První hlídání

Rubrika: Jsem máma

1166486_baby_sleepingTak jsem slíbila v TAM-TAMu, že popíšu své první večerní a noční odloučení od Natálky (10m). Takže jak to všechno bylo?

Jak možná víte, Sazka slavila 50-ti leté výročí, manžel je její zaměstnanec a dostal vstupenky na Galavečer pořádaný v Sazka Aréně. Představení začínalo v půl osmé večer. Takže jsem měla na plánu, že dám Natálku spát a babička bude hlídat spící Natku. A já, že do Sazka Arény dorazím o něco později, protože za půl hoďky to tam nestihnu. Pak ale nastala změna – měli jsme tam dorazit už ve 3/4 na 6 – takže co teď? Natálku nikdo jiný kromě mě ještě neuspával. Manžel v tom neviděl problém – prostě babička Natálku i vykoupe, nakrmí a dá spinkat. Ještě bych měla trošičku vysvětlit Natálčinu povahu – je na mně, řekla bych, dost závislá. Nevím, čím to je, chodíme mezi lidi, mezi jiné děti, ale málokdy se nechá od někoho pochovat, když odejdu hystericky pláče. Naštěstí babičku (mojí mamku) bere a je na ni zvyklá. Takže jsme se zeptali babičky, co by na to říkala, kdyby hlídala celý večer. Babička nadšeně souhlasila. Já ale mezitím samozřejmě oplakala to, že nepůjdu. Pak zase to, že půjdu, a že jsem krkavčí matka a nechám takhle maličkatou holčičku bez maminky. No prostě – závislá jsem i já :o) – ale myslím, že to hodně z vás zná. Nakonec přišel manžel s tím, že je to tedy od těch půl osmé. Protože se už ale babička těšila na hlídání, tak už jsme to neměnili, pouze jsem vyrazila o něco později a babička hezky hlídala.

Já jsem byla celé odpoledne hrozně nervózní, i když jsem se snažila to nedat najevo. Pořád jsem štelovala mobil, aby mi jen vibroval a nezvonil, a aby vibroval hodně, abych to cítila. No prostě fakt blázen :o). Přitom jsem se pořád cítila tak nějak divně, že já se jdu bavit a malou nechám samotnou. Nakonec jsem tedy před 3/4 na 6 vyrazila, abych dorazila včas. No, samozřejmě jsem tam byla šíleně brzo – normálka :o) Okolo 19-té hodiny jsem psala babičce, jak to vypadá, připravená, že pojedu domů, protože Natálka hystericky řve. Odpovědí mi bylo, ať dám pokoj a věnuju se představení, že Natálka spokojeně spinká – no nevěřila jsem vlastním očím. Říkala jsem si – no jo babička chce, abych se pobavila, tak mi lže. Takových SMSek proběhlo ještě několik. Původně jsem slíbila, že dorazíme do půlnoci. Představení se ale prodloužila a já chtěla ještě stihnout raut, který následoval. Tak jsem psala babí, co a jak, jestli se můžeme o chvilku zdržet. Babí odpověděla, že to ujde (takže mi bylo jasné, že Nati už řve), a že máme klidně zůstat déle. No, dorazili jsme domů něco před půl 1, protože už jsme byli s manželem stejně oba nervózní, co a jak.

Babička nás vyhlížela z okna a usmívala se. Tak na ní volám, jestli Nati spí, a ona klidně odpověděla, že proč by nespala :o) Když jsme dorazili nahoru, tak mamka hned, jak jsme se měli a co jsme viděli, ale já chtěla nejdřív slyšet, co ony dvě. Tak prý nejhorší to bylo, když jsem odešla – to plakala. Uklidnila se až ve vaně, kde si dlouho hrála, pak nechtěla papat ani pít Sunar, takže jí mamka uspala v autosedačce – vajíčku, kterou už máme odloženou, a pak ji přesunula do postýlky. Natálka se prý pak asi za půl hodinky vzbudila, ale stačilo pochovat a spala dál. Pak se vzbudila asi v půl desáté a plakala, tak babička chovala, zpívala, povídala pohádky a Natálka poslouchala – prý ani moc neplakala. Pak jí zase uspala v autosedačce. To tedy byla vzhůru asi hodinu. No a pak spinkala, pak se budila, až když jsme byli doma, takže to už jsem vstávala já :o)

Na závěr bych chtěla napsat, že na Galavečer jsem šla z velké části i díky vám, protože jste mě v tom povzbudily a vpodstatě mě k tomu dokopaly :o). Když si to v hlavě sesumíruji, tak to mělo několik pozitivních stránek. Jednak já jsem si odpočinula a věnovala se chvíli něčemu jinému než: „udělej pápá apod.“. Hezky jsem se oblékla a namalovala, takže jsem se cítila báječně. Babička si užila hlídání se vším všudy. Natálka zjistila, že máma není vždycky po ruce. A hlavně!!!!! Konečně vím, že už umí říkat máma. Prý když jsem odešla, tak mě hledala po bytě a přitom pořád povídala: „mam, mam, mama, mam,…“ – prostě moje zlatíčko boubelatý.

Takže moje díky patří vám, holky, které jste mě povzbudily, a hlavně mojí mamce, která se nebála a zkusila Natálku hlídat, ačkoliv všichni doma víme, jaká je to závislačka.

A jak jste na tom vy? Kdy jste poprvé nechaly svoje dítko o samotě? A jak jste to snášely?

Ještě dodatek, teď jak si to po sobě čtu, tak jsem vám ani pořádně nenapsala, jaké to vlastně bylo. Tak celý večer byl hrozně dlouhý, některé pasáže bych vyloučila – různé proslovy a gratulace a jiná povídání. Úžasný byl úsek, kdy zpívali písničky z muzikálů – Kdyby tisíc klarinetů a Starci na chmelu (moje oblíbené). No a překvapením večera – o kterém tedy všichni už věděli – bylo představení legendárních Alexandrovců – což je ruský vojenský hudební a taneční soubor, který je naprosto úžasný. Ta hudba teda člověku vjela až pod kůži. Zpívala s nimi i Lucka Bílá a samozřejmě nádherně. Potom s nimi ještě zpívala skupina Leningrad Cowboys, kterou sice neznám, ale zpívali písničky, které jsou známé, a ačkoliv to bylo hodně výstřední, tak to bylo úžasné. Po tom vystoupení následoval raut, kde jsme se dosyta najedli. Jediné, co bylo strašné, byla ta spousta lidí tam – prostě fakt hrůza. Jak se všichni cpali ke stolům, aby se najedli, aby ukořistili co nejvíc jídla a tak. Záznam z Galavečeru bude dnes v 19.55 vysílat televize Prima, tak můžete koukat :o)

Napsal/a: Arabart

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)

  • Tak to je super. To ti Jedlaydo přeju. Mi jsme Natálku od té doby nenechali samotnou, protože se jí zase zhoršila závislost na mě. Asi se jí nikdy nezbaví :o( Teď ale chcem s manželem zajít na večeři, takže jsme řekli, že jí uspíme, přijde babička, pohlídá spící Natálku. :o) Tak to by snad mohlo vyjít.

  • Tak už to máme za sebou! Jak jsem slíbila, píšu, jak to dopadlo. No, jak jinak než dobře!!! Babička zvládla s dětma všechno na 1*. Trošku jsem byla nervózní, ale když babička ve 20.00 h zavolala, že malá spí, tak jsem se uklidnila a hezky jsem si ten večer užila. Opravdu člověk musí občas mezi lidi.

  • Tak to nás čeká tuto sobotu! Malé bude 19 měs. a ještě jsme jí takhle samotnou (teda s bráškou a babičkou) nenechali. Mám z toho taky obavu, protože je to malá „maminčina prdelka“:-)) Nemůžu se od ní ani hnout. Dokonce když jdu na záchod, tak musím nechat pootevřené dveře, aby věděla, že jsem jí neutekla. A stejně si mě i na tom záchodě zkontroluje:-oo Tak jsem na ní zvědavá. Manžel mají večírek (z práce), tak tam jdeme. Taky mám obavy, ale babička si s ní poradí! Jen já budu někde trnout, co se děje doma!
    Potom vám napíšu, jak to dopadlo u nás.

  • mojí holčičce teď bude rok a já musela minulý týden na operaci, takže jsem byla nucena nějak situaci vymyslet. Nakonec jsme tu naši závislačku odvezli k její tetě, která má svoje mimčo a kojí. Když jsme odjížděli, oplakala jsem to v domnění, že malá bude vyvádět, ta si ale kupodivu ani nevšimla, že jsem odjela. celý týden proběhl bez problémů, malá ani neprotestovala, že se jí změnila kojná, krásně spinkala no prostě pohoda.

  • Díky :o)

    Chceme teď pravidelně dávat malou o víkendu na nějakou tu hodinku k babičce, aby si opravdu zvykla. My si mezitím zajedeme nakoupit, zaplavat nebo na kafčo. Prostě budeme mít alespoň chviličku sami pro sebe – určitě nám to taky prospěje.

    Ono se říká, že nejlepší na to, aby si děti zvykly, je aby maminka odjela na víkend pryč a aby se s tím tatínek nebo babičky poprali. Je to sice pro ně drastické, ale asi opravdu účinné :o)

  • Arabart, dobře jsi udělala, že jsi šla, já si myslím, že dětem i maminkám to jen prospěje, když na sobě nejsou tak závislí, i když ty začátky jsou těžké :-)) Já jsem poprvé šla ven, když byly Vojtíškovi asi 4 měsíce a od té doby velice často. Poprvé jsem byla pryč na úplně celou noc, když jsme Vojtu odstavovali od kojení ve 12 měsících. Nechala jsem ho 2 noci s tatínkem. Od té doby, co nekojím, to bylo už velmi často, Vojtíšek už byl sám i na 3 celé víkendy. S mojí mamkou nebo s tchýní, spal už i u mojí tety, která mi Vojtíška hlídá, když pracuju. Jsem hrozně ráda, že si na to od malinka zvykl a je bez nás naprosto v pohodě. Jen já pořád volám, jestli je vše v pohodě a Vojtíšek nestrádá. On většinou ale nestrádá :-))

  • Ahoj Arabart,dakujem za povzbudenie, budem to musiet vyskusat co najskor, cakame babetko a clovek nikdy nevie co sa moze stat, tym nechcem nic privolavat, ale poznas to.
    Malu musim najprv odstavit neako, potom to skusim, no ta predstava bez nasej malej… Ty sa mas, uz to mas za sebou.

  • Sue – určitě vřele doporučuji. Teď už se toho taky nebojím a babička sama nabídla kdykoliv hlídání, protože už ví, že to taky zvládne.

  • jA som este malu nedala varovat na noc, nemala som taku prilezitost, co by ma donutila, stale to odkladam, mama sa mi ponukla uz davnejsie varovat, dcerka ma 14mes..
    Ako to tu citam, kazda z nas ma obavy, ako to bez nas ti nasi drobci preziju, nakoniec celkom dobre.
    Budem o tom premyslat, dodali ste mi odvahu.Raz to musi byt,ved vlastne o nic nejde, len my to horsie znasame.

  • Tak koukám, že hodně z vás „opustilo“ svoje drobečky ještě menší než já. Tak to jsem ráda, že opravdu nejsem krkavčí matka :o) Né, ono je asi opravdu dobře, to prostě zkusit a uvidí se. Dopadlo to dobře, všichni jsme to přežili – i když babička byla druhý den odrovnaná, tím že se moc nevyspala – ale už to prý dohnala :o) Slíbila, že kdykoliv takhle pohlídá.

    Je pravda, že ne každý má štěstí na takové babičky. My naštěstí ano. :o)

  • Peťka

    Tak to je fajn , že jsi si krásně odpočinula a malá byla v pohodě !
    Já vlastně ihned po porodu musela chodit 1x v týdnu na přednášky . Zrovna jsem dokončovala dálkové studium. Když byla dcerka malinká , bylo to fajn , to se nakojila a spinkala . Pak jsem na přednášky nechodila a vždy si je od kamarádky opsala . Nemohla jsem odejít , protože jsem stejně celou dobu hypnotizovala mobil a nemohla se na výklad soustředit. Bylo to náročné období , ale zvládla jsem to .
    Když bylo malé asi 24 měs. jela jsem s manželem prvně na celé odpoledne . Hlídala babička. Malá je na ní zvyklá , vidí se denně . Malá byla v pohodě , jen já uprostřed cesty dostala “ záchvat “ ,že se musíme otočit a šupat zpět za malou . Manžel na mě koukal , co blázním . Nakonec mě přesvědčil a jelo se dál . Malá to zvládla naprosto bez problému !
    Jinak večer uspávám jen já , protože stále kojím . Takže jsem ještě nikdy nikde večer nebyla . Jen když malá usne jdu se starší dcerkou třeba na brusle apod.
    Starší dcerka byla hrozně společenská . Ta ve dvou letech spala i 3 dny u babičky nebo u tetičky . Je zajímavé , že i já byla v pohodě . Asi to dělá věk , jinak si to neumím vysvětlit.

  • Martina 2

    Tak vidíš Arabart, jak jste to všechno pěkně zvládly. Já jsem o začátcích hlídání naší babičkou napsala článek už dávno, tak jestli si ho chcete přečíst, jmenuje se to Babičky hlídají. Od té doby už babička hlídá pravidelně a malá se na to vždycky moc těší. Užije si zase něco jiného, než být pořád jenom doma s mámou a já přicházím domů odpočatá. Je velké štěstí, mít babičku, která je ochotná pohlídat. Ze svého okolí vím, že ne z daleka všechny maminky takové babičky mají.

  • Tak já jsem Dominičku nechávala babičce – mojí mamce na hlídání asi od 6 měsíců. Manžel pracoval v restauraci jako číšník a já mu chodila pomáhat – v sobotu. Vždy to zvládly. Dominika je asi už od narození „do světa“- vždyť je jí 7 a půl roku a už 8x byla bez rodiču nejméně na týden někde pryč – soustředění a školky v přírodě ( ve 3 letech byla sama s tchýní u moře)a nikdy se jí nijak moc nestýskalo.
    S Máťou je to horší – k babičce chodí spát o víkendu pouze s Domi a to asi od dvou let a když Domča jede pryč má noční můry. Mamka mu říkala, že pojedou příští rok s dědou k moři a vezmou ho sebou a Martínek se jen zeptal a maminka a Domča pojede taky – spíš to znělo jako rozkaz. U něj je to prostě jiné už má starší sestru pečovatelku a je závislák spíš na ní 🙂

  • Tak já dala poprvé syna k babičce na noc,když jsem přestala kojit a to mu bylo asi 8-9 měsíců.Pořád jsem mamce volala a ptala se jak to zvládají.Dali jsme ho tam k večeru a měli si pro něj přijet po obědě(bydlíme 5 min.autem od sebe)Ráno jsem nemohla ani dospat,takže jsme pro něj jeli hodně před obědem:-)Když jsme tam dorazili,čekala jsem,že bude mít radost.Syn si hrál,otočil se na nás stylem něco jako co tu otravujeme a hrál si dál.Teď je synovi 15měs. a k babičce chodí spát 3-4x do měsíce,ale když si pro něj druhý den přijedeme,vítá nás už o dost radostněji,než napoprvé.

  • Za celých 2 a půl roku jsme s manželem nikdy takto večer nebyli:-))Ale Nika si už vyzkoušela, jaké to je nocovat bez mámy. Bylo jí asi 10 měsíců, když mě sklátila střevní chřipka – čtyřicítky, vše šlo horem i spodem. Bydlíme v domku, přízemí obývá tchyně. Večer jsem pouze nachystala kaši – nikdo si ji netroufl udělat a pak jsem upadla do postele. Babička si Niku vzala dolů k sobě do manželské postele. Malá se v noci vzbudila, plakala (já to slyšela), ale babička ji utišila a pak spala až do rána. Ráno mi ji dala na kojení a celý den i další noc ji měla u sebe, jen mi ji občas na chvíli donesla, aby Nice nebylo smutno. Nika byla u babičky tři dny a já se mohla vykurýrovat.( Manžel jezdil dřív z práce a bral si malou k nám nahoru, takže byla v kuse pryč jen na noc.)
    Holky to zvládly na jedničku, nečekala bych to

    Arabart, jsem ráda, že to takhle klaplo, že jste to vyzkoušeli. Myslím, že tvůj článek může povzbudit jiné maminky, které zatím váhají, zda do něčeho podobného jít:-)

  • Pavlinkav

    Tak já jsem byla od malé doslova „vykopána“ v jejích 3 měsících, když mě máti donutila vrátit se do sboru. Takže to bylo cca na 2,5 hodinky vždy v pondělí.Nakojila jsem, manžel mě odvezl, pak spolu s babičkou uspali a já jsem se v pohodě vrátila ke spící:o)) Prvně jsem taky jen hlídala mobil, ale teď už se stará jenom taťka, babi není potřeba a mobil občas i zapomínám doma – ale už jsem klidná, vím, že je doma v pohodě.
    Jinak takhle na celý večer jsme odešli poprvé v únoru na ples – to jí bylo skoro 5 měsíců. Babičku jsme pro případ krize vybavili Nutrilonem,ale nebyl potřeba – domů jsme dorazili kolem druhé a v pohodě jsme pokračovaly kojením.
    Spíš mám pocit, že nám to ráno vrací, když je v šest, sedm vzhůru:o)))
    Jinak jdu pustit telku a na kousek záznamu mrknout.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist