Vždy spolu?

24.8.2010

Padmé

Uvažuji o tom už nějaký čas. Ta myšlenka se stále vrací. Vždycky ji nějak nebo něčím zaplaším. Zdůvodním si, proč to je, jak to je a proč to tak má být. A ona se stejně po čase vynoří znovu. Ta myšlenka …

Poprvé jsem o tom slyšela před několika lety. Od mojí kolegyně z práce. Ona sama to praktikuje celé roky. A je živým důkazem, že to funguje.

Ona miluje lyže, sníh a hory a jezdí na dovolenou v zimě. Její manžel miluje moře, slunce, teplo a potápění. Tak to vyřešili „po svém“. Jezdí na dovolenou odděleně. Proč? Oba tak mají, co si přejí a po čem touží. Jeden druhého nenutí do toho, co protějšek nemá rád. Odpočinou si od sebe i od rodiny a pak se na sebe vzájemně těší. Jsou spolu přes dvacet let a funguje jim to. Jsou spokojení a šťastní.
Společnou dovolenou pak tráví s dětmi v době letních prázdnin.

A proč nad tím přemýšlím já?
Můj manžel nesnáší horko. Jak tedy probíhá naše dovolená? V okamžiku, kdy vystoupí z letadla, hluboce vzdychne a vysloví cosi jako: „Šmarjá, to je vedro“. Než dojde k transferu letiště – hotel, řekne tuto větu nebo jí podobnou ještě několikrát a poté demonstrativně uchopí mezi ukazováček a palec své tričko, odtáhne si ho od těla a prohlásí: „To se nedá vydržet“. Jakmile vstoupí do hotelového pokoje, zapíná klimatizaci a téměř nahý pobíhá po pokoji. Během dovolené je ho nejčastěji vidět v moři. Tedy část jeho zad je nejčastěji vidět. Bere si šnorchl, brýle, ploutve a mizí na několik hodin. Zda-li je živ, to skutečně nepoznám, neb tak dlouho nevydržím plavat a z břehu se to poznat nedá. Většinou se uklidním při večeři. U stolu ho najdu vždycky.

A já? Já teplo miluji. Když vystoupím z letadla, nasaju vzduch z plných plic a pomyslím si: „To je nádhera“. Horký a vlhký vzduch mi prostě dělá dobře. U moře ožívám. Nic mě nebolí a netrápí. U moře zapomenu na všechny starosti, bolístky a neduhy. Užívám si to. A nabíjím baterky.
Klimatizaci nesnáším. Nemám ráda, když na mě fučí studený „umělohmotný“ vzduch. A stejně tak nesnáším, když přijdu zvenku do místnosti a změnou teploty dostanu „pár facek“.

Co z toho plyne?
Nemůžeme se shodnout. Shoda není možná.
Možné jsou jen ústupky a vzájemná tolerance, což samozřejmě provozujeme už spoustu let. Transfer omezuji na minimum, vybírám hotely blízko letiště, na hotelovém pokoji „trpím“ při klimatizaci a můj manžel „protrpí“ dovolenou v horku v moři…
Má to tak být?
Ano, má. Když chceme být spolu celá rodina na dovolené.
Nemusí to tak být, pokud budeme trávit dovolenou odděleně.

Zatím si neumím představit dovolenou bez nich, bez své rodiny. Když si pomyslím, že uvidím něco, co by je potěšilo a oni u toho nebudou, bylo by mi to líto. Nevím, jaké to je bez nich usínat a přitom na ně myslet, než usnu. Doposud jsem nezkoušela sama obědvat nebo sama večeřet… Určitě by mi chyběli…

Na druhou stranu je tak trochu přitažlivé strávit pár dnů bez rodiny. Dojít si v klidu na WC, aniž by mi někdo bouchal na dveře… Přečíst si knížku a nepotřebovat záložku… Jít spát, kdy se mi chce a ráno vstát, až se vzbudím…

Třeba by se mohlo zavést nějaké pravidlo…
např. po 10 letech manželství máte týden „volno“.
Kdo chce, může a kdo nechce, nemusí.

Líbí?

(Zatím nehodnoceno)

Loading ...

Přečtěte si další články v rubrice Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině.

Diskuze k článku

Julie75 napsal:

25.8.2010 v 20:25

Omlouvám se, samozřejmě jsem si SEDLA.

0 0

Julie75 napsal:

25.8.2010 v 20:24

Tak se chci pochlubit, nebyl to sice týden all inclusive, ale vyrazili jsme odpoledne na houby. Deda si vazl robátka a šel na jeden konec lesa a já s manžou jsme šli hledat na druhý konec lesa. A tak si tak sbírám a sbírám a najednou si uvědomím to BOŽSKÉ TICHO. Žádné kvílení a kňourání. Desla jsem si na kámen a chvíli jen tak poslouchala. Paráda.

0 0

Padmé napsal:

25.8.2010 v 17:07

Zuzko, děkuji za napsání a za Tvůj názor. Máš pravdu, ono se to „nějak“ vyvíjí, to, co by mě dřív nenapadlo, mě teď prostě napadá… A co se týče mého muže: spíš si myslím, že si jen tak pobrble a najde si to své.;-)

Jarmuschko, díííky moc, já vím, že se každý zařídí podle sebe nebo podle své rodiny a co vyhovuje jednomu, nemusí nutně vyhovovat druhému, přesto jsou věci, které se dají „vyladit“.
A vy jste si to zařídili setsakramentsky dobře.:-)

Julie, věřím Ti a vůbec o tom nepochybuju. Jsou taková období. A jak se to zkomplikuje nemocí, bývá to dost napjaté. Nicméně – hlavu vzhůru. Zas bude dobře, ono se to překulí a zas se budeš cítit fajn.

Lien, Ty jsi mě rozesmála.:-) „Počkám až dozraju…“ dej pozor, abys pak nebyla jako přezrálá hruška.. ))
Vždycky záleží na tom, o co se jedná, někdy je dobré se řídit rozumem a někdy srdíčkem, někdy i ten ústupek může být ke Tvé spokojenosti a vnitřní radosti.

0 0

Lien napsal:

25.8.2010 v 12:54

padmé děkuji

Budu tedy věřit zkušenějším a počkám až dozraju k tomu, že ideál není a že ústupky jsou fajn.

0 0

Julie75 napsal:

25.8.2010 v 12:29

Přiznávám bez mučení, že konkrétně v této době bych samostatnou dovolenou potřebovala jako sůl. Celý červenec jsme se plácali v neštovicích a v srpnu už měl manža poi dovolené, takže jsem mu děti šoupnout nemohla.Jen Marek byl před týdnem s prarodiči v Chrovatsku. Nějak melu z posledního.

0 0

Jarmuschka napsal:

25.8.2010 v 10:56

Tak my s manželem trávíme v létě nějaký čas na společné dovolené. Před dětmi to byl zpravidla týden vandrování po Česku a pak týden někde u moře (ale musely být i plavby po moři a výlety po památkách, případně výšlapy do hor, když nebylo počasí na koupání).
Co máme děti, bereme si dva týdny v kuse (kdy je zavřená školka, je otázka, co nastane s nástupem holčiček do školy…).
Ale jinak tedy máme každý spoustu zájmů, které nesdílíme, takže od začátku našeho vztahu oba jezdíváme na spoustu akcí „separé“. Nám to tak vyhovuje, ale moje okolí to dlouho nemohlo pochopit.
Až mi dělal kamarád astrologický partnerský rozbor, kde to přesně bylo vidět – že se potřebujeme každý realizovat na své cestě a pak se rádi vracet ke společnému krbu. Kupodivu, tento argument na „rejpálky“ zabral.
Nový rozměr do naší realizace vnesl fakt, že jsem se vloni zařadila opětovně mezi aktivní řidiče – nejsme už závislé na manžovi a když se jede manža někde adrenalinově zničit, my nemusíme sedět doma a můžeme vyrazit s holčičkama za vlastními zájmy. Případně výhledově můžem na nějakou „vodu“ vyrazit společně – já aspoň jako řidič doprovodného vozidla (ještě nebylo využito, asi až holky povyrostou a nasednou s tatínkem do lodi (o; )
Nicméně konstatuji, že co vyhovuje nám, nemusí vyhovovat někomu jinému. A naopak.
Což plně respektuji (a totéž i očekávám od druhých). ;o)

0 0

zuzina napsal:

25.8.2010 v 7:21

Ahoj Padmé,také mě napadla otázka,jestli jsi to probírala s manželem.Jestli on to bere jako oběť nebo si jen tak pobrble a ve skutečnosti si užívá podmořského světa a najde si to své:-)Zároveň si myslím,z toho co tak o tobě vím,že rádi lyžujete,což je také společně strávený čas i když se zrovna tomu neříká ,,dovolená“ v tu danou dobu pro změnu v zimě ,a přeci jen kvůli tomu,abych mohla říkat ,,byli jsme spolu na dovolené“ si nebudu kazit léto:-))-to je psáno s nadsázkou-převedu to na sebe:manžel je sportovní nadšenec,já antitalent a z takové dovolené na mistrovství světa ve fotbale,když už naši vypadnou, bych se ,,zbláznila“ a pro něho by to byl zážitek i kdyby tam hráli japonci:-)))
K oddělené dovolené asi tak…ještě asi před 5 lety,bych si obrazně řečeno, poťukala na čelo.postupem času a soužití jsem došla k tomu,že někdy je lepší trávit čas tak, aby nás naplnil a potom si o tom popovídat s jiskrou v oku,úsměvem na tváři a je to jen o důvěře a „pro změnu“ v toleranci a v neposlední řadě,ono to shledání potom stojí za to:-))

0 0

Padmé napsal:

24.8.2010 v 23:15

Peťko, díky, jestli jsem Tě pochopila správně, poslala jsi mi netové ujištění, že se toho taky dožiju )) že si vyrazíme občas každý zvlášť?:-))

Jovanko, společná dovolená je společná dovolená.
To bych nevyměnila.:-) vždyť jsou to moji kluci

Ctiradko, úplně v pohodě, mně se ten tvůj nápad líbí, přijde mi to bezvadný a zároveň spravedlivý. Nenapsala jsi to „kostrbatě“.

0 0

ctiradka napsal:

24.8.2010 v 23:01

Padmé, pokdu to ode mne vyznělo jako nějaké „chytré rady“, tak jsem to tak nemyslela. Vlastně jsem chtěla napsat, že si myslím,ž e není nic špatného trávit ten čas i odděleně, ale samozřejmě i spoleřná dovolená je nutností… Prostě píšu to tak nějak kostrbatě, ale líbí se mi, jak to napsala třeba Peťka…
My třeba jezdníe spolu na dovolené a já si jich velmi cením, prootže po společnš tráveném čase se vracím domu vyvětraná a s pocitem, že umíme být spolu a něco spolu zažít… Na druhou stranu já tak „plánuji“ (jsem zase plánovací typ…“.-)), že až mi děti povyrostou (já s oblibou říkám,ž e až dorostou do věku, kdy budou schopné týden pohlídat tatínka..), tak že někam vyrážím s nějakou kámoškou… A prostě si nemyslím, že je na tom ěnco špatného chtít prožít nějakou dovolenou bev dětí a manžela a prožít ji jinak… (zase samozřejmě ne na úkor děti..).
Je to jistě i o financích, kolik si toho rodina může dovolit.. Na druhou stranu se dají „dovolené“ prožít i levněji. TO už je o těch představách každé z nás….

0 0

Jovanka napsal:

24.8.2010 v 22:48

Společnou dovolenou bych si taky nenechala ujít.
Na druhou stranu, až budeme v práci oba, bude to o dost složitější, jak to zařídit a vymyslet, aby děti někde byly celé prázdniny. To se asi budeme muset i prostřídat.
Kromě toho plánujeme s kamarádkami vzájemné výpomoci hlídáním, ale uvidíme, jak to nakonec bude – všechny mají lepší hlídání než my

0 0