Vzhledem k tomu, že jsem od malička člověk panelákový, tak jsem si bydlení v domečku malovala v růžových barvičkách. Zahrádka, zvířátka, záhonky, grilování, prostě vegáč, jak by řekla moje puberťácká dcerka…
Jo jo, malování na růžovo. V tomto případě jsem ideální představitelka naivismu :o) První vystřízlivění se konalo na té vysněné zahrádce. Není velká, ale při sekání trávy jsem měla pocit, že sekám přinejmenším fotbalové hřiště.
Sekačka malá, takže vysypat trávu na hromádku, případně rovnou do kolečka a odvézt za zahradu na kompost. Když si na to vzpomenu, tak během tříhodinového sekání jsem se málem dvakrát oběsila na přívodní šňůře k sekačce, jednou jsem ohnula sekací nůž, asi třikrát obrátila kolečko vzhůru nohama ještě než jsem dojela ke kompostu. A nesmím zapomenout dodat, že náš děda má zahradu posekanou, uklizenou zhruba za hodinku.
Sekání jsem tedy přenechala zkušenějším a dala se na zahradničení. Říká se, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory. Tak to mě nalákalo. Upravila jsem si záhon zasadila brambory a pak jen okopávala a přihrabávala. Výsledek? Jdu se přihlásit do Mensy! Zřejmě mám nejvyšší IQ v této republice, protože jsem sklidila ještě míň brambor, než jsem do toho zatraceného záhonku zahrabala. Mičurine, já to vzdávám, je to jen a jen na tobě.
Na podzim baráček už nebyl do růžova, ale přímo do zlatava. Všude listí, listí a zase listí. Neustále do kolečka do kola. Shrabat, naložit odvézt a zase shrabat. Neříká se právě tomuhle sysifovská práce? Už jsem se těšila na zimu.
Neměla jsem. Topili jsme v kamnech. Takže nezbývalo než složit třicet metráků uhlí a nasekat hromadu dřeva. Ruce jsem měla samý puchýř, černá jak mouřenín a proklínala chlapy, že si odpočívají v práci a skládání je na ženský. (babička trvala na tom, že to musí být hned, co kdyby začalo pršet) Topení už byla sranda.
Párkrát jsem si vyudila celý byt, párkrát mi vylítly saze, ale naučila jsem se to. Jenže vytopit stoletý barák, který má metrové kamenné zdi je takřka nemožné. V zimě jsme měli v ložnici i 13° C. Při sedmnácti stupních v obýváku jsme si lebedili jak je teploučko. Možná pro dospělé, ale pro půlroční mimino to není nic moc.
A člověk sídlištní začal přehodnocovat svoje mylné představy o bydlení v baráčku na samotě u lesa. Doktor, pošta, obchod tři kilometry daleko, bydlení s tchýní….. Autobus jezdí ve středu a v dubnu… Děti chodí ráno do školy ty tři km pěšky, protože není spojení. Homo panelacus začal přemýšlet o útěku zpět do civilizace a do králíkárny.
Je to už tři neděle, co bydlíme v malé bytovce zpět v civilizaci. Stojím u okna a koukám na zahrádky a začíná se mi stýskat. A vím, že až děti odrostou, že si pořídíme svůj vlastní baráček s malou zahrádkou a já si budu zvyšovat IQ pěstováním brambor. Už se na to moc těším.
Napsal/a: Ramira
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)
Maro ta samota je strašná věc. Ale přiznám se, že mi stačí navštívit jednou mateřské centrum a mám zase na měsíc vystaráno.
Taky jsem byla z Prahy, ale pak najednou zlom a jsem tam kde jsem. Má to své výhody i nevýhody. Asi jako vše.
Nejseš náhodou z JČ? Že už bych se konečně tady za ty dva roky s někým seznámila? :o)
Holčiny místečko pro farmičku hledám a když se mi to časem podaří a uskuteční se mi sen o farmě pro maminky a děti, jste zvány. :o)
Ramiro, hezky jsi to napsala, naprosto s Tebou souhlasím s potřebou soukromí, zahrady, domácích zvířátek.
My jsme se také nedávno s manželem a drobečkem nastěhovali do bývalé chalupy – ateliéro pracovny mých rodičů. Zatím jsem spokojená, jen té práce je asi opravdu kolem baráku na vsi daleko víc než ve městě.Původně to u nás byla ta popisovaná romantika bez potřebného život zjednodušujícího zázemí.
Utekli jsme z Prahy (Hradčany a pak i Dejvice)né, že by se mi Praha jako město nelíbila, ale je to tam blázinec, shon, stres, smrad, poslední dobou mám pocit,že je tam víc cizinců než pražáků.
Trochu tady na mě padá samota manželky na mateřské, rodinu mám v Praze, ale zase nás tady lidi celkem dost navštěvují..Prostě jsem tu spokojená.Mě zase zahrádka u baráku chybí, máme tu jen malý dvorek, ale zase přírodu všude kolem…
:-))) tak to si mi, biovirusko, připomněla mě. Bydlíme v 6. patře paneláku, je to půdní nástavba a bez balkónu. Jednou si totiž Barunka hrála v ložnici a mě vytrhlo z práce její volání: „Pán, pán…!“ Šla jsem se tam podívat a málem jsem nadskočila 2 metry. Fakt tam za oknem byl – čistil totiž okapy. :-))
Ramiro – máš to pěkně vymyšlený!
To ja jsem taky panelakovy typ, ale uz 3 roky bydlime v domecku. Ono posekat travu- uz neni problem, zhrabat na podzim listi? no problem, vytopit baracek,vlastni velika kuchyn, vsechny mistnosti jsou jaksi vetsi oproti panelakovym, a vysavac? no v panelaku neni za 10 minut co vysavat, ja to tady mam tak na pul hoduiny a to musim jeste vymyt podlahu v kuchyni a na chodbach a v koupelne.
Nejidealnejsi je vsak poslat dite ven, na vlastni zahradu, kde vim, ze se ji “ nic nestane“ a mit ji defakto na ocich.
Uz bych nemenila. Nechtela bych zpatky do panelaku. Ted jsem nedavno hlidala sestry ditko- bydli v panelaku a zrovna jim delali zatepleni- maji takovy dlouhy panelak snad 4 vchodovy 8 patrovy a oni bydli v 8 patre. Clovek by rek , ze je dost vysoko aby ho nekdo vystrasil a prece, kdyz jsem vysla do loznice jen v nocni kosilce, tak na me z balkonu hledel ale uplne cizi chlap- protoze delali tu fasadu a on musel vymalovat i balkon.
Ahoj Kicul,
bydlení zpočátku bylo fajn, ale jak babi byla pořád doma, nás přibývalo, tak těch třecích ploch bylo víc a víc. Taky to dojíždění, vlastně docházení do školy nebylo ideální.
Ale už hledám zemědělskou usedlost, kde bych měla farmičku s kozénkama a jezdily tam za mnou kamarádky s mrňousama na prázdniny. K „tetě“ na venkov :o)
Ahoj Ramiro, to je novinka! Když jsem se dočetla, že bydlíš na samotě u lesa a ještě s tchýní, tak jsem tě politovala. Já na stopro vím, že s tchýní bych bydlet nemohla a na samotě u lesa asi taky ne. Jedině ji mít jako víkendovou rezidenci. Ty jsi to ale obhajovala a vychvalovala, myslela jsem, že jsi spokojená. No jo, člověk míní, život mění, nebo jak to je.:-) Tak gratuluji k návratu do civilizace a přeju, aby jste tu kozí farmu měli co nejdřív!
Tak já bydlím celý život v baráčku, teda vlastně v pořádným baráku, před pár lety se tu ještě přistavovalo pro sestru, protože já jsem nechtěla, takže je to pořádná ubytovna:-)Jelikož vidím kolik je s tím domem práce, tak jsem se pořád těšila do bytu, takže když se začalo uvažovat o té přístavbě, tak jsem byla zásadně proti, navíc jsem zrovna nevycházela s mámou, tak to zůstalo na mojí mladší sestříčce, takže jsem se jenom třásla na to, že jednou půjdu do bytu.A to u mě přetrvávalo přesně do doby než se narodila Nelís. V tu chvíli jsem si začala uvědomovat, jaký štěstí máme, že malá bude moct na zahradu, jakej je tu prostor a tak. Takže jsme se rozhodli, že tu ještě nějaký ten pátek vydržíme….už je to rok, a teď se uvažuje o další přestavbě, abysme se sem vešli…..A do paneláku NIKDY!!!!
no tak já jsem taky paneláková,ale o prázdninách jsme jezdili k babičkám a dědečkům-obě rodiny měli rodinné domky.Matčini rodiče tedy přes zimu bydleli také v panelákovém 2+1,ale „zdědili“ ještě stoletý dům po svých rodičích-no,už nevím jestli babi nebo dědovo-a to byl takový obrovský chladný dům s jedním a půl patrem,obrovskou půdou,velikým sklepem a zahradou o výměře 320x 45m-to jsem neběhala s metrem,ale nedávno jsme tam „dávali nové pletivo na plot…zahrada byla rozdělena do tří častí-přední,dvorem a zadní sad.
Druhá babi bydlela v domku s tetou a její rodinou,zahrada byla menší,ale zase na ní stál bazén a srub,s elektrikou,ve kterém jsme s bratranci a jejich kamarádem svorně přespávali…zkrátka,domku jsem si užila až až o prázdninách,zvláště,když přišlo na řezání dřeva a skládání uhlí-obě babičky byly vyčůrané,počkali si,až se tam nakvartýrujeme s tátou,který tohle opraví,tohle udělá….a navíc,u nás doma se jen jednou za pět/ ? / let vymalovalo,a byl klid.
Ale postupem času jsem začala o domečku přemýšlet.Máme sice koupený byt 3+1,nemáme dluhy ani hypotéku,byt jsme zmodernizovali,bydlíme zde 2 roky a od základů je vše nové-ale takový domeček,se zahrádkou…Petr si teda klepe na čelo,jako kdo by se o to staral-on to totiž není kutil,udělá,opraví,bez řečí,ale jen drobnosti- taky jak prý s topením by to bylo,že s dřevouhlím jsou starosti a dřina a za pohodlí plynu,nedej bože elektriky platíš jak divý…Takže to vidím tak,že zatím budu pečlivě odkládat měsíčně nějaké penízky,a až se rozhodneme koupit ten domeček:)))-tak ho z těch uškrblených peněz budu platit za domácí práce….No to tedy abych si odložila rovnou milion,ono sekat trávu,ošetřovat stromy,pečovat o dům….no co,on vlastně ten panelák taky není nejhorší…..:))))
Arabart, zamlouvám si most v Holešovicích. Tam budu mít výhled do zeleně a manžel bude moci chytat ryby z gauče :-))
Už ani nereaguju na: „No jo, v Praze se žije blaze“ Co já bych dala za to koukat se i do betonovýho dvorečku! V ulici máme dva veřejné domy, dva hotely, několik sportbarů, z toho jeden přímo pod okny s otvíračkou do 3 do rána, a jednu putiku, ve které majitel nenechá své hosty – vejsmažky – kouřit trávu, tak ji kouřej venku, nám pod okny.
A vrcholem jsou noviny MČ Phy 1 kde je na každé stránce dole motto: „V Praze 1 bydlím rád“ Autorovi bych nabídla letní výměnný pobyt v našem bytě!
Arabart, to patro je ideální řešení pro zvýšení obytné plochy.
Já nějak moc lidí kolem sebe nemusím. Takže vždycky se domluvím na nějakém srazíku, tam si popovídám a pak zase hurá do divočiny a klidu. No, teď už moc do divočiny ne, ale i tak je tu klídek. Jen ta bytovka mě drásá. Holky, vždycky jsem si říkala, že bydlet na vsi v bytovce je děsná pakárna. A teď jsem tak skončila. Ale já se nevzdám. Pak vás budu zásobovat kozím mlíkem :o)
Jé tady je taková hezká idylka. Bydlím v centru Prahy ve starý zástavbě. V bytě jsem spokojená – jsem taky vysloveně „homo Gaučus“, ale na druhou stranu nějaký malý domeček někde kousek u Prahy by se mi líbil. Dál bych nechtěla – mám tady celou rodinu a kamarády – to bych přes srdce nepřenesla odstěhovat se daleko.
Máme balkónek – ale moc idylický není, protože koukáme na betonový dvorek, kde parkují občas auta 🙁
Jó taky se hrozíme, že se teď uvolní úplně nájemné, zruší nám navýšení rodičovských přídavků a půjdeme bydlet pod most – zase tam ale budou hodně vysoké stropy – možná i 3-4 metry – to by se tam dobře dalo udělat patro, co? :o)
Chromle, zkus si koupit sýr v nějaké bio prodejně. Vřele doporučuju. Nedávno jsem byla na jedné akci – Kozí den v ČB. Přímo v centru na dvoře jedné galerie bylo setkání lidí z kozích farem a předváděli tam své výrobky. To byla mńamka. Kozí sýry se spoustou příchutí, třeba i pomerančovou kůrou, a ani jeden neměl chybu. Dělají se jogurty, pomazánkové sýry, žervé, mléka a kefíry s příchutí.
K té pasterizaci, když děláš sýry, musí mléko přejít varem a tak by se měly zničit fujtajblíci. Ale jak je to v případě farem s veterinární kontrolou to netuším. V každém případě je to dost přísně kontrolované a získat certifikát bio, to je výsledek tvrdé dřiny. Ale klidně bych do toho šla. Nemusím mít stovku koz, stačilo by mi jich pár. Ranč U zlené sedmy je moje krevní skupina.
Zuzu, tak v přesně takovém bytě jsem bydlela před dvěma roky. Rozloha byla 185m2. Pak přišlo stěhování a jsme tam kde jsme. Nebýt bydlení s tchýní a jednoho jejího podrazu, bydlíme na chalupě doteď. Nu, teď se již nedá nic dělat. Sháníme baráček mimo civilizaci, ale je to na delší dobu. Hypotéka pro velkou rodinu s nevelkým příjmem je takřka nedosažitelná. Proto píšu kozí důchod :o(
Ale máme jedno řešení. Naši známí si koupili starý kravín. Mají dvě místnosti plus sociál v místech kde bylo dřív místo pro personál a zbytek buď bourají a nebo přestavují na stáje pro koně. Vypadá to šíleně a taky je, ale vzhledem k tomu, že děti mají už z rodinného hnízda pryč, sami jsou věkem blízko k důchodu, tak to pro ně není problém. A když nechybí nadšení pro věc, jde všechno snáz.
A pokud byste si chtěli přečíst o jednom bláznivém stěhování – jsem k dispozici :o)
Já bydlela 15 let v baráku, 6 let po intrech, 2 roky v paneláku a teď 7 let ve starým bytě v centru se stropama 4,20 m. Byt je rozdělen na 2, větší my a menší tchýně. Každý je nadšem z toho prostoru a jakoby se nadechne, když k nám příjde. Prostě nádhera.
Do baráčku, no opravdu spíš barák, jezdíme k babi a dědovi. Se sekačkou na „golfový trávník“ jsem kamarádka, protože si vždycky vzpomenu na dobu mého mládí, kdy jsme všechnu trávu museli sekat pro zvířata a nebo sušit /a to samozřemě ještě sběrné koše nebyli!!/. Proto jsem vlastně taky mermomocí chtěla na intr 🙂 Řádím s ní jako černá ruka a odměnou mi je pohled na nádhernou zahradu.
Tak si s manželem plánujeme kam se asi přestěhujeme, protože centrum je opravdu opruz; hlavně když už jsem 2 roky doma. Záleží na privatizaci. Když se jí dožijeme ve zdraví /jinak Dr. Chocholoušek má již moji rezervaci/ asi to bude nějaký jiný byt, protože opravovat okapy a jiné rodinnědomkové záležitosti opravdu nebudu, protože manžel je čistokrevný „homo bytus nekutilus“. Na druhou stranu ty panelákový šelesty třeba v koupelně a na WC jsou mi taky proti srsti. Uvidíme. Volby vyhrála ODS tak zřejmě budeme rádi, když budeme mít na nájem, a deregulace nás nepošle pod most, a na chleba 🙁
Ramiro, pořád mi naskakuje seriál Ranč u zelené sedmy:-) není to o tobě a tvé rodině?-))
Mimochodem, předpokládám, že si sýr děláš sama. Musíš mít ty kozy napřed vyšetřené od veterinářš, nebo se musí sýr nějak pasterizovat a nebo je to jedno? kvůli parazitům a tak.Dokonce jsem zaslechla o případu rodiny, co dostala klíšťovou encefalitidu z ovčího sýra – ale to byl velmi vzácný případ.
Já kozí sýr ještě nejedla, k těm v normálním obchodě nějak nemám důvěru.
Hančo, jak jsem už psala donedávna jsme bydleli v chaloupce na samotě u lesa a měli i ty kozy. Já jsem si je moc zamilovala. Navíc mi strašně chutnají kozí sýry, mléko, tedy chutná to celé rodině. Kromě tatínka :o) ten tvrdí, že je to určitě hnus, ale nikdy to neochutnal.
Ale ovečkám se nebráním. Už aby to bylo….
Ramiro, kozy ne, to jsou lepší ovce. Koza žere jen to co chce a hlavně to co nemá, tedy hlavně kytičky, keříčky a vyleze i na strom. Já bydlím v domečku už víc jak 25 let a někdy sním, jaký by to bylo krásný v paneláku, hezky uklidit 4 pokoje a pak sednout na balkon, ale vím, že bych to vydržela tak týden víc ne.
Chromle, tutově vím, že chci časem domek a dál od civilizace. Můj sen je malá kozí farma. Jsem zkrátka cvok. Už se těším na kozí důchod :o)
No, já cca do 25 bydlela v činžáku, stropy min. 3,60m, pokoje 4x5m, o sousedech jsme věděli, jen když si soused (o 2 patra níž) udělal diskošku… Teda než si sousedi hned za zdí mého pokoje udělali záchod a koupelnu a do koupelny pořídili automatku…
Pak jsem se odstěhovala za budoucím manžou do paneláku a ještě tak půl roku (nebo rok!?) jsem měla pocit, že třeba na záchod se mnou chodí půl baráku…
No a ty zimní tepelné podmínky máme v paneláku obdobné… Jen my se držíme cca o 2 stupínky výše…
Já jsem původem taky odkojená panelákem, nyní žiju (i s tchyní) v domku. Ale mám se mnohem líp než ty:-) Topíme plynem(zatím)a o kotel se stará manžel. Zahradu máme taky, zde velí tchyně. Já jsem jen pomocnice, takže brambory máme akorát. K sekačce mě pustili jednou a hned mi ji sebrali, protože jsem téměř přesekla šńůru:-) Nyní seká jen tchyně a manžel na střídačku. Já nesmím. A tak si řádím na balkoně, okopávám cibuli a mrkev (k jahodám ještě taky nesmím:-)))A bydlíme asi kilásek od civilizace s výborným vlakovým a autobusovým spojením.
Ale mí známí si koupili starou chalupu, kterou rekonstruují s tím, že tam chtějí na stará kolena bydlet. V zimě se dá přebývat jen v kuchyni, kde jsou kachlová kamna, zahrada je neposekatelná a civilizace je několik kilometrů daleko.bez auta se nikam nedostanou. Jo a záchod nemají, pouze kadibudku, kde to v zimě parádně zebe. Já bych na této chalupě nepřežila, to vím jistě. Jsem opravdu hrozně zhýčkaná běžnými věci a měla bych sakra potíže sama roztopit kamna a udržet oheň. zapoměla jsem, že nemají vodovod, takže vodu si musí nosit ze studny a ohřívat:-(
Tak mě napadá, zda v tvých romantických snech o bydlení v domečku se zahrádkou počítáš s civilizací, či tě láká drsná divočina:-)))
Bože, jak já bych šla do domečku!!!!!
Mobile Sliding Menu