Dobrý den, tak jsem sebrala odvahu a napíšu pár řádek o sobě a o mimisku, které čekáme. Je mi 35 let a jsem maminkou 5 letého syna Filipa. Jsem také maminkou se zdravotním postižením – dětskou mozkovou obrnou. Není to nic hrozného, ale přeci jen některá omezení to sebou přináší…
Dlouho jsme s manželem probírali, jestli ještě pořídit sourozence našemu dnes už 5letému Filípkovi. Ten si ho moc přál. Když jsem přestala se svým „určitě ne“… tak to přišlo ráz na ráz… aspoň pro mě… ale hezky od začátku.
V prosinci se nedostavily mé dny v termínu ani těsně po něm. Začala jsem být nervózní, tak jsem radši zavolala na gynekologii a objednala se. Mezitím se stalo to, co zná asi každá těhule, ale trošku jinak. Dostala jsem šíílenou chuť na pomeranče. Doma ani jeden citrus tak jsem volala manželovi, ať po cestě z práce nakoupí… Přinesl pomeranče i pomerančový džus. 3 pomeranče jsem slupla jako malinu a zapila půl litrem pomerančové šťávy. Jsi těhotná! Vydechl mažel. Nó, asi jo, tolik pomerančů najednou jsem nesnědla asi nikdy.
Svůj termín na gynekologii jsem z pracovních důvodů posunula ještě 2x. K panu doktorovi jsem šla poslední pracovní den před Vánoci. „Tak jak se má miminko?“ ptal se hned, když jsem za sebou zavřela dveře ordinace. „Které myslíte? To 5leté, nebo to nenarozené?“ koukl na mě a poslal mě rovnou na lehátko k ultrazvuku… To, že jsem těhotná, jsem čekala. Ale tohle? Na obrazovce se objevil hotový človíček – měl hlavu, ruce, myslím už i nohy. Hleděla jsem na to a říkám: To je tak 10. týden? A lékař na to: 11.! Měla jste přijít dříve… Měla jsem šok. Čekala jsem malou tečku, fazolku, nebo tak něco…
Každé těhotenství je jiné. Pro mě to platí dvojnásobně. První trimestr mi utekl takřka pod rukama, ani jsem o něm nevěděla. Vánoční týden se mnou cloumaly emoce, vyrovnávala jsem se s tím, že už o velkých prázdninách budeme mít doma miminko. Že všechno budu pořizovat znovu, protože jsme další dítě neplánovali, že neseženu asistentku na výpomoc… ve všem jsem viděla problém.
Obrátilo se to při kontrole hned na začátku ledna, kdy jsem měla možnost dlouho ležet na ultrazvuku a pozorovat své mimi… Někdo se snaží horem dolem, nám se to podařilo, ani nevíme jak… Budeme ho (nebo ji?) mít rádi a těšíme se na ni. Moji chlapi sice dříve než já, ale za to moc krásně… Manžel hladí bříško a vykládá jak to bude úžasné, syn všude říká jak bude mít bráchu nebo ségru. A všechny zve, že se musí přijít na mimčo podívat. Tak čekám o prázdninách velké návštěvy. 🙂
Za pár dnů už budu v polovině těhotenství. Ten, kdo neví, že jsem těhotná, asi by to na mně ještě nepoznal. Přibrala jsem sice pár kilo, ale jen tolik, že by se dalo říct, že jsem se o Vánocích hodně přejedla cukroví…
Takže s láskou očekávám sluníčkové dny a v nich naše malé sladké mimi.
Napsal/a: Pavluschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (21 vyjádření)
Dobrý den Jani 87. Po dlouhé době jsem se dostala k PC jinak než pracovně. Dělám administrativní práce, projekty, co je třeba. Většinu toho zvládnu z domu, protože máme přeci internet, extranet, intranet… a zaměstnavatel mi to umožňuje. Takže pohoda – teda, práce musí být hotová včas, na tom není co řešit. Občas jedu do kanceláře, abych také neztrácela kontakt s kolegy (-:. A ono se osobně lépe jedná o mnoha věcech. Do lázní jsem jezdila, pravidelně cvičím, tak abych se udržela pohyblivá co nejvíce. Chodím o berlích…. snad to bylo v kostce vše. Mějte se hezky.
Gratuluji.. A u druhého těhotenství jsem taky měla velkou chuť na pomeranče, tak jsem si to připoměla…. 🙂
Dobrý den,
gratuluji k těhotenství. Co děláte za práci? Já mám taky dětskou mozkovou obrnu, ale ještě k tomu mám Aspergerův syndrom – psychická porucha, druh autismu – děti zatím nemám. Chodíte nebo jste na vozíku? Jezdila jste do lázní, když máte DMO?
Krásná maminka s usměvavým velkým bráškou…Maminka,co ví co chce, a dokáže si těhotenské chvilky krásně a náležitě užít. Už se těším Pavli na viděnou :-)Dobra F.
Dobrý den všem, děkuji za gratulace a reakce na článek, ono je hezké si připomenout, že v tom nejste sama… (-:
Gratulace a zároveň velká radost za další těhotnou s VD 🙂 Ať se vše daří jak má!
Blahopřeju k bříšku 🙂
U prvního těhotenství jsem žádné chutě neměla, zato s druhou dcerou to bylo hrozné, hlavně tedy NA CO jsem měla chuť. Acho jo zdravá, výživa zaplakala, strašně jsem do sebe lila kofolu a brambůrky nebo křupky, nešlo to ovládnout :-).
Já měla větší problémy s pachy, to mi opravdu zapáchalo všechno, hlavně ty rádoby voňavé věci, mýdla, čistící prostředky, prášky na praní aviváže a nejhůř smrděl chleba, ten jsem nemohla pozřít a už jsem na něj chuť nikdy nedostala, i když malé budou dva roky. Sním ho, ale nepochutnám si.
Gratuluju,
já měla obě těhu naprosto jiné jen se my naštěstí nějaké chutě vyhly.
Tak hodně radosti..
Pavluschko, taky jsem ráda, za další VD těhuli. To se tak hezky čte, když se to člověka netýká 🙂
Já měla v první těhotenství naprosto šílenou chuť na Big Mac Menu od mekáče, ale opravdu neovladatelnou, manžel mi ho vozil každý den. A bylo mi jedno, že první 4 měsíce to za chvíli letělo do záchodu 🙂
U druhého jsem nic extra neměla, jen když jsem ležela dlouho v porodnici, tak už jsem z té nemocniční stravy byla zoufalá a byla ráda za cokoli domácího.
A pamatuju si, jak jsem v prvním těhu dostala šílenou chuť na restovaná játra, na to jsem nasypala hromadu čerstvé bazalky, vymačkala celý citron, uvařila si k tomu brambory a dala hromadu krémžské hořčice. Byla to tak šílená kombinace, že si jí pořád pamatuju :-).
Vidím jako dnes manžela, jak přišel z práce, viděl mě, jak se láduju a jen zakoulel očima.
Moje mamča vzpomíná, že když čekala mě, měla její sestra malé miminko a mamča u ní vždy na návštěvě doslova fetovala prací prášek Batul.
A když čekala bráchu, tak snědla během těhotenství velký záhon mrkve 🙂
Já si vzpomínám, jak kolegyně líčila, když byla těhotná, tak musela ožužlávat houbu v koupelně z vany. Tak to už raději tu pastu… 🙂
Já měla nechutě, nejedla jsem nic kromě rohlíku s máslem, to jediné mi nedělalo potíže. A pak u prvního jsem ještě milovala koblížky a ten je na sladké, jak najatý 🙂 *
hezký článek….gratuluji k pidičlovíčkovi…vitamínky schvaluji a s chutěma jsem si díky tomu také zavzpomínala….já jsem byla všežravec ale u prvního těhotenství jsem žrala polárkový sníh také skoro denně 😀 ale chut byla rozhodně lepší jak ta pasta….tak za chvilku to jistě začne být víc vidět a na cukroví se nebudeš moc vymlouvat….užívej si to…
Super! Pavluschko, jsem ráda za takové čtení. Vždycky to s holkama prožívám a teď mi bylo smutno, že vlastně Zikminka a Hanzlici už porodily, Mimkys to čřeká za chvíli, tak co dál?? Jsem ráda, že jsi napsala. Tyhle články se opravdu moc krásně čtou.
Tak přeji do druhého trimestru jen samé dobré zprávy z uz a od doktorů a krásný pocit z bříškatění! *
Pavlushko, ráda tu vidím další těhuli 🙂 přeji všechno dobré a velmi doufám, že tady tvoje články uvidíme pravidelně 🙂
Peťko ano, jednu Fluoru denně – ne asi najednou, ale uždibovala po kouskách celý den.
Což mě moc teda netahá za žaludek, mě by spíš vadily ty šlupky, to bych nepozřela:-)
Ivčo, jako celou Fluoru? No teda. Taky cítím žaludek.
Ivčo, to mi nedělej, ta Fluora mě teda dostala, nejdřív jsem vyprskla smíchy (já si to pití budu muset dávat někam jinam než k počítači), pak se mi pro změnu lehce ozval žaludek 🙂
Jarmuschko, vidíš, já mám zase pocit, že do druhého těhu nemusím grepový džus. Jak jsem ho mívala ráda, tak tenkrát mi ta hořká chuť nějak nesedla a doteď se mi to vybaví, když si ho trochu dám.
Hezké počtení. Ty chutě jsou super. Já měla u Domčy neovladatelnou chuť na coca-colu úpně mi tekly sliny, jen jsem jí viděla.
Znám maminku, která jedla v těhu zubní pastu, ovšem výhradně značky Fluora, každý den jednu(po porodu říkala, že by se pozvracela, když na to pomyslí, co jedla). Další jedla šlupky z pomerančů – vnitřek jí nechutnal, jen ty šlupky, taky prý slintala, jakou na ně měla chuť.
No, každý mimi a maminka je jiná, aspoň jsou pak hezké vzpomínky:_)
Já jsem zažila různá chuťová období – ale to už jsem věděla, na čem jsem. 😉
Jednu dobu jsem musela každý večer sníst aspoň jeden grep – měla jsem na ně chuť a ta jejich hořkost mi dělala dobře na rozhoupaný žaludek.
Pak jsem si nějakou dobu vařila večer vejce na tvrdo.
Jedla jsem ve velkém rajčata, došlo i na kyselé okurky a hranolky s tatarkou.
Naopak jsem já – čokoholik – v těhu nemohla vidět sladké. Vadily mi i reklamy na ně, i jen slovní zmínka.
😉
Pavluschko, díky za prima čtení 🙂 o těhotnění se vždycky dobře čte, doufám, že budeš pokračovat.
Tři pomeranče na posezení bych teda nedala. U mě ty těhu chutě nebyly až tak moc výrazné, ale je fakt, že u první jsem si na začátku snad denně dávala hranolky s tatarkou (žádné velké množství, ale ta chuť na ně byla fakt neodolatelná, že ani přesvědčování sebe sama, že to není zrovna nejzdravější, nepomáhalo) u mladší mi manžel vozil z Brna cherry rajčátka, to jsem taky zvládla vaničku za večer. V obou případech to odeznělo nějak s příchodem druhého trimestru.
Pavluschko, moc gratuluji!
Často jsem slyšela o neovladatelné chuti na nějakou potravinu ( i nepotravinu), ale sama jsem to snad ani nezažila. Nemám pocit, že by se takto někdy dostavila chuť třeba právě na pomeranče či něco podobného. Možná jsem touž zapomněla. 🙂
Jako první tedy myšlenku na těhotenství vyslovil manžel? Když tě uviděl konzumovat pomeranče? To je hezké.
A stále chutě přetrvávají?
Mobile Sliding Menu