Když jsme šli z porodnice poprvé s naším uzlíčkem do našeho opraveného bytu, netušila jsem, co mě ještě čeká. Věděla jsem, že můj manžel je flegmatik a bála se, že snad jednou zapomene někde i naši dcerku, až pojede s kočárkem ven.
Někdy máte pak pocit, že máte doma miminka dvě. A to myslím doslova, začátky byly nejhorší. Vzpamatovávala jsem se ještě z toho, že jsme v novém bytě a do toho s malým dítětem, kdy jsem přemýšlela, jak zvládnu domácnost, uklízení, praní, žehlení, vaření, dítě a ještě mého flegmatického manžela, kterému bylo všechno jedno, byl prostě jak mouchy sežerte si mě. A je vlastně takový do dneška. A tak žiju se dvěma miminky, a když se mě někdo ptá, kdy si pořídíme další dítě, musím se jen opravdu smát! Další snad až tyhle dvě miminka odrostou, až můj manžel vyspěje a dcerka bude mít tak pět šest let. Pak snad budu uvažovat o dalším dítěti.
Nechci si totiž fandit, ale kdyby mě neměl, kolikrát si říkám, že by beze mě nemohl snad ani existovat, to mu musím neustále říkat, jestli už zavolal tam, kam měl, jestli už zaplatil, co měl, jestli vyřídil úvěr, obstaral kachličky do bytu, no prostě znáte to. A tak si píšu vše, co je potřeba vyřídit, do kalendáře, protože můj manžel je toho názoru, co se neudělá dnes, počká do zítra. Jenže s jeho čekáním bysme tu už asi dávno nebyli. Až se někdy divím, že jsme dokonce i nevyhořeli, jaký on je flegmatik. Na všechno má času dost, na vlak chodí na poslední chvíli, zatímco já jsem takový ten stresař, kdy raději budu čekat deset minut a jdu prostě dřív, on to neřeší, však pojede další vlak. A to, že mu někdo ukradl doklady? No tak si prostě vyřídím nové… Někdy ho opravdu nechápu, jaký je kliďas, a tak mě ten jeho klid přivádí k opravdovému šílenství.
Když totiž řešíme nějakou hádku, nějaký problém, je u všeho tak klidný, že já jsem ještě více vytočená, a to mě prostě dokáže naštvat. Snad proto se mi i vysmívá, protože on je takový flegmatik, kterého byste mohli bušit do hlavy a on bude stát na místě a nechá si to prostě líbit. A tak si říkám, jestli mu to zůstane, nebo někdy vyspěje, doufám tedy v tu druhou možnost, protože žít se dvěma dětmi v domácnosti je na provaz!
Napsal/a: dancingmary
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (40 vyjádření)
Ahojky,vidím,že dlouho k Vašemu článku nikdo nic nenapsal a tak se tady jen usmívám a říkám si,jeeee,tak nejsem sama!:-D Znám jaké to je div nemít infarkt,když ječíte po muži,protože mu už po 258té vysvětlujete jednu a tu samou věc a on mlčí a má takový pohled,že nevíte jestli se kouká na zeď nebo na tv a jestli to,co říkáte mu tou hlavou jen proletělo nebo jak?:-) Nejhorší je,že ten můj má takové výkyvy,jednu dobu se chová fajn,není žádný problém a pak zase to období,kdy by člověk prásknul dveřmi a řekl si,už nikdy víc!Někdy se moje vesmírná láska podobá dveřím do blázince.:-) A to nemluvím o svém hyperaktivním ročním synovi…:-D
Asi bych nebyla ráda mít takového manžela, nehodil by se ke mě a určitě by se vedle mě cítil, jako malý človíček:)
Jsem dominatní, ráda stresují a tvrdohlavá, no a k těmto mým vlastnostem mám manžela, který je na tom opačně, ale na druhou stranu dokáže vystresovat i komín na střeše, umí se pohádat, být king-kong:)))
Flegmatik je, co se týče výchovy dětí a domáctnosti, ale s tím jsem se naučila žít:))))
Tak takovýho má doma moje skoro-švagrová a já bych řekla,že jí to vyhovuje.
Je ten tip,který si vše zařídí,organizuje a několikrát jsem byla svědkem,že když se ten její k něčemu měl vždy to uťala v zárodku a bylo po ní.
Zatím jim to vyhovuje,ikdyž si někdy posteskne:)
Ale u nás je to trošku /v mezích /obrácené:)))
To já mám dost času na vstávání a ten můj šílí,že nevstávám tak jak on hodinu a půl před odchodem do práce,heslo „zítra je taky den“mě již úspěšně po 5ti letech odnaučil:)
Příběh ze života, ovšem kdyby v něm chyběla informace o tom, že máte dceru, tak mám pocit, že je to z mého života:-):-( Je šílené, ale i dobrodružné žít s takovým člověkem. Mého muže však moc miluji ikdyž je to někdy náročné. Marta.
No, milá Dancingmary,
myslím, že je zbytečné se takto strašně kát. Za prvé jsi se „omluvila“ a jednou či dvakrát přece stačí. A za druhé, já vím, o čem to je. Pokud je chlap flegmatik.. Trápím se tím já, ne on. Ženská potřebuje parťáka, rovnocenného. Zdravím, Jana
Hmm anonymní ale vztah dvou lidí a vzájemná pomoc se neměří vysokou školou… a na druhou stranu když jsi tolik inteligentní(mmch psychycké:-)))) / proč jí svůj vypnutý postoj rozumně nevysvětlíš?…škoda,že ona neví,že je podle Tebe kráva.
Kdyby muži měli rodit děti,tak bysme jako lidstvo vymřeli-tolik sebeobětování ve vás prostě není!
Myslim, ze tohle uz prave k tomuto clanku nebylo nutne…
Že si pěkná kráva, vsadím se, že do doby než Tě poznal tak byl úplně normální. Doma mám taky takovou „stresařku“, flegmatik rozhodně nejsem, ale pokud dojde na věci o kterých píšeš ve svém „příspěvku“ tak se přepínám do polohy vypnuto. To bude asi u Vás doma. Já mám vysokou školu a moje žena nemá maturitu, ale někde s kamarádkama dospěla k názoru, že když se odmítám dohadovat nebo chodit kamkoliv hodinu napřed tak jsem flegmatik a moula. A kdyby ste Vy ženy chodily do práce a muž byl doma s dětmi, myšlení i psychycké rozpoložení by se otočilo, to mi věřte. Není co vyčítat, same shit different day.
Theo
Že si pěkná kráva, vsadím se, že do doby než Tě poznal tak byl úplně normální. Doma mám taky takovou „stresařku“, flegmatik rozhodně nejsem, ale pokud dojde na věci o kterých píšeš ve svém „příspěvku“ tak se přepínám do polohy vypnuto. To bude asi u Vás doma. Já mám vysokou školu a moje žena nemá maturitu, ale někde s kamarádkama dospěla k názoru, že když se odmítám dohadovat nebo chodit kamkoliv hodinu napřed tak jsem flegmatik a moula. A kdyby ste Vy ženy chodily do práce a muž byl doma s dětmi, myšlení i psychycké rozpoložení by se otočilo, to mi věřte. Není co vyčítat, same shit different day.
Theo
Tedy: kolik maminek dětí s Aspergrovým syndromem…
A jinak. Vím, jak je to těžké.. Zrovna v pondělí jsem také měla chuť sebrat saky paky a vypadnout.. Včera poté, co jsem zjistila, že vyhasl kotel, není ani ždibec nařezaného dřeva (což jsem mu říkala o víkendu alespoň 3x) a pepo taky ne, doma šílená kosa a manžel po telefonu prohlásil že „Do něj zase reju kvůli takové kravině“ proběhla delší a hlučnější výměna názorů a zase bude možná chvíli klid. (no asi tak 14 dní)
Takže asi tak. Já jsem se rozhodla, že se musím spoléhat sama na sebe, manžel má teď novou práci s vyšším platem – no a já půjdu po mateřské max na 6 hod denně, protože mám na starosti dvě děti (Terezka dá dost zabrat) a barák. Nebudu manžela každý víkend přemlouvat k tomu, aby vstal, aby si hrál s dětmi, šel s nimi ven, nebo nařezal dřevo… Prostě to budu dělat já – místo chození do práce. Nervovat se nebudu.
Já jsem tedy nečetla všechno…
Víš co? Já Ti věřim. Věřím, že myslet ještě za jednu dospělou osobu je náročné a věř zase Ty mně, že horší to bude s dvěma dětmi.
Musíš se ale smířit s tím, že on za tu roztržitost nemůže. Já sama zapomínám kde co, v hlavě mi neustále jede „jiná páska“ a život okolo beru jako vedlejší kolej a čím víc se snažím soustředit, tím horší to je. Manžel má zase jiné problémy – neustále se diví, že není dřevo, není uhlí, barák mu padá na hlavu (jak to vždyť před dvěma měsíci na tu střechu lezl), auto nejede… A všechno řeší, až na poslední chvíli – a vztekne se u toho (protože mu to teprve dojde). Jinak do té doby to „neřeší“…
No, ale v souvislosti s tím, jaké máme problémy s naší dcerkou (ADHD + mírné znaky odcizení společnosti) jsem začala chodit na diskuzi o dětech s AS (aspergrův syndrom – neříkám, že ho má Terezka) musím říct, že je až podivné, kolik maminek s Aspergrovým syndromem má manžela podobného ražení jako já….
Tím v žádném případě nechci říct nic o vašem miminku!!!!.. (protože u nás se to sešlo ze všech stran) Jen chci říct, že z vlastní zkušenosti vím, že i když se snažím jak chci, tak stejně polovinu věcí nemám – a manžela nepředělám.
Ale můj tip – nech ho v tom vykoupat. Nedělej nic za něj.
Zdá se mi, že se do Dancingmary zbytečně navážíte. Myslím, že není nutný se za chybu tisíckrát omlouvat, až mi tě, Dancingmary, bylo líto. Já to náhodou pochopila jako vtip. I když uznávám, tvůj manžel by z něj asi nadšenej nebyl :-). I když, kdo ví? Když je takovej flegmouš, tak by to s ním asi ani nehnulo.
Jo jo, špatně jsem je podala,možná nejsou špatné,ale špatně napsané,prostě špatně podané, jen jsem si to nechtěla přiznat.
Právě,měla jsem to shrnout do jednoho článku a ne do X článků o tom samém,stačil jeden,v něm třeba vypsat všechny problémy a bylo by to o.k.Vlatně ani nevím,proč jsem to neudělala a rozepisovala to do dalších.
Jo to s tebou souhlasím,je to psané na rychlo a zbrkle,protože pravda,máma mi taky říká,že jsem zbklá,to fakt sedí.
jo jo, dík karamelko za komentář a pěkný den
Mary já bych neřekla,že články jsou špatné…řekla bych,že si je špatně podala…mohla jsi psát více neosobně…protože pochop…jeden článek o Vašem vztahu a problémech to je ok…ale dalších 5 na jedno brdo to je prostě divné…je to psané narychlo a zbrkle…je tam málo nových myšlenek..no aspoň vidíš že to tady lidi opravdu čtou a přemýšlí nad tím:-)))))
Ty problémy co máte jsou všude…každý máme něco…kdyby to byl obecný článek třeba ,,o nespravedlnosti v dělbě práce v domácnosti“ a psala jsi to s nadhledem a humorem..bez urážek a osobních výlevů bylo by to na jedničku:-)))) Jistě by to vyvolalo přesně ten typ reakcí jaký jsi očekávala…
netrap se tím,stalo se,nevadí… piš dál a zkus nás všechny překvapit něčím bezvadným co se bude číst jedním dechem:-)) nebo něčím zajímavým co nás bude informovat….
a tyhle všední povzdechy nech do tamtamu..tam je to aktuální a jistě najdeš společnou řeč s někým kdo taky zrovna nemá dobrý den…. Měj se pěkně. K
Jo myslím si, že můj problém byl,že jsem byla pořád sama s malou a chyběla mi společnost,s někým si pokecat,ale taky mě to mohlo napadnout dřív,vždy´t můžu vyrazit do mateřského centra a pokecat si s maminkama o dětech a dívat se,jak si tam ti naši prckové hrají,byla bych hned ve společnosti a nepřemýšlela tak nad všelijakými nesmysly,co se mi honily hlavou.
Jo já vím,v tom s tebou souhlasím,že jsem to neměla psát všechno na net,já jsem ve všem hrozně zbrklá,přesně jak mi říká moje máma,do všeho hrrr a pak na to dojedu.
Já myslím,že můj manžel není zas tak hroznej,to spíš já na něm to hrozný možná jenom hledám.VždyŤ nekouří,nepije,nebije mě,snaží se,jak může, má nás rád,o malou se zajímá,doma mi pomůže,i když občas ho člověk musí naťuknout,ale kolikrtá si sama říkám,že ani nevím,proč si pořád stěžuju,vždyť mám doma poklad,vlastně dva poklady,manžela a dcerku.Jen pořád prostě remcám a vyhledávám chyby,to už jsem asi já,prostě taková,která si okoření život tím,že neustále něco hledá a vadí mi občas celé okolí.To bylo i tím počasím,nemám ráda zimy a ty přežívám,pak přemýšlím nad takovýma blbostma.Sice jinak ty články jako že manžel je flegmatik,jsou pravdivé,ale fakt jsem to nemysleal tak,že ho tu chci špinit,oba se tomu doma smějeme a žertujeme,že malou někde zapomene,že je to takový moulík,který je mouchy sežerte si mě,však to berem oba s humorem,asi to na něm mám taky ráda,že je takovej,jakej je.I když mě to občas vytáčí,přesto vím,proč jsem si ho vzala,protože je prostě jinej a přesto je skvělej,i když s chybama,ale to jsem i já.A ty chyby,i když je vidím,nejsou až tak hrozný,že by se s nima nedalo žít.Jenže já jsem asi taky remcálek a moc ty chyby zveličuju,to byl možná ten problém,dělala jsem holt z komára velblouda a možná to byl ten problém.Ale nemyslela jsem ty články nijak zle,neměla jsem v úmyslu špinit manžela,to v žádném případě. Jen jsem to možná špatně podala ty články. No tak snad už se tu do mě nikdo nenaveze,holt jsem udělala botu a to se stane každému.
Dancingmary, možná se jenom cítíš sama a nepochopená, možná je proto taky ta touha se vypsat, ale není dobré psát všechno na net, třeba se tvůj vztah s manželem spraví a tobě by to pak mohlo být líto, že jsi o něm takto psala. Udělej něco pěkného pro sebe, na chvilku zapomeň na starosti a uvidíš, že ti pak bude líp.
Jo jo,však už postupně zkoumám,už jsem si přečetla nějaký ten Zápisníček a něco v Tam-tamu a třeba se zapojím do nějakých diskuzí a až mě napadne dobré téma,třeba se tam taky přidám a budu ráda za případné komentáře,i když se setkám s nějakou tou kritikou,s tou asi musím počítat.Ale rozhodně nebudu hroutit jeden článek za druhým,jen aby jich bylo co nejvíc,nejde o to,kolik,ale hlavně aby byla ta kvalita.Na tu jsem asi zapomněla a nejen na kvalitu,ale na obsah a hlavně na to,že pořád jen nadávám a na něco si stěžuju.Asi mi najednou začal vadit celej svět a nedošlo mi,že možná mám ten problém vlastně sama se sebou.
Dancingmary, ale zapojit se do diskuzí na Tam – Tamu nebo v zápisníčku přeci můžeš!
Zkus Vaše děti pěkně „prozkoumat“ a určitě se ti tady bude líbit! 🙂
Dík holky, jste zlatíčka, já se jen chtěla zapojit. Obdivovala jsem holt vaše články a chtěla se taky přidat, že něco napíšu a netušila jsem, že to bude tak trapné. Až je mi teď fakt trapně. Tak snad moje pohádky a říkanky také nejsou tak trapné, to už by mi fakt byla hamba. Tak někdy časem třeba sesmolím něco lepšího, teď budu číst vaše články, abych se přiučila co a jak a dám si pauzu a až ze sebe vypotím něco kloudného, tak se o to podělím a přijmu i případnou kritiku.
Až mě něco napadne, nějaká zkušenost ze života, tak to sem určitě vložím, nechci teď hroutit zase jeden článek za druhým, tím bych to asi nenapravila,kdybych hned sedla a psala a posílala. To bych akorát podělala. Takže snad čáskem…
Jo jo chybama se člověk učí, sice je pravda, že nemám kritiku ráda, ale i tu si člověk musí vyslechnout a i když je tvrdá, holt pravdivá a je na mě, jak ji poberu. Sice mě to bylo líto, ale asi jsem to potřebovala slyšet. Tak dík holky a zatím páčko a pište, pište, aŤ mám co číst a můžu se přiučit a časem se taky o něco podělit.
Já bych souhlasila s Dášou P., myslím, že toho bylo dost a naopak bych dala Dancingmary šanci, aby vše napravila a podělila se s námi o nějakou zajímavou zkušenost ze života, stejně jako ostatní čtenáři a pisatelé VD. A doufám, že pochopila, jak vše bylo míněno.Každý někdy něco po…, a chybama se pak učí, nebo ne?
Mobile Sliding Menu