Uličník

Tak jsme zpátky z dovolené. Moře bylo nádherné – jak taky jinak. Jen ta naše hodná Terezka se tam asi vyměnila. Jeli jsme s mojí sestrou, jejím manželem a jejich 18-ti měsíční Míšou. Jsou s Terezkou kamarádky, Míša je o tři měsíce starší a tak se po ní Terka vždycky opičila. Všechno, co dělá jedna musí totiž zcela určitě zkusit i ta druhá…

No ale abych se vrátila k výměně mé hodné Terezky. Opravdu jsme si říkali, že máme takové hodné klidné dítě, nikdy moc nezlobila, nikdy neutíkala, stačilo pohrozit, že se jí schovám a hned běžela nazpátek. I na pláži byla ta hodnější, sbírala si kamínky a hrála si na písku, sem tam se došla smočit do vody, ale hned zas ven na deku a hrát si. Tak jsme si krásně užívali moře, spokojeni, že nemusíme nikde lítat za neposlušným dítětem.
Ale vrátili jsme se domů. A dovolená skončila. Jakmile jsme vešli do bytu, Terka se rozběhla po pokojích, všechno proběhla, všechny hračky rozházela a řádila, jak zvíře, byla k nezastavení. Říkala jsem si, tak dobře, je ráda, že je zas doma, to přejde, ona se uklidní. Jsme doma dva týdny a ještě se neuklidnila. Neustále vymýšlí různé rošťárny, najednou umí říkat spoustu slov, ale nejlépe jí jde „chci“ a „ťapťap“. Stačí, abychom vešli do nějakého obchodu a ona vystrčí prstík, ukazuje na všechno a křičí „chci, chcíí“. Když jdeme na procházku a nedržím jí za ruku, tak se sebere a utíká úplně jinam a nic na ní neplatí, žádné volání, žádné schovávání se, to se jen ohlídne, jako by si říkala „však ona mi ta máma stejně neuteče“ a běží dál. Kárku vozíme už jen tak pro jistotu, protože jakmile jí tam posadím, tak hned křičí „chcííííí, ťapťap“ a musí zas běhat. Na můj zavedený klidný režim je to docela makačka. Sednu si akorát na tu chvíli po obědě, když spí. Jinak pořád běhám za ní. Je mi jasné, že některé děti takové prostě jsou, taky si na to asi zvyknu, jen mě to překvapilo. Že se to obrátilo tak najednou. Kdyby taková byla odjakživa ani by mi to asi nepřišlo. No jo no, zvykla jsem si na hodné dítko a ono zmizelo a mám doma rošťáka.
Tak by mě zajímalo, jak vy zvládáte ty svoje rošťáky, protože já teď večer padnu a jsem schopná už akorát tak jít spát… a co chudák manžel, že ? :-)))

Napsal/a: Leny