Mezi námi děvčaty ;-)

Rubrika: Jsem máma

963448_kidTyhle okamžiky si vždycky naplno vychutnávám. Snažím se je zapamatovat napořád. Ale obávám se, že jsou natolik krásné a natolik intenzivní a přitom neskutečně pomíjivé… Ležíme těsně vedle sebe a ve tmě na sebe zblízka koukáme. Vidím, jak se jeho rty naproti mně zeširoka usmívají. Něžně mi hladí ruku a já vnímám jeho hedvábně hladká bříška prstů. Pak mi tutéž ruku přehodí kolem krku, přitáhne mě k sobě ještě blíž a šeptá mi: „Pocem…“

Vnímám jeho vůni a chci si ji zapamatovat navěky. I to jeho láskyplné gesto. Celý tenhle okamžik. Miluju ho. Miluju ho tak, jak jsem nikdy nikoho nemilovala. Už víc jak dva roky. Milovala jsem ho od chvíle, co se narodil. Vlastně ne, je to ještě o něco déle. Milovala jsem i to jeho kopání a zdlouhavé přetáčení v mém břiše…
A teď tady ležíme spolu v posteli, čteme si pohádky a těsně před usnutím se mazlíme. To jeho „pocem“ říkává vždycky tak naléhavě. Je z něj cítit „mám tě moc rád“, „potřebuju tě“, „jsi ta nejúžasnější máma na světě“. Je to nádherný pocit. Je to chvíle, kdy úplně zapomenu na to, jak se ještě před hodinou vztekal. Jak ležel na zemi, kopal kolem sebe a vřískal na celé kolo. Bez jediné slzy. A teď je z toho vzteklého hajzlíka ten nejsladší tvor na světě.

Zjistila jsem, že si poslední měsíce zaměstnání zvané „být mámou“ mnohem víc užívám. Je to jako kdybych sklízela plody, které jsem zasela. Nějak jsem nečekala, že sklizeň přijde tak brzo a bude tak zdařilá.

Je skvělé pozorovat jeho osamostatňování se. Ještě nedávno chtěl podat ruku, když stoupal do schodů. Dnes moji podanou ruku odstrčí a důrazně sdělí: „Sám!“ Někdy se musím pousmát, co všechno by chtěl sám zvládnout. „Sám!“ chce pustit vodu, přestože na pákovou baterii ve sprcháči ještě nedosáhne. Následuje záchvat zuřivosti… Jeho neskrývaný, můj potlačovaný vnitřní… Jeho „sáááám!“ zaznívá čím dál častěji. Dojímá mě, když si jde, jak jinak než „sám!“ uklidit své hračky. Je přeci normální nejdřív ty staré uklidit a zase si vzít hračky další… „Sám!“ utíká pro navlhčený ubrousek, aby „sám!“ setřel kápanec polívky ze stolu hned vedle talíře. „Sám!“ musí zapnout pračku, myčku, odemknout byt, obléknout čepici…

Každým dnem se dorozumíváme lidskou (a často i srozumitelnou!) řečí čím dál víc. Včera mi povídal: „Mami, pusu, oči,…“ a já nevěřícně zírala na papír před ním. Dokonalému rozesmátému sluníčku chyběly namalovat už jen paprsky…

A tahle malá, skoro samostatná jednotka se mnou tady a teď leží v pevném objetí a mně se honí hlavou, kdy mi asi řekne své „sám!“ a vystrčí mě z postele. Mazel jeden malej…

Tak dobrou noc a sladké sny, sluníčko moje…

Napsal/a: babofka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)

  • Anonymní

    Moc krásný článek, moje oči nezůstaly suché-výmluva proč nezůstaly suché?,jsem v šestinedělí, ale aji tak si myslím že je to krásné. a ten větší potomek mi dělá přesně to co jsi psala.
    „Mámo mazi mazi!“

  • jj holky, … 🙂
    A fakt, je moc fajn, když už jsou ti starší velcí, mít ještě prcínka na mazlení… u nás to dopadlo tak, že k Dájínkovi přibyl ještě Jeníček a je to jedině dobře (jednak Jenda je fakt prcek za odměnu a jednak – Dájík je tak specifická povaha, že by byl úplně děsně rozmazlený 🙂 ) – takže je dobře, že jsou malincí taky dva, aspoň se o to mazlení dělí 🙂

  • Jojo holky…za sebe musím říct,že až po narození dětí jsem poznala co je to láska na první pohled..a ted´jen souhlasit s Ajíkem..proč to netrvá déle?

  • Majulka

    Ájí, tak koukám, že maminky asi mají stejné pocity, když jim ty jejich dětitčky tak rychle rostou(teda většina maminek, je bohužel pár takových…, ale tím nechci tuto debatu kazit). Tak ten můj nejstarší už měří 186 cm a váží něco přes 70kg(tak to už opravdu na tulení není, to už si člověk připadá tak nějak divně:-)), prostřední měří asi 164 a váží asi 54 kg, tak to už taky přestává být tulící, ale ještě to tak nějak jde. Dlouho to byl můj malinkej Adámek, tak se s tím nějak déle vyrovnávám. On už ale o to vůbec nestojí:-((, akorát chce ještě dát pusinku na dobrou noc. Prostě jak píšeš, ještě že máme ty malinkatý prcky, měkoučký, voňavoučký.
    Proto doporučuji, nechte si ještě jedno místečko pro děťátko na pozdější dobu. Není nad to, když ti starší vyrostou, udělat si ještě aspoň jedno pro potěšení. Ale bohužel to svádí k rozmazlování, nejen od rodičů, ale i od starších sourozenců. Musíme se hooodně krotit, abychom mu nedělali vše, na co si jen vzpomene:-)), a že už toho umí pěkně využívat.

  • Majulko…. našemu Domčovi je necelých 13, ale vousky už mu taky raší a je velký jako já…. a když má náhodou „úlet“ a přijde se pomazlit, je to hrozně zvláštní pocit, protože už ho nemám pro ty jeho dlouhé ruce a nohy vůbec jak schovat do náručí a když se přitulí, vyrazí mi dech, protože váží 45kg… je to hrozně zvláštní pocit, na jednu stranu jsem samozřejmě ráda, že rostou a nic jim neschází, stávají se z nich chlapi… ale na druhou stranu to tak zvláštně bolí, až je mi do breku… úplně tě chápu 🙂
    … ach jo, ještě že mám ty malé, to jsou malí tuliví mazlíčci, heboučcí a sladcí… proč to netrvá déle?

  • Majulka

    Cvrčku, to mě připomnělo, jak jsi psala, že Eliška žárlí na brášku, tak takového žárlení také mohu trochu využít. Adam se se mnou už totiž nějak moc nepomazlil, ale od doby, kdy Péťa žárlivě reaguje na vše, co by mohlo třeba jen zdánlivě připomínat Adamovo tulení k mamince, tak se Adam tulí docela rád. Není to teda kvůli tomu, že chce mamince projevit své city, ale líbí se mu jak malej Péťa žárlí. Tak já toho trochu zneužiju a pomazlim se i s tím velikým Adamem. Někdy provokujou Péťu oba dva starší bratři a to se na mě pak vrhnou všichni tři. Ale to je jen hra, bohužel, to nemá s láskou nic společného. Jenomže to by mě, proti nim malinkou a ubohou maminku, skoro umačkali. Nezbývá než tu lásku k mamince už projevit nějak jinak než mazlením. Ono taky, mazlete se se synem, kterýmu už začínají růst fousy. Už to není ta jemňoučká tvářička. Já vám řeknu, to je hrozný jak to letí. Nedavno jsem se dívala na Vládíka, kterému už bude v září 18, když mu byly ty dva roky a věřte nebo ne, rozbrečela jsem se u toho. A to mám toho malinkatýho Péťu. Tak doufám, že až bude i on veliký, že už budou aspoň nějaký vnoučata.

  • Piškotka

    Jejda to je krásně napsané…všechno! Úplně se v tom vidím:o))) bulím a půjdu se podívat na Sárinku, jak spinká, každou chvíli mě zavolá a bude svačinka:o)
    Jojo, dětská láska je ta nejkrásnější, je totiž bezvýhradná a nepatří do ní „ALE“…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist