že nejprve jezdil na běžných odrážedlech, takových těch motorkách. No a pak jsme mu dali odrážedlo ve stylu First Bike, takže vlastně kolo bez šlapek. Tam se naučil držet rovnováhu. Pak asi 2x zkusil kolo s těmi přídavnými kolečky, ale bylo na něj těžké, tak jsme pořídili nové a tam jsme kolečka nepřidělávali. Pár dní jsme za ním běhali, i když většinou spíš pro jistotu. Jezdí jako drak. Jen to zatáčení (otáčení) mu dělá občas problém.
Nuninka
Každé dítě je jinačí. Dcera při padání odhazovala kolo daleko od sebe, starší syn to obrečel. Největší problém měl při rozjíždění, a teď to budeme zažívat potřetí. Daneček už má kolo velké, ale ještě s přídavnými kolečky. Ty bych ráda co nejdříve sundala. On by také rád stačit svým sourozencům, takže motivace je velká. Jenom vím, že s ním nepošlu tatínka, který je přísný. Já zase nemám trpělivost. 🙂 Takže to bude zase něco. Ale protože koloběžku i odrážecí kolo zvládl naprosto bravurně, myslím, si, že se není čeho bát.
Ráda bych také připomněla článek od Ivety Jak naučit děti jezdit na kole, kde získáte cenné rady do začátku. Nezapomeněte na bezpečnost svých dětí a hurá na kolo.
