Nemocnice…ORL jako léčba šokem – díl 1.

Rubrika: Kam nechodí slunce...

checking throatKdyž jsem si před cca dvěma měsíci vybírala moderovací téma, které mi Petra nabídla, tak jsem ještě nevěděla, jak moc aktuální „zážitky“ a v jakém množství k tomuto tématu budu mít.

A protože je toho za posledních 20 dní víc, než unese jeden článek, tak jsem sled našich „nemocničních výkonů“ rozložila do třech dílů.
Sama v sobě jsem musela přehodit vyhýbku ze zničenosti na úsměvného blázna…jinak bych to asi nerozdýchala. Ale to už začínám předbíhat děj 🙂

Koncem února začátkem března byla Domča na magnetické rezonanci mozku. Vyšetření proběhlo dobře a výsledek byl taky dobrý. Jen paní doktorka mi do telefonu řekla, že má Domula pod levým okem masivní zánět vedlejších dutin. Takže co nejdříve na ORL.

Vůbec jsem nečekala verdikt…operace. To byl pro mě šok. Takže 5. 4. nástup v J.H. na operaci.

Následně malinko poupravené zážitky jsem Vám zkopírovala z ADHD diskuze.

První šok byl ten, že jsem s Domulou mohla jít na operační sál a sedět u ní do té doby než ji uspí…byly jsme obě rády, že to takhle šlo. Těsně než usla, jsem jí popřála sladký sny a málem se rozbrečela. Byla jsem v oblečení, ve kterém jsem přijela, jen boty jsem si musela přezout jejich.

Druhý šok byl ten, že ji operovali v jejím pyžamu. Neměla jsem náhradní, tak ho měla od krve :o( Na sále byla cca něco málo přes hodinu.

Doufám, že žádné příště nebude, ale přesto… pro jistotu absolvuji kurzy sebeobrany 🙂

Když mi ji dovezli na pokoj a začala se probouzet z narkózy, tak se se mnou strašně boxovala. Pořád se zvedala a strašně kolem sebe šermovala rukama… a nejhorší bylo, že pořád křičela. Byl to takový ten zoufalý křik… volání o pomoc. V tu chvíli mi už nepřišla ta operace tak strašná… ale spíš ta představa, že by na tohle byla sama. Děti se prý z narkóz probouzejí hůř než dospělí.

Tak jsem na ní lehce vrchní částí těla ležela, držela jí obě ruce, aby si nevytrhla flexilu a střídavě na ni mluvila a bulela jak želva. Až byla už víc probraná, tak začala zvracet samou krev. Když to neustávalo, tak jí dali nějakou proti-zvracecí kapačku. Moc teda nepomohla… prozvracela cca 3 hodiny.

Měla v nosíku nacpaný tampony, takže musela dýchat jen pusou…od půlnoci nepila a po operaci mohla pít až za dvě hoďky… to byl taky děs.

Kolem jedné už byla z toho nejhoršího venku a už jen v klidu bez bolestí pospávala. Pak dostala i hlad, ale stejně jest nemohla. Podrážděný krk od intubace a ještě do toho to zvracení.

I přes zatamponovaný nos jí pořád vytíkala krev, takže měla pod nosíkem smotanou gázu…říkali tomu „bambulka“. A ono to tak fakt vypadalo.

Velkým překvapením pro mě bylo, jak to Domula v pohodě zvládala… fakt úplně super. Měla jsem z toho děsný obavy. A tak jsem jí pořád chválila, jak to pěkně všechno zvládá.

Třetí šok byl ten, že se ve středu ráno otevřely dveře a do pokoje nám nakráčel chlap s taškou a se sestřičkou v patách… nový spolupacient. Myslím, že když nás viděl v tom pokoji, tak byl z toho docela v šoku stejně jako my. Něco mu dělali jen cca 5 min v narkóze a pak, že se jen prospí a pošupajdí domů. Ale i tak!!!…bylo to divný.

Ale zase jsme si užili pánského striptýzu…normálně se tam před náma začal převlíkat do pyžama. Tak jsem zachovala dekórum a v předčítání knížky Domče jsem neustávala a po očku jsem šmírovala… a pak, že nezvládnu dělat víc věcí najednou 🙂

Musím teda podotknout, že to byl velmi sympatický chlapík a vyslíkl se jen do boxerek černé barvy. Domča to okomentovala (až teda odešel) tak, že… „Mami vidělas to??? On se tady před náma klidně vyslíkl!!!“… a měla velmi potutelný úsměv na rtu 🙂 Snad jediný za celý náš krátký pobyt v nemocnici.
Tak jsme to ohodnotili, jako docela zvláštně-milé zpestření 🙂

Šok číslo čtyři nastal kolem jedné hodiny… to dr. vytahoval Domče z nosu ty tampóny. Je fakt, že nosík měla skoro jak dva, ale přičítala jsem to tomu, že tam jsou ty tampóny a že je nos po operaci zateklý.

Jsem se teda hrubě spletla!!! To co jsem viděla, jsem teda rozcházela ještě na pokoji. A Domula z toho byla v takovým šoku, že se mnou skoro hodinu nemluvila. Odpovědi na moje otázky zněli jen „jo“ a nebo „ne“ a byla duchem nepřítomná… a to jsem ji ještě musela k té odpovědi pobízet.

Nic ji při tom vytahování nebolelo, ale… šok nám způsobil tampón, který měřil (mým odhadem) cca 15 cm a byl tlustý jak můj malíček. Pohled na vyděšenou Domču byl teda něco. Já sama jsem měla co dělat. A to nebyl konec… doktor z pravé nosní dírky totiž vytáhl ještě jeden úplně stejný!!! Dovršení všeho byla levá dírka… tam měla Domča ty tampóny TŘI !!!
Můžu vám teda říct, že jsem měla velmi intenzivní pocit v oblasti žaludku.

Sestřička pak Domulu na pokoji strašně chválila, že slyšela, jak při vytahování byla statečná. Prý jim tam dospěláci u toho vyvádějí a i omdlívají… hlavně chlapi… jak jinak, že?! 🙂

A tak jsem se sestřičky zeptala, jestli ono to nebude třeba tím, že nikdo z nich nečeká, cože mu to z toho nosu vytáhnou. My jsme čekali prostě tampón do 6 cm a neeee 15 cm a v jedné dírce dva a v druhé dokonce tři.
Dospělí jich tam prý mají víc… se po tom těm labilnějším jedincům fakt nedivím!!!

Kdybych to věděla, tak na to Domču „po svým “ připravím a bylo by to v pohodě, ale takhle to byla opravdu léčba šokem!!!

Protože u nás nic nemůže probíhat normálně, tak jsem pořád čekala s obavami, jestli tam zase nějaké to ale nebude… a ono tam bohužel to „ale “ bylo 🙁 Nebylo to jen čištění vedlejších dutin, ale…

Primář vlastně musel udělat Domče plastiku nosní přepážky a udělat jí jakože okýnko do těch dutin. Prý takovou razantní operaci dělají většinou až dospělým.

Dutiny měla plný hnisu, takže musela brát 3 týdny silné ATB.
Týden po operaci jí vytahovali v CA z levé dírky longetu, která měří cca 20 cm a široká je 1,5 – 2 cm.
O týden později jí z téže nosní dírky v ambulanci ORL doktor odstranil přišitý plast ve tvaru oblého rohlíku o délce cca 7 cm a šířce 2 cm.

Když si vzpomenu na všechny „léčebné předměty“ v levé Domčiné nosní dírce, tak je mi poněkud nevolno.

A tak když se o tom s Domulou bavíme, tak to hodnotíme, jakože…ufff, máš to za sebou, zvládlas to perfektně!!!

A jako bonus jsme přečetli v nemocnici za dva dny celou knížku, která má 250 stran. Z toho byla Domča nadšená, že jsem jí pořád četla a četla a četla… a tulily se k sobě na jedné posteli a měla mě jen sama pro sebe 🙂

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse V nemocnici s dětmi nebo do 29. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: suodal

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (20 vyjádření)

  • bamiska

    lobuji lobuji za tento článek respektive za autorku tohoto měsíce, která úžasným způsobem vedla toto téma, má tak velké starosti a přesto dokáže rozdávat krásná slovíčka a podporu druhým, a hlavně ve článkách ač je plno bolesti způsobené nemocí a problémy dokáže podat s nadsázkou a humorem….no hlavně kdo by mi zprostředkovatl stryptýzek v nemocnici 😀

  • JaniK děkuji za přání. Obávám se, že Domulu ti doktoři budou provázet po zbytek života.
    Vidíš, operaci nosní přepážky máme za sebou a už je tu staro-nový problém, který už začal být bohužel aktuální.
    V pátek nás čeká další životní krok.

    Domča by měla pomalu začít dostávat ženské hormony, aby z ní byla prostě ženská…aby začala menstruovat, rostla jí prsa atd. Podle typu Tur. syndromu by neměla jít sama do puberty, ale i přesto je od 9 let v předčasné pubertě, ale nemenstruuje.
    Protože má problémy s krví…genet. trombofilii (Leidenská mutace) zděděnou po nás obou, tak by vůbec takovéto léky neměla dostávat.
    Před pár lety jsem se ptala našeho hematologa co a jak bude, až příjde čas…on sám mi na to odpověděl, že je to velmi komplikované a že třeba věda na něco příjde.
    Naše endokrinoložka se jednou uřekla, že Domča bude ještě jednou tvrdý oříšek.

    Proto jsem si možná v sobě vypěstovala tu výhybku…protože bych se z toho asi zbláznila.
    Domča toho o sobě a svých nemocech ví tak málo. Čeká nás obě jednou velmi těžký rozhovor a já vůbec nevím jak jí to všechno mám říct.
    Nechci aby se to někde dočetla, ale taky nechci být ta kdo jí to řekne.
    Ale zároveň to chci být právě já…protože já ji znám nejlíp a doufám, že se mi podaří zvolit taková slova, aby jí to co nejméně zasáhlo. I když to asi nelze.

  • JanaK

    Jéé suodal, jako bych tam byla s vámi. Osobně jsem dutiny taky zažila, naštěstí bez operace, ale nahřívání a odsávání taky a brrr, už nikdy, i když já teda mám štěstí – mám trochu posunutý práh bolesti, takže většinu toho nepříjemného prostě vydržím (co teda nedám jsou zuby 🙂 ).
    Jinak to probouzení z narkózy znám moooc dobře, bys nevěřila jak 18. měsíční prcek dá zabrat – jsem nevěděla jak ho držet, rval se příšerně a já měla hrozný strach, že mi vyjede z rukou. Pak už jsem to dopředu hlásila – pokaždý mi nevěřily a pokaždý jsem na něm musela ležet, naštěstí jen max. 2 hodiny, pak usne a potom už je to pohoda (v mezích možností).

    Jste obě statečné holčiny a přeju vám, abyste už krásy našich nemocnic nemuseli poznávat 😉 JO a nemocnici v JH taky známe – tedy spíš chirurgickou ambulanci – babička má u hranic chalupu a manžílek tam chytal ryba a hopla – měl háček hluboko v prstu, když to ukázal sestře, tak ta omdlela jak špalek 🙂

  • Králíček4

    No čas,to má,ale uteče to jak voda a tak už trénuje a omezuje tě:)

  • Králíčku … 🙂 …nestraš, na to má ještě čas!!!
    No ono jí nevadí se pusinkovat, ale už jen tak decentně. Jenže já mám občas takový ty záchvaty jako-že je drapnu, nohy a ruky omotám kolem nich ja chobotnice a ceeeelý je opusinkuju 🙂 ….Domča už se na mě dívá takovým tím pohledem…a nechceš se jít třeba léčit??? Za to Honzík….ten mě pak ještě provokuje, abych pokračovala. A když nemá náladu, tak se znechuceně otře a prohlásí…tak a teď jsem celej oslintanej!!!… a načučeně odchází 🙂 Ale nikdy to dlouho nevydrží a pak se dobrovolně hlásí na „slintání“ 🙂 🙂

  • Bamí, to obnažování bylo super 🙂 Čtení se nám libilo oběma. Moc už toho taky nenačteme 🙁 Domča už si čte více-méně sama a Honzíka ty písmenka teda nějak nechytli. Ale pomalinku ho občas zkouším a musím říct, že se v zájmu o knížky lepší 🙂

  • Králíček4

    A co se divíš Suodal,pusinkovat v tomto věku s mamkou už se jaksi nehodí.Neboj už za pár se bude pusinkovat jinde:)a to ji vadit nebude.

  • Keenspeed děkujíííí.

    Zuzino, to sis teda taky jako dítko užila…brrr. Právě proto jsem maximálně šťastná a vděčná za tu možnost být s dítkem. Byla bych tam i kdybych spala třeba na židli.

    Makineo, Domule bylo v sobotu 12 a v úterý šla na operaci. Tu noc po operaci jsem spíš nespala než spala. Každé Domčino otočení jsem byla vzhůru. I když to byl horor, tak jsem si to v podstatě až na těch několik hodin po operaci „užila“. Myslím, že i Domula si to v podstatě užila. Pořád jsme se k sobě tulily a mazlinkaly…doma toho času tak moc není. A když se tulí jeden, tak se za chvilku chce tulit ten druhej 🙂 A mě to nevadí…já se tulím ráda 🙂 Jen Domča už hůř snáší ty moje mateřské záchvaty, kdy na ně skočím a celý je opusinkuju 🙂

  • bamiska

    moc hezky se to četlo , Domula je šikula a mamka to také zvládá bezvadně smekám, moc se mi líbilo to obnažování mužského těla 😀 jé a to čtení také závidím já na to nějak nemám čas ani normálně…

  • Suodal, přeju, ať to trápení hlavně splní svůj účel a Domče (kolik jí vlastně je?) to pomůže.
    Na mě to působí jak z hororu.
    Ale holčičku máš teda statečnou a čiší z toho, že jsi super mamka.
    Taky u nemocí čteme a čteme….

  • Suodal bohužel už to taky vím…..Když jsem četla nadpis tak se mi vybavil můj pobyt na ORL,kdy mi byla asi 10 let a trpěla jsem na opakované záněty dutin a musela jít ležet do nemocnice. :-/ tenkrát ani rodiče nemohli na návštěvy každý den a mé vzpomínky jsou strašné..jen na bolest při punkcích,bolest při píchání ATB i.m až jsem měla modřinky a spálený nos od horského slunce.No a taky na lhaní,že mě opravdu ale opravdu už hlavička nebolí….Zuzina:-)

  • keenspeed

    Klobouk dolů,,, brrr..osobně jsem nic podobného nezažila,a doufám, že ani nezažiju – a ani Eli. Jste holky šikovný 🙂

  • Zuzi díky…ale byla by jsi statečná!!! Když vidíš to svoje zlatíčko jak se trápí, tak uděláš maximum proto, aby jsi mu to ulehčila. Když už mu nemůžeš pomoci fyzicky, tak to že ho držíš za ruku a hladíš všude možně, znamená pro ně strááááášně moc 🙂
    Když jsem dřív slýchala co maminky zvládnou, tak jsem taky říkala…to já bych teda nedala. Ale pak jsi najednou „hozená do vody“ a z ničeho nic zjistíš, že prostě plaveš a nemáš čas přemýšlet nad tím, jestli to zvládneš nebo ne. Protože ten tvůj drobek musí zvládnout fyzickou i psychickou bolest a ty si prožíváš jen tu psychickou. Prostě se to v tobě vzepře a seš tomu broučkovi oporou.

    Tak to aspoň cítím vždycky já!!! 🙂

  • Suodal klaním se,já bych tak statečná asi nebyla.Zuzina:-)

  • Lien, příjde mi to jako snad největší bolest, kterou mamina zažívá, když vidí, jak její dítko trpí. A já ji můžu jen pusinkovat a chlácholit, že to brzy přejde. Nejradši bych to v té nemocnici vzala na sebe!!!! Nejhorší bylo to zvracení…dávila se až do křečí. Byla to fakt hrůza!!!!!
    Taky doufám, že operace pomohla!!! První výsledky se ťuk, ťuk už pomalinku dostavují!!! Domula měla i celoroční rýmu a mírně zvětšené nosní mandle…vždycky „troubila“ jak slůně – spíš jak slon. Zatím má ještě otok v nosíku, ale smrká už jen jednou denně.

  • Piškotko, děkujíííí…když se tak zamyslím, tak mi příjde, že Domula to zvládla snad líp než já!!!!

  • Lien

    suodal, klobouk dolů před vámi oběma, nechci nic takového zažít, fakt to musí být hrozné. Hlavně, aby operace pomohla a Domče se ulevilo a nemusela to absolvovat znova.

  • Suodal, no téééda, tak jsem dočetla až na konec a ten „intenzivní“ pocit v žaludku se mi málem taky dostavil … 🙂 Přesně si pamatuju dva pobyty s malou na oddělení ORL. Děti vypadaly vždy tak nějak v pohodě a nikde nic nebylo vidět, ale na jiném pokoji pravidelně omdlívala a zvracela paní po operaci nosu, no, být s ní na pokoji, tak mě sestry celkem pravidelně křísí… Jsem totiž veeelmi empatická. Asi až příliš 🙂 Jinak gratuluji, že to Domča tak skvěle zvládla. Úplně jsem se při čtení přemístila k nám do nemocnice… No, už raději ne 🙂

  • Nuninko, děkuji za pochvalu pro Domču. Tentokrát je opravdu, opravdu opodstatněná. Opravdu jsem se toho strašně bála, jak to bude zvládat. Má velké problémy s psychikou a celkovým porozumněním okolního světa kolem sebe, ale tohle zvládla fakt výborně!!!!

    Jsem maximálně vděčná za to, že jsem s ní mohla být. Neumím a ani si nechci představit, jaký by to bylo, kdybych tam nebyla.

  • Holka zlatá, to jste si teda užily 🙁
    Ze začátku mi to připadalo naprosto jako náš pobyt na ORL, ale jen do toho zvracení.
    Domča je moc statečná 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist