Co se to děje?????

Rubrika: Trocha nostalgie

930211_good_friends_good_momentsBylo to hrozně fajn. Najednou se na plácku mezi paneláky sešlo asi 20 dětí. Byly různého věku a nikdo nikoho neurážel a vzájemně jsme se brali sobě rovnými. Byli mezi námi prvňáci, skoro puberťáci, středoškoláci ale dokonce i předškoláci. Zvláštní…

Někdo přinesl míč a tak jsme se rozdělili do skupinek a hráli jsme vybíjenou. Starší bránil mladšího před vybitím a vzájemně jsme si pomáhali. Když nás to přestalo bavit, tak jsme se rozhodli, že budeme hrát na schovku. To bylo super, vznikaly u toho ty první lásky. To když jsme se schovávali do kočárkáren u někoho ve vchodě, nebo ve sklepech, kde jsme záměrně nerozsvítili. Kolikrát to dopadlo i tak, že jsme zmeškali i pár kol celé hry :-). Ale co, přece ty neuvěřitelně mokré a uslintané líbačky byly tak skvělé, ne?

Nevím, jestli to snad bylo tím, že jsme bydleli na menším městě, ale zase na druhou stranu, když do toho města dneska přijedu, nikdy nevidím takové skupiny dětí, jako to bylo kdysi za nás. Přitom je mi dnes teprve necelých 25, to není přeci tak dlouho. Jak je možné, že ta doba tak neuvěřitelně rychle pokročila a to krásné – nebo aspoň já myslím, že to na tom bylo krásné – je pryč? Že by už tohle nikde nefungovalo? Že by prostě dnešní „děti“, kterým je třeba 12 let, chtěli z vlastní vůle dospívat tak strašně brzy? Jak je možné, že dnes už vlastně neexistují ty klasické hry na schovku, nebo skákání přes gumu, nebo prostě cokoliv, co kdysi děcka dělaly z vlastní vůle? Dnes se možná tak z vlastní vůle malují, chodí jen po obchodech, nebo prostě jen nečinně posedávají na lavičkách, nebo hůř přímo v hospodě. Proč mají potřebu kouřit, pít a začít sexuálně žít tak strašně brzy? Nevím, pro mě jako pro rodiče je děsná představa, že by se mé dítě mělo tak rychle oprostit od toho pravého nefalšovaného dětství. Chtěla bych si to i já jako rodič užít co možná nejdéle.

Co na ně má vlastně největší vliv? Dříve ani neexistovalo, že by nějaký student napadl učitele, nebo že by se brutálně mlátily skupiny dětí. A to dnes ještě klidně před školou, nehledě na to „mínus“ dnešní techniky, kdy si tyhle brutální zážitky natáčejí na mobil a hrdě se tím chlubí na internetu. Proboha, co je to za svět? Když tohle vidím, nebo slyším, mám chuť své dítě naprosto izolovat. Já vím, samozřejmě že je to hloupost, ale ten strach je tak velký….. Budu schopná své dítě ochránit? Proč to není tak úplně v mých rukou? Protože dnes je možné přijít do školy s jakoukoliv zbraní a postřílet studenty a učitele. Brzy se dočkáme toho, že tady budou fungovat ty vstupní detektory a děti budou kontrolovány, zda mají u sebe jakýkoliv ostrý nebo prostě nebezpečný předmět. Tak, jak je to v západních zemích. Ale to je tak strašně šílená představa. Vždyť už dávno není jen u úvah, ale už se skutečně i musí instalovat kamerové systémy do škol. Proboha, kde to jsme? Co se to s tou celou společností stalo?

Nám už ale bohužel nezbývá nic jiného, než se bát. Doba se zpět nevrátí, půjde už jen dopředu. Bohužel hlavně v tom negativismu. Moc bych chtěla být optimista, ale já jsem prostě realista. Jediné co je v mých silách, je vštěpovat svému dítěti hodnoty a přesvědčení a modlit se, aby se to vše setkalo s přijetím a ne s odporem.

Napsal/a: kathy

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)

  • bamiska

    vracím se sem ještě jednou,teď jsem si hleala básničky do práce a narazila na jednu, při čtení jsem si hned vybyvila tenhle článek a proto jí vkládám sem ikdyž sem básničky nepatří:-),ale mluví za vše…

    Pojďte, děti, malovat,
    každý co má nejvíc rád.
    Všechny děti v malé chvíli
    kreslí chaty , domy, vily,
    nová auta v garáži,
    slunečníky na pláži,
    televize, počítače,
    pokojíčky, plné hraček .
    Teď se vzadu někdo hlásí,
    ruku rukou podpírá si.
    “Co to kreslíš, milý Vítku?”
    “Slunce, trávu, žlutou kytku,
    rozkvetlý strom, modré nebe,
    tátu, mámu, sestru, sebe,”

  • bamiska

    když jsem začala číst článek hmmm to jsou vzpomínky…nechci nic dlouze rozepisovat, je to krásně obsažené v předchozích článkách.Dokud jsem bydlela na vesnici tak to bylo malinko lepší aspon mi to přišlo:-), ve městě jsem ted 3roky – stačí mi na balkoně věšet prádlo a poslouchat ty výrazy pod balkonem,není to nic o hraní a je to děs….na té vesnici nebo tím místem kde se ty lidé znají je to podle mě i lepší mezi těmi dětmi…a bohužel je to už v jednom předchozím článku je to jen díky nám rodičům, pc,televizi, na dobu se rádi vymlouváme :-))

  • Bydlíme ve slepé ulici.Je zde asi 15 domů.Děti jsou tady různého věku.Máme zde malé prďolky,ale i dospívající slečnu a dva dospívající kluky.Všichni mají doma ale mladšího sourozence,proto pro ně není problém vzít do party i ty jiné menší děti.Není to samozřejmě pořád,ale stane se,že jde mladší pro toho staršího ven.Deniho jsem takhle s dozorem pouštěla už ve 3 letech a ve 4 chodil ven sám se svýma vrstevníkama.Ví,že má být jen v ulici a nikam jinam nesmí a když jde k někomu domů,tak nám to musí nejdříve oznámit.Každý má na zahradě jiné vyžití,takže když se u nás objeví na pískovišti 7 dětí,tak beru jako samozřejmost na ně dohlédnout,nabídnout jim pití,nebo nějakou sladkost,protože vím,že to samé dostane Deni u někoho jiného.Auta zde jezdí pomalu,protože nevíme,odkud může vyskočit nějaké dítě.Většinou zde jezdí jen domácí,nebo návštěvy.Když jede nějaká rodinka na kole na stezku,tak přibere i další děti.Starší kluci hrají s těma mladšíma fotbal,nebo je nechají házet do koše.Samozřejmě,že chtějí mít od těch menších pokoj,ale většinou v létě k večeru to dopadne tak,že jsou všichni společně.Kamarádka se divila,že nechám Deniho takhle samého venku,že ona by malou nenechala,ale já zatím strach nemám.Občas kouknu z okna,ale většinou je někdo na zahradě a navzájem se informujem,co se děje a pokud něco vyvádějí,co nemají,tak se nebojíme zakročit,ikdyž to není zrovna naše dítě.

  • Jéééééé, Martasko, a kde ta vaše vesnička snů leží? :)))

  • My bydlíme ve městě a je fakt, že takové to pobíhání dětí za barákem tu nevidím. Je za tím asi i strach rodičů pustit děti samotné ven.

    Ale abych mezi vás vlila trochu optimizmu… na léto jezdíme na chalupu, je to vesnička se sedmi domy, z toho 5 místních domorodců, jedni pražáci a my co jsme tam cca 4-5 měsíců v roce. Tato vesnička je něco jako přírodní úkaz. Je tam spousta dětí (7 mistních, my dvě a o víkendech pražáků vnoučata). Tyto děti jsou v rozmezí 3-15 let. Všichni si hrají spolu. Někdy ty naše opravdu nevidím půl dne. Ty starší vymýšlejí různé hry – oblíbená je hra na šipkovanou. Někdy vymyslí dlouhou trasu a tu pak absolvují rodiče i děti dohromady. Na den matek se tu na návsi pořádá besídka, kterou děti sami připraví, my maminky dodáme občerstvení. Jelikož u nás končí silnice, malují se tu křídama značky, benzínky, kruhové objezdy apod. a pořádají silniční závody.
    Je fakt, že ty starší holky sem tam esemeskují a hihňají se tomu, ale pořád když přijedeme, přijdou a vezmou naše děti a jdou si spolu hrát. Když vidím stejně starou holku kamarádky tady ve městě, neumím si jí ani představit, že by toto dobrovolně podstupovala. Tak u nás prostě drží lidi pohromadě a jsou tam všichni úžasní, i ty pražáci, vlastně důchodci, ale bezva lidi, kteří třeba vezmou děti na houby atd. Mezi další oblíbené hry patří např. Pan čáp ztratil čepičku, Honzo, vstávej, cukr káva limonáda čaj rum bum atd.

  • Přesně tak. Doba je jiná a i dnešní generace dětí je jiná. Ale nezaměnitelnou roli hrají rodiče. Dítě má především samo poznávat svět, prožívat ho, komunikovat se „skutečnými“ kamarády – ne prožívat umělé příběhy v televizi, poznávat přírodu prostřednictvím televize, komunikovat přes ICQ.Pokud televizi dětem nenabídnete, budou si hrát – dokážou se sami zabavit, budou číst a potřebují také rodiče /zvlášť ty malé děti/, aby je např. tu schovávačku, gumu, školku naučili. Zkuste televizi doma nemít, příp. si dát PC na heslo a uvidíte, kolik času na hry s dětmi budete mít a jak se změní váš společně strávený čas.

  • Já jsem taky zatlačila slzu, Kathy. Vzpomínám si na ty večerní hry s ostatními, pořádali jsme i bojové hry, stopovali jsme se, jezdili na kánoi po rybníce, běhali po lese, lezli po stromech a jediná doba, kdy nás rodiče viděli doma, byl hodně silný déšť nebo mráz, že se ani bruslit nedalo. Dneska je mi třicet, ještě jsou znát naše stopy kolem rybníka ve vesnici, kde jsem bydlela s rodiči – bunkry ve větvích stromů se ještě úplně nerozpadly, ale ti kamarádi, dnes advokát, architekt a politolog se do nich už nevrátí.
    Je mi to na jednu stranu strašně líto, vyprávím o tom svým dětem a ony koukají, jako by to bylo před sto lety. Snad si ony taky najdou podobnou zábavu, snažím se o to, aby neznaly jen počítač a televizi, ale poznávaly stromy, zvířata, uměly vylézt na strom a vůbec měly „dětské“ zábavy a hry.

  • Anonymní

    holky, to je prave ono. Dite neni jen na prvnich par let, kdy se muze mazlit a tak. Ale rodice musi pocitat s tim, ze i kdyz pak chodi do prace a maji spustu veci okolo, tak porad je tam i to dite (deti). Ono si to dite potrebuje povidat a jak kdyz mu mama nebo tata rekne ze nema naladu, cas, chut… co mu pak zbyva. O to jde. Ono nekde ty jejich zmeny musi zacinat. Deti se takove nerodi. Rodice s detmi postupne travi casu cim dal mene. Asi je trend, ze dite nema otravovat. nebo proste nevim, ale je to dost smutny. Kolikrat mam pocit, ze si nekteri na detech vynahrazuji, co sami nemohli a podle toho to vypada. Mozna je az prilis liberarni vychova. Deti uz neznaji hranice, ale proto, ze jim je nikdo neurci. Ale porad si rikam, jak je mozne, ze kdyz je tolik lidi, kterym vadi chovani dnesnich deti, ale pritom deti jsou takove jake jsou. Asi proto, ze si neuvedomuji, ze prave oni si vlastni deti kupuji, malo se jim venuji a mysli si, ze obcasnym darkem neco zachrani. Ja to vidim dnes, ze zadny darek by mi v dobe meho detstvi nenahradil meho tatu, nebo to, aby si me vsimla mama.
    Kacka (kathy)

  • nebude to tim ze je rodice schovku a tyhle veci nenaucili?….ze je posadili k pc…dali jim penize???…vse je v rodicich…..a budu to tvrdit cim dal vic…..ja se snazim tyto deti vse ucit ve skole…misto rodicu…ale ja to nezachranim…rodice se dnes zenou za karierou…penezi….a deti jen tak plandaji ve vetru….ne vsechny…znam jich spoustu ktere tohle znaji…..ale to jsou ty co maji stetsi ze maji rodcie co se jim venuji….tak jako se venovali nase rodice nam

  • Je to těžké, svět jde opravdu dopředu mílovými kroky a srovnávat doby není možné…. Tohle trochu nesnáším u mamky a vadilo mi to i u babičky, jakkoliv to byla jinak moudrá žena – to lamentování, že za jejich dětství byl svět lepší, kam to dnes vede, ty strašné technologie, a tolik aut…. a ta mládež – no o tom už ani nediskutovat. Vůbec nebudu tvrdit, že dnešní děti jsou zlaté, rozhodně si dovolí nepoměrně víc, než co bychom si dovolili my a my zase víc než naše maminky…. Na jednu stranu jsem ráda, že svět udělal pokrok ve smyslu, že v dětech není ubíjena individualita, schopnost prosadit svůj názor…. Na druhou stranu vím moc dobře, že dnešní děti jsou mnohem hůře zvladatelné, drzé a provokativní. Zvláště se mi zdá, že děti ze sídliště jsou různým negativním vlivům vystavovány mnohem častěji. Ale souhlasím s názorem, že je to především otázka výchovy. Nikdy bych si nedovolila říct učitelce do očí, že je to „blbá kráva“. To, co bych slízla doma, si ani nechci domýšlet. V dnešní době nic neobvyklého – a maminka přijde vynadat učitelce, cože si to vymýšlí, že tohle by JEJÍ dítě nikdy neudělalo. Její dítě mlátí všechny kolem sebe, je drzé a sprosté, ale je to skvělý herec, takže byť se chování jejího dítěte řeší ve sborovně už třetím rokem, děti i učitelé jej nesnáší, ale mají z něj i strach…. jeho maminka stále tvrdí, že její dítě je jen nebohá oběť všech kolem. Dítě vyhrožuje, že si přinese do školy zbraň… a nic se neřeší. To je příklad ze třídy mého syna. Takže si myslím, že to, jak my rodiče vychováváme své děti, jak před nimi mluvíme, jaké hodnoty vyznáváme, jaký jim dáváme příklad – takové lidi z nich vychováme. Ale jací lidé můžou vyrůst z dětí, které nesmí v pěti letech domů dřív než po večerníčku ( i za tmy), protože maminka má na kávě kamarádku? Jaký člověk vyroste z kluka, jehož táta před ním pravidelně mlátí maminku? Jaká maminka bude z dívky, jíž matka od čtrnácti shání partnery? (To jsou zas příklady ze sídliště, kde jsme žili dřív). Jistě, internet může být snůška šíleností a hrůz, ale zase – dá se tam najít spousta důležitých a zajímavých informací, spousta krásných věcí… Ale je zas na rodičích, aby své děti nasměrovali k těm lepším stránkám, aby kontrolovali, na co se jejich děti dívají, čím žijí, povídali si s nimi a hlavně – nabízeli jim takové hodnoty, jaké chtějí, aby děti přijaly za své. Bez rodičů to nepůjde. Výchova dítěte je obrovská dřina, není totiž umění dítě nakrmit, obléknout, zasytit vším, oč si řekne… ale vychovat z nich poctivé a slušné lidi – to už tak snadné není. Ale čím víc těch slušných lidí vychováme, tím zas bude lepší svět, ve kterém žijeme – to je přímá úměra. Jistě, ne všechny věci člověk ovlivní ( v tom to zas máme kapku jednodušší my věřící), ale pokusme se ovlivnit to, co ovlivnit lze. Doba zpátky nepůjde, a taky si nemyslím, že za našeho dětství nebo za dětství našich babiček byla lepší – byla prostě jiná. A my stejně neuděláme nic jiného, než že se daným podmínkám přizpůsobíme a uděláme maximum, které udělat můžeme… Uf, to je traktát! Tak nám přeji hodně sil nehroutit se z šílené doby, ale racionálně odhadnout své možnosti jako rodičů a postavit se problémům čelem…

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Naprosto souhlasím s předchozím výrokem ( zuzkasim). Stará doba se nevrátí, jak si děti vychováme, takové je budeme mít.
    Já na sídlišti nežila, takže taky nevím, nic o hraní v kočárkárnách, bydlela jsem a bydlím ve staré zástavbě( činžáky), vidím tady děti, které si po škole jsou hrát na hřiště, co jim městská část zrekonstruovala a docela se tam vyřádí ( a nejen malé, i osmáci). Netvrdím, že tu nejsou „živly a narkomani“, ale to bylo i dříve, sice méně, ale taky se o tom moc nemluvilo, takže si každý dělal a jak je vidět stále dělá, ideální svět dřívějška.Srovnávat se dá ledascos, ale doba podle mě tedy ne.
    A pravdou je, že děti dělají a opičí se po dospělých a zvlášť po rodičích. Tak se rodiče musejí chovat tak, aby se jejich potomek choval o něco lépe, neopičil se po nich atd.
    A dospívání – my dospívali dříve než naše mamky a babičky a tak je to i s dětmi, taky dospívají dříve. tak to je a kritizovat dobu a říkat že je špatná, je podle mě absolutní nesmysl.A když má někdo tak panickou hrůzu s toho, jak je svět hrozný a co bude dělat jeho dítě, tak ať si dítě nepořizuje. Kruté, ale fakt mě nenapadá co jiného na tohle říct.

  • Já si teda vůbec neidealizuju dřívější ani dnešní dobu. Každá má své, mají spoustu společného ale taky rozdílného. Zažila jsem na střední škole docela drsnou šikanu učitele (maturovala jsem 98), takže to není až dnes. Jestli u nás na sídlišti pobíhaly party dětí nevím, já běhala spíš jen s pár kamarádkama, kočárkárny se u nás zamykaly. Naši vždycky museli vědět kde a s kým jsem, dodržovaly se časy příchodu domů, jiné kamarádky mohly být venku déle, takže mi to přijde naprosto stejné. Nebylo ICQ, ale mamka mi taky nic nekupovala přes internet, zatímco já to teď pro rodinu dělám běžně. Ve škole jsem si všimla, že většina dětí chodí v oblečení od Vietnamců, je to moderní, cenově uspokojivé, není problém mít co sezónu nové tričko, mikinu i kalhoty. Jo, boty chtějí Adidas apod., ale zase většina z nich netrvá na polobotkách, sandálích, keckách, botaskách… prostě má jen ty jedny adidasky a v těch odchodí podstatnou část roku. A s úctou k učitelům a jiným autoritám? Všimli jste si, jak děti věrně kopírují to, co vidí (a slyší) hlavně doma? Jak může dítě mluvit o učiteli, když mu maminka doma řekne: Ta učitelka je ale blbá, když… (doplňte si cokoliv). Dítě to pouze zopakuje. Na dítěti je docela slušně poznat, jaké poměry panují doma (samozřejmě až na výjimky). Taky mě ve škole trochu překvapují žáci na prvním stupni s melírem ve vlasech, holky namalované líp jak já (protože ráno klasicky nestíhám:-) ), ale nejsou takoví všichni, některým to rodiče prostě nedovolí (tak jako za nás), a na jejich chování či prospěch to nemá absolutně žádný vliv. Jen my rodiče můžeme v dětech pěstovat úctu, lásku a snažit se je vést k rozumnému třídění informací, protože tohle obstojí v každé době.

  • holky,
    pod tyhle všechny články bych se klidně podepsala, mám stejný názor (je mi 26) Taky si velice dobře pamatuji ty naše dětské hry – hlavně pak hry s míčem, teď si nemůžu vzpomenout jak sme tomu říkali – házelo se míčem o zeď, počítalo se do desíti a pokaždé se dělala jiná věc. Např.desetkrát se jen hodilo, devětkrát levou rukou, osmkrtá pravou,,,,bydlela sem ve městě na sídlišti a všechny děti byli vždycky „před barákem“, schovávajdy v kočárkárnách byli na dením pořádku,,,neexistovalo jedno odpoledne strávené doma,pokud sem nebyla nemocná,,,těch odřených kolen, pořezaných rukou a vyražených zubů co sem se domů nanosila,,,a dnes? celkem škoda mluvit, mě totiž ta dnešní doba tak rozčiluje,že kdybych tu začla psát,tak bych asi popsala několik stran. Když vidím co si ty děti dovolí ve školách, jejich chování vůči autoritám,,,VŠECHNY, opravdu všechny děti znají moc dobře svá práva,ale už NE povinnosti, když vidím jak sedí u pc a veškerá komunikace jde jen přes něj,,,vopruz je když jsou vyhnaní ven,to jdou stejně opět k nějakýmu kamarádovi zase na pc,,,,,kolikrát i já mám zapnutý icq a vidím jak od známé dcera (12 let) se třeba v půl 11 v noci připojuje,,to ve mě všechno vře. Desetileté děti kouří, 12-ti letým už to nestačí,tak kouří marihuanu, v dětských pískovištích se povalují injekční stříkačky od narkomanů —kde to žijem? Taky mě štve, jak si každej staví na zahradách houpačky, skluzavky, bazény, trampolíny a kdo ví co ještě – mám pocit,že když to děti mají doma, zevšední jim to a už je to ani nebaví,,,,takže nechodí ani na ta dětská hřiště (když to mají doma,že),,, A tak si říkám – maminky – není to škoda? opravdu jste tak vytížené že nemáte odpoledne hodinku času abyste mohli vzít své děti na hřiště do kolektivu? ,,,,závěrem se jen ptám – Co se to děje?

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Jo, a bude hůř!
    Holky, tohle je stesk každé generace, že
    „za našich mladých let tohle nebývalo…“
    Jistěže nebývalo. Bylo vše jiné, protože doba je jiná. Taky jsem milovala to chození ven na celé odpoledne, a kolikrát jsme sělali fakt nebezpečné věci (z dnešního mého pohledu mámy), domů jsme přišli špinaví, hladoví, utahaní, šťastní. Nebyl pak doma problém s nadměrnou energií a jejím vybitím.
    Zas bych si ale tak neidealizovala dobu minulou, že si všichni pomáhali a nedělaly se rozdíly. Ty byly vždycky. I grázli byli vždycky. Jen tenkrát proti nim byly aspoň nějaké „páky“, dnes je situace taková, že společnost chrání agresora, ne oběť. Musíme své děti nutit být daleko drsnější, protože je svět drsnější.
    Asi to pořád nemůže zůstat stejné, vývoj jde kupředu.
    Moje prababička, když poprvé viděla televizi, nazývala ji „čertovou bedýnkou“ a ty hýbající se obrázky v nich nazývala „ďábelstvo“. :o)
    Možná naše názory časem našim pravnukům přijdou taky úsměvné.

  • Ahoj Kathy,
    jsem jen o rok starší a vnímám to uplně stejně.Někdy je mi z toho strašně smutno.Mám 13-letou neteř,ve svých letech má po celé hlavě melír,do školy se legálně líčí a volný čas tráví na icq komunikací s kamarádkami o věcech,kterým nemůže absolutně rozumět-tedy já v jejích letech neměla snad ještě páru ani o menstruaci:-) a ona řeší který spolužák je nejvíc „nadrženej“.Courají po nákupních centrech a neustále „něco nutně potřebujou nového.“
    Máš pravdu,že na babu,schovávačku a vybíjenou už dnes nikdo nehraje.Děti jsou rozdělené do skupinek,podle sociálního zázemí.Rodiče kolikrát dřou,aby svým dětem zajistili postavení mezi kamarády,snad aby své dítě uchránili před výsměchem kvůli „neznačkovým botaskám na tělocvik“ atd.Taky mi přijde,že od mého dětsví uplynulo spousty let,a ona je to jen chvilička.
    A včem to všechno vězí?Dříve měli všichni stejně a nemuseli si závidět.Dneka je doba,kdy je všeho strašně moc.Ale ne každý na to má.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist