Nechci si z vás dělat legraci, taky mám pocit, že si v klidu nemůžu ani odskočit. Občas ale najdu chvilku, najedu na internet a nestačím se divit: „naše rok a půl staré dítě zná 70 zvířat a 20 rostlin“ nebo „ve dvaceti měsících pozná všechny číslice i písmena“…
Dokonce ve mně už stačil zahlodat červíček pochybností, že mě ta výchova dostatečně nebaví. Nebaví mě po desáté číst z obrázků o vlku a o Karkulce, recitovat Palečka, vracet se stále na stejnou stránku nebo čekat, až se Libásek pohrabe v hlíně a ve sněhu a odhodlá se pokračovat v cestě. Mnohdy je to už docela pěkná nuda.
I mně při čtení dojemných příběhů vhrknou slzy do očí, ale z toho mám pocit, že si svého mateřského štěstí neužívám přinejmenším plně.
Přitom i já jsem zažila s naším mírně nedonošeným dítětem v porodnici opravdu krušné chvíle a měla jsem pocit, že přístup méně příjemných sester se změnil až ve chvíli, kdy mu ještě ke všemu zjistili lehkou srdeční vadu. První měsíc jsem opravdu po každém, i nočním, kojení Libáska půl hodiny chovala, aby se neudusil. Podotýkám, že monitor dechu jsme měli samozřejmě taky. Chtěla jsem udělat vše nej, tj. žádný dudlík, žádná flaška, žádný cukr, žádný lepek atp. Bohužel jsem ale taky nabyla dojmu, že jsem pro péči o naše dítě jediná správná osoba. Nikdo toho nevěděl a nečetl tolik jako já a nemohl to udělat líp.
S postupem času pomalu zjišťuju, že je lepší to tolik neprožívat a nechat babičkám, a nejen jim, jejich nočníky i názory. Občas sice udělají všechno úplně jinak, než byste chtěli, nicméně jeví zájem o vnouče a nás nakonec taky nějak vychovali.
Jestli už taky znáte toho červíka, nenechte na sebe dolehnout plíživé vyčerpání, svěřte prarodičům prcka a běžte se rychle někam odreagovat.
Napsal/a: Martyčka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
To je dobrý, na mě to půjčování malé ještě nevlezlo, ale asi taky dojde.
Svatá pravda(-: Již starší článek, ale u nás nyní tááák aktuální((-: Babičky se nestačí divit, jak jim ty děti cpu((-:. A přitom, když byla ta starší ještě hodně malá, žárlivě jsem „půjčila“ kočárek max. na půl hodinky(((-:. Je to veliká pravda „koneckonců nás taky nějak vychovaly“. Mooc se mi líbila ta pasáž s mňoukající liškou((-: Libče je dva a půl roku, přečte čtyři písmenka a počítá do deseti, ovšem, všechno je pro ní „ovanžový“ nebo „žutý“ a zaboha jí nemůžu naučit vyslovovat slova, kde se objevuje „li“. „LIbuška, LImonáda, přituLIt se“ Vyslovuje Vibuška, emonáda, pšituet se. Ale nehrotíme. Je ještě MAUÁÁÁÁÁÁÁÁ((((-:
Někdy sem na nervy-z pec nám padla po 150té-nebo stavění komínu-taky mám výčitky když sednu k pc a prcek mezi tím sleduje krtka nebo vyháže celou kuchyň -ovšem na druhou stranu já nezblbnu a při krtkovi/rákosníčkovi,králících,Vochomůrkovi…/si rozšiřuje slovní zásobu,a při vyhazování kuchyně a skládání misek do sebe a míchání vařečkou si procvičuje jemnou motoriku a také se učí samostanému hraní a tříbí kreativní myšlení.
Když pak po obědě spí už třetí hodinu-začnu nervozně chodit o bytě s jogurtem v ruce a těšit se jak budem venku lozit po průlezkách a smát se na klouzačce.
Tož tak – všeho moc škodí.K
Ahojky u nás je to taky tak někdy nuda, někdy na zbláznění, ale bez dětiček už si život nedokážu představit.Jsou to čertíci když řádí po bytě a andílci, když spinaji ((o: Neměnila bych za nic na světě, ani manžela!! Je násdoma celkem 5- členů a rozhodně se nenudíme (((O:
Nuda :-)) „Mami, jako že já budu pejsek Betynka, je mi 6 let, ty budeš moje máma Berynka. Tak řekni že mám jít na místo.“ „No to nemůžeš mi říkat Terezko, já jsem Betynka“ „Tak mami pejsku, jako, že už jsem unavená, a ty mi teď musíš dojít upravit boudu, protože musím jako spát“
No, tomu já říkám intelektuální činnost :-)) To čtení pohádky je proti tomu přímo vrůšo :-))
Nápodobně, u nás je to taky tak…
Přesně tak, těší mě , že je to samé také u nás.Nic nestíhám a mám výčitky, že se dětem moc nevěnuji.
….jako u nás přes kopírák 🙂
ano damy,je to tak taky se obcas doma nudim,ale to jeste neznamena,ze jsme spatny mamy. jo,zrovna vcera jsme byly na ockovani a doktorka se me ptala jestli Terka 18.mes.uz umi skladat slova dohromady.jako jestli rekne treba uz auto jede.Bohuzel terka zati rika jen auto,tak jsem mela mindrak,ale pak se mi to rozlezelo a neresim to.Vsem doporucuju. Mejte se krasne mile maminky. A udelejme si obcas radost „odfrknutim“ si od míma.:-))
Já to vidím tak, že občas je to fakt nuda a někdy pořádná dřina…Ale za nic na světe bych neměnila…:o)
A já si myslela že jsem v tom sama.Díky líp bych to nenapsala.
Skvěle napsáno. Úplně se v tom vidím. Jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Taky si myslím, že nemá význam dělat z dětí cvičený opice. Ale možná ze mně mluví slepá závist, neboť náš malej taky zrovna není „studijní typ“:-)
Mluvíš mi z duše a klid, mě taky nebaví po stopadesáté povídat mravecečka a v okamžiku, kdy začnu číst z knížky, začne se mi tak zoufale chtít spát, že přes samé zívání nemůžu skoro číst. Asi nějaký pozůstatek z dětství, kdy tak uspávali mě. A co se týče babiček, je naprosto zbytečné jim říkat, co si přejeme a co ne. Tohle mě hodněhodněhodně zlobí, ale jak píšeš, hlavní je že mají zájem.
Martyčko,
hlavu vzhůru.
Mateřství není posvátné, je to rachota!!!
Nesrovnávej se s jinýma, matky nejsou nadlidi a každý si rád nadsadí skutečnost, aby byl lepší, hezčí, úspěšnější…
Buďte s Tátou rádi, že máte dítě, které má rádo Vás !
Hodně úspěchů, sil a sebevědomí přeje
Vlasta
PS: díky za pěkný článek
Mobile Sliding Menu