Vždy spolu?

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

Vždy spolu?Uvažuji o tom už nějaký čas. Ta myšlenka se stále vrací. Vždycky ji nějak nebo něčím zaplaším. Zdůvodním si, proč to je, jak to je a proč to tak má být. A ona se stejně po čase vynoří znovu. Ta myšlenka …

Poprvé jsem o tom slyšela před několika lety. Od mojí kolegyně z práce. Ona sama to praktikuje celé roky. A je živým důkazem, že to funguje.

Ona miluje lyže, sníh a hory a jezdí na dovolenou v zimě. Její manžel miluje moře, slunce, teplo a potápění. Tak to vyřešili „po svém“. Jezdí na dovolenou odděleně. Proč? Oba tak mají, co si přejí a po čem touží. Jeden druhého nenutí do toho, co protějšek nemá rád. Odpočinou si od sebe i od rodiny a pak se na sebe vzájemně těší. Jsou spolu přes dvacet let a funguje jim to. Jsou spokojení a šťastní.
Společnou dovolenou pak tráví s dětmi v době letních prázdnin.

A proč nad tím přemýšlím já?
Můj manžel nesnáší horko. Jak tedy probíhá naše dovolená? V okamžiku, kdy vystoupí z letadla, hluboce vzdychne a vysloví cosi jako: „Šmarjá, to je vedro“. Než dojde k transferu letiště – hotel, řekne tuto větu nebo jí podobnou ještě několikrát a poté demonstrativně uchopí mezi ukazováček a palec své tričko, odtáhne si ho od těla a prohlásí: „To se nedá vydržet“. Jakmile vstoupí do hotelového pokoje, zapíná klimatizaci a téměř nahý pobíhá po pokoji. Během dovolené je ho nejčastěji vidět v moři. Tedy část jeho zad je nejčastěji vidět. Bere si šnorchl, brýle, ploutve a mizí na několik hodin. Zda-li je živ, to skutečně nepoznám, neb tak dlouho nevydržím plavat a z břehu se to poznat nedá. Většinou se uklidním při večeři. U stolu ho najdu vždycky.

A já? Já teplo miluji. Když vystoupím z letadla, nasaju vzduch z plných plic a pomyslím si: „To je nádhera“. Horký a vlhký vzduch mi prostě dělá dobře. U moře ožívám. Nic mě nebolí a netrápí. U moře zapomenu na všechny starosti, bolístky a neduhy. Užívám si to. A nabíjím baterky.
Klimatizaci nesnáším. Nemám ráda, když na mě fučí studený „umělohmotný“ vzduch. A stejně tak nesnáším, když přijdu zvenku do místnosti a změnou teploty dostanu „pár facek“.

Co z toho plyne?
Nemůžeme se shodnout. Shoda není možná.
Možné jsou jen ústupky a vzájemná tolerance, což samozřejmě provozujeme už spoustu let. Transfer omezuji na minimum, vybírám hotely blízko letiště, na hotelovém pokoji „trpím“ při klimatizaci a můj manžel „protrpí“ dovolenou v horku v moři…
Má to tak být?
Ano, má. Když chceme být spolu celá rodina na dovolené.
Nemusí to tak být, pokud budeme trávit dovolenou odděleně.

Zatím si neumím představit dovolenou bez nich, bez své rodiny. Když si pomyslím, že uvidím něco, co by je potěšilo a oni u toho nebudou, bylo by mi to líto. Nevím, jaké to je bez nich usínat a přitom na ně myslet, než usnu. Doposud jsem nezkoušela sama obědvat nebo sama večeřet… Určitě by mi chyběli…

Na druhou stranu je tak trochu přitažlivé strávit pár dnů bez rodiny. Dojít si v klidu na WC, aniž by mi někdo bouchal na dveře… Přečíst si knížku a nepotřebovat záložku… Jít spát, kdy se mi chce a ráno vstát, až se vzbudím…

Třeba by se mohlo zavést nějaké pravidlo…
např. po 10 letech manželství máte týden „volno“.
Kdo chce, může a kdo nechce, nemusí.

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)

  • Omlouvám se, samozřejmě jsem si SEDLA.

  • Tak se chci pochlubit, nebyl to sice týden all inclusive, ale vyrazili jsme odpoledne na houby. Deda si vazl robátka a šel na jeden konec lesa a já s manžou jsme šli hledat na druhý konec lesa. A tak si tak sbírám a sbírám a najednou si uvědomím to BOŽSKÉ TICHO. Žádné kvílení a kňourání. Desla jsem si na kámen a chvíli jen tak poslouchala. Paráda.

  • Padmé

    Zuzko, děkuji za napsání a za Tvůj názor. Máš pravdu, ono se to „nějak“ vyvíjí, to, co by mě dřív nenapadlo, mě teď prostě napadá… A co se týče mého muže: spíš si myslím, že si jen tak pobrble a najde si to své.;-)

    Jarmuschko, díííky moc, já vím, že se každý zařídí podle sebe nebo podle své rodiny a co vyhovuje jednomu, nemusí nutně vyhovovat druhému, přesto jsou věci, které se dají „vyladit“.
    A vy jste si to zařídili setsakramentsky dobře.:-)

    Julie, věřím Ti a vůbec o tom nepochybuju. Jsou taková období. A jak se to zkomplikuje nemocí, bývá to dost napjaté. Nicméně – hlavu vzhůru. Zas bude dobře, ono se to překulí a zas se budeš cítit fajn.

    Lien, Ty jsi mě rozesmála.:-) „Počkám až dozraju…“ dej pozor, abys pak nebyla jako přezrálá hruška.. :-)))
    Vždycky záleží na tom, o co se jedná, někdy je dobré se řídit rozumem a někdy srdíčkem, někdy i ten ústupek může být ke Tvé spokojenosti a vnitřní radosti.

  • Lien

    padmé děkuji

    Budu tedy věřit zkušenějším a počkám až dozraju k tomu, že ideál není a že ústupky jsou fajn.

  • Přiznávám bez mučení, že konkrétně v této době bych samostatnou dovolenou potřebovala jako sůl. Celý červenec jsme se plácali v neštovicích a v srpnu už měl manža poi dovolené, takže jsem mu děti šoupnout nemohla.Jen Marek byl před týdnem s prarodiči v Chrovatsku. Nějak melu z posledního.

  • Jarmuschka

    Tak my s manželem trávíme v létě nějaký čas na společné dovolené. Před dětmi to byl zpravidla týden vandrování po Česku a pak týden někde u moře (ale musely být i plavby po moři a výlety po památkách, případně výšlapy do hor, když nebylo počasí na koupání).
    Co máme děti, bereme si dva týdny v kuse (kdy je zavřená školka, je otázka, co nastane s nástupem holčiček do školy…).
    Ale jinak tedy máme každý spoustu zájmů, které nesdílíme, takže od začátku našeho vztahu oba jezdíváme na spoustu akcí „separé“. Nám to tak vyhovuje, ale moje okolí to dlouho nemohlo pochopit.
    Až mi dělal kamarád astrologický partnerský rozbor, kde to přesně bylo vidět – že se potřebujeme každý realizovat na své cestě a pak se rádi vracet ke společnému krbu. Kupodivu, tento argument na „rejpálky“ zabral.
    Nový rozměr do naší realizace vnesl fakt, že jsem se vloni zařadila opětovně mezi aktivní řidiče – nejsme už závislé na manžovi a když se jede manža někde adrenalinově zničit, my nemusíme sedět doma a můžeme vyrazit s holčičkama za vlastními zájmy. Případně výhledově můžem na nějakou „vodu“ vyrazit společně – já aspoň jako řidič doprovodného vozidla (ještě nebylo využito, asi až holky povyrostou a nasednou s tatínkem do lodi (o; )
    Nicméně konstatuji, že co vyhovuje nám, nemusí vyhovovat někomu jinému. A naopak.
    Což plně respektuji (a totéž i očekávám od druhých). ;o)

  • Ahoj Padmé,také mě napadla otázka,jestli jsi to probírala s manželem.Jestli on to bere jako oběť nebo si jen tak pobrble a ve skutečnosti si užívá podmořského světa a najde si to své:-)Zároveň si myslím,z toho co tak o tobě vím,že rádi lyžujete,což je také společně strávený čas i když se zrovna tomu neříká ,,dovolená“ v tu danou dobu pro změnu v zimě ,a přeci jen kvůli tomu,abych mohla říkat ,,byli jsme spolu na dovolené“ si nebudu kazit léto:-))-to je psáno s nadsázkou-převedu to na sebe:manžel je sportovní nadšenec,já antitalent a z takové dovolené na mistrovství světa ve fotbale,když už naši vypadnou, bych se ,,zbláznila“ a pro něho by to byl zážitek i kdyby tam hráli japonci:-)))
    K oddělené dovolené asi tak…ještě asi před 5 lety,bych si obrazně řečeno, poťukala na čelo.postupem času a soužití jsem došla k tomu,že někdy je lepší trávit čas tak, aby nás naplnil a potom si o tom popovídat s jiskrou v oku,úsměvem na tváři a je to jen o důvěře a „pro změnu“ v toleranci a v neposlední řadě,ono to shledání potom stojí za to:-))

  • Padmé

    Peťko, díky, jestli jsem Tě pochopila správně, poslala jsi mi netové ujištění, že se toho taky dožiju :-))) že si vyrazíme občas každý zvlášť?:-))

    Jovanko, společná dovolená je společná dovolená.
    To bych nevyměnila.:-) vždyť jsou to moji kluci 🙂

    Ctiradko, úplně v pohodě, mně se ten tvůj nápad líbí, přijde mi to bezvadný a zároveň spravedlivý. Nenapsala jsi to „kostrbatě“.

  • ctiradka

    Padmé, pokdu to ode mne vyznělo jako nějaké „chytré rady“, tak jsem to tak nemyslela. Vlastně jsem chtěla napsat, že si myslím,ž e není nic špatného trávit ten čas i odděleně, ale samozřejmě i spoleřná dovolená je nutností… Prostě píšu to tak nějak kostrbatě, ale líbí se mi, jak to napsala třeba Peťka…
    My třeba jezdníe spolu na dovolené a já si jich velmi cením, prootže po společnš tráveném čase se vracím domu vyvětraná a s pocitem, že umíme být spolu a něco spolu zažít… Na druhou stranu já tak „plánuji“ (jsem zase plánovací typ…“.-)), že až mi děti povyrostou (já s oblibou říkám,ž e až dorostou do věku, kdy budou schopné týden pohlídat tatínka..), tak že někam vyrážím s nějakou kámoškou… A prostě si nemyslím, že je na tom ěnco špatného chtít prožít nějakou dovolenou bev dětí a manžela a prožít ji jinak… (zase samozřejmě ne na úkor děti..).
    Je to jistě i o financích, kolik si toho rodina může dovolit.. Na druhou stranu se dají „dovolené“ prožít i levněji. TO už je o těch představách každé z nás….

  • Jovanka

    Společnou dovolenou bych si taky nenechala ujít.
    Na druhou stranu, až budeme v práci oba, bude to o dost složitější, jak to zařídit a vymyslet, aby děti někde byly celé prázdniny. To se asi budeme muset i prostřídat.
    Kromě toho plánujeme s kamarádkami vzájemné výpomoci hlídáním, ale uvidíme, jak to nakonec bude – všechny mají lepší hlídání než my 🙂

  • Peťka

    Padmé, ale to, že občas vyjedeme i každý zvlášť začalo až nedávno. Když manžel chtěl na moře, na jachtu a tam bych já opravdu nejela a malé dítě už vůbec ne. Pak byl ještě jednou na horách a to je asi tak za dobu cca 5ti let vše. 🙂 Výjezdy na víkend cca 1x za rok se nepočítají. 🙂
    Takže u nás společná dovolená a pak, pokud to jde, klidně i každý sám. Třeba já budu mít týden dovolenou a manžel ne, už nyní přemýšlím, že vezmu malou a pojedu s ní někam sama. Proč sedět doma, že? 🙂
    Tak nějak na tom vážně nevidím nic divného. Ale na druhou stranu o těch pár dní v létě, kdy jedeme opravdu celá rodina, o ty bych nechtěla přijít. A co tak vím, tak ani jeden z nás ne.

  • Padmé

    Ctiradko, moc děkuju za napsání, za Tvůj názor i za tip, jak to lze řešit – jeden rok vyberu dovolenou já a další rok manžel.;-)

    Babofko :-))) Kdybys neměla „troufalou“ otázku, cítila bych se „nesvá“.;-) Ano, máš povolení klást troufalé otázky. Odpověď na druhou otázku, zda jsem o tom mluvila s manželem, je také „ano“.
    Jinak s Tebou souhlasím, myslím si, že je dobré obojí – jak odděleně, tak celá rodina společně.

    Peťko, moc děkujííí za Tvůj „příspěvek“.
    Společná dovolená mi taky přijde úplně normální a samozřejmá. Mezi námi asi bude rozdíl v tom, že ani já, ani můj manžel nejezdíme nikam sami… prostě pořád spolu… Proto mě asi napadá, co mě napadá :-))) A máš samozřejmě pravdu – ti naši drobci tak strašně rychle rostou, že je potřeba si je užít.:-)

    Lien, já už jsem vdaná nějaký ten pátek, tak to snad mohu napsat, ale třeba se mýlím a třeba Ti děvčata napíšou něco jiného než já, manželství (nebo soužití) je především o ústupcích a vzájemné toleranci. Shodnout se vždy a ve všem je dle mého názoru nemožné.

  • Peťka

    Padmé, společná dovolená je pro mne něco tak samozřejmého, že mi to přijde prostě úplně normální.
    Myslím, že jak děti přeskočí nějaký ten věk, řekněme třeba 15 let, už budou mít tendence s rodiči na dovolenou nejezdit. Do té doby je myslím moc fajn, být pár dní všichni pohromadě a užívat se. 🙂

    Určitě ale jezdíme s manželem i každý zvlášť. On třeba vyráží na hory, nebo byl s partou chlapů na lodi. Pokud se naskytne příležitost, tak jede. A já jsem moc ráda, vzájemně si takové samostatné vyjížďky přejeme. Pak přijede, vypravuje nám….

    Osobně mi bylo vždycky líto, když jsem měla možnost někam vyjet jen sama, tedy bez dětí. Měla jsem stejné argumenty, že nemůžu ukázat dětem to, co vidím já. Od té doby, co jsme dali děti poprvé na hlídání a vyrazili na pár dní jen sami s manželem, jsem zjistila, že to je taky fajn a dokonce pro obě strany, jak nás rodičů, tak dětí. Jezdíme jako Jovanka na „svatební“ cesty, pravidelně každý rok, i když třeba jen u nás v ČR. Ale to už je zase jiné téma, zda děti s sebou, nebo sami rodiče.

    V létě ale máme vždy společnou dovolenou, tedy jedeme všichni. Jeden rok to jsou hory a druhý rok někam, kde se můžou děti koupat. Takže vlastně taky kompromis. Můj manžel je na tom s tím horkem asi podobně. Naprosto ho nesnáší. Třeba do takové sauny by nevlezl ani omylem. Zato mu nevadí zima a já jsem zmrzlina. Ale co mi přijde fér je fakt, že když už se společně na nějakém místě dovolené domluvíme, nebudeme pak poslouchat nějaké stesky na to, či ono. Takové to klasické, no, je tady hrozně, já ti to říkal/a, že tu bude zima/horko…apod. To prostě neděláme ani jeden. Letos nás holky přehlasovaly a jelo se do termálek. Zrovna bylo opravdu děsné vedro, z klimatizace jsem měla chraplák, ale úplně bez klimošky by se nevyspal nikdo, tentokrát to teda nebylo jen na manžela, který paradoxně klimu využívá jen v rozumné míře.

    Jde asi o společnou dohodu, pochopení a toleranci.
    A hlavně! Já mám pořád v hlavě heslo, že není důležité kam člověk jede, ale s kým jede. 🙂

  • Padmé, můžu si dovolit troufalou otázku? Svěřila jsi svoji myšlenku manželovi? A pokud ano, co on na to? 😉

    Za sebe to vidím tak, že oddělená dovolená je moc fajn a dřív (jako bezdětná) jsem si vždycky dopřávala dovolenou s holkama (třeba u moře s aerobicem a podle mých představ) a pak nějakou další dovolenou s partnerem (na vodu, na hory, jinde u moře…)
    Teď absolvuju dovolené tak trochu nedobrovolně odděleně, protože partner na dovolené jaksi nemá čas… Takže já už letos, loni i předloni byla na dovolené jen sama s prckem (+ nějakou další mamčou s prckem, apod.). Je to fajn, volat si a trošku si postýskat a zase se na sebe těšit. (Jak říkal Svěrák ve Vratných lahvích – „Jsem vítací typ“ 🙂 ) Jenže letos jsem na malém jasně pozorovala, jak moc mu na té dovolené táta chybí a neskutečně se družil s jinými chlapy…
    Takže kvůli dětem (samozřejmě podle jejich věku) si myslím, že je vhodné absolvovat nějakou společnou, rodinnou, dovolenou. A pak nechť si každý absolvuje nějakou svojí dovolenou, podle svých představ. Ale to se dostáváme k otázce finanční, jestli si každá rodina může dovolit tolik dovolených v průběhu roku…

  • ctiradka

    Padmé, já si myslím, že to, že prožijete dovolenou (po částech) neznamená nic o tom, že bys na té dovolené měla-musela být sama… Já to vidím tak, jedna třeba kratší dovolená pro Tebe nějakou kámošku (-y) s odpočíváním u moře, manža si vybere taky s kamarády něco podle svého gusta.. a společně zvolíte kompromis… Kompromis i podle dětí.. Nebo třeba jeden rok manžel vydrží u moře s vámi, další rok třeby zase vy s ním někde jinde…

    My doma třeba nejsme „koupací“, nás nebere moře každý rok (i když i u moře je krásně..). My to řešíme dovolenými převážně v Česku a hodně výletujeme. Akorát třecí plochy zase vznikají, když jsme na dovolené s někým (kamarádi, rodina), protože většina lidí si právě chce „užít“ to válení se u vody… a my ne… Ale je to i tak o kompromisech…

    Lien, já si myslím, že takový ideál neexistuje.. A navíc by to za chvilku byla asi i nuda… Myslím si, že vždycky bude něco, v čem se budou muset dělat kompromisy..když to nebude třeba voda x hory, tak to bude něco jiného….

  • Lien

    Padmé děkuji, celá léta se mi honí hlavou to stejné. Skutečně je soužití o ústupcích, neexistuje nikde „ideální“ partnerství, kde nikdo ústupky nedělá a oba jsou šťastní, protože chtějí to samé?

  • Padmé

    Jovanko, děkuji za komentář, Ty jsi mě rozesmála… díky

    Lien, všechno tohle patří ke „kolektivnímu soužití“ a jak já říkám, to je „jen a pouze“ pro silné povahy.:-)))
    Je to o toleranci a ústupcích. Některé věci vyřešit nejdou, právě proto, že jsme každý jiný a každý máme jiné potřeby (nebo touhy, nebo plány…), jediné, co se dá, je respektovat přání partnera/partnerky, být tolerantní nebo v případě nutnosti umět ustoupit (potichu). Mluvím obecně, neb nevím, co se Ti právě teď honí hlavou.

    Julie, děkuji. Jsem ráda za to, co jsi napsala… Taky bych někdy s chutí všechno „převalila“ na manžela a řekla: beru si volno.

  • Jovanka

    Padmé, určitě není důvod si dělat násilí. Zkus to a uvidíš. Třeba to půjde a budete to opakovat, nebo to bude hrůza (stýskání převáží nad teplem) a už to neuděláte.
    Kdybys neměla s kým jet, napiš. Ráda se přidám. S tím teplem a klimatizací to mám naprosto stejné 🙂

  • Lien

    Padmé, taky o tom přemýšlím, nejen o horku a zimě, spíše o situaci, kdy jeden chce být sám a druhý chce být pospolu, jak tohle řešit?

  • Mohu Tě ubezpečit o tom, že nejsi sama, kdo o tomto přemýšlí. S teplem to je u nás naprosto stejné. A představa takového týdne, kdy se člověk jen „válí“ a nechá obsluhovat (all inclusive) je více než příjemná. On by možná i ten týden trochu změnil názor některých tatínků, že když jsme na „mateřské dovolené“, tak žádnou další nepotřebujeme.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist