Katka – Porod aneb jak Víťa nechtěl mezi nás

Všem kteří četli moje články o bříškaření chci nejdřív poděkovat, že to se mnou vydrželi. Teď se vrátím k našemu malému štěstíčku.Termíny které jsem měla, se nejdřív nehodili mne a pak ani miminku. První termín 23.5. – divné datum, to se mi nelíbilo. 31.5 (druhý termín) – Miška měla poslední lekci plavání ve školce a pak taky jsme se s kamarádkou a ještě s pár lidmi domluvili, že uděláme pro děti kouzelný les a já jsem s manželem měla být Shrek s Fionou a sama jsem se těšila jak malé dítě.

Kouzelný les se měl konat 9.6. Vždy na schůzce si ze mě dělali srandu, že buď budu rodit v ten den přímo na místě a že mě odvezou rychlou do porodnice, nebo to bude den předem. Jenže na poslední kontrole pan doktor vyřkl ortel – když do pondělí neporodíte v pondělí v 8hodin nástup na vyvolání. V sobotu jsem měla poslíčky a začala jsem se bát že to doopravdy nestihnu. No nedalo by se nic dělat, ale přeci když už jsem vše zařídila, oblítala a pak o to přijít… V neděli jsme se převlékli do kostýmu a manžel mi povídá „ty se radši nematlej zelenou, kdyby náhodou, aby se tě v nemocnici nelekli“ a já ještě dodala „nebo synek a už by doopravdy nechtěl ven“. Bylo neskutečný vedro – musím se přiznat že v jednu chvíli se mi udělalo špatně a viděla jsem mžitky před očima. Hned jsem si dřepla na zadek a hodně se napila, samozřejmě manželovi jsem nic neřekla – proč taky stejnak by mi jen vynadal že jsem trhlá. Kdo prošel se ptal, kdy budu rodit – všem jsem odpovídala že „zítra“. Koukali na mě jako na blázna, že si sama naplánuju porod. 🙂

V pondělí jsem s manželem odvezla Mišku do školky a jeli jsme do nemocnice. Tam mě paní doktorka prohlídla a řekla, že se porod ani nechystá. Vodu jsem měla krásně čirou a tak jsme se domluvili že mi dají prášek a po 6 hodinách další a v úterý by jsem rodila. V 9.30h jsem dostala 1.pilulku a čekala jsem. Ve 12hodin bylo jasné že se začíná něco připravovat, ale kontrakce se daly vydržet, tak jsem nepanikařila (při Mišce jsem měla křížové bolesti ). V 15h už bylo jasné, že další prášek už nepotřebuju a volala jsem manželovi, aby vyrazil z práce, že asi „umřu“(zase křížový bolesti ) Manžel mi volal 2 x zpět, jestli doopravdy má jet nebo ještě v poho, ale když mě slyšel jak dýchám tak jel. Ve 15.45 byl v nemocnici a když jsem ho viděla v úboru, tak jsem se musela smát. On jak sám říká je prostorově výraznější a neměli na něj kalhoty, tak přišel v zeleném plášti a v trenýrkách. Pohled pro bohy, škoda že se nevyfotil. Kolem 17h jsme se přesunuli na porodní sál a v 18.01 se máš miláček narodil.

Měl 2x omotanou pupeční šňůru kolem krku, tak moc nebrečel, ale jak ji paní doktorka odmotala z krčku, tak ječel, jako když ho na nože berou. Musím říct že si nedokážu představit, že by tam manžel nebyl – moc, moc mi pomohl. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy se narodí (obě děti), jak Vás hned všechno přestane bolet a zajímáte se o to miminko. Já bych byla schopná vstát a jít se podívat jak vypadá. 🙂 Když mi potom manžel řekl že váží 4kg a měří 54cm, nevěřila jsme mu. Ještě jsem se ptala sestřičky, jestli je to pravda a je to tolik. Jen se smála že nevěřím manželovi.

Sestřička se nás ptala, jestli chceme přiložit Vítka k prsu – tak jsem samozřejmě souhlasila. No, je to chlap, vybral si pravé prso a hned tahal jako kdyby nedostal týden najíst 🙂 Od té doby se nepustil. Samozřejmě levé prso je v nemilosti doteď, nevím proč – ale z pravého mu to jde líp. Hned jsme volali Mišce, že už má bráchu. Ta byla tak nadšená, že ho chtěla hned vidět. Druhý den přijela s babičkou a dědou do nemocnice okouknout toho bráchu.  Pochovala si ho a suše dědovi oznámila, že s ním domů nejede, protože by jí Vitouška mohli ztratit a ona si ho pohlídá. Musím říct že jsem se bála, aby nežárlila, že se víc starám o Vítka, ale ona to vzala tak, že se musím sama divit. Říká mu „maminčin chapeček“ a když jsem se jí říkala, že i ona je moje, tak mi řekla že ona je tatínkova a já mám přeci Víťu, protože on musí pít ode mě z prsíčka mlíčko.To tatínkové neumí – až bude větší, tak se zase vymění. 🙂

Jsme z toho našeho chlapa všichni nadšení, hlavně když se na někoho usměje. Když zapláče, tak se na něj slétneme jako vosy na lízátko. No uznejte, kdo by nestál o tenhle úsměv.

Užijte si prázdniny a sluníčko. My už svoje máme. 🙂 Katka

Napsal/a: Katka