Ach ta teorie!

Rubrika: Výchova podle...

1166017_heyDnes jsem si prožila scénu, o které jsem si myslela, že si ji nikdy neprožiji, neboť „…přeci vychovám své děcko dobře a nebude toho nikdy zapotřebí…“. Ale jak se to dělá?


Byla jsem na návštěvě se svou dvouletou dcerkou u své sestřenice, která má pětiměcíční holčinu a desetiletého synka.
Vše probíhalo v dobré náladě, Martinka si tu půjčila jednu věc, pak zase jinou hračku a snažila se sama sebe rozptylovat. Pak už jí ale inspirace docházela, a tak nastoupily nápady pro zábavu z hlav nás dospěláků a v tu chvíli nastal problém. Snažily jsme se usměrnit chování rozumně, ale nějakým směrem a v tu chvíli nastal vzdor. Moje milá Martinka se začala vztekat, lehla si na podlahu a snažila se zaujmout pozornost a vynutit si souhlas právě takto. Bylo mi to nemilé, snažila jsem se jí uchlácholit a domluvit, ale Marťa si vedla svou…..
Jsme si se sestřenicí hodně podobné, a tak jsem nakonec v naprosté bezmoci svedla své kroky do koupelny, s tím, že Martinku tak, jak je oblečená, osprchuji a šok snad udělá své. Několikrát jsem slyšela o kladných účincích této metody, tak proč to nezkusit jako záchranu poslední.
Já jsem Marťu držela a sestřenice sprchovala, neboť ona už toto u svého synka taky podnikla.
Povím vám, že tak deprimující situaci jsem ještě nezažila a bylo mi hrozně. Brečela jsem, ale držela svou Marťu pod sprchou a věřila, že vše se v dobré obrátí.
Po chvíli se scéna utišila a Marťa vyčerpaná přestala vřískat. Vysvlékla jsem jí z mokrého, nechala se zabalit do ručníku a deky a přitulily jsme se k sobě. Obě jsme vzlykaly, ale byly spolu.
Zbytek návštěvy pokračoval v naprosté pohodě, bez jakéhokoli výlevu, ale mě to trápí. Udělala jsem správně, nebo jsem nezvládla sama sebe?
Myslím, že na Martince to snad nezanechalo nějaké špatné vzpomínky, protože se ke mě tulila ještě kus večera než šla spát. Ba naopak, hladila mě po vlasech a měla se ke mě, jako by chtěla říci: „Maminko, promiň, já už taková nebudu!“
Před chvílí jsem jí dala spát, tak uvidíme, co nám přinese zítřek. Samotnou mě to ale mrzí, že k něčemu takovému vůbec došlo. Jak byste reagovaly vy ostatní?

Napsal/a: Anazuz

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (52 vyjádření)

  • Anonymní

    Nesouhlasím s tím, že sprchovat dítě studenou vodou je v pořádku. Něco jiného je, když dítě ve vzteku lape po dechu a otřete mu obličej studenou vodou, aby se nadechlo. To je opravdu pomoc a né trest. Ale osprchovat dítě célé studenou vodou je drastické. Chápu, že se to zdá vyřešení situace a že jsi psala, že to už od té doby neudělala. Myslím si ale, že to bylo proto, že to byl pro ni takový zážitek, že udělá cokoli, aby už to nikdy nezažila. Sama jsi cítila, když jsi ji sprchovala, že to není asi vpořádku, proto ty tvé slzy. Tím, že jsi jí objímala potom jsi jí dala najevo svou lásku a je vidět, že své dítě miluješ. Mě samotné tuto metodu říkali když se můj syn vztekal, ale nikdy jsem ji nepoužila. Vím co to je vztekající dítě opravdu přesně, protože můj syn v období vzdoru si tím prošel naplno. V té době jsem se dostala k teorii pevného objetí a vřele doporučuji. Odvést pozornost ve slabších případech pomůže a nevadí, ale ve vzteku nevede pro dítě k vyřešení. Vím,že je těžké držet své dítě v pevném objetí, když okolí na Vás kouká jak se zachováte nebo co to dokonce mu děláte a není snadné to ustát. V těchto případech mi pomáhalo to, že jsem myslela na mého syna a že mu tím pomáhám a to bylo nejdůležitější a okolí mi potom už tolik nevadilo. Když to šlo, raději jsem ho držela v objetí doma, protože ze začátku jsem ho musela držet i přes dvě hodiny. A to se vám při tom zdá 10minut jak hodina a dvě hodiny jak celé odpoledne. Ona konfrontace je většinou těžká věc pro rodiče,ale úžasně pak uvolňující pro děti. Cítit bezpodmínečnou lásku rodičů, že si mohu dovolit vyjádřit vztek, svoje pocity a přesto mě neodvrhnou si myslím , že je nenahraditelný. Vřele bych doporučila knížku „I rodiče by měli dělat chyby“ od Jiřiny Prekopové autorky pevného objetí. Je vidět, že svoji holčičku miluješ a hledáš pro ni to nejlepší. Neboj se pevného objetí, vidět nakonec uvolněné své dítě a i sebe(neboť v průběhu se můžeš slovně vyjádřit i ty sama jak tě to šte a jaký máš vztek když to dělá,… mluvit o tom CO TY cítíš a JAK SE cítíš-což umožní dítěti vcítění se do druhého) je velký zážitek plný lásky.

  • Anonymní

    Asi to bylo jen nejake obdobi, protoze zacal synek poslouchat. Obcas ho to chytne, ale uz o dost min :-))

  • Anonymní

    Máme tříletýho synka.Je dost panovačný,neposlechne a často se vzteká.Jak není po jeho začne házet věcmi a „dělat nám naschvály“ Snažíme se vyjít po dobrým,ale kolikrát to nejde.O studené sprše jsem slyšela,ale zdá se mi to dost drastický.Možná by to ale bylo lepší řešení než mu dát na zadek.Což malej dostane a pak máme výčitky.Když si s ním hrajeme je spokojený,ale pořád to nejde.Jakmile se bavíme chvíli jen spolu,malej začne zlobit.O zlobení v obchodech,atd.ani nemluvě.Věnujeme se mu hodně,výlety,procházky,hrajeme si s ním.Sám si nehraje.Ráda bych aby poslechl a ne každý den spolu „bojovat“ Moc mě to trápí.Chci pro nej to nejlepší.Pořád přemýšlím,kde dělám chybu.Chci aby chápal,že jsem s ním a ne proti němu.

  • Musím také reagovat,protože mám zkušenost s touto praktikou.Byla velice dobře a často používáná mou maminkou na mě samotné:-))).Byla jsem hrozně vzteklé dítě,ale následky to snad nezanechalo:-).
    Můj syn se zrovna dostává do období vzdoru,zatím vše ustáváme celkem v klidu,ale bude-li třeba vody,tak bude prostě třeba vody.
    Brmbulko,na tchyně funguje ledová sprcha slovní(to mám vyzkoušené) a na manžela
    asi ledový pivo,nevím.:-))).

  • funguje to i na tchyne a manzele?:))

  • no já mám 6letou dceru a také chytá záchvaty zuřivosti.Vodu jsem ještě neskoušela,ale pokud to má pomáhat tak bych to vyskoušela.

  • Anonymní

    Tak tohle znam mam 2 leteho syna,ale bohuzel unas nezabira ani ta studena voda.
    Nema tyhle zachvaty kdyz si snim nekdo prestane hrat ale kdyz mu neco zakazeme a nebo mu vysvetlime ze tohle jse nedela to nemuze v tu chvili jsi muj broucek postavi hlavu tak ze to co mu je nejbliz zacne hlavou o to mlatit takze at uz je to beton stena cokoliv proste mlati.Zkousela jsem mu dat i pres zadek za to ale to nezabira kraval taky prave naopak zacne jeste vic.
    Jsem stoho nestastna ,bojim se ze jsi neco udela ,a to je hrozne to jsou takove rany ze me samotnou by to polozilo.

  • Anonymní

    Tento dětský vzdor, definovaný jako první, prostě objektivně existuje. Odborníky je doporučované chování dítěte napodobit. Ale netrestat!!! Prostě to tak je a basta, samo to pomine a nový mohutný vzdor se objeví až v pubertě :-).

  • Anonymní

    Ahoj, mám trochu podobný problém – mám 3,5 klučinu, doma zkouší prosazovat svou, ale neprojde to. Začal chodit do školky a tam se vzteká tak 2 – 3 x denně, v afektu praští kohokoli, kdo se k němu přiblíží. P.uč. jsou až moc mírné, je to školka, kde si všichni tykají, a navíc jsem se tohle dozvěděla až od ředitelky, i když se každý den na našeho malýho ptám. Poradíte? Díky

  • Anonymní

    Psycholog může dát návod ,ale rozhodnout se musí maminka sama.Ono nevím jestli maminka ,která má čtyři děti zažila u svého dítěte, záchvat vzteku ( z naprosto nepochopitelného důvodu ), kdy se mi dítě začalo dusit. Pak pomohla skutečně sprcha ( naštěstí pouze jednou )a nebylo to nic příjemného.Potom když byl můj prcek zase při smyslech, tak jsem se mu moc omluvila a snažila jsem se celý den být s ním , hrát si , dovádět trochu víc než jindy.Navíc každé dítě je jiné, každý jsme jiný a my nejlépe musíme vysledovat,co na ně platí.Jako máma na sobě pracuji a dávám dítěti dost, je pro mě to nejcenější co mám…A tu sprchu si občas dám i sama…

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Mně to přijde taky hrozné, ale chápu Anazuz. Taky dělám dětem věci, které dělat nechci,ale protože si nevím rady, prostě jen opakuji chyby svých rodičů.
    Vím, že je to špatně, ale nevím JAK je to dobře.
    Rady psycholožky pomohou na chvíli. Pro jednou, pro podruhé, pak už přestane stejné řešení fungovat. Stále lítám mezi tím, že chci ze svého dítěte slušného člověka, ale taky aby mu zůstala jeho vlastní nepotlačená osobnost.
    Mnohem jednodušší by bylo, kdybych ho násilím přinutila k tomu co chci já a nepřemýšlela nad tím, jaké to pro něho asi je… Ale to (naštěstí pro něho) nedokážu.

  • Anonymní

    ..bych tu psycholožku chtěla vidět!!/nebo raději NE!!!/
    Myslím,že sprchování studenou vodou je středověká a hrozná medota,nezlobte se na mě,maminky,ale Vy si myslíte,že děti snesou vše?A že se vztekají „schválně“?!!!Oni si uvědomují svou osůbku!!Vy to řeknete řečí,slovem a oni takhle,bohužel:o)A více zabírá klid ikdyž to ve mě 100x vře!
    A taky si myslím,že jak by bylo Vám,kdyby vám někdo taky dal sprchu?!!Nebo Vy se asi nikdy nevztekáte,že?:o(!!!!Ale prostě mi dospělí máme moc a můžeme vše?!!
    Víte,čekala jsem hlavně nesouhlasné reakce,ikdyž každý ať vychovává jak chce!Ale zatím koukám,kolik je mezi námi takových maminek!
    Já rozhodně nepoužiju stud.prchu,ani jsem u 4 dětí nemusela použít bití!A věřte tomu,že rozmazlený je tím nemám!Naopak-jsme i kamarádi a můžeme si o všem promluvit!A vlastně se tím postojem ani nevztekali!!!
    A já si hlavně na sprchu od své mamky dobře pamatuju!!!!!!!!!!
    Zlobte se na mě,ale i vztekající dítě potřebuje váš zájem a vaši pomoc!!A sprhu by si měli dát spíše ty,které to nevědí!!!
    p.s myslím,že někdy vychováváme své děti i podle babiček a to není vždy k užitku!!!!!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist