Na VD jsem se dostala přes jiné stránky pro maminky. Byla jsem na rizikovce a den trávila v posteli obklopena televizí, horou knížek, rádiem a notebookem. Rozkoukala jsem se a nesměle přihlásila. Postupně jsem se zde začala cítit jako doma. Trávila jsem zde mnoho času. A stránky se mi staly společníkem.
Jednoho krásného dne zde kroky zavedly osobu, která také neváhala a připojila se do našich řad. Začala posílat své články a diskutovat. Po každém článku, či zprávičce jsem se cítila k této osůbce stále více přitahována. Byla to nějaká magie, či osud, který nás dal dohromady. Nejdříve jen na stránkách, další krok byly osobní vzkazy. A že jsme si jich poslaly spoustu. A pak tu osůbku napadlo, že si začneme psát emaily. Ze začátku jen poskromnu, ale za posledních devět měsíců se naše pošta pěkně rozrostla. Přiznám se bez mučení, že každou odpověď vyhlížím. A jsem jistá, že ji po těch drátech dokonce popoháním, aby přiletěla co nejrychleji. Nezáleží na tom, jestli je sáhodlouhá, nebo má jen větičku. Je to něco, v co mohu doufat, na co se mohu spolehnout, na co se můžu těšit. Takové sluníčko v tom temnu kolem. Sluníčko, které zahřeje, pohladí a třeba nabídne i jiný úhel pohledu. A toho si strašně moc vážím.
A proč to všechno píšu? Dneska jsem přebrala poštu a ta osůbka mne totálně dostala na kolena. Chtěla bych ji sevřít do náruče, pořádně stisknout, až by se nemohla nadechnout a poděkovat a možná i trochu lepnout za uši. Co bylo v poště, neprozradím, nevím, zda by ta osůbka chtěla, aby to bylo zveřejněno. Jen prostě nevím, jak to vše, co jsem právě popsala před malou chvilkou, provést. Napadlo mne sednout do auta a…, ale co když přijedu nevhod a také nejsem žádný přeborník v jízdě. Sice jezdím, ale jen tak po té naší Moravě.
Napadla mne ještě další věc: obejmout ji přes ty naše VD stánky. Vepsat sem díky a slzičky, které mám v očích i v dušičce. Slzičky štěstí, pocitu, který každý z nás potřebuje. Nevím, zda se mi podaří popsat ten pocit, který mám. Slzy a šimrání kolem žaludku, nával smíchu i smutku zároveň. V tuto chvíli bych chtěla být básník, který najde ta správná slova. Slova, která hledám, a nepřicházejí. Vše se mi zdá neohrabané, krkolomné a drsné.
Děkuji všem za trpělivost, i za to že dočetli až sem. Ale hlavně musím moooooc poděkovat té osůbce.
Díky, že jsi, že jsem tě našla. Díky, sluníčko, díky, Padmé.
Napsal/a: Danasi
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)
Padmé, sluníčko moje. Včera jsem tak seděla kojila malou a vzpomínala. Ač jsme si psali tento týden email, stejně jsem nějak tak měla pocit zase tě na velikánskou dálku obejmout. A nic lepšího mne prostě nenapadlo.
Danasi, děkuji :-). Je to od Tebe moc hezké a moc mě těší, že i po třech letech jsme stále v kontaktu :-).
Ježečku, děkuji Ti za Tvůj komentář :-).
Mě teda toto díky uniklo v roce 2010, takže jsem moc ráda, že jsi to znovu vytáhla 😉 Moc hezky napsané a taky jsem tak maličko tušila, komu děkuješ 😉
Možná taky tím, že mě osobně Padmé přirostla také k srdíčku a tak jsme na ni myslela, když jsem to četla a ono to bylo fakt 😉 *
Je to k nevíře, že je to již 3 roky. Ale nedá mi to a musím článek vytáhnout. Padmé, sluníčko moje. Díky, že jsi.
Padmé, inu jsou věci mezi nebem a zemí… 😉 A tobě o nich vyprávět nebudu… 😉
Babofko, ty máš teda „čeníšek“ 🙂
Jak jsi mohla tušit, komu to bude adresováno? To je neuvěřitelné. Oběma, tobě i Danasi, DĚKUJI.
Udělaly jste mi radost.:-)
Nuninko, není problém, jen dej vědět, kdy dorazíš do NJ. Příští týden je akce na náměstí. Celý týden velikonoční program. Budou tam i kolotoče pro děti, a když sluníčko a teplo vydrží.
Pavlíno, myslím, že za stránky rádi poděkujeme kdykoliv. Ať už Petře za nápad u kterého vydržela, nebo vám v redakci, které do toho dáváte také kus sebe a nejen ten čas.
Babofko, jsem ráda, že to také tak cítíš.
Danasi, neděkuj za rychlé zveřejnění, to je maličkost, pokud je to v našich silách (myslím tím časově), tak není problém.
Tohle prostě viditelně odkládat nešlo :o)
redakce
danasi, moc hezké. A těší mě, že jsem už od nadpisu tušila, o kom píšeš a komu posíláš své díky. I já se k tobě připojuji a ikdyž naše korespondence není tak častá (s výjimkou posledních dvou dnů! :-))))) ), taky mě vždycky těší a je pro mě přínosná…
Takže, danasi – díky. Padmé – díky. A Petro, alias VD – díky za prima seznámení!
Danasi, správně, sluníčko už svítí, tak se můžeme domluvit a zajít na kafe. Piškotko, Danasi, co Vy na to?
Jinak, je to moc pěkně napsáno. :-)))
A ještě jsem chtěla poděkovat redakci, že tak bleskově uveřejnila mé díky.
Hanino, díky a přátelství si budu střežit, jako oko v hlavě.
Piškotko, to nevadí, ono stačí někdy i těch pár slov na chodníku u obchodu. A venku začíná sluníčkové období a tak se třeba sejdeme někde venku, na čerstvém vzduchu. Holky si pohrají a my pokecáme.
Piškotko, máme to k sobě cca 300 km.
mělo to být stydím :o)))
Danasi, až se sytdím, že jsem ti vlastně nejblíž a časově jsem nepořádná… tolikrát jsi mi psala, zvala mě…… a já… přišla jen jednou… Vím, jaké máš období a o to víc mě to mrzí :o((( Snad budu mít konečně taky čas to napravit!!! A odkud jsi vlastně ty Padmé, spřízněná dušičko Danasi? :o) Já teda řídím ráda, možná by takový výlet jednou nebyl od věci :o))
Ženská,ani básník by to nenapsal líp.Vždyť se to četlo na jedno nadechnutí.
Nádherné přátelství Vás pojí,tak ať Vám jen skvétá a probírejte víc těch radostí než starostí.
Danásku, děkuji Ti.
Být pro někoho (pro Tebe) sluníčkem je to nejkrásnější, co jsi mi mohla napsat. Děkuji. Věř, že jsi mě „objala“ i na tu dálku, co nás dělí. Jsem z toho tvého psaní úplně „na hrnci“, přerývavě dýchám – tají se mi dech a slzičky mám krajíčku… Nesmírně mě těší, že jsem ti mohla udělat radost.
Pokračovat budeme v mailíkách. Papa. A ještě jednou děkuji.
Mobile Sliding Menu