TVD: Máme to za sebou

Rubrika: Jsem máma

A bylo jaro, a všechno, všechno kvetlo… Tak by se mi líbilo začínat psaní o příchodu miminka na svět. Mláďata chodívají na svět na jaře. Kalendářní jaro je sice ještě za dveřmi, zato u nás se probudilo se vší parádou. Dnes mám narozeniny a nejkrásnějším letošním dárkem je desetidenní Simonka, narozená 4. 3. 2015, 49 cm, 3,3 kg.

Kdo si vybavuje nadpis mého minulého svěření, jistě chápe, že šlo o nadsázku, ve které hrál hlavní roli strach. Častokrát jsem si vyslechla, že to bude dobrý.

„Už jsi rodila, tak víš, do čeho jdeš. Druhé porody jsou rychlejší.“

Jenže to je právě to. Protože už vím, jaké to bylo minule, nepřipadá mi, že by to teď mohlo být v něčem lepší. Jedině snad v té rychlosti. Rychlosti v řádu čeho? V řádu několika hodin? Když jsem poprvé rodila 12 hodin, tak je to pořád dost, ne?!

Datum 3. 3., jedna hodina po půlnoci. Předchozí dva dny jsem toho moc nenaspala. K tvrdému břichu se přidává zvláštní pnutí kolem pánve s tlakem v končetinách a nutkání na toaletu. Tak tohle už jsem jednou zažila, nemám pochybnosti, je to tady. Vzhledem k termínu porodu podle ultrazvuku mi hlavou prolétnou dvě myšlenky:

Proboha, ještě ne! Musím se na to ještě stihnout aspoň trochu vyspat!

V půl páté ráno konečně chápu, že nemá smysl neustále rozsvěcet a zhasínat při stále se opakujících výletech na toaletu.

V sedm ráno si libuji, jak jsme to včera s maminkou spolužačky dcery pěkně vymyslely – já jsem vyzvedla holky ze družiny včera s tím, že to ještě zvládnu a dnes se nebudu muset o nic starat, dnes si můžu klidně rodit. Krásně to do sebe zapadá, máme dobrý odhad. Píšu dceři vzkaz do penálu a rovnou píšu i vzkaz na večer, kdyby tatínek náhodou ještě nemohl být doma. Počítám i s variantou, že sousedka nebude mít to srdce nechat naše dítě doma samotné, ale jistota vzkazu je jistota vzkazu. (V bloku mezi popsanými místy nacházím dcery poznámku: „máma je blbá“. Heh, který rodič někdy nebyl.) Vše jsme spolu už probraly. Řekla bych, že den D je připravená vzít do svých rukou jako velká zodpovědná holka. Znamená to například jít do školy sama, trénovaly jsme spolu samostatné odchody na čas a přípravu svačiny. Tatínek je spíš noční sova, než ranní ptáče a neříkám, že by pár dní nezvládl vstávat o několik hodin dříve, ale co když zamáčkne budík a nevstane? Navíc se mi líbí, jak ve dceři roste pocit důležitosti a převzetí zodpovědnosti.

Devět ráno. Zvažuji, jestli mám po manželovi chtít odvoz do nemocnice, nebo ho mám nechat odjet do práce. Stahy povolily, sama mám najednou pocit, jako bych celou noc jenom simulovala. Zůstávám doma a jsem s manželem domluvená, že mu dnes budu volat pouze naléhavě, až budu potřebovat, aby přijel.

Ve čtyři odpoledne odchází hlenová zátka. Googlím, že může odejít pár minut nebo i dva dny před porodem. Informace působí jako spouštěč slzných kanálků, nedokážu odložit kapesník, hromadu kapesníků. Stahy jsou pravidelně nepravidelné po pěti, sedmi nebo dvaceti minutách. Píšu manželovi, že už by asi mohl vyjet. Ptá se mě, jestli si ještě stihne namazat chleba, než vyjede. Vím, že si dělá srandu, ale něco mi říká, že spěchat opravdu nemusí. Otupěle odepisuji, ať se klidně nasvačí, že počkám..

V pět hodin vjíždíme do areálu nemocnice. Po kontrole mi paní doktorka oznamuje, že se přesuneme na porodní sál. Hysterčím, kapesníky začínají docházet. Do té doby jsem tomu pořád nechtěla věřit. Kam se poděly časy, kdy s miminkem jednoduše přiletěl čáp? Přes pláč nemůžu ani mluvit a čím víc sestřičky vyzvídají, jestli je doma všechno v pořádku nebo co se děje, tím je to horší.

Zhruba od šesti jsme s manželem na porodním sále. Kapesníky už došly, manžel mi v pravidelných intervalech podává nemocniční ubrousky do té doby, než mi píchnou něco na uklidnění. Mezi kontrakcemi sledujeme hodiny.

„Ještě máš čtyři/tři/dvě… hodiny do půlnoci, ještě stihneme datum 3.3.“ „Ještě máš minutu, ale to bys to teď musela vystřelit.“

Datum 4.3., půl jedné ráno. Tak tomuhle říkám karma. Počítám dobře? Trvalo to necelých 24 hodin? Tohle jsem zvládla já, která jsem si představovala, že „to vyprdnu“ někde cestou v sanitce a budu „to“ mít za sebou rychleji, než stihnu zareagovat? Neříkal mi někdo nebo dokonce všichni, že druhé porody jsou rychlejší?

Pozitivní je, že jsem to zvládla bez nástřihu a jiných poranění. Můžu bez problému sedět i chodit. Tak zas tolik zlá karma to nebyla. 🙂

02 Simonka, doma01 Simonka, první fotka

Jak to dopadlo s manželem a dcerou?

První noc dcera zůstala u spolužačky, kde dvakrát zvracela. Pravděpodobně kvůli návalu událostí.

Ve středu dopoledne si dceru vyzvedl celý zelený a unavený manžel a vzal si ji s sebou do práce.

Ve čtvrtek dcera vstala v sedm podle nacvičeného plánu, ve čtvrt na osm začala pochodovat mezi chodbou, obývákem a kuchyní, očividně nemohla něco najít. V osm to vzdala a sedla k televizi. Přiznávám, šmírovala jsem kameru. Telefon mi doma nikdo nebral. Při večerní návštěvě jsem se dověděla, že nemohla najít školní tašku, kterou předchozí den s tatínkem zapomněli v kufru auta, kam se sama nedostane a tatínek se ráno zásadně nebudí. I tak jsem spokojená, nebýt té tašky, vše by proběhlo v pořádku. Aspoň jsem si užila trochu adrenalinu, rozhodně nebyla nuda.

V pátek má tatínek objednané buzení telefonem, prý dceru odveze autem. Volám raději dvakrát. Trnu, aby vyjeli včas. Je to těsné, ale stíhají to. Dcera si ještě před prázdninami stihne donést úkoly a hlavně se stihne pochlubit spolužákům novou sestřičkou.

Uf, máme to za sebou. Všichni jsme pašáci. Dala bych nám všem jednu velkou jedničku s hvězdičkou. I datum se mi nakonec líbí. Ve svůj narozeninový den totiž slavím i kulatých deset dní našeho miminka. 🙂

Článek je součástí projektu Těhotná s VD, jehož partnery jsou Mamaja.cz a Eoné.
mamajaeone
Tento článek byl zařazen do soutěže o Příspěvek března 2015, nezapomeňte proto prosím po přečtení na hvězdičkové hodnocení ;-).

Napsal/a: lnori

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)

  • knizkova8

    Moc gratuluji k miminku i k narozeninám. Malá je nádherná.
    Já Pepánka porodila 15.3 a 19.3 mám narozeniny,taky dáreček 🙂

  • Anonymní

    Velká gratulace, je kouzelná. Přejeme Vám všem hodně štěstíčka a zdravíčka 🙂

    nepřihlášená frančice

  • mura

    gratuluji-hodně zdravíčka

  • Marinada

    Jééé, moc gratuluju. Skvěle jste to zvládli.
    Jsem moc zvědavá, jaká Simonka bude. V tenhle datum znám narozené dvě děti (v rozmezí 8 let) a obě dávají maminkám dost zabrat, ale jsou úžasní ♥

  • Petra Vymětalová

    lnori, G*R*A*T*U*L*U*J*U* – k narozeninám i k narození Simonky 🙂

  • Marci55

    gratuluji a hodně zdravíčka oběma

  • pivatko

    krásná prdelinka,gratuluji

  • Moc blahopřeju a přeji hodně zdravíčka!:-)

  • Rezeda

    Taky se připojuji s přáním dobrého zdraví i pohody! 🙂

  • Jindriska8
    Jindriska8

    Gratuluji a hodně zdravíčka!

  • Hanzlici

    Moc a moc blahopřeju, ať se vám všem daří 🙂

  • meggi41

    Preji hlavne ZDRAVICKO!!! a lasku vam vsem doma,krasna princeznicka a ty jsi sikovna,o tebe nemam obavy 😀
    pa Megg

  • Nádherně napsané, gratuluji a přeji jen to ejlepší do života Simonce. Krásný článeček!

  • lnori

    Děkuju 🙂

    Světlano, taky si myslím, že není možný vědět, do čeho jdeš, i když už máš za sebou dva. Tak ať se zadaří co nejlíp 🙂

  • SvetlanaS
    SvetlanaS

    To je krásné 🙂 Všechno nejlepší k narozeninám Tobě a všechno nejlepší Simonce do života! Jinak jak to píšeš, tak mi to úplně připomíná můj druhý porod 😀 První dceru jsem rodila 6 hodin, takže mi u druhého řekli, že mám vyrazit do porodnice co nejdřív, že by to mohl být fofr a vyšel mi streptokok, tak aby se stihla dát antibiotika a mimčo se nenakazilo. Stahy mi začaly 6.6. ve dvě ráno, v pět už pravidelně po šesti minutách, takže jsme vyrazili. První porod jsem jela taky tak a tak tak jsem pak vydržela ke konci jízdy sedět v autě. Tentokrát? Přijela jsem do porodnice ještě celkem vpohodě, pak mě natočili a stahy po sedmi minutách, po deseti, po čtvrt hodině, po dvaceti minutách… přenášela jsem devátý den, tak mi nakonec asi v osm ráno dali vyvolávačku. Prý bude mít miminko na tuty hezký datum 6.6. A ono nic… nakonec se mi porod rozjel až ve 22:00 a Daníček se narodil 7.6. v 0:15. Narozdíl od předchozího těhotenství naštěstí taky bez nástřihu. To bylo super 🙂 A probíhalo to úplně jinak než první porod, takže já taky rozhodně z nadcházejícího třetího nemám dobrý pocit ve smyslu, že to mám dvakrát za sebou a už mě nic nepřekvapí 🙂 No jo, příroda si to zařídí často jinak než si myslíme… Tak ještě jednou hodně štěstí oběma – tedy vlastně všem čtyřem!

  • Anonymní

    Ještě jednou blahopřeju, na fotce vypadá malá jako obřík :-). Hodně zdravíčka Lien

  • danasi

    Simonko, pěkně jsis to zařídila. Vše nejlepší na světě, hlavně spoustu šťastných a usměvavých dnů.
    Inori, vše nejlepší k dnešním narozeninám. Hodně pevného zdravý a nervů. Sluníčko nejen na obloze, ale i v dušičce.
    Děkuji za pěkný článek.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist