Hlavně neusnout…

Rubrika: Trocha nostalgie

Ráda soutěžím a ráda čtu. Moje nejoblíbenější soutěže jsou ty literární a nejmilovanější spisovatelka je paní Astrid Lindgrenová a její „Děti z Bullerbynu“. Ostatně – tohle všechno o mně už víte.
Tady se dozvíte, jaké to je, když se dá dohromady soutěžní příspěvek se slavnou paní spisovatelkou a její knížkou…

Léto roku 1969 bylo nezapomenutelné. Prázdniny se přehouply do druhé poloviny a my si je užívali, jak se jen dalo. A že se dalo… Byli jsme sice příliš malí, abychom řídili auto, ale už dost velcí, abychom celé dny trávili v dosahu rodičů. Doma jsme tak tak slupli oběd a hajdy ven!

Nápad se zrodil v mé hlavě – v hlavě jedenáctileté holky, která o loňských Vánocích objevila pod stromečkem vytoužený dárek: půvabnou knížku Astrid Lindgrenové „Děti z Bullerbynu“.
A do příběhů těchto dětí se pasovala naše trojka – já byla Lisou, moje mladší kamarádka Annou a na jejího šestiletého bráchu jsme jinak nezavolaly než: „Olle“!
panenkaA stejně jako děti z Bullerbynu jsme se rozhodli nocovat na seníku, který patřil k hospodářství rodičů mých malých přátel. Jak jsem toužila být jako Lisa a jít ráno k mamince požádat o trochu mléka k snídani!
Zadařilo se. Umytí a se řádně vyčištěnými zuby, vyzbrojeni velkou baterkou a dekami, jsme si ustlali na přehledném – podle nás nejbezpečnějším a nejsvětlejším – místě na seníku. S nadcházejícím večerem se stíny prodlužovaly, šero se rozpínalo do tajemných koutů rozlehlé hospodářské budovy a do našich dívčích dušiček se začal vkrádat STRACH. Copak hrdina Olle, ten usnul klidným dětským spánkem, sotva ulehl. My holky jsme usnout nemohly. Krčily jsme se v pokrývkách a ani nedutaly. P r a s k, křup, v r z… rup… p r á s k.
V tom se to stalo!

V šeru u vrat jsme zpozorovaly velkou tmavou postavu, která hleděla přímo na nás! Stála tiše, bez hnutí. V tu chvíli jsem jednoznačně pochopila rčení: „Nevydala ani hlásku.“ Nekřičely jsme… jen čtyři holčičí kukadla zírala vyděšeně do tmy. Jak se obrys postavy objevil, tak po chvíli – po hrozně dlouhé chvíli – zmizel. Jestli jsme vzaly nohy na ramena? Ale kdepak! Takovou odvahu, abychom dokázaly proběhnout pootevřenými vraty, ve kterých se postava zjevila, jsme neměly. Bděly jsme až do prvního ranního slunečního paprsku, kdy jsme se zimomřivé a unavené dopotácely do postelí a prospaly celé dopoledne.

A hrneček teplého mléka? Ten jsem opravdu od mamky dostala, ale až k obědu.

Dnes po čtyřiceti letech, kdy jsem dávno sama mámou, si myslím, že osoba, která nás tehdy k smrti vyděsila, byla starostlivá kamarádčina maminka. Pamatuji ji, jak pracovala na statku, většinou oblečena v dlouhém modrém pracovním plášti. Pro svůj klid nás zřejmě přišla zkontrolovat tak, jak to maminky dělávají, zda netropíme na seníku nějakou neplechu.
Ale co když to byl někdo úplně jiný?
Jak to bylo doopravdy, se však již nedozvím – maminka Anny a Olleho se na nás už nějaký čas usmívá z nebeského obláčku.

A jak to máte Vy?
Taky Vás inspirovala k napodobení příhoda z knížky?

Napsal/a: hannah58

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Díky, díky – jsem ráda, že jsem Vám udělala radost. Já mám doma sice zbrusu nový monitor, ale zase stávkuje počítač – je v opravě. Ahoooooj – prozatím!

  • Hannah, opět krásně napsané:)
    Knížku jsem četla několikrát, byla oblíbená, tak jako Malý Bobeš:))))

  • Lien

    Pěkný článek, děti z Bullerbynu jsem nečetla, ale ten strach jsem zažila. Tatí nám udělal na zahradě (na horním konci daleko od domu) dřevěnou chatku, kde jsme s bratrem a někdy i kamarády trávili celé prázdniny. Jednou, to jsem tam zrovna byla s bratrem sama, se na něj v noci přišel podívat kocour. Přeběhl mu přes obličej, on se sebral a utekl domů a já tam zůstala sama. Taky jsem seděla celou noc s vytřeštěnýma očima a neodvážila se jít domů až za světla. :o))

  • quendolina
    quendolina

    Hannah, připomnělas mi taky moji oblíbenou knížku z dětství – já jsem zas měla skříňku mudrců a v ní svoje vypadlé zuby :-))
    Teď si to čte můj syn, tak počítám, že co nevidět bude taky něco napodobovat:-)

  • Bramborka

    Moc hezky napsaný((-: Mně se líbilo jak přelézali z pokoje do pokoje po stromě(((-:

  • Petra Vymětalová

    hannah, prima článek 😉 Děti z Bullerbynu jsem taky měla moc ráda – podle Lisy jsem si stavěla pokojíček pro panenky na poličce :-))) Teď čteme děti z Bullerbynu holkám, Majda (3) z toho moc nepobere, ale líbí se jí obrázky od H. Zmatlíkové, Aničku (skoro 6) to ale opravdu baví. Dstala je i k Vánocům na CD a ty nahrané příhody už zná z velké části zpaměti.
    O napodobení příhod z knížky popřemýšlím, ale takový zážitek jako ten tvůj to určitě nebude 🙂

  • nádherně napsalas,tak poutavě,moooc se mi to líbí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist