Ach ta teorie!

Nesouhlasím s tím, že sprchovat dítě studenou vodou je v pořádku. Něco jiného je, když dítě ve vzteku lape po dechu a otřete mu obličej studenou vodou, aby se nadechlo. To je opravdu pomoc a né trest. Ale osprchovat dítě célé studenou vodou je drastické. Chápu, že se to zdá vyřešení situace a že jsi psala, že to už od té doby neudělala. Myslím si ale, že to bylo proto, že to byl pro ni takový zážitek, že udělá cokoli, aby už to nikdy nezažila. Sama jsi cítila, když jsi ji sprchovala, že to není asi vpořádku, proto ty tvé slzy. Tím, že jsi jí objímala potom jsi jí dala najevo svou lásku a je vidět, že své dítě miluješ. Mě samotné tuto metodu říkali když se můj syn vztekal, ale nikdy jsem ji nepoužila. Vím co to je vztekající dítě opravdu přesně, protože můj syn v období vzdoru si tím prošel naplno. V té době jsem se dostala k teorii pevného objetí a vřele doporučuji. Odvést pozornost ve slabších případech pomůže a nevadí, ale ve vzteku nevede pro dítě k vyřešení. Vím,že je těžké držet své dítě v pevném objetí, když okolí na Vás kouká jak se zachováte nebo co to dokonce mu děláte a není snadné to ustát. V těchto případech mi pomáhalo to, že jsem myslela na mého syna a že mu tím pomáhám a to bylo nejdůležitější a okolí mi potom už tolik nevadilo. Když to šlo, raději jsem ho držela v objetí doma, protože ze začátku jsem ho musela držet i přes dvě hodiny. A to se vám při tom zdá 10minut jak hodina a dvě hodiny jak celé odpoledne. Ona konfrontace je většinou těžká věc pro rodiče,ale úžasně pak uvolňující pro děti. Cítit bezpodmínečnou lásku rodičů, že si mohu dovolit vyjádřit vztek, svoje pocity a přesto mě neodvrhnou si myslím , že je nenahraditelný. Vřele bych doporučila knížku „I rodiče by měli dělat chyby“ od Jiřiny Prekopové autorky pevného objetí. Je vidět, že svoji holčičku miluješ a hledáš pro ni to nejlepší. Neboj se pevného objetí, vidět nakonec uvolněné své dítě a i sebe(neboť v průběhu se můžeš slovně vyjádřit i ty sama jak tě to šte a jaký máš vztek když to dělá,… mluvit o tom CO TY cítíš a JAK SE cítíš-což umožní dítěti vcítění se do druhého) je velký zážitek plný lásky.

Máme tříletýho synka.Je dost panovačný,neposlechne a často se vzteká.Jak není po jeho začne házet věcmi a „dělat nám naschvály“ Snažíme se vyjít po dobrým,ale kolikrát to nejde.O studené sprše jsem slyšela,ale zdá se mi to dost drastický.Možná by to ale bylo lepší řešení než mu dát na zadek.Což malej dostane a pak máme výčitky.Když si s ním hrajeme je spokojený,ale pořád to nejde.Jakmile se bavíme chvíli jen spolu,malej začne zlobit.O zlobení v obchodech,atd.ani nemluvě.Věnujeme se mu hodně,výlety,procházky,hrajeme si s ním.Sám si nehraje.Ráda bych aby poslechl a ne každý den spolu „bojovat“ Moc mě to trápí.Chci pro nej to nejlepší.Pořád přemýšlím,kde dělám chybu.Chci aby chápal,že jsem s ním a ne proti němu.

Tak tohle znam mam 2 leteho syna,ale bohuzel unas nezabira ani ta studena voda.
Nema tyhle zachvaty kdyz si snim nekdo prestane hrat ale kdyz mu neco zakazeme a nebo mu vysvetlime ze tohle jse nedela to nemuze v tu chvili jsi muj broucek postavi hlavu tak ze to co mu je nejbliz zacne hlavou o to mlatit takze at uz je to beton stena cokoliv proste mlati.Zkousela jsem mu dat i pres zadek za to ale to nezabira kraval taky prave naopak zacne jeste vic.
Jsem stoho nestastna ,bojim se ze jsi neco udela ,a to je hrozne to jsou takove rany ze me samotnou by to polozilo.

Ahoj, mám trochu podobný problém – mám 3,5 klučinu, doma zkouší prosazovat svou, ale neprojde to. Začal chodit do školky a tam se vzteká tak 2 – 3 x denně, v afektu praští kohokoli, kdo se k němu přiblíží. P.uč. jsou až moc mírné, je to školka, kde si všichni tykají, a navíc jsem se tohle dozvěděla až od ředitelky, i když se každý den na našeho malýho ptám. Poradíte? Díky