Buď sám sebou, dělej, jak cítíš, a žij pro to, čemu věříš

Patricie Solaříková vzkazuje: To, co o vás říkají druzí, je mnohem méně o vás, ale daleko více o nich. Nenechte si kazit sny a náladu zlými řečmi.

Kdy ses poprvé dostala k natáčení?

Jako malá jsem byla zapsaná v několika reklamních agenturách, takže jsem začínala reklamami, které se většinou vysílaly v zahraničí. Asi v sedmi letech jsem se stala jednou z moderátorek pořadu pro děti s názvem „Návštěvy u paní hudby”. Potom jsem chodila na dramatický kroužek, což byla taky jediná aktivita, u které jsem kdy vydržela. Jednou tam přišli lidé z České televize a několik z nás pozvali na casting k seriálu Ranč U Zelené sedmy. A ono to vyšlo.

Jaký to pro tebe byl pocit?

Nebyla jsem vůbec nervózní a právě to si myslím, že je základ úspěchu. Když se budeš stresovat a bát se, že něco dopadne špatně, tak přesně to ti přinese neúspěch. Je důležité si přát, že to vyjde, doufat a toužit. Pořád ale musíš mít na paměti, že o nic nejde, a když to náhodou nevyjde, svět se nezboří a ty budeš mít aspoň novou zkušenost.

Často jsi natáčela. Jak se ti dařilo zvládat školu?

Řekla bych, že celkově za tři. Nejsem zrovna studijní typ, ale když se mi podařilo dostat z něčeho jedničku, motivovalo mě to, abych se snažila víc. Většinou mi to ale bohužel moc dlouho nevydrželo. Dovedu se vybičovat k výkonům, až když mi teče do bot. Moc vám to ale nedoporučuju, na poslední chvíli se cokoli dohání dost špatně.

A co na to rodiče?

Naši jsou skvělí v tom, že mě nikdy do ničeho nenutili, a to si myslím, že je strašně důležité. Samozřejmě neskákali radostí, když jsem domů přinesla kouli, ale ani jsem se nemusela bát, že budu mít zaracha nebo dostanu výprask. Rodiče jsou skvělí a já si jich velmi vážím za to, že tu pro mě jsou.

Vycházela jsi stejně dobře i se spolužáky?

U holek jsem byla trochu méně oblíbená, protože mi asi trochu záviděly. Odjakživa jsem naivní člověk a vždycky si říkám, že ti lidé nejsou tak zlí a nemyslí to špatně. A pak si nabiju držku a zjistím, že zákeřní jsou. Postupně jsem se to ale naučila nevnímat. Nemůžeš být oblíbená u všech a taky nikdy nebudeš. Tak to prostě je. Stačí mít aspoň jednoho opravdu dobrého kamaráda, kterému můžeš říci všechno. A jestli tě nemá ráda nějaká spolužačka nebo paní Nováková, je úplně jedno. Nezáleží na tom, co o tobě říkají nebo si myslí.

Co bys řekla malé Pátě, která se trápí tím, co o ní lidé říkají?

Nestresuj se blbostma. Netrap se tím, že tě někdo nemá rád, protože je spousta lidí, kteří tě rádi mají. A důležité je to, že tě mají rádi lidé, na kterých záleží tobě. Když je na tebe někdo zlý, není to tvůj problém, ale jeho. Ten člověk je  nespokojený sám se sebou a na tobě si jen vybíjí zlost. Může ti ho být líto nebo se mu můžeš smát, ale trápit se nemá smysl. Když vysíláš špatnou energii, vrátí se ti stejně špatná – je to tak i obráceně.

Uměla jsi problémy takhle v klidu řešit odjakživa?

Vůbec ne, trvalo mi to hodně dlouho. Ani teď se nedokážu pokaždé nad problém stoprocentně povznést, ale to je, řekla bych, normální. Jednu dobu se v novinách hodně řešil můj vzhled, a to jsem si teda pořádně obrečela. Bylo to hrozné období a navíc mě ty řeči vůbec nemotivovaly k tomu, abych se sebou něco dělala. A pak jsem si pořídila fenku z útulku, začala jsem s ní chodit na procházky a přemýšlela, jestli má smysl se pořád trápit. Přála jsem si, abych se jednou ráno probudila a byly mi volné kalhoty. A ono se to přesně stalo. Říká se, že přání je otcem myšlenky. Je to pravda. Když si budeš něco opravdu hodně přát, splní se to. A přesně tak to funguje i s tím, když vás někdo pomlouvá. On vysílá tu špatnou energii, ne vy.

Teď už tě teda nedovede nic rozhodit?

Když o mně někdo napíše něco ošklivého, mám sto chutí jim napsat zprávu, že nejsem blbá kráva, jak píšou. Došlo mi ale, že si to nepřestanou myslet jen proto, že jim napíšu. Pokud si to chtějí myslet, tak si to prostě myslet budou.  Přestala jsem to tedy řešit a radím to vám všem. Buďte spokojení sami se sebou a netrapte se tím, co o vás říkají ostatní. Buď sám sebou, dělej, jak cítíš, a žij pro to, čemu věříš. O vše ostatní se postará život sám a dovede tě přesně tam, kam dojít máš. Na druhou stranu je určitě důležité jednat s lidmi na rovinu. Kritika se poslouchá těžko, ale pokud vám člověk ubližuje, řekněte to. A nehádejte se. Sama taková jsem a vím, jak je to otravné. Vždycky si napočítejte do deseti, než řeknete něco, co by mohlo druhému člověku ublížit.

Jako herečka, kterou zastavují lidé na ulici, to musíš mít těžké. Zaplatila jsi něco za svůj úspěch?

Ve škole jsem třeba kvůli natáčení nestihla lyžák, ale i když přijdete o nějakou událost s kamarády, neznamená to, že okamžitě vypadnete z kolektivu. Na druhou stranu vždy musíte něco obětovat, abyste něco jiného získali. To, že mě poznávají lidi, beru jako součást mojí práce a není mi to nepříjemné. Jsem vděčná za svou fanpage, a dokonce si pamatuji fanoušky, kteří komentují každou fotku a brání mě, když někdo napíše něco ošklivého. To je hrozně hezké. I když jsou dny, kdy mě práce zase tolik nebaví a nejraději bych seděla doma u filmu, tak si vždycky řeknu:

Změnila tě nějak sláva?

Řekla bych, že ne, a z velké části za to vděčím rodičům. Kdyby mi začalo pršet do nosu, velmi rychle by mě srovnali bez ohledu na to, kolik je mi let. Máma s tátou pro mě vždy budou vzorem a zároveň velkou autoritou. Každý rodič by měl být vzor, kdo taky jiný.

A jak vnímáš přátelství?

To jsou lidé, kterým můžeš říci cokoli bez obav, že by se to otočilo proti tobě. Jsem ráda, že několik takových mám. Zrovna nedávno jsem promazávala rádoby přátele na Facebooku, protože skuteční přátelé nejsou ta čísla na Facebooku. Určitě to není o tom, že čím více přátel na sociálních sítích máš, tím jsi spokojenější. Musíš si totiž taky uvědomit, že právě třeba Facebook je místo, kam se dostane kdokoli a informace o tobě může snadno zneužít a ublížit ti.

Napsal/a: Tereza Paďourová