Nejsem tak silná, jak si všichni mysleli… II.

Tak teď nevím, jestli to ode mě nakonec nevyznělo vůči Lien urážlivě. Doufám, že ne… Lien, neznám tě a netuším, jestli jsi člověk empatický, to se po netu dá těžko poznat. Já spíš z tvých odpovědí na tento článek cítím touhu nepatlat se tolik v těch emocích, když cesta je jasná – aktivita, hledání odpovědí – a tak. Já jsem chtěla říct jen to, že pro Dewil je zkouška něco, co by třeba pro tebe byla ustojitelná životní událost – ale i naopak. Dewil možná jako záchranářka zvládla situace, které by byly neřešitelné pro tebe (to je jen příklad). Dewil nám sem na VD píše něco, co možná těmito slovy, v této osobní rovině nikdy se svým okolím neprobírala, proto na ně mohla působit jako silná a stabilní osoba – jenže v nitru se taková necítí. Já, ty, kdokoliv z nás tady na netu nastavuje tvář, kterou bychom na sobě v reálném životě možná vůbec nepoznali…

Pokládám tvoje rady za dobré, změnit sebe a tím životní okolnosti… Potíž je, že u druhého to vždycky vidím tak jasně, tisíce překážek mám vždycky jen sama se sebou. To jsem myslela tou nedokonalostí a proto si myslím, že to, co dobře funguje mně, nepomůže jako rada mé povahově odlišné kamarádce ani trochu. Z Dewil cítím, že ona svou cestu k řešení hledá a řešit chce a před tím se skláním u ní i u kohokoliv dalšího. Jak rychle se mu to podaří, je už podle mě vedlejší, jednou se problém vyřeší – a přijde jiný…

Lien, na tvých příspěvcích je názorně vidět, že jsi neprožívala skutečnou depresi a budiž ti to jedině přáno. První dítě je pro matku většinou zdroj radosti i potěšení, ale ZÁROVEŇ taky nekončící závazek a trvalá 100%odpovědnost, když to hodně zestručním. Můžeš dítě s radostí krmit, přebalovat, chovat, uspávat, ale když ho začnou bolet zoubky a na tebe je jeho bolavého utrpení moc, protože jsi celé dny sama (a každý máme meze někde jinde, takže nejde měřit jenom podle sebe), nemůžeš prostě na týden odjet a dát si „mateřskou dovolenou“. Pokračuješ přes míru, protože musíš, jako musí každá matka. Jenže matka se sklonem k depresím nepřekračuje svoje meze beztrestně. Je to prostě tak, mateřství má spoustu stresujících momentů a rozhodně může být spouštěčem depresí hlavně v první fázi, kdy je dítě na matce závislé stoprocentně.

Přes tvoje pochopení a vědomosti o kořenech zkoušek, které nás v životě potkávají, z tebe necítím pochopení pro soukromé okolnosti jedné každé z nás. Ano, toto ty nechápeš (a nemusíš), protože to není tvoje zkouška, s touto zkouškou se svěřila Dewil. Vzpomeň si na jakoukoliv svoji zkoušku, která tě dohnala do koutka pochyb a neznalosti jednoduchého správného řešení a přitom pod tlakem, že nějaké řešení je už nutné. Pak myslím pochopíš, jak může být milovaná činnost zároveň stresující a proč máš potřebu se se svým trápením svěřit třeba tady, i když víš, že ti to tak leda trochu uleví. Pokud bych si myslela, že za mou depresi může karma, nic z té deprese to neubere. Každý svou situaci řeší, jak umí nejlíp, lepší nebo horší cestičkou se posouváme. Kdybychom byli dokonalejší, myslíš, že bychom se tu rodili v lidských tělech?