Nalézt pro syna vhodné modely chování

Jednou z příčin naší bezradnosti je nedostatek vhodných příkladů – mnoho mužů mělo otce, kteří se ve výchově příliš neangažovali a svým synům se jevili jen jako cizí pánové šustící novinami v rohu obývacího pokoje a občas kvůli něčemu rozčilení. Neměli jsme zkrátka dost vzorů, od nichž bychom se mohli otcovskému chování naučit…

Modely chování pro svého syna musíte aktivně hledat. Zajděte do školy, kam chodí, a požádejte ředitele, aby mu dal příští rok dobrého učitele – muže. Při výběru nějakého sportu nebo zájmové činnosti se rozhodujte podle toho, jakého by měl váš syn vedoucího. Chtěla bych, aby můj syn byl také takový? (To je totiž podstatou modelů chování. Z tohoto pohledu pak může být trenér fotbalového družstva nebo učitel karate buď skvělý, nebo naopak!)
O vašeho syna může projevit zájem strýc nebo dědeček, zeptáte-li se jich – možná dosud váhali, protože si nebyli jisti, jestli byste jejich pomoc uvítala. Kvůli dobrému modelu chování se nemusíte hned vdávat.

Buďte velmi, velmi vybíravá, co se týče lidí, s kterými váš syn bude trávit čas. Pedofilové (lidé, kteří sexuálně zneužívají děti) často využívají toho, že chlapcům chybí otec a že touží po tom, aby se jim nějaký muž věnoval. Tyto případy nejsou ojedinělé – zneužit bývá během svého dětství každý sedmý chlapec. Vždy dávejte pozor na to, s jakými muži je váš syn v kontaktu.

Pošlete ho k jeho otci
Pokud otec vašeho syna není opravdu nebezpečný nebo úplně nezodpovědný člověk, snažte se udržet mezi nimi dvěma kontakt. I když se svým manželem nežijete nebo jste rozvedení, ale máte spolu dobré vztahy, můžete svého syna, když je mu asi tak čtrnáct let, poslat, aby bydlel s ním. Chlapci kolem čtrnácti let obvykle začínají být obtížně zvladatelní. I když si to neuvědomují, chtějí, aby jim nějaký muž stanovil hranice. Matky se často bojí podniknout tento krok: „On se o něj nebude starat dobře!“ Někdy to tak je. Ale častěji v sobě otcové objeví dosud nevyužité schopnosti o dítě pečovat a vychovávat ho – pokud je vyzvete, aby se své výchovné role chopili. Toto řešení může nakonec prospět všem stranám.

Být jediným rodičem opravdu vyžaduje odvahu. Pro dítě je však lepší, když bude žít s jedním rodičem, než aby žilo v úplné rodině, ale nebylo štastné. Úkolem osamělých rodičů je poskytnout dítěti kromě své výchovy i správnou náhradu za to ostatní. Co opravdu znamená být otec?

Hodně otců to se svými dětmi opravdu umí. Mnoho z nás si však neví rady. Brzy po narození našich dětí se mi zdálo, že by bylo lepší nechat výchovu na mé ženě, protože jí se to dařilo mnohem lépe. Dnes je pro mě rodičovství jednou z největších radostí, které v životě mám.

Jednou z příčin naší bezradnosti je nedostatek vhodných příkladů – mnoho mužů mělo otce, kteří se ve výchově příliš neangažovali a svým synům se jevili jen jako cizí pánové šustící novinami v rohu obývacího pokoje a občas kvůli něčemu rozčilení. Neměli jsme zkrátka dost vzorů, od nichž bychom se mohli otcovskému chování naučit.
Naštěstí vám mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že to není tak těžké, a že jakmile se do toho pustíte, začne se vám to brzy zamlouvat. Pro začátek vám nabízím alespoň pár rad, jak na to.

Z legrace se spolu prát
Chlapci velmi rádi zápasí, perou se a pošťuchují a vůbec mají rádi všechny drsnější hry. Zdá se, že to platí v kterémkoli věku. Perte se tedy, kdykoli se vám naskytne příležitost a máte-li na to dost energie. Vyberte si bezpečné místo. Dejte dítěti úkol – aby se dotklo vašeho ramene nebo se vám dostalo z objetí. Takové zápasení nemusí být jen zábava – můžete přitom svého syna i něčemu důležitému naučit, např. jak ovládat a krotit svou sílu: přestanete se prát, když jeden z vás začne být neopatrný, je-li situace nebezpečná, uklidníte se a začnete znovu. Tím, že všechno udržujete stále v legraci a nesnažíte se příliš vyhrávat – jednou necháte vyhrát jeho, podruhé zase vyhrajete vy – mu ukazujete, že vám jde hlavně o interakci s ním, a také ho učíte, jak se má správně prohrávat. A co je asi nejdůležitější, toto zápolení je forma důvěrného vztahu a je také oslavou mužnosti. (I když některé dcery se také rády perou, hlavně když jsou malé.)

Můj otec mě nikdy neobjímal, ani mi lásku neprojevoval nijak navenek, a stejně jako mnoho mužů z jeho generace by mě ani za nic nepochválil. Ale vždycky se z legrace pral se mnou, s mými bratranci a pak i se svými vnuky. Kdykoli jsme šli na návštěvu, byl celý obsypaný dětmi. A to bylo skvělé!

Učit se společnými činnostmi
Robert Bly říká: „I ti nejsprostší muži jsou laskaví, když někoho něco učí.“
Poznávat svět mužů je pro chlapce velmi lákavé. Mohou to být auta, počítače, koně, pozorování ptáků, výpravy do přírody, chytání ryb, práce se dřevem – cokoli, co se jim líbí a co vy rádi ukazujete. (Návod – nebuďte perfekcionista, tím byste je jen odradili. Podělte se s nimi nejen o to, jak tuto činnost nebo věc dobře ovládáte, ale i o radost, kterou vám přináší.)
Jako otec byste měl strávit se svým synem a s rodinou alespoň jednu hodinu denně různými činnostmi a povídáním. Jestliže vám to váš pracovní rozvrh nedovolí, měli byste se vážně zamyslet nad svými prioritami. Rád bych k vám byl v tomto ohledu shovívavější, ale mít v současné době úspěch v práci a zároveň být i dobrým rodičem se takřka vylučuje. Vaši synové vás potřebují poznat ve všech různých náladách a činnostech.

Napsal/a: Steve Biddulph