Často na stránkách novin a časopisů pročítám tučně vytištěné titulky, co všechno nám krátí život, co nejíst, co je nezdravé… a když už jsem zmínila „krácení“ života, další oblíbené novinářské téma aneb nevysychající studna je „závislost“, ať už se jedná o alkohol, marjánku (chudák vyfocený Phelps :-)) nebo koks. Takže budem tu dlouho nebo umřem předčasně? Mám začít panikařit???
Podléhám, naprosto nechtěně a jakoby nevědomě, vytrvalé masáži médií, tak např. už několik let jsem nekoupila hovězí maso, co kdybychom pak doma všichni zešíleli??! I když na druhou stranu – po soustavné konzumaci kuřecího a rybího masa nám nejspíš v nejbližší době narostou křidélka nebo šupiny. Tak jen s napětím čekám, co z toho bude…
No a při tomto oduševnělém rozjímání jsem došla k překvapivému zjištění. Jsem také závislá. I já jsem závislá!! Těžce prožívám ranní vstávání, víčka nejdou roztrhnout, nohy mám olověné, v zádech mi křupe, tlak nízký, venku tma a zima… brrr … postýlka je měkká a teplounká, nikdy se mi z vyhřátého pelíšku nechce… KÁVA. Jediná to moje spása a záchranný kruh. Káva, kávička, kafíčko!! Dám-li si kofeinový šleh, jsem připravena na všechno! Zvládám s nadhledem i psaní domácích úkolů v 7.35 hod na kuchyňském stole, dopravní špičku v 7.50 hod směr základní škola a stihnu si v 7.59 hod odpíchnout příchod do práce :-))
Při příchodu do kanceláře působím asi trochu rozervaně, na jedné ruce mi visí kabelka, na malíčku klíče od auta, na prsteníčku klíče od zasedačky, na prostředníčku od ředitelské kanceláře, pravidelně se škrtím na šále, kterou mám několikrát omotanou kolem krku, chtěla jsem dlooouuhoouu, ne?! Tak ji mám! Zubama si stahuju kožené rukavice, nohou zavírám dveře, stavím vodu na vaření, otevírám okno a …
…zapínám počítač! To je on! Mého srdce šampion! Má druhá závislost. A s ní úzce spojena další, nová, zatím hlouběji neprobádaná a stále vzrušivě imponující závislost: vasedeti. Tahle malá písmenka se mi tak dostala pod kůži, že jsem „na nich“ každý den. Stal se ze mě pravidelný a věrný zákazník. DNES jsem totiž byla poprvé nevěrná, hledala jsem cosi na internetu (pracovně, bohužel) a narazila na odkaz „rodina“, tak jsem klikla. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce. Buchbuch, buchbuch. Týýjoo. A pak mi to došlo. Tady nemám co dělat. Honem pryč! A ve vteřině jsem opustila jejich stránky.
Toť moje vyznání, můžete mě soudit. Jsem závislá a vůbec se za to nestydím.
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)
Petro, no konečně, to ti to trvalo :-)))
To je ale tuze dobře, že ti to lichotí, to taky má!
A klidně se nadýmej pýchou, to je v pořádku!
ALE „stydno“ NE, to se nepřipouští.
Padmé, vzdávám se 😉
Mám-li být upřímná, tak mi tyhle komentáře ohromně lichotí a přiznávám, že se tu dmu pýchou 😉 zároveň je mi ale i stydno, protože vím, že to je hlavně vaše zásluha, že se vám tu líbí 😉
Přirovnala bych to třeba k výstavě – já jsem jen poskytla prostor, snažím se, aby v něm bylo čisto, teplo a dýchatelno (a stejně každou chvíli nejde otevřít okno, dveře vržou…), vy dodáváte obrazy, popisky k nim, bavíte se s těmi, kdo se přijdou podívat atd. – pokud se výstava bude líbit, měla by to být pocta hlavně pro malíře obrazů, ne?
Takže děkuju za tu chválu a hlavně za ty prima obrazy, na které se sem chodí dívat čím dál víc zajímavých lidí 😉
Petro – vidíš to? Přečetla sis výše uvedené? Pochvale jsi neunikla, holky se ke mně přidaly – Danniella, Virenka i Stanleynka :-)) A MÁŠ TO! :-)))
Jelikož jsme všechny závislé na Vd (jak tak pozoruji) a Vd založila Petra, tím pádem jsme závislé na Petře!:) A samozřejmě na kafe:) Jo holky, tak to bude někdo má alkohol, někdo drogy, někdo uklízení, někdo VD:)
Ale musím se přiznat, že jsem zběhla…kromě VD jsem začala jako nadšený nosič chodit taky na nosenideti.cz…zase na druhou stranu, VD jsou přeci jen lepší:)
Jediná moje výhoda je, že v práci k počítači nepřijdu, takže jen nakukuju v čase služby, když zrovna žádné dítko cestou na svět nepotřebuje příliš mnoho obecenstva. Práce mám tolik, že nemám moc prostoru pro aktivitu (třeba psaní článků), doma hlavně díky 4-letému taky není tolik prostoru.
Nevýhodou je, že píšu na compu dost rychle, takže odpověď na cokoliv mi trvá jen pár minut, tudíž dost zvládnu a čas se natahuje… a natahuje…
Petro, stopro, kdybych byla doma, by to probíhalo úplně stejně u nás, s tím, že já žádný web nespravuju. Taky znovu děkuju za takové stránky, vytvořila jsi totiž prostředí, kde se zjevně cítí dobře parta ohleduplných a normálních lidí, kteří nemají internet jako anonymní plácek pro vybíjení všech typů emocí, ani nepotřebují svoji představu instalovat jako jedinou pravdu a do krve za ni bojovat. Kromě Rodiny jsem na jiném rodičovském serveru nikdy nebyla (na Rodině jen velmi vzácně – asi 10x v životě) a nemám potřebu hledat další – díkybohu, fakt nemám tolik času 🙂 Zůstanu navždy závislá jen na VD :-)) Všichni jste tu fajn a je dobré tu relaxovat.
I já chci Petře moc poděkovat za to, kolik času a energie věnuje těmto stránkám. Petro, máš můj obdiv. I když netrávím u internetu tolik času, na tyhle stránky se podívám skoro vždycky, když si sednu k počítači. Díky VD jsem objevila i spoustu skvělých obchůdků, výrobků a různých vychytávek, takže to má i praktický dopad. Moc zdravím a ještě jednou dík.
Petro, ty jsi to tedy šikovně „zametla“, to měla být z mé strany poklona tobě a tvé práci 🙂 Mít dobrý nápad nestačí, je potřeba dost energie a elánu ten dobrý nápad zrealizovat a ty jsi to dokázala.
Já vím, že to příjemné prostředí už tvoří děvčata, co sem nakukují denně a píší sem vše, co je trápí a tíží a na druhou stranu těší a hřeje. Já jen chtěla říct: „děkuju“. Děkuju za tu vlídnou otevřenou náruč…
Padmé, já bych to viděla spíš na VD fanklub a VD nejsem já, ale vy všichni, co sem chodíte a píšete… takže svým způsobem jsi závislá taky sama na sobě 😉
… takových psavých „zelenáčů“ VD snesou klidně víc! :-))
Ájíku, to by ses teprve nasmála, kdybys mě viděla dnes ráno. Tady byla chumelenice, že nebylo na krok vidět, tak jsem se potácela jak nalitá mátonožka, doplazila jsem se do rachoty převtělená v sněhuláčka, vlasy tím bílým mračnem připlácnutý k hlavě, celý obličej pokrytý kapkami rozpouštějících se vloček, no a na své třímetrové šále jsem se dnes opravdu věšela, protože jsem ji chytla za druhý konec a zatáhla… a ve finále jsem si ji přišlápla :-))
Danasi: už žádný šuplíky, koukej psát pro nás 🙂 Já ráda čtu a jak to tak tady pozoruju, tak holky taky, tak posílej, posílej :-)) a žádný stud, to není zapotřebí 🙂
Petra: moc mě „nepodporuj“ nebo budeš litovat :-)))) já zas něco napíšu 🙂 a jinak můžeš být pyšná, podívej se na ten „svůj fanklub“ :-))
Všem závislačkám – dííííky, že tu jste. Je mi tu s vámi tuze dobře. Já jsem tu sice „zelenáč“ (dva měsíce), ale jsem moc moc ráda, že jsem tyhle stránky objevila.
Ať žije kafe a VD! :o))))
Já mám PC uprostřed všeho dění – vidím na něj od sporáku, od nádobí, od stolu, od TV – jo, máme to tu malé :o). Pokud nejsem v práci, tak ráno zapínám cestou z postele a večer vypínám cestou do postele :oD
No a pokud jsem v práci, tak zapínám odpo při odkládání tašky a vypínám cestou do postele:o)
Ale ať nevypadám fakt jako totální závislák, nevisím celý den jen na VD, ale PC prostě jede :o)
no, já došla po těch letech už tak daleko, že můžu počítač zapnout až mám ráno aspoň trochu poklizeno, jinak hrozí, že budu stlát až večer a snídani spojíme s obědem…
Poobědové kafe už považuju za samozřejmost, ale zase – nejdřív musím zlikvidovat stopy po obědě, u toho vařím kafčo a pak usedám k počítači.
Zprávy vypouštím úplně, v tu dobu většinou pro změnu likviduju stopy po večeři a příležitostně houkám na holky, ať z těch postelí už nelezou, nosím jim pití a chodím rožínat na záchod 😉
Zuzino, já nechávám nabíhat ráno, než ustelu :))
Bramborko, naštěstí máme PC nahoře v patře… kdybych ho měla v obýváku, je jasné, co by vyhrálo…ale zprávy by to nebyly :))
jo jo holky,ale naštěstí z téhle závislosti se přeci nemusíme léčit,ne??
Ale přeci jen se přiznám,že už když dávám prcka spát ,tak nechám naběhnout stránky,at´se pak nemusím zdržovat.
Takže se hlásím do klubu závislaček káva+VD :-)))
Já už nekolik dní „sleduji“ zprávy zády k obrazovce a čelem k PC((-:.
Padmé, krááásné :)))
JJ, já se taky přiznávám ke dvojí závislosti – na kafi a na VD – jako Ty :)) Chodím sem už déle než rok a pořád to nějak ne a ne přejít…. Sešla se tu skvělá parta maminek, čímž mi připadá, že se VD TAK liší od jiných webů… 🙂
A jinak – tvé líčení cesty do práce mě pobavilo, úúúúplně to vidím 😀
A dále – na zprávy se podívám, po zásluze se rozčílím, ale pak to hodím za hlavu. Bakterie – ano,lednice je mnohem horší než WC, breberky se všude hemží chvíli po úklidu… takže to beru tak nějak normálně, hovězí taky vesele baštíme a nezešíleli jsme (Zato kuřecí nejím už pár let a je mi moc dobře – moje střeva totiž nezvládala ten šílený nápor antibiotik, která obsahují) … nějakou odolnost prostě mít musíme a jak jinak ji získat, než kontaktem s breberkami 🙂
Takže – sláva kofeinu a VD – těší mě, že je nás tu stále víc závislaček :))
Padmé, nezbývá než (si ;-)) gratulovat k takové závislosti, jen tak dál 😉
danasi, otevři šuplík a vybírej a posílej…
Gratuluji Padmé, právě jsi mne předběhla. Já mám v počítači článek se stejným názvem. Jen ta má ostýchavost jej uveřejnit. Už jsem tu psala, že píši do „šuplíku“ a sem tam se rozhodnu to někam poslat. Tak věř, nejsi sama. VD je závislost i láska.
Mobile Sliding Menu