Dnes jsem si prožila scénu, o které jsem si myslela, že si ji nikdy neprožiji, neboť „…přeci vychovám své děcko dobře a nebude toho nikdy zapotřebí…“. Ale jak se to dělá?
Byla jsem na návštěvě se svou dvouletou dcerkou u své sestřenice, která má pětiměcíční holčinu a desetiletého synka.
Vše probíhalo v dobré náladě, Martinka si tu půjčila jednu věc, pak zase jinou hračku a snažila se sama sebe rozptylovat. Pak už jí ale inspirace docházela, a tak nastoupily nápady pro zábavu z hlav nás dospěláků a v tu chvíli nastal problém. Snažily jsme se usměrnit chování rozumně, ale nějakým směrem a v tu chvíli nastal vzdor. Moje milá Martinka se začala vztekat, lehla si na podlahu a snažila se zaujmout pozornost a vynutit si souhlas právě takto. Bylo mi to nemilé, snažila jsem se jí uchlácholit a domluvit, ale Marťa si vedla svou…..
Jsme si se sestřenicí hodně podobné, a tak jsem nakonec v naprosté bezmoci svedla své kroky do koupelny, s tím, že Martinku tak, jak je oblečená, osprchuji a šok snad udělá své. Několikrát jsem slyšela o kladných účincích této metody, tak proč to nezkusit jako záchranu poslední.
Já jsem Marťu držela a sestřenice sprchovala, neboť ona už toto u svého synka taky podnikla.
Povím vám, že tak deprimující situaci jsem ještě nezažila a bylo mi hrozně. Brečela jsem, ale držela svou Marťu pod sprchou a věřila, že vše se v dobré obrátí.
Po chvíli se scéna utišila a Marťa vyčerpaná přestala vřískat. Vysvlékla jsem jí z mokrého, nechala se zabalit do ručníku a deky a přitulily jsme se k sobě. Obě jsme vzlykaly, ale byly spolu.
Zbytek návštěvy pokračoval v naprosté pohodě, bez jakéhokoli výlevu, ale mě to trápí. Udělala jsem správně, nebo jsem nezvládla sama sebe?
Myslím, že na Martince to snad nezanechalo nějaké špatné vzpomínky, protože se ke mě tulila ještě kus večera než šla spát. Ba naopak, hladila mě po vlasech a měla se ke mě, jako by chtěla říci: „Maminko, promiň, já už taková nebudu!“
Před chvílí jsem jí dala spát, tak uvidíme, co nám přinese zítřek. Samotnou mě to ale mrzí, že k něčemu takovému vůbec došlo. Jak byste reagovaly vy ostatní?
Napsal/a: Anazuz
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (52 vyjádření)
Já to řešila jinak ale když už nemáte jinou možnost.
Nedá mi to, musím taky reagovat. Nechci si hrát na zkušenou matku, ale kdo nezažil zuřící dítě v období vzdoru tak neví o čem Anazuz psala. Oba dva moji kluci v určitém věku toto období měli. Sprchu jsme použili taky jednou a účinek to mělo. Malý uřvánek si uvědomil, že on není ten kdo rozhoduje. Taky to musel udělat manžel, já jsem na to neměla nervy. Raději jsem pak praktikovala to, že musel jít za dveře a vrátit se až bude v klidu. Většinou za chvilku přišel protože neměl diváky. A jak někdo píše, že ho máš držet v objetí…ono se to dobře radí, ale co můžeš dělat, když ti děcko v obchodě lehne na zem, řve, škube sebou a mlátí hlavou o zem. Těžko ho udržíš v náručí při jeho váze. Já jsem nikdy tolik síly neměla. Doteď nevím, co jsem měla dělat. Doma se to zvládnout dá, ale co na veřejnosti?
Prostě se toto období musí nějak přežít. Uklidňující je, že to dělal i můj brácha, teď má 27 let, je inženýr a žádné následky to na něm nezanechalo.
Jarmuschko,s tím vysvětlováním jsem o tom taky slyšela.Někdy je lepší nic nevysvětlovat,ale rovnou zavelet.Já jsem ještě včera o té sprše přemýšlela a chtěla jsem ještě k tomu napsat.To pevné objetí je fajn a funguje,ale někdy je opravdu problém udržet 3leté dítko v tranzu a v tu ránu je léčba šokem asi to nejrozumější řešení.Od kamarádky malá při takovém záchvatu přestávala i dýchat a tam pomohla opravdu jenom ta sprcha.Takže já to neodsuzuju,jenom budu ráda,že to nebudu muset použít u mladšího syna,protože si myslím,že maminka to obrečí víc,než to dítko.
Taky si myslím, že to objetí je lepší varianta…
(Sprchu bych nechala pro případ srážení horečky…)
Taky jsem četla, že pokud dítě odmítá něco udělat (někam jít), než je „ukecat“, je prostě je vzít a na určité místo přenést…
Tím obětím dítě fyzicky pozná „hranice“…
Tak si říkám, jak se mi to tu teoretizuje… Kdoví, co mě čeká s holčičkami… ;o)
Ahoj holky,myslím,že na sprše není nic špatného když přijde v pravý čas ,mam 5ti letého hyperaktivního synka,sprchu jsme také párkrát zkusili,sice bez úspěchu,ale dáda pochopil,že já jsem ta,která ho vychovává a ať chce nebo ne,dítě zkrátka potřebuje hranice,které nesmí překročit a naše malá baruš už začíná taky hysterčit,takže až přijde správná chvíle,myslím,že ji vodička také nemine,takže děvčata,neberte ty naše“vyčuránky“moc vážně,moc dobře si nás dokáží omotávat kolem prstu a hysteráčky jsou zkouškou toho,kdo vyhraje,zda tvrdohlavé dítko,nebo duchapřítomní, neoblomní rodiče
Mě se ta studená sprcha zdá dost drastická, vím od kamarádky, že funguje, ale asi bych to nedokázala. U nás funguje to objetí, poprvé jsme se takhle držely asi 20 minut, podruhé už jenom 10, doufám, že to bylo naposledy.
A ještě něco – Anazuz, samozřejmě si to teď nevyčítej, to stejně už nemá cenu. Myslím, že pro jednou to na dceři nenechá žádný následky. Já taky nejsem svatá Tereza… Příště bych si to ale rozmyslela.
No možná jo, ale stejně si myslím, že bych, pro mě, k tak drastickému prostředku nesáhla. Jarmuschko, to je přesně to, co jsem předtím taky myslela – ty si měla záchvaty vzteku, protože se ti nechtělo k saďourovi na plavání a když si se dostala jinam, vztek přešel. Prostě stačí najít příčinu vzteku a je po vzteku. Chápu, že v situaci, kdy se dítě vzteká a nic nechce se to zjistit nedá, ale přece jen mě napadá daleko víc variant, než právě ta popsaná. Strčit řvoucí dítě pod sprchu a stříkat mu vodu do obličeje, když se může přidusit, mě přijde fakt šílený.
Anazus,nevyčítej si to.Taky si myslím,že jsi to zvládla.U Matýska jsme nic takového naštěstí řešit nemuseli,ale zažila jsem to u několika kamarádek a tam to zafungovalo na 100%.Kicul,Barunka je ještě malinká a možná vás teprve ty „pravé“ záchvaty vzteku teprve čekají a potom to možná použiješ,ale moc ti přeju,abys nemusela.Já jsem se vždycky snažila takovým situacím vyhýbat,ale ne vždy se to podaří.Někdy prý stačí osprchovat jenom obličej.
Ve škole jsme si říkali ještě jednu věc. Když se dítě vzteká, vzít to do náruče, obejmout ho a pevně držet, dokud se neuklidní. Můžete vyzkoušet 😉
Myslím,že dítě se dá uklidnit i jinak,než studenou sprchou.Je sice krásné,že jste se po tom všem objaly a obě vzlykaly nad vzniklou situací,ale každá pro něco jiného.Možná byla chyba v tom,že si jen už nechtěla hrát sama,ale s mámou na kterou je od malinka zvyklá.
Podle mě ses zachovala správně, nejdůležitější bylo to přitulení na konci. Taky mě tak napadlo, my chodíme s ročním synkem do sauny, a vlastně ho tak každý týden máčíme v ledové vodě, takže spíš asi záleží na tom, jak se tenhle „výchovný prostředek“ podá (půjdeš za trest do tý ošklivý studený vody x trochu se zchladíš, aby ses uklidlil/a). Tys v mých očích zvládla celou situaci na jedničku. :o)
Já jsem taky mívala záchvaty, ale hysterické… Chodili jsme do plavání se školou, já byla neplavec a dostala se do družstva k plavčíkovi-sadistovi… Ty záchvaty mě chytaly večer před plaváním… Naši párkrát sprchu zkusili, ale moc úspěšní nebyli…
Tyhle moje projevy skončily, když jeden týden tam ten saďour nebyl, jen jeho asistentka (hodná maminka naší spolužačky) – tehdy jsme plavali „na zkoušku“ – já uplavala tolik, že jsem se dostala mezi pokročilé a bylo po hysterii… Brrr, ještě teď mi běhá mráz po zádech… (a to už je to víc jak dvacet let…)
Myslím, že je důležité, že jste pak byly spolu a malá mohla pocítit, že ji máš přese všechno moc ráda… Občas je prostě léčba šokem potřeba…
Tak Ti přeju, abys podobnou situaci už nemusela řešit… (a kdyby přece, tak fakt jen výjimečně).
Ona ta ignorace je opravdu dobrá:-)…ale třeba ta moje kámoška to použila ve chvíli, kdy se čtyřletá rudá řvoucí dcerka po ní sápala, škrábala ji, kousala, kopala…to zkrátka jaksi ignorovat nešlo:-)…skoro bych to hodnotila jako „nutnou sebeobranu“:-)…
Nechci tě taky za to odsuzovat, třeba opravdu ta situace byla tak nevyhnutelná, že už ti nic jiného nezbývalo, ale pro mě to je dost drastická představa! Nikdy neříkej nikdy, ale neumím si momentálně představit situaci, kdy bych to byla ochotná použít. Taky reakce tvojí dcery mi spíš přijde, že měla takový strach, co se s ní děje, že se pak po zbytek večera od tebe nehla. Moje dcera se poslední dobou taky začíná krásně vztekat, ale jak už některé holky popisovaly, zabírá ignorace. Taky dost zabírá, když dceři řeknu, ať se jde uklidnit do ložnice a pak přijde. To vždycky radši přestane, než aby se sama v ložnici vztekala.
Tak já si kupodivu pamatuji, jak to máma aplikovala na mě!
Bylo to dost nezapomenutelné…Ale újmu z toho nemám.Asi jsem fakt měla nějaký vzteklounský záchvat a jinak už to řešit nešlo…
Tak u nás toto aplikoval manžel, já na to nikdy neměla. Ale musím přiznat, že to stačilo jen jednou, příště vždy stačilo jen pohrozit vanou a sprchou a byl klid. Je také pravda, že studená vana a sprcha vůbec vztah mezi dcerou a tatínkem vůbec nenarušila, možná bych mohla říci, že naopak. Dominika tatínka miluje, a hlavně poslouchá a to víc než mě. Já se vždy snažím vše řešit v klidu a domluvou a nebo tou ignorací, a to někdy selhává – nebo spíš selhávám já.
Ahoj, já za to taky nikoho neodsuzuji, moje kamarádka to musela párkrát udělat u své dcery, která je jinak taky naprosto skvělá…u nás se zatím hysteráčky v takové intenzitě nedějí, ale u těch menších taky spolehlivě funguje moje ignorace…
P.S.techn. poznámka – takovýhle hysterák s řevem může být příčinou křečí (i u dospělých) – je to způsobeno intenzivním dýcháním, kterým se mění pH krve….zkrátka první pomocí u takovýchto křečí je igelitový sáček na nos a pusu a dýchat do něj (v podstatě „přidusit“)..a samozřejmě zklidnit…
Uplně chápu jak se cítíš, mám naprosto úžasnou, ale taky příšerně vzteklou dceru, která už jako batole třískala hlavou o zem. Tuto metodu mi také radili, ale u nás moc nefungovala spíš naopak. Nakonec u nás na vztek nejvíc funguje můj naprostý klid s který opakuji co po ní chci. Jakmile se vytočim, tak je to vždy katastrofa.Nic si nevyčítej, jestliže to pomohlo, tak to bylo správně.Lepší než aby jste měly zkaženej celej den. Pavla
Tak já jsem to jednou aplikovala u své nejstarší dcery, uklidnila se okamžitě a příště stačilo dojít ke koupelně. U svých nejmladších aplikujeme odchod za dveře a taky to funguje skvěle.
Mobile Sliding Menu