Dnes jsem si prožila scénu, o které jsem si myslela, že si ji nikdy neprožiji, neboť „…přeci vychovám své děcko dobře a nebude toho nikdy zapotřebí…“. Ale jak se to dělá?
Byla jsem na návštěvě se svou dvouletou dcerkou u své sestřenice, která má pětiměcíční holčinu a desetiletého synka.
Vše probíhalo v dobré náladě, Martinka si tu půjčila jednu věc, pak zase jinou hračku a snažila se sama sebe rozptylovat. Pak už jí ale inspirace docházela, a tak nastoupily nápady pro zábavu z hlav nás dospěláků a v tu chvíli nastal problém. Snažily jsme se usměrnit chování rozumně, ale nějakým směrem a v tu chvíli nastal vzdor. Moje milá Martinka se začala vztekat, lehla si na podlahu a snažila se zaujmout pozornost a vynutit si souhlas právě takto. Bylo mi to nemilé, snažila jsem se jí uchlácholit a domluvit, ale Marťa si vedla svou…..
Jsme si se sestřenicí hodně podobné, a tak jsem nakonec v naprosté bezmoci svedla své kroky do koupelny, s tím, že Martinku tak, jak je oblečená, osprchuji a šok snad udělá své. Několikrát jsem slyšela o kladných účincích této metody, tak proč to nezkusit jako záchranu poslední.
Já jsem Marťu držela a sestřenice sprchovala, neboť ona už toto u svého synka taky podnikla.
Povím vám, že tak deprimující situaci jsem ještě nezažila a bylo mi hrozně. Brečela jsem, ale držela svou Marťu pod sprchou a věřila, že vše se v dobré obrátí.
Po chvíli se scéna utišila a Marťa vyčerpaná přestala vřískat. Vysvlékla jsem jí z mokrého, nechala se zabalit do ručníku a deky a přitulily jsme se k sobě. Obě jsme vzlykaly, ale byly spolu.
Zbytek návštěvy pokračoval v naprosté pohodě, bez jakéhokoli výlevu, ale mě to trápí. Udělala jsem správně, nebo jsem nezvládla sama sebe?
Myslím, že na Martince to snad nezanechalo nějaké špatné vzpomínky, protože se ke mě tulila ještě kus večera než šla spát. Ba naopak, hladila mě po vlasech a měla se ke mě, jako by chtěla říci: „Maminko, promiň, já už taková nebudu!“
Před chvílí jsem jí dala spát, tak uvidíme, co nám přinese zítřek. Samotnou mě to ale mrzí, že k něčemu takovému vůbec došlo. Jak byste reagovaly vy ostatní?
Napsal/a: Anazuz
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (52 vyjádření)
Ahoj vůbec si nemyslím, že je to týrání dítěte.Naopak mi psycholožka poradila tři možnosti jak se vztekajícím dítětem naložit.1. Nechat vyvztekat,nevšímat si ho jako by tam nebyl(ale kdo to vydrží…).2.Obejmout dítě a pevně ho přitisknout k sobě a počkat až ten záchvat vzteku nepřejde.3.Sprcha.Taky jsem to jednou zkusila a vím jak se cítíš.Každá z nám jsme jiná.Vychováváme své děti jak nejlépe umíme.Jsme jen lidi a já si myslím, že jsi dobrá máma své holčičky, protože jako jedna zmála přiznáš, že mateřství není jen povznášející pocit. Měj se moc krásně a hlavně ať je Tvá holčička zdravá a veselá holka a ať máš hodně síly vydržet to její případné vztekání.Ahoj Mirča
A víte co mi pomohlo? Když byla Terezka skutečně v transu, nešahala jsem na ni, nemluvila. Pak se zdálo, že se trošku uklidňuje, zeptala jsem se „Můžu Tě pohladit“? Pokud jsem jí pohladila bez ptaní, znovu se dostala do transu…
Manko, já tyto záchvaty vzteku mám s teď 5ti letou dcerkou snad každý třetí den. Když jí byl rok, měla je pravidelně každý den i několikrát, a to pokaždé, když narazila na jakýkoli odpor. Dokonce ve druhém roce měla tyto záchvaty pravidelně, když se vzbouzela z odpoledního spánku – trvaly kolem 20 minut. Ale to snad ani nemohlo být ze vzteku.
Sprchu jsem nikdy nezkusila. Pouze od ní odejdu (alespoň si pošetřím nervy) a přijdu, až se uklidní.Venku ji chytnu za ruku, odvedu ji na nějaké klidnější místo.
U nás je to asi trošku v rodině… Můj otec je snad nejtvrdohlavější člověk co znám, matka mého muže je psychicky labilní.
Taky si myslím,že je to hnus,dokonce jsem slyšela,že je to týrání.
Sprcha nebo postříkání vodou se má použít jen pokud má dítě
křeč a nemůže se nadechnout a už modrá-lekne se a tím se křeč uvolní.
Syn trpěl na ARK-afektové respirační křeče asi od 4 měsíců,stávalo se to,když se třeba lekl.stačilo prsknout vodou a přešlo to.
Myslím,že pokud se sprcha použije jako „výchovný“ prostředek,je to selhání rodiče,zvláště u malých dětí,kterým se to ještě nedá pořádně vysvětlit.
Je mně jasné,že někdy už nevíme kudy kam,syn mně taky pěkně hraje na nervy,neposluchá,neposedí.Má 2 roky.Známe i hysterické scény z obchodu,nejvíc mě ale točí,že vůbec neposlouchá.Snažím se pracovat sama se sebou,sama se teprve učím,jak to zvládat,zjistila jsem,že křik pomáhá jen mně,plácnutí přes zadek už taky nefunguje,když už je nejhůř,jdu pryč.za chvíli za mnou samozřejmě přiběhne a říká,že už bude hodný.Jenže si myslím,že tak malé dítě ještě přesně nechápe ten význam.A zjistila jsem,že čím víc se vztekám,tím je to horší.Děti totiž svoje maminky bezmezně a 100% milují a jsou vystrašené a neví co to znamená,když je najednou bijeme a křičíme na ně.tím spíš taková sprcha!!!!I když je to těžké,snažím se být klidná a ignorovat spoustu věcí (neustálý nepořádek,politý stůl,počmáraná zeď,…)Nás naši nebili,taky jsem nechtěla,ale už na to taky došlo.Řekla jsem si,že už ho bít nebudu ,protože když je to z „ujetých nervů“,je to můj problém,ne jeho.Dostane jen,když je na někoho zlý,někoho bouchá a zlobí.Na to už u nás taky došlo.Když prostě neposlechne,že to nemá dělat,musí přijít jeden výchovný (po hlavě ne,to odsuzuju).Ale popravdě,ani to moc nezabírá!Takže si to všechno musíme přetrpět a počkat si,až z těch našich vzteklounů budou zase zlatíčka!
Přeju vám všem pevné nervy – a hlavně – nesprchovat!
Hm, jedna moje starší kolegyně z práce mi říkala, že když mělo nějaké její dítě záchvat vzteku, tak použila rozprašovač a stříkla mu tu vodu do obličeje. To sprchování se dnes obecně nedoporučuje. Já jsem to nezkusila ani zkusit nehodlám. Zatím se mi jako jediné osvědčilo obrnit se trpělivoustí a počkat, až to přejde. A vůbec nemá cenu nic vysvětlovat, když je dítě v transu. Ještě jsem vypozorovala, že záchvat přišel například před poledním spaním, kdy byla dcerka unavená. Jednou měla dcera záchvat takový, že jí vydržel půl hodiny. Jen řvala, byla úplně mimo a nesměla jsem se jí dotknout. Ale začalo to úplně obyčejným pláčem, kdy už byla unavená chodit, ale nechtěla být v kočárku, ale chtěla nést. Já jsem fakt něměla sílu ani chuť se s ní nosit.
Já mám z článku pocit,že Anazuz použila tu sprchu opravdu poslední variantu.Přece zná Martinku nejlíp a ví,co na ní platí a když nic nepomáhá…Jak už jsem psala,Maty se nikdy tak nevztekal a u Vojty uvidíme,jaký to nabere směr,zatím je hodný.Myslím si,že i dětičky musí vědět,kam až můžou zajít a navíc nejsou z cukru a na každého holt platí něco jiného.A taky rodičům nadělila matka příroda různou dávku trpělivosti a tak bych to neodsuzovala.Pokud nejde o fyzické a psychické týrání,což v tomhle konkrétním případě ani v nejmenším není,je to na rodičích,jak své dítko usměrní a my ostatní můžem jen spekulovat,jestli to bylo správné,či ne.
Mě se to zdá taky dost drastické!! Mám kamarádku, ta má tři malé děti a vždycky jim jen řekně ať se odeberou do vedlejšího pokoje a až se uklidní přijdou. Řekne jim to klidným hlasem a děti zahanbeně odchází a přichází po chvíli vysmáté. Dokonce i její 1,5 roční dcerka to chápe.To sprchování bych nechala až na hraniční chvíli, když je dítě pláčem modré a neumí se nadechnout. JInak si mamky nemyslete, že je to dobré jen proto, že vám to ulehčí situaci. Já má teprve 4měsíční holčičku a taky už se umí parádně vztekat až do modra. Často pomůžou pusinky na čelo a klidné šeptání. Je to těžké,ale sprcha je fakt hnus.
Ahoj já teda sprchu nezkoušela a ani nevyzkouším,protože můj syn je astmatik a z šoku má záchvat,ale určitě to neodsuzuji pokud se z toho nestane pravidlo,což z Tvého vyprávění nevypadá.Já malýho ignoruji,ale nejsem světice přes zadek už taky dostal,ale nejčastější řešení je u nás,že ho dam do postýlky pustím mu muziku a jdu z pokoje.Jak všichni víme jsou to andílci než se to v nas nasklada a to pak člověk udělá věci,které by v životě neudělal.
AHOJ,
ZROVNA DNESKA JSEM MUSELA STUDENOU SPRCHU POUŽÍT NA SVÉHO 5,5 LETÉHO SYNA A CÍTÍM SE STEJNĚ JAKO TY. ALE TAKÉ TO POMOHLO, POTOM JSEM SI S NÍM PROMLUVILA, ŘEKLA JSEM MU,ŽE HO MÁM MOC RÁDA.ON MI ŘEKL, ŽE JE TÁTA NA NĚJ STEJNĚ HODNĚJŠÍ. DOUFÁM, ŽE TO BYLA JEN JEHO OBRANA. MANŽEL JE CELÝ DNY V PRÁCI I VÍKENDY, TAK SE VIDÍ MÁLO. JSEM Z TOHO SMUTNÁ, PROTOŽE, KDYŽ TO NA MNE POUŽILA MOJE MÁMA, SLÍBILA JSEM SI, ŽE TO SVÝMU DÍTĚTI NIKDY NEUDĚLÁM. A MUSELA JSEM TO POUŽÍT. DOUFÁM, ŽE UŽ NEBUDU MUSET.
Ja mam taky zkušenost. Naše holka měla kolem druhýho-třetiho roku taky hrozný stavy.Doma jsme to jakštakš zvladli. Sprchou ne, ale opláchla jsem ji taky pusu a i vlasy studenou vodou. Aby se vůbec probrala.Vubec o sobě nevěděla, a v tomhle stavu mi přijde ignorace ještě horší,než ta voda. Nemohla bych se na ní jen tak dívat v tomhle stavu a čekat co to s ní udělá.
A když se začala vztekat venku, a kolikrát si lehla na zem a že nikam nejde, tak jsem ji vzala, a tahla za ruku domu. Doma dostala vařeckou(je to hrozný,ale to bylo to první co mě napadlo. Já byla tak strasně vysílená a vynervovaná) No a holka za chvíli přišla jakoby nic a byla vzorná a hrála si. A když jsme šli zase do města, tak jsem vzala takovou malinkou vařečku sebou do tašky- a jak se začala vztekat, tak jsem jenom ukázala co tam mám a byla hned hodná. Takhle jsme to dělali nějakou chvíli a pak už nebylo potřeba nic nosit, protože si jakoby zvykla na to,že je hodná i před lidma.
Jen si pamatuju,že jsem se modlila,aby opravdu nedošlo k tomu, že bych tu vařečku musela vytáhnout a použít.
Ať už má kdokoli jakýkoliv postup,(samozřejmě nemluvim o extrémech a týrání), jen on sám ví,že to jinak nešlo.. Protože jsou situace a stavy dětí, který nikdo nevyřeší tak, jako když o nich jen mluví a nikdy to na vlastní kůži nezažil.
Mimochodem zdejší pediatr-je to kapacita- radí při záchvatu šlehnout proutkem. Zajimavé,že?
Děti se běžně vztekají – chtějí pozornost, ne sprchu.
http://www.stripky.cz/vychova/portal/vynucena_pozornost.html
mějte se Radka
Za mých mladých let to srovnalo pár pohlavků. Nejsem milovník násilí, ale někdy vysvětlily rychle, že tohle teda už ne nebo v případě hrozícího úrazu, kdy není na vysvětlování čas.
Vy máte děti malé, ale mně 12-letá dcera začala chodit v dospívání domů po 24.00 a později a děsně se divila, proč se jako zlobím. Řeč s ní nebyla, jako s každým puberťákem, takže ke slovu přišla laťka. Po týdnu sekání dobroty se ptala, proč laťka. Odpověď zněla „aby mně nebolely ruce, já je potřebuju na práci“.
Chápu demokratickou výchovu, ale viděla jsem zuřící dítě v prodejně, když mu maminka nekoupila co chtělo. Jak tam budu praktikovat sprchu, když na mně kouká řada lidí a se zájmem čekají co udělám? Ono i demokracie má své meze.
Tak já jsem téhle teorii taky kdysi uvěřila a kluka tak zklidnila, sice to zabralo a byl klid, ale pro příště bych si tuhle možnost nechala jako poslední způsob, jak dítě dostat ze záchvatu.
Leckdy opravdu lze pozornost odvést daleko šetrnějším způsobem. Na druhou stranu jsem na chalupě jednou viděla zuřící dítě, na které by spíš než sprcha pomohla koupel v tamní ledové řece…
Já bych tuhle metodu nezatracovala, ale je potřeba ji použít jenom tam, kde má smysl a pomůže – jak už psaly holky, zkrátka nesmí to být trest, ale pomoc.
Já u své nejstarší ratolesti vyzkoušela něco jiného.Když byla v tom nejlepším tak jsem vzala foťák a vyfotila.Když pak zase jednou měla ten svůj amok tak jsem ji tu fotku ukázala.Od té doby byl klid,protože se sama sobě na tý fotce nelíbyla.
Já u své nejstarší ratolesti vyzkoušela něco jiného.Když byla v tom nejlepším tak jsem vzala foťák a vyfotila.Když pak zase jednou měla ten svůj amok tak jsem ji tu fotku ukázala.Od té doby byl klid,protože se sama sobě na tý fotce nelíbyla.
Naše dcera má dva roky a taky se umí vztekat. Občas se dostane do stavu, kdy jakoby nemůže popadnout dech, divně při nádechu škytá. V tomto stavu jí vždy studenou vodou několikrát opláchnu pusinu a to ji uklidní. Naposledy když tak plakala jsem se jí zeptala, jestli půjdem umýt pusinku a ona hned volala, že ano. Asi se jí tím uleví a ona to už ví. Na sprchu zatím ještě nedošlo. Nám, alespoň zatím, pomáhá opláchnutí obličeje. A pak se samozřejmě mazlíme. Ono to jinak ani nejde, když tak „škytá“. Trvá jí to i deset minut, než se jí dech srovná. Netroufnu si ji nechat bez dohledu. Docela mě to lekalo, byly jsme s tím na vyšetření, ale naštěstí to opravdu souvisí jen s tou hysterií a tím, že tak moc pláče.
Takže já studenou vodu neodsuzuji, ale maminka by neměla u toho plakat, vždyť tím to dítě ještě více vykolejí. Když je ti to proti mysli, vymysli něco jiného.
Já myslím, že by tu měla být řečena jedna věc – ta sprcha by měla být používána jako poslední možnost ZKLIDNĚNÏ a ne jako TREST….takže ta náruč potom mi přijde samozřejmá (i ona dcerka mojí kamarádky jí potom v náručí řekla „mami, já jsem to asi s tím kopáním a škrábáním spletla, že jo…“), to co dělala máma Pájušce, mi přijde jako opravdu tvrdé…
Vzpominam si, ze toto s tou sprchou mi delala moje mamka. Nebyvala jsem vztekle dite, ale obcas jem se rozplakala avydrzela jsem tak „rvat“ pres hodinu, takze mi vsichni pribuzni rikali sireno a tak mamka zkusila to s tou sprchou. Sice to pomahalo, ale mam osklive vzpominky na to co udelala pote. vzdycky me vyndala, vysvlekala a nechala samotnou v pokoji, coz mi pripadalo zle. Moc Te obdivuji, ze jsi svou holcicku pote drzela v naruci.
Kicul, pochopila jsem z tvých řádků nesouhlas s mým řešením, určitě na to máš právo a respektuji tě. Mohu ti ale důvěrně říci, že se mi to vůbec nekonalo snadno! Myslím, ale, že jsme tím skutečně cosi vyřešili. Martinka se od té doby nevstekla.
Připadá mi to docela kruté a jsem ráda, že jsem to nemusela aplikovat. A asi ani nebudu, myslím, že se najdou i jiné metody.
Mobile Sliding Menu