Mám tchyni. Mám jednu tchyni celá dlouhá léta. Po každém setkání s ní mě napadají přibližně takovéto myšlenky: co kdybych podala inzerát?? „Prodám tchyni.“ No, nevím, jestli by o takový nákup někdo stál. Možná by bylo lepší: „Daruji tchyni.“ Moje tchyně je „dáreček.“ Asi by bylo ještě o něco vhodnější: „Daruji tchyni + připlatím“…
No, jak bych to tak zformulovala, je taková… taková neuchopitelně svá. Zkusím popsat několik „mezníků“, takových těch buď důležitých nebo nějakým způsobem významných událostí.
Když mě můj muž vezl představit svým rodičům, už jsme spolu přes rok chodili. Instrukce jsem měla jednoznačně dané: „Moje máma je taková zvláštní, nic si z ní nedělej.“ Byla jsem trošku nervózní a trošku natěšená a hlavně hodně zvědavá.
Manželova maminka vypadala, a stále vypadá, velmi pěkně, pohledná štíhlá ženská
s nádherně modrýma očima. Manžela vyslala za tchánem do garáže, posadila si mě naproti sobě, zapíchla do mě ty modré oči a začala: odkud jsem, jaké mám vzdělání, kolik mi je let, co dělám, kde pracuji, kde bydlím, co dělají moji rodiče a jestli jsou stále svoji, kolik mám sourozenců a co dělají moji sourozenci…
Bylo to jako smršť. Prachobyčejný výslech. Otázka-odpověď, otázka-odpověď, cítila jsem se velmi nepříjemně. Ale protože jsem se chtěla chovat slušně, tak jsem na všechno odpovídala, i když mi to bylo značně proti srsti.
Na miminko jsme čekali dlouho, mé těhotenství bylo toužebně očekávané a několik let plánované. Byli jsme opravdu šťastní. Pak přišly různé zdravotní komplikace a moje paní doktorka mi doporučila, abych zůstala doma. Poslechla jsem. Nepřemýšlela jsem nad tím ani vteřinu. Měla jsem tehdy jedinou prioritu – donosit zdravé dítě. Lidičky, to si neumíte představit, co všechno jsem musela vyslechnout! Jak ona pracovala ještě v devátém měsíci a dělala úplně všechno a všechno zvládla, nikdo jí s ničím nepomáhal! Cítila jsem se trapně. Jako bych se měla stydět nebo omlouvat za svůj zdravotní stav – jako bych to mohla nějak ovlivnit!
Když se mi narodil syn, byla jsem nejšťastnější ženská pod sluncem. Zdravý chlapeček s váhou 3,80 kg, kterého jsem donosila silou vůle (vyležela jsem si ho do 39. týdne).
Byla jsem pyšná.
Moje tchýně nezavolala, nenapsala, neposlala ani přáníčko a ani nepřijela, má to k nám 25 km.
Malého viděla poprvé, když mu byl měsíc, museli jsme jí ho přivézt ukázat, suše konstatovala, že nemá vlasy a když otevře oči, že vypadá jako by šilhal.
Tehdy jsem byla taková hodně citlivá a co se týkalo mého broučínka, tak to jsem byla obzvlášť vnímavá, obrečela jsem to na několikrát. Bylo mi to doopravdy líto. Doufala jsem, že narozením dítěte se všechno srovná, že zjihne stejně jako každá normální ženská … Nezjihla. A vůbec ji to nezměnilo. Několik let se tvářila, že vnuka vůbec nemá, žádné hlídání, žádné narozeninové oslavy, žádné dárky.
Můj manžel na všechno, co řekne nebo udělá, reaguje jednoduchým a velmi krátkým: „HM“. A stále dokola mi opakuje: „To si nesmíš tak brát, jedním uchem dovnitř, druhým to pusť ven a vůbec se tím nezabývej. Já ji neposlouchám vůbec.“
A já se o to poctivě snažím a stejně mi to nejde. Včera mě zas „rozhodila“. Byli jsme tam odpoledne na návštěvě a já absolvovala přednášku, že bych měla synovi vybírat kvalitnější knížky, hodnotnější četbu a měla bych brát ohled na jeho věk – volně přeloženo těm, co nerozumí: můj syn teď čte Ferdu Mravence (na jaře bude mému synovi 9 let).
Moc se mu ta knížka líbí, ostatně mně se líbí také, a moje tchyně to zavrhla!!
Že prý je to knížka pro malé děti! Pro malé šestileté děti a on už by měl číst knížky těžší a složitější! On si přece nemůže vybírat knížky sám. Matka má vybírat knížky!
A byla z toho přednáška na hodinu…. Ach jo. Cítila jsem se mizerně… A pořád se cítím tak nějak divně. Je knížka Ferda Mravenec pro děti? Je můj syn už tak velký, že se to pro něj nehodí? Vždyť šestileté děti ještě neumí číst, to přeci začnou chodit do školy a tam se to teprve učí… nebo ne? Já nevím…
A když jsme jeli domů, celou cestu jsem v autě mlčela a přemýšlela nad tím, jaký podám inzerát a jaké bude mít znění :-))
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (47 vyjádření)
Milacek1986: děkuju za názor i za tvůj příspěvek, přelouskala jsem to jedním dechem – je to síla!
Je to veliká škoda, když to v rodině nefunguje tak, jak by mělo. Trochu nás to šidí o přátelskou atmosféru a naše děti přicházejí o hodné babičky, je to smůla.
K té svatbě: u nás také bylo veselo, nejen u vás.
Tchyně sice neměla žádné námitky k tomu, že se budeme brát – můj muž to s ní nekonzultoval, prostě jí to oznámil, že se vezmem – ale jinak měla výhrady ke všemu: doporučila mi, ať si v žádném případě nepořizuju bílé šaty!!! Protože to má každá!! A že každopádně musím mít závoj! To správná nevěsta mít musí!!!
…. no, nebudu to dál rozepisovat, protože to bych tu byla do rána… holt nemáme ustláno na obláčku :-)))
co tady čtu tak to je děs z těma tchynkama at udělame co uděláme tak vždy zle jak to ale mužou ti chlapi s něma vydržet
Pamino: děkuju za vstup 🙂 To je „ŘACHA“ :-)))))
Ahojte na inzerát bych dopsala i mou tchýni a dopsala k ní že to je herečka roku:-)No moje tchyně jak já říkám je nejchytřejší člověk na světě a to mě štve když jsme z manželem začali spolu chodit a představil tak se mi zdála normální pak jak ukázal čas tak není po delší době 2roky jsem otěhotněla a myslela jsem si že všichni budou štastní jak manžel protože jsme to planovali a vyšlo to hned na poprvé takže jsem čekala jak bude reakce tchýně naši byli štastní že budou prarodiče,ale tatka řekl že kdy bude svatba manžel na to že určitě brzy já byla ráda jen jsem nečekala co bude následovat šli jsme k tchýni říct že bude babičkou a že se budeme brát a co na to ona?!to ji nikdy neodpustím jak zareagovala a tím i ovlivnila manžela řekla že svatba ne že to není moderní že at nejsme blbí a že at to tak necháme že se mužeme vzít až bude mimi pude do školy ne později nebo tak můžeme žít že jmeno jestli bude chtít tak mu může dát a pak se rozbrečela že ani nemá peníze a co myslíte co já jak jsem zareagovala nijak jen jsem koukala a nevěřila svým očím a tak jsme šli pak domů tatka od manžela na to nic mimochodem jsopu rozvedení a když se manžela tatka můj ptal co ta svatba tak manžel řekl že se brát nebudeme z ekonomických důvodu že prostě nejsou důvody že jsme se tak domluvili přitom se semnou o tom nebavil v tu dobu jsem měla slzy v očích a vůbec jsem nepoznala toho mého tatka ten jenom koukal a řekl vždyt to nejde tak udělat dítě a pak nic a manža na to že si mě prostě nevezme tudiž to dospělo tak že můj tatka se s manželem přestal stýkat a chtěl at se okamžite vrátím zase domů jelikož jsme s manželem bydleli spolu v podnajmu mezi náma se nic nezměnilo i když jsem ho za to nenáviděla ale milovala jsem ho pořád a pořád budu po dvou měsících když nás rodiče moji pozvali na oslavu od sestry měla narozeniny tak tam pozvali i mou kmotřenku s rodinou od té doby jí nesnáším a když má přijet tak lépe zůstanu doma než se sní vidět ale neodbíhejme na té oslavě se teta jako vždy ze strejdou opili a začli do mě rýt že ostuda že jsem běhna svobodná matka že se stydí že je moje kmotra že to tak nenechá pak začla to matky od manžela tak to už manžela naštvala a začal hulák mě začli křeče v břichu bolesti a brečela jsem manžel mě bral a segra na mě až si z toho nic nedělám ,ael rodiče vůbec se mě nezastali takta se jenom rozbrečel a tak jsme šli to na mě ještě zavolala že jsem kurva no měla jsem co dělat abych došla domů po cestě jsem mu řekla své že bud si mě vezme nebo bude konec a on na to že si mě vezme i kdyby měla být malá svatba jenom my a svědci a to se mi už trochu ulevilo v tu dobu nám tchýně sehnala služební byt sice jsem nechtěla se stěhovat z města ale co do dneška posloucháme nebýt ní tak nemáme kde bydlet tudiž jsme si ho mu zařídit dát dohromady tak že si vezme manžel půjčku a vezme víc i na svatbu aby jí mohl zaplatit jak jsem si přála velkou a tak jsme šli to našim říct tatka ten než jsme mu to přišli říct vůbec snáma nepromluvil a maka jen aby se neřekla a tak jsme jim řekli že 10.unora se chceme vzít to vlastně dva měsíce do svatby datum jsem si měla vybrat já no to jste měli vidět rodiče hned jiná řeč taky jsme jim řekli že si chce vzít manžel půjčku jenže nedostane že ztoho chce i zaplatit svatbu tak se sám tatka nabídl že to vezme na sebe a že vezme víc aby naši zaplatili půlku svatby takže vztahy se mezi námi zlepšili nejvěší problém ze kterého jsme měla strach byla tchýně ale nejprve jsme šli k tchánovi a ten byl rád no a když jsme byli u tchýně tak manžel jí řekl narovinu že se prostě vezmem a že se nemusí starat že si to zaplatí no a pak jsme šli když mě měl přijít požádat o ruku tak tchýně nebyla z toho nadšená a zasnubní prstýnek říkala at nekupuje že stačí kytka no a pak se doblouvalo co a jak nechtěla oznámení koláčky dorty nic prostě to byl děs no a co bylo po svatbě jak jsme byli jednou si sednou tak říkala že jí malá nebude říkat babi ale jménem tak na to už jsem kašlala říkala jsem si malá jí změní malá se narodila jo do porodnice za mnou přišla jednou mi malou povozila jinak nic a to přitom jsem sama manžel jezdí na 4 dny do prahy a ona ma ty 4 dny kdy tady není volno nechodí k nám jedině na narozeniny a různé svátky a to vždy dojde k hádce jak se opije a když za ní se stavíme tak jak manžel jde u nich na pc tak občas spolu jen něco promluvíme jinak nic vždy má nějaký problém a má podle ní vždy pravdu jak se s manželem pohádáme tak má z toho radost když jedeme tak chce jet s náma jen doufám když budu mít syna že nebudu jako ona at se pak nediví že má spíš ráda moje rodiče a spí i u nich….jinak se omlouvám za chyby
Paminko tak to je pecka:-)) děkuju…se budu smát ještě zítra:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Dámy, já jsem měla tchyni báječnou, bohužel už nemám. Ale i tak se mi moc líbí vtip, že tchyně vznikla sloučením tchoře a svině…:-)))
Pamina
Padmé:-))) a Ty ještě nevíš,že ona bude mít vždycky svoji pravdu ? Vždycky budeš podle ní něco dělat blbě :-)))
Jediné plus pro ni,že je babičkou Tvého syna…ale to není její zásluha:-))))
Je to tak,že máte-li hubené dítě..tak ho trápíte hlady a tchyně Vám vozí nevyžádaný proviant:-)
A máte-li buclaté dítko,tak Vás pomlouvá,že dítě nezdravě cpete:-)
Co na tom,že v obou případech se jedná o maminky,které pouze kojí své sotva 4měsíční miminka. Tchyně má svůj pohled na svět. K
Lussy: dost hustý – opravdu vhodný dárek pro půlroční holčičku ;-D
Ájíku, to víš, že se snažím, aby to šlo dovnitř-ven a aby to co nejrychleji „vyšumělo“ ;-D
A můžeš si být jistá, že Ferdu si čte dál :-)))
Někdy to jde, někdy se to nepovede. Většinou mě raní na citlivém místě – a tím je samozřejmě můj syn. Já na takovéhle ataky nikdy nebyla zvyklá, tudíž moc neumím reagovat, většinou mlčím a cítím se jako „nána“.
ALE to psaní, to mi ohromně pomáhá, vypustím to ven a už to potom uvnitř „nepálí“.
Jé Padmé,ty naše tchýně mají nároky na knížky. Ta moje dala malé asi v půli roce knížku s takovýma těma papírovnýma panenkama,jak se vyloupnou a vyloupe se oblečení a takovýma pacičkama se oblíká. To jsem jen pozvedla obočí a tchýně to okomentovala,že jsem nevděčná,že to pracně sháněla.
Jinak diskuze u článku 10 pravidel pro tchýni je super,holt málokterá je normální.
Karamela: to jsem přesně potřebovala slyšet – v tomto případě „vidět“ 🙂 Já jsem ráda za to, že si čte, že čte rád a pěkně a v podstatě vděčná za to, že po knížce sáhne 🙂 Mě totiž doposud nenapadlo, že bych mu měla „diktovat“, co má číst. On si odmalička vybíral knížky sám a to i době, kdy jsem mu četla já. Tak mě to tak nějak „vykolejilo“…. asi mi potřebovala sdělit, že to dělám „blbě“ 😀
Padmé 🙁 No, je to smutné, člověku ten úsměv tak nějak zamrzá na rtech…. :/
Holka zlatá, nejlepší radu ti dal tvůj muž – jedním uchem tam a druhým ven. Aspoň vidíš, jaká tchýně být nechceš 🙂 Ale je mi to líto i za tebe.
Musím říct, že já měla hrozně hodnou tchýni, hodnou,laskavou a i když byla jinak trochu od rány, vždycky stála na mé straně – a to je zas vzor pro mě. To už jsem jeden čas měla víc problémů s vlastní mamkou.
Bohužel tchýně předloni zemřela.
Tak ti jen přeji, drž se a vykašli se na ni…. co taky jiného 🙂 A Ferdu mravence synovi klidně nechej, každý máme právo na svou zamilovanou knihu a jestli je to soubor filozofických traktátů nebo Křemílek a Vochomůrka (nebo Ferda mravenec), to je jen naše věc. To by chtělo si na ni něco připravit – nějakou „mile jízlivou“ palbu…. :)))
Drž se!
http://www.vasedeti.cz/clanky.php?clanek=3047
Padmé:-) 9tileté dítko si jistě má vybírat knihy samo:-)))) Máš doma přeci inteligentního kluka,ne:-))
Ferda mravenec je kouzelná kniha.
Tchyňka je myslím závistivá škatule…asi tak nějak:-)))
Někde tu je článek o tchýních ..10pravidel pro ně a tam si jistě počteš:-))))) K
Danasi: to je fajn, že máme hodně společného, to mě těší, spřízněná duše se vždycinky hodí v tomhle roztodivným světě :-)) No a jinak nechci malovat čerta na zeď, ale „neudáme“, v mém případě to bude „doživotí“ – jen nevím, jestli její nebo moje :-))))
Sylver: hořká čokoláda pro roční děťátko – tomu říkám „DÁREK“! To je neuvěřitelný!
Evčo: alkohol je metla lidstva – ne nadarmo se to tak říká, je smutný, když je to v rodině; když jsou k tomu malé děti – šílená kombinace, chápu, že jí děti nesvěříš, to prostě nejde.
Babofko: v mém případě by to letenka nevyřešila – se 100% jistotou mohu tvrdit, že by připlavala zpátky ;-D
Lussy: tvoje „perly“ jsou skutečné „skvosty“; kdybych se rozepsala a měla vypsat vše, napsala bych několikadílné bichle objemu díla A.Dumase, vzala jsem to „telegraficky“ 😀
Padmé,
já kdybych měla napsat co je moje tchýně zač,tak napíšu 3xdelší komentář než tvůj článek:-)
Tak nadhodím jen pár perliček:
-jsem těhotná,musím ležet na břiše a čekat jestli se mi přetočí děloha do 16 tt.jinak půjdu na zákrok. Tchýně mi dá přednášku jak je důležité opravdu ležet,ať se o nic nestarám,že nám bude vařit. Ležela jsem asi 4 týdny,za tu dobu 1x přivezla kus syrového masa,až mi bude líp ať si udělám řízky.
-ve 22 tt.jdeme na vyšetření,zda mimi nemá po manželovi vrozenou srdeční vadu. Obrovská radost-srdíčko je v pořádku. Reakce tchýně-no,moc se neradujte,mě u druhýho řekli,že je v pořádku a tu vadu taky měl a musel na operaci.
-v těhotenství sama začala o tom,že je vše drahé,že nám budou přispívat na plenky,očkování a dávat 1 000 měsíčně. Realita-dceři je 9 měsíců,nedostali jsme vůbec nic,ani jednu plínu,ani korunu a když jsme si řekli o příspěvek na Prevenar (3x 2000,-) tak řekla,že malé koupí radiš nočník,to že je užitečnější -to jí byli 3 měsíce. Nakonec ani ten blbej nočník nekoupila.
-bydlí od nás 10 km,jezdí zásadně neočekávaně,takže malou budí,nebo se ohlásí,ale 3x termín zruší a pak je tu max. 1/2 hodny,ještě nikdy tu nebyla dýl,z toho má v ruce malou tak 3 minuty. Když jsem jí řekla,ať se trochu zdrží,že ještě neviděla,jak se malá koupe,tak řekla,že se bude koupat až za půl hodiny a že neví co by tu celou dobu dělali. A taky se mě zeptala proč by jí jako měla vidět jak se koupe,že na tom nic není.
-no a poslední teď z neděle-malá má podle lékařů oslabenou imunitu.Tchýně prohlásila,že to je nesmysl,nic takového neewxistuje,malá je jen slabá na plíce a kdybych s ní byla víc venku tak je zdravá.Tak hned vymyslela že v sobtu (zítra) přijede a bude jí celé odpoledne vozit venku. Jelikož jí zatím vozila 3x a to dohromady půl hodiny,brala jsem to s rezervou. Už samozřejmě volala,že v sobotu nepřijedou,možná v neděli,ale ještě neví kdy.
Holky, to je výkvět… :-))) Co těm babiznám koupit letenku do teplých krajin? Samozřejmě že jednosměrnou… :-))))
Musela jsem se pousmát, i když k smíchu tu nic není a já mám občas podobné myšlenky… Jen ten inzerát mě ještě nenapadl…
Ahoj, teda Padmé, upřímně Tě lituju.
Moje tchýně zase sem tam chlastá, je opilá (minimálně) každé Vánoce a nechápe, co mi na tom vadí.
Loni na podzim už jsem jí jasně řekla, že pokud se ještě jednou opije nebo zfetuje (láduje do sebe prášky), tak už s ní v životě nepromluvim, že už toho mám dost. A že jí tam už nikdy nenechám děti na hlídání, protože jí nebudu moct důvěřovat. A samozřejmě to dopadlo tak, že s ní od Vánoc nekomunikuju. Musím říct, že mi spadl kámen ze srdce, že už se tím jejím chlastem nemusím zabývat. Je to hnusný, že takhle uvažuju, ale už je mi jedno, že se uchlastá nebo otráví. Když ani kvůli dětem nedokáže jít na pořádnou a účinnou léčbu („léčí se už 20 let!!!), tak já už si s ní nemám co říct.
Možná bys to mohla taky zkusit. Prostě tam nejezdi, neber jí telefony, nekomunikuj s ní.
No, docela jsem ráda, že už žádnou tchýni nemám.
Bydlela od nás asi 5o Km a na svou vnučku se přijela podívat když měla první narozeniny.Jako dárek jí přivezla hořkou čokoládu.
Stále zjišťuji, že máme hodně společného. Nic si z toho nedělej, že se na malého nebyla podívat již v porodnici. Aspoň ses nedozvěděla, že škaredější dítě neviděla. A přitom byla malá celá její matka. Jako by jí z oka vypadla.
Co myslíš, udali bychom dvě najednou?
Mobile Sliding Menu