Mám dvě dcerky, 4 roky a skoro 11 měsíců. U té starší neznám, co to je píchat ouška, zato ta mladší si to vybrala i za starší…
Napadlo mě jedno – zánět středního ucha. Do rána by nevydržela, byla k neutěšení, a tak jsme zavolali sanitku (auto nemáme). Sanitka přijela asi tak za 20 minut, řidič byl moc hodný, pomáhal mi a byl ohleduplný. V ruce jsem měla nabalenou Báru, zabalenou v pytli a hozenou přes ni deku.
Jeli jsme, kousek od nás je nemocnice, ale tam není pohotovost, jeli jsme tam jenom pro ty papíry, aby nás vzali na pohotovosti. Doktor se ptal, co je malé a tak. Řekla jsem, že má příznaky jako u oušek, když jí píchali. Šahal jí na ouško a řekl, žádný příznaky nevidim, nejsem odborník na ouška, musíme se spoléhat jenom na vás. S nelibostí mi napsal lístek a pokračoval: „No snad nebudu za blbce, kdyby náhodou nic“. To mě vykolejilo, vždyť šlo o zdraví mé dcerky! A tak jsme jeli na blízkou pohotovost. Jenže to jsem nevěděla, že dostanu ještě jednou „kapky“.
Doktor se mě znovu ptal na příznaky a divil se, že jedu nyní (bylo krátce před půlnocí), když jí to trápilo už minulou noc. Odpověděla jsem, že byla přes den v pohodě, nic jsem na ní nezpozorovala. Prohlédl jí a řekl: „NIC. Píchat se nebude, nic tam není a příště se rozmyslete, jestli vůbec má cenu jezdit… Kdybych s mými dětmi měl jezdit pokaždé po doktorech, když zabrečí, nedělal bych pak už nic jiného…“ dodal ještě. Pak mi ještě vynadal, že jsem nezměřila teplotu, ale to byla moje chyba. Já tam na něho koukala jako tvrdé Y, ale měla jsem radost, že moje malá dcerka nebyla píchat ouška.
A že mi doktor vynadal, že jsem ho asi vyrušila ze spánku? Z toho jsem si pak už nic nedělala, hřál mě pocit, že je Baruška zdravá. A že jsem jeli zbytečně? Raději budu jezdit vícekrát zbytečně, než vůbec a pak si to vyčítat celý život…
Napsal/a: mimkys
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (28 vyjádření)
Ahoj anonymní z 16,10,
vůbec si nemyslim, že jsi hysterka, taky bych se takhle zachovala. Přeji malému (malé) brzké uzdravení a raději jeď na pohotovost vícekrát, než aby sis potom něco vyčítala. Hodně zdraví!!!
ahoj vsem,
Musim rict,ze si uplne umim predstavit,jak prijedete vystresovani na pohotovost a pani tvorstva-doktori,ktere zrovna vyrusite z odpocinku v pracovni dobe jsou tak neprijemni,ze se vam chce brecet…
Ja mam z pohotovosti zazitky kladne,jeli jsme s deseti mesicnim synem na pohotovost v Brne do Bileho domu,v noci se totiz z niceho nic rozplakal a nesel probudit.Krik se stupnoval a Kubik byl jako hadrovy panak.Probrali jsme ho az ledovou vodou na oblicej a za krkem…
Ale Kubicek byl jako po fetu /prominte ten vyraz,ale jiny jsem nenasla/
Motal se,zornice pres cele oko,nemohl se posadit,byl strasne vystraseny….
A tak jsme volali na pohotovost co s tim…Sestricka byla velice mila a rekla nam at okamzite prijedeme a dala nam instrukce co delat kdyby se neco opakovalo po ceste.
Na pohotovost jsme dojeli po pulnoci ze soboty na nedeli,pan doktor uz na nas cekal,byl strasne mily a sestra taky …
Malyho prohledl a dal nam dalsi instrukce./Kubik se na vzduchu tak probral,ze mu po prijezdu vubec nic nebylo,pripadala jsem si hloupe,ale byla jsem vystrasena a ubrecena/Do dvaceti min jsme odjizdeli domu,ja se jeste omlouvala ze jsme rusili ,ale pan doktor se smala rikal nam ze jsme udelali dobre .noc byla strasna,ale to byl ten stres…
Tyto stavy se opakovali jeste nekolikrat,takze jsme cekali,ze s tim nekdo neco zacne delat,ale to jsme se milili…
Asi tri lekari/Prehazovali si nas jako horky brambor/ na nas byli velice neprijemni a tvarili se na me jako na hysterku matku,ktera si vsechno vymysli a z komara dela velblouda.
Dokonce jsem si tak i pripadala…
Az nakonec nase pani doktorka poslala Jakuba na Neurologii.Vysetreni dopadlo na epilipsii,na kterou meli podezreni,negativni.Vysledna diagnoza znela“Nocni desy!“
No a tak se modlime aby se to neopakovalo a ja si zase nepripadala jako hystericka matka ktera si vsechno vymysli…
jo a dnes zjistili,ze mame laringitidu a ja o tom nemuzu nic zjistit,nevim jak to chytl a mam hruzu co se bude dit a chodim do pokojiku kontrolovat syna kazdou chvilku…
Chodim kontrolovat rocni dite jestli dycha kdyz spi…jsem hysterka???
Já mám z pohotovostní službou zatím dobré zkušenosti. Jednou na podzim, byla to sobota, si dcera hrála a při kotrmelci si zalehla tlapku. Pořád plakala a nemohla s tou ručičkou pohnout. Jeli jsme na chir. pohotovost do Brandýsa. Absolvovala rentgen a pak si nás zavolal do ordinace lékař. Byl velmi mladý a velmi zdvořilý. Prohlédl si rtg. snímek a nic na něm nenašel. Mohl nás poslat domů s tím, že tam nic není. Ale! Na rovinu řekl, že není dětský chirurg a že s tak malými dětmi nemá zkušenosti, tak by byl rád aby ji viděl specialista. Dal nám snímek, zprávu, omluvil se a poslal nás na Bulovku. Na Bulovce nás čekala velmi rázná ale příjemná lékařka, která se koukla na snímek, zeptala se co se stalo, prohmatala ruku a najednou ji dcera zvedla. Měla vykloubený loket. Lékařka nám vše vysvětlila a jeli jsme šťastní domů. O dva měsíce později se vykloubení opakovalo a to jsme jeli rovnou na Bulovku. Tentokrát tam byl lékař, ani nebyl nutný rtg, stačil jeden „chmat“ a bylo po bolesti.
Vše bylo rychlé, zdvořilé a k malé se hlavně sestry chovaly jako k princezně.
Jen doufám, že nebudu už další služby potřebovat.
souhlasím s maminkama,je to o lidech a člověk se fakt nesmí nechat!!a pokud je to tá anonymní,které se „do mě pouští i na sos -změna příjmení a všude se do každého naváží,tak bože pomoc,ale jí:-))asi ví,proč se nikdy nepodepíše!!
Tak přesně takto jsem si připadala, když jsem dneska volala na dětskou pohotovost u nás ve městě. Neotravujte!!! To je přece normální, že má děcko občas 40 horečky a kašle jak o život. Jelikož máme dvě malé děti a tatínka (s autem) na cestách, zkusila jsem zavolat a poradit se. Celý hovor netrval ani 30 sekund, myslím, že i studená sprcha je „termál“ oproti tomu, co jsem si vyslechla já od paní doktorky. Naštěstí máme celkem blízko i do krajského města na tamní pohotovost, tak jsem zavolala i tam – trochu v obavách, přiznávám. A hle – paní doktorka mě vyslechla až do konce, poradila, uklidnila a dokonce se ani nedivila, odkud že to volám, máme samozřejmě přijet, pokud se cokoliv změní k horšímu. Já doufám, že to nebude třeba. Prostě – JE TO O LIDECH!!!
pro anonym z 16,3,: mnoho povolaných, málo vyvolených tj. za slušné chování a empatii se neplatí. V 17.tt mne nechali 3 dny na kladenské gynekologii- rutina- bolesti břicha při dvojčatech. Chovali se velice nepříjemně občas až vulgárně. Ve 24.tt zase bolesti, velice opatrně jsem se zeptala svého lékaře, můžu-li do nemocnice jinam. Jelo se do Podolí. Ačkoliv se velice snažili, jedno mimi umřelo v bříšku a druhé po týdnu muselo také ven,jako extrémně nedonošené s minimální šancí. Dnes náš Teodor statečně bojuje v inkubátoru a mi se jen modlíme.Bylo to strašné,ale přístup celého personálu upmd nám velice pomohl- NIKDO JIM TO NIKDY NEZAPLATÍ, JEN NÁŠ VDĚK A DÍKY!!!!!!!!!!
Ahoj.Také mám bohužel špatnou zkušenost z pohotovosti.Dcera (v té době 1,5roku) měla vysoké horečky.Dala jsem jí paralen čípek,nepomohlo.Naopak teplota stoupla na 40,4°C.Ihned dostala zábal na celé tělo a Ibalgin sirup.Teplota klesla na 39,8°C.Dcera vypadala opravdu špatně.Bylo pět hodin ráno.Jeli jsme na dětskou pohotovost.Sestra nám dala teploměr,který ukázal 39,2°C.Řekla,že zavolá lékaře.Čekali jsme půl hodiny.Pan dr.přišel a chtěl přeměřit teplotu.To mě teda vytočilo,protože se měření dcerce moc nelíbilo.Ale teploměr ukázal „jen“ 38,2°C!Pan doktor malou tedy poslechl,koukl do krku a řekl,že 38,2°C snad není tak hrozná teplota,aby jsme jeli v pět ráno na pohotovost!Když jsem říkala (už skoro v slzách),že před půl hodinou měla 39,2°C (sestra potvrdila)a že nebudu čekat,až dostane febrilní křeče (já na ně jako malá trpěla)!Pan doktor řekl,že tedy to vypadá,že nejlepší lék na teplotu je čekání v čekárně na pohotovosti!Otočil se a odešel.Já vyšla z ordinace celá ubulená a manžel nechápal proč brečím a hrozně se vylekal,že malé něco našli!Nebyla jsem schopná ani nic říct jak mi to přišlo líto.Ale samozřejmě,že hlavní bylo,že se malé ulevilo.No,doma jsme pak dál bojovali s teplotou a druhý den na obvodě dostala antibiotika.Měla angínu!Když pak jednou v létě spadla venku tak nešťastně,že si nabourala čelo,měla jsem hrůzu na pohotovost zajít.Ale na čele vyrašila ohromná boule,tak se jelo!Naštěstí to nic nebylo!A přístup lékaře byl tentokrát bezvadný!Vše je prostě v lidech!Omlovám se za délku příspěvku.
Pro anonymní 16.3 – máš dos! Proč srovnáváš cizinu s námi? A taky si myslím, že státu odvádím dost na to, abych pak mohla vyžadovat aspoň slušný přístup. Nehledě na to, že příjdu do lékarny a za vše platím jak mourovatá. Asi jedna z poterfených hus zakejhala !!
Myslela jsem tím anonymní ze 16,3, ….
Anonymní ty jsi nějaká chytrá co? Ale dost blbá, že se nepřihlásíš…
Anonymní 16.3.2006 – to myslíš vážně??? Copak neplatíme zdravotní pojištění – nebo jsme alespoň neplatily před MD ? A myslím si,že hodně vysoké – alespoň já,a mohu tě ubezpečit,že za 10let jsem marodila – kromě těhotenství a porodu – asi třikrát.Za léky v lékárně taky doplácíš,tak o čem to mluvíš? A pokud mluvíš o cizině…definuj.Strávila jsem pár let mimo ČR,delší dobu ve třech státech,a pokud vím,zdravotnictví – na výjimky,je tam jako u nás.Pokud nežádáš specifickou péči – za což já návštěvu pohotovosti nepovažuji…
A nejste trochu přecitlivělé? Buďte rády, že máte zadarmo zdravotní péči. Kdekoli jinde v cizině by jste se nedoplatily. Zaplaťte si a pak si můžete ztěžovat!!!
jsem se zapomněla přihlásit – ten anonym:)))
Ahoj,taky se připojím s trochou do mlýna.Já si na dětskou pohotovost stěžovat nemohu – teda tady v Plzni.Se synem jsem tam byla asi třikrát – jednou po porodu na šestinedělí – měl rýmu,nemohl sát,dusil se – a já tele doma neměla odsavačku hlenů.Normálně mu to tam odsáli,pak přišla sestra,dala mi do ruky novou,zabalenou odsavačku – tu hadičkovou – a se slovy,až půjdete okolo,donesete mi sem …už nevím kolik… korun.
podruhé to bylo před rokem,večer v sobotu jsme jeli nakoupit do Teska,a malý se zničeho nic ve vozíku pozvracel.vrátila jsem rohlíky a mlíko – víc jsem zatím v košíku neměla – a jeli jsme domů.Syn byl asi hodinku v pohodě,ale pak se znova pozvracel,pokadil – úplně se mu nafoukla plena – a začal plakat.Tak jsme jeli.Nebudu to prodlužovat,sestra z pohotovosti nás poslala na infekční a tam si nás nechali týden,syn byl na kapačce,měl 40tky teploty,ale zvládli jsme to.
Ale můj třetí zážitek je z jiné doby,a to konkretně z předminulého roku z Mikuláše.Byla jsem se synem na návštěvě u mojí babičky a tety,od čtvrtka do úterý – přes Mikuláše.V sobotu za námi dorazil manža a v neděli odjel zpět.Babička bydlí v malé vísce na Vysočině – jen pro orientaci:)
v pondělí,večer jsem syna vzala ven,že se koukneme na čerty.Byl už velký,skoro 2 roky,tak šel sám,nechtěl ani za ruku a jen vyhlížel čerty.Vtom – rána jako z děla.Syn upadl a začal plakat.Já se lekla a rozhlídla se – kluci před nás hodili petardu!!!
sebrala jsem Danka ze země a šli jsme naštvaní dom.Jenže doma jsem zjistila,že sebou škube při svlečení oblečení,říká au ruka,a divně se natáčí při ležení.Jeli jsme tedy na 20km vzdálenou pohotovost,na Mikuláše,na náledí – sladká Vysočina…Zkrátím to…na pohotovosti jsem hrozně vyrušila jednu nepříjmnou doktorku,která nám vynadala snad i za to,že nejsme místní a že bysme mohli jet raději domů do Plzně,synovi diagnostikovala chřipku(!!!) a možný mezižeberní zánět z chřipky a s paralenem nás poslala domů.
Noc jsme přetrpěli,z Mikuláše nebylo nic a já jela hned ráno zpět asi 200km.A u nás jsem šla k naší doktorce – byla tam naštěstí do čtyř,ta nás poslala do blízké nemocnice na rentgen a asi za hodinu si nás vyzvedl s „osmičkou“ na ramenech syna tatínek.Zlomená klíční kost.po týdnu jsme chodili na kontroly a asi po měsíci(6týd.) nám to sundali.Ale chování zdejších lékařů nemohu a nechci srovnávat s chováním oné lékařky.Vždyť já,cizí,s malým dítětem jsem ji vyrušila v osm večer na Mikuláše…
oprava pracovala na pohotovosti
máte pravdu je to jen a jen o lidech, já osobně před Md pracovala na doktorech a někteří doktoři jsou nepříjemní a někteří svou nejistotu, jde o praktické lékaře a ne dětské, kteří na pohotovosti slouží zastírají brbláním apod., pokud nenavštívíte přímo dětskou pohotovost, těch je pomálu, někteří lékaři se dětí do 3let děsí a nechtějí je ošetřovat, neví co s nimi, hold se s nimi nedorozumí a nemají s nimi zkušenosti a bojí se aby jim neublížili, což mají problém i s dávkováním. Ale je pravda, že děti většinou onemocní hned v noci a o víkendech, zákon schválnosti a pokud se vám něco nezdá zatněte zuby a klidně přijedte i třeba přímo na dětské odd. v nemocnici, larryngitida není sranda a bolesti bříška také ne ani horečky, vedou až ke křečím. No dost jsem se rozepsala ,ale nedalo mi to, říct názor zas z druhé strany, ve 3ráno s klíštětem kdo ví od kdy bych ale fakt střílela , co myslíte, je to na usmání nebo zneužívání pohotovosti, ale chápu, že asi nemohli spát, je to do 1 min. venku a doktory jsem ani nebudila, tak přeji všem at pohotovost musíte využívat co nejméně
Já jsem byla na pohotovosti poprvé, když byl mému synovi rok a půl. Tenkrát to proběhlo úplně v pohodě, sice si ho nechali v nemocnici, protože šlo o laryngitidu, ale přístup paní doktorky byl skvělý. O to horší zkušenost jsem měla asi před půl rokem. Syn měl teploty přes 40 oC, které se mi nedařilo srazit, k tomu kašel, tak jsme zase vyrazili na pohotovost. Podotýkám, že taxíkem, protože auto nemáme a sanitka přece k dítěti se čtyřicítkami nebude jezdit. Pan doktor se taky tvářil téměř ublíženě, jako že jsme ho vyrušili z odpolední siesty (bylo to v sobotu asi ve čtyři hodiny odpoledne). Ale protože se jednalo o akutní bronchitidu, nakonec nám bez řečí napsal antibiotika a kapky na kašel(i když těch nám předepsal koňskou dávku, kterou nám naše paní doktorka hned v pondělí snížila). Takže doufám, že s pohotovostí jsme nadlouho skončili.
Mám stejné zkušenosti. V létě jsme byli na chatě u známé i s mou jednoletou holčičkou. Už předchozí den jsem na ní pozorovala, že není ve své kůži. Následující den přijeli na návštěvu i mí rodiče a malá začala mít teploty. Nelenili jsem a jeli na pohotovost(byla sobota odpoledne 16 hodin). Říkala jsem si radši teď, než v noci. Přijetí sestřičky bylo fajn. Byla příjemná a profesionální. Ovšem paní doktorka se tvářila opravdu nepříjemně. Taky jsem dostala vynadáno, že neznám přesnou teplotu dítěte. Měřila jsem ji, ale něšla udržet potřebně dlouhou dobu a rychloběžku jsem neměla. Začala mě urážet, stylem kolik vážíte? Tak jsem ji odpověděla. A ona mi říká: “ To si neumíte poradit s devítikilovým dítětem a změřit pořádně teplotu?“ Byla jsem vytřepaná, prostě funguje strach o dítě. Podotýkám, jsem vystudovaná dětská sestra. Nakonec paní doktorka zjistila, že jde o hnisavou angínu. Až do konce návštěvy se tvářila, jakobychom ji okradli o drahocené minuty jejího života a bez pozdravu odešla. Byla to první návštěva pohotovosti a doufám, že na dlouho poslední. Myslím si, že nikomu neublíží, když se k druhému chová slušně a úsměv jenom pomůže. No, prostě nejsme všichni stejní. Nehledě na to, že je lepší s dítětem jet dřív, než něco zanedbat a pak mít výčitky celý život.
Ahoj Mimkys.Já jsem byla na pohotovosti jednou za život a to s naším tehdy 3 měsíčním Vojtou.Onemocněl jak na potvoru v pátek večer,měl teplotu,rýmu a kašel.V sobotu byl jakž takž v pohodě,ale cca hodinu,po tom,co šel večer spát, se vzbudil s pláčem a kašlem.Volala jsem naší paní doktorce,ale byla mimo město a raději nás poslala na pohotovost,že by to mohla být laringitida.Celou cestu v autě a ještě v ordinaci plakal.Zničeho nic,se uklidnil,zrudnul a lautr celý se posmolil.Měl to na zádech,nožičkách,prostě všude a začal se usmívat na celý den.Jakmile přišla paní doktorka,celá rudá,jsem ze sebe vykoktala,co se stalo a čekala jsem,že si to pěkně schytám.Paní doktorka i sestřička se ale začly smát a Vojtu pochválily,jaký je to šikula.Když už jsme tam byli,tak ho i vyšetřila,dala nám nějaké sirupky a kapičky na kašel a ještě ve dveřích řekla,že kdyby se něco dělo,tak máme kdykoliv přijet a to raději zbytečně,než pozdě.Kdykoliv byli ochotní poradit i po telefonu a vždy zdůraznili,že kdyby něco,tak máme okamžitě přijet.Naštěstí jsme to zatím nepotřebovali.Je to jen o lidech a asi u tebe zafungoval zákon padajícího h…. ,(promiňte).
Máš pravdu. Myslí si, že si každá rozumná maminka rozmyslí, jestli půjde k s dítětem k doktorovi (následuje polykání prášků, píchání injekcí apod.), natož na pohotovost (co kdyby si vás v nemocnici už nechali, z ní se už tak rychle nedostanete, a když dítěti otrne, je to tam k nevydržení úplně). Ale když už to rozhodnutí učiní, není pro nic za nic a někdy je taky třeba umět si pořádně dupnou. Jde přece o naše dítě.
Mobile Sliding Menu