Začíná třetí týden mého intenzivního ošetřovacího kurzu. Zjišťuji, že ze mě začíná být profi ošetřovatelka. Honzík už je bez kašle a rýmy, mamka už taky nemá tak velkou spotřebu toaletního papíru, přítel zobe ATB a poctivě několikrát denně propotí všechno na sobě i pod sebou. A Domulu už od neděle pomalu připravuji na poslední vytažení „něčeho“ z nosíku.
Je pondělí a tak se vydávám s Domčou směr ORL… naštěstí už jen tady u nás do nemocniční ambulance. V ambulanci už na nás zajisté čeká náš pohledný, vysoký pan doktor z nemocnice s fialovými spoďáry, které mu posledně koukaly z kalhot. Já teda nevím, ale ti chlapi mi neustále ukazují svoje spodní prádlo 🙂
Domulu po cestě začíná opouštět humor. A tak se snažím zachraňovat situaci, že nic horšího jak tři 15 cm tampóny v jedné nosní dírce mít nemůže.
No, moc jsem ji teda neuklidnila. Celou cestu jí vrtá hlavou, jak bude doktor přestřihávat ty stehy, kterými to „cosi“ je uchycené v její levé dírce.
Její přirozeně bílá barva kůže, se začíná podobat lehce průsvitnému materiálu. A její upovídaná pusina těžce zamrzá. Je mi jí berunky už tak líto, že zkouším „šílenou uklidňující metodu“…vím, že to na ní zabírá. „Jaké asi poslední překvápko nám páni doktoři nachystali v tvým nosíku teď???“ Zabralo to, a tak jsme si začali představovat jak „to“ asi bude vypadat. Najednou už neměla čas se zaobírat „přišitýma stehama“.
To „TO“ bylo cca 7 cm dlouhý, 2 cm široký plast, přišitý dvěma stehy. Po vytažení Domča radostně vypískla….HURÁÁÁ a spadnutý kámen strachu z jejího srdíčka vyvolal na Richterově stupnici tak velké otřesy, že se blížily k číslu sedm.
Když jsme opustily brány nemocničního prostoru, tak to Domula okomentovala… „Mami, měla jsi pravdu, to byla fakt léčba šokem!!!“
Všechno z ní evidentně spadlo a Domča vykročila k lepším zítřkům 🙂
Přítelovi začala pomalu zabírat ATB, a tak už v úterý na chvilku vylezl z postele. Jelikož jsem naznala, že už je dlouho v sedící poloze u komplu, tak jsem ho začala honit do postele. Samozřejmě jsem si neodpustila nějaké to špičkování.
A jak si tak pěkně krájím celer na plátky k obídku, tak je mi samozřejmě lenošno si dojít pro pořádný velký nůž… celer v podstatě odsekávám tupým, krátkým ostřím. A protože ty svoje marody ze srdce miluji, tak jsem je v tom marodění samozřejmě nechtěla nechat samotný. A tak jsem si při posledním rozkrajování celeru odkrojila i kousek svého malíčku.
A najednou mi už nevadilo, že přítel je dlouho z postele venku!!! Ba co víc… já ho nutila nasednout do auta a zahrát si na santiku a odvézt mě na chirurgii. Po cestě jsem si poslechla přednášku o tom, jak vlastně ani nevím co chci!!! 🙂 Nejdřív, že ho naháním do postele a pak ho zase ženu 30 km k doktorovi. Jsem já to ale divná povaha 🙂
V ordinaci jsem zjevně svým kulinářským uměním pobavila chirurga i sestřičku. Po zhlédnutí mé šikovnosti doktor prohlásil, že to bude muset zašít. No, to mi neřekl nic novýho, to už jsem věděla hned, jak se ten nůž zasekl do prkýnka a vzal to i přes špičku mého malíčku. Přítel ovšem nechtěl zaostávat za humorným líčením mé nehody, a tak se zeptal doktora, že kdyby si třeba připlatil, jestli by mi taky nezašil pusu!!!
V tu chvíli jsem na 100% věděla, že ATB už zabírají 🙂 Teď ani nevím jak jsem ho v mysli titulovala… že by HUMORISTA nebo PITOMEC?! Fakt už si nejsem jistá 🙂
Tak jsem si vysloužila dva stehy a prstovou dlahu.
A protože moje maminka už s námi nějaký ten rok žije, tak se od nás přiučila našemu humoru a zatím co já jsem „trpěla“ na operačním stole 🙂 , tak ona za teploučka vše nabonzovala mojí kamarádce Aničce, která už též vycvičená srandistka mi na vrata přitloukla krásný ČERVENÝ KŘÍŽ!!!
A víte co je na tom všem nejlepší??? Předevčírem ve čtvrtek mi po 10 dnech vytáhli stehy, jen proto, abych v pátek ráno v autě zjistila, že mi to asi vůbec nesrostlo a kůže mi pravděpodobně odumřela (dle mého laického rozumu). Takže malíček mám zavázaný, místo psaní všema desíti ovládám psaní všema devíti, přemlouvám kůži, aby mi přirostla a poslouchám od svého synka odpověď na svou otázku „No, a když s tím pojedu na chirdu. co mi s tím můžou tak dělat???“….“Nic mami, useknou ti ho.“ 🙂
Mám já to ale synka dobráka 🙂
A tak si říkám, že… NEJHORŠÍ JE NUDA!!!!
Napsal/a: Suodal
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Výhru měsíce dubna bých přisoudila Suodal.Napsala několik článků,co vzali za srdce.Je jedna z těch co to nemají jednoduché a přesto ji humor neopouští a bere vše s nadhledem.Výhra pro ni by byla maličká kapka povzbuzení v těch každodenních starostech.
JaniK, jsem ráda, že jsem tě pobavila…a děkuji za pasování 🙂
Zuzi, máš pravdu…díky bohu za nadhled!!! 🙂
Lien, dost často je ze mě pesimistka…všechno vidím v těch nejhorších barvách. Ale pak zas vysvitne sluníčko a já bojuju dál!!!
Leni, moje skalpovací malíčková aféra je fakt, fakt prkotina!!! Přeřízlé šlachy na prstech u tvého syna je prů.er. Ale mě už to opravdu přišlo strašně úsměvný, že v podstatě od února lítám po doktorech a nedělám nic jiného jak léčím a léčím jednoho za druhým. Psala jsem dopředu, že je ten úraz prkotina 🙂
Suodal,ten červený kříž na dveře si plánuji už dlouho,ale zjevně jsi šikovnější a tak jsi ho vyhrála ty!
hurá,nepropásla jsem to a konečně vím co se ti stalo,syn to svoje pořezání komentoval že jsou horší věci a dokonce si to nafotil a co ty,máš vše zdokumentované,hlavně že to dobře dopadlo,9prstu stačí,že jsou ostatní jedničky na to ti prst zustal,a manželovi až bude zle tak mu jeho péči oplatíš,zatím ahojky ,lenka
Hlavně, že neztrácíte optimismus, pěkný článek 🙂
Suodal zjevně jsi minula povoláním.Uživila by jsi i jako ošetřovatelka,včteně toho,že je v tom nencháš sama zakoušet slasti i strasti péče lékařů,ale i jako spisovatelka 😀 Moc jsem se pobavila i když s nadhledem to asi vypadá trochu jinak než ve skutečnosti,že jo?Díky 🙂 Zuzina:-)
😀 😀 to je fakt úžasné, pasuju tě na spisovatelku a už se těším, až si zas něco přečtu 😀
si to živě představuju a pěkně se tu chlámu 😀
Mobile Sliding Menu