Tyhle okamžiky si vždycky naplno vychutnávám. Snažím se je zapamatovat napořád. Ale obávám se, že jsou natolik krásné a natolik intenzivní a přitom neskutečně pomíjivé… Ležíme těsně vedle sebe a ve tmě na sebe zblízka koukáme. Vidím, jak se jeho rty naproti mně zeširoka usmívají. Něžně mi hladí ruku a já vnímám jeho hedvábně hladká bříška prstů. Pak mi tutéž ruku přehodí kolem krku, přitáhne mě k sobě ještě blíž a šeptá mi: „Pocem…“
A teď tady ležíme spolu v posteli, čteme si pohádky a těsně před usnutím se mazlíme. To jeho „pocem“ říkává vždycky tak naléhavě. Je z něj cítit „mám tě moc rád“, „potřebuju tě“, „jsi ta nejúžasnější máma na světě“. Je to nádherný pocit. Je to chvíle, kdy úplně zapomenu na to, jak se ještě před hodinou vztekal. Jak ležel na zemi, kopal kolem sebe a vřískal na celé kolo. Bez jediné slzy. A teď je z toho vzteklého hajzlíka ten nejsladší tvor na světě.
Zjistila jsem, že si poslední měsíce zaměstnání zvané „být mámou“ mnohem víc užívám. Je to jako kdybych sklízela plody, které jsem zasela. Nějak jsem nečekala, že sklizeň přijde tak brzo a bude tak zdařilá.
Je skvělé pozorovat jeho osamostatňování se. Ještě nedávno chtěl podat ruku, když stoupal do schodů. Dnes moji podanou ruku odstrčí a důrazně sdělí: „Sám!“ Někdy se musím pousmát, co všechno by chtěl sám zvládnout. „Sám!“ chce pustit vodu, přestože na pákovou baterii ve sprcháči ještě nedosáhne. Následuje záchvat zuřivosti… Jeho neskrývaný, můj potlačovaný vnitřní… Jeho „sáááám!“ zaznívá čím dál častěji. Dojímá mě, když si jde, jak jinak než „sám!“ uklidit své hračky. Je přeci normální nejdřív ty staré uklidit a zase si vzít hračky další… „Sám!“ utíká pro navlhčený ubrousek, aby „sám!“ setřel kápanec polívky ze stolu hned vedle talíře. „Sám!“ musí zapnout pračku, myčku, odemknout byt, obléknout čepici…
Každým dnem se dorozumíváme lidskou (a často i srozumitelnou!) řečí čím dál víc. Včera mi povídal: „Mami, pusu, oči,…“ a já nevěřícně zírala na papír před ním. Dokonalému rozesmátému sluníčku chyběly namalovat už jen paprsky…
A tahle malá, skoro samostatná jednotka se mnou tady a teď leží v pevném objetí a mně se honí hlavou, kdy mi asi řekne své „sám!“ a vystrčí mě z postele. Mazel jeden malej…
Tak dobrou noc a sladké sny, sluníčko moje…
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
Babofko, jsem na tom úplně stejně a jak to čtu, tak vidím Majdulku, jak se ke mě přitulí, pevně mě chytne kolem krku, přitiskne mi pusu na moji, pak řekne:“Mám Tě áda, moc moc moc.“ a já jsem v sedmém nebi a kéž by to trvalo věčně 🙂
ach jo, až mě z té postele vystrčí, tak to ponesu asi hooooooodně těžce 🙁
Holky…tak si tady zase bulím…Martínek – ten už se nějak mazlit „zapomíná“ – jsem to já, která říká „pocem ke mě!“ – to když zrovna nemám na klíně Elišku. To je moje mazlinka a užívám si to plnými doušky. Marťas už je velkej chlap, ale za každé pohlazení, za každou pochvalu, se rozzáří jako tisíc sluníček. A ta naše žárlivka hned přiběhne, chytí mě kolem nohou a hlásí: „MOJE MAMINKA“!!!
Ale nejvíc mě bere, když se moje zlatíčka mazlí spolu…to ani nedutám, abych je nevyrušila a nezkazila jim tu pěknou chvilku…
Mějte se rádi a nezapomeňte to svým blízkým dávat najevo každý den!!!
Babofko – děkuju…
Cvrček
Babofko, moc pěkný článek! A táááák pravdivý!
I já to takto vnímám, škoda, že toto období hrozně rychle uteče…
Babofko, krásný článeček :-))
A holky, vy jste napsaly moc pěkné reakce, všechno to na mě zapůsobilo a dojalo mě to. Šla jsem se podívat na ty své dva broučky, jak spinkají 🙂
To je moc hezky napsaný. Vzpomněla jsem si, jak jsme dnes ráno spolu s Péťou leželi na posteli a mlčky jsme se na sebe dívali. Říkala jsem si, co si asi myslí. Po chvilce koukání z očí do očí mě chytil kolem krku a řekl s takovým spokojeným hlasem „máma“. Tak si myslím, že myslel stejně jako já na to, jak se navzájem milujeme. Není nic krásnějšího než být maminkou takového malého stvořeníčka.
V tomto věku jsou dětičky asi nejroztomilejší. Jak se snaží být samostatný. Péťa teď má zrovna mánii, že chce sám neustále vyměňovat CD v Hi-fi věži. Jsem zvědavá jak nám dlouho vydrží(myslím tu věž).
Jejda, bulím tu jak želva. Tak mě napadlo, že až mě jednou prcci vyšoupnou z postele, budu si muset pořídit další miminko….Neumím si představit život bez těchto okamžiků. Díky za krásný článek. Verča
Dík, babofko, jsem z toho úplně rozněžnělá, prďolka mi právě usnul v náručí, tak jsem ho odnesla do postýlky a dlouze na něj koukala, abych si tu nádheru vryla navždy do paměti… A čím víc roste a už se nechce mazlit pořád, jen když chce on, jinak mě odstrkává, tím víc se chodí tulit Kačka, pořád šeptá, ty jsi moje nejúžasnější maminka na světě… Potřebuje se ujistit, že se od včerejška nic nezměnilo a že ji mám pořád stejně ráda:-)
Jé, Babofko, vehnala jsi mi slzy do očí. Krásný článeček, díky.
Tak to je krásné. Také to máme za sebou a vlastně ještě i před sebou. A to že Šárinka je mamák. Stačím když jsu s tím starším na cvičení nebo do bazénu a ona se za celou tu dobu, co jsem pryč neusměje, nepovídá si. Teda aspoň tak mi to podává manža. Jakmile mne uvidí, tak má hned pusu od ucha k uchu a plno řečí.
Roztomilé a dojemné… už se na to moc těším…:-) *
babofko, moc pěkný článeček :-))
Babofko,dojemný a miloučký článek.Každá z nás se v tomhle určitě vidí.Já si to mazlení právě užívám více s tím mladším.Nedávno to tak ještě nebylo.Stále jsem říkala,že není tak mazlivý,jak jeho bráška,ale došel k tomu a je to mazlík opravdu veliký.S tím starším,je to poslední dobou horší.Ještě před svým pátým rokem se tulil každou chvilku,ale najednou jako by neměl potřebu a dojde mu to až když vidí brášku,jak se tulí s mamkou.Tak se snažím sama ho často k sobě přimáčknout,aby si nemyslel,že u mně už nemá místo.Příjde mi,že na něho jde taková ta dětská puberta,kdy někdy ani nechce pusu od mamky před svýma kamarádama.Ale jakmile se začne tulit,tak je to nekonečné.
Babofko, moc krásné a dojemné…. a táááák pravdivé :))
Já si momentálně užívám obě strany – u těch velkých je to to „Sáááám“ a vystrčení z postele (i když občas na pomazlení ještě přijdou, ale už to všelijak maskují :)) ) a na druhé straně od malých to krásné, sladké a něžné „maminko, ty jsi moje milovaná maminka… a já jsem tvoje sluníčko, že?“ 🙂 (Dájík, Jenda u toho nemluví, ten se prostě přitulí 🙂 ) A hrozně moc si to užívám… A máš úplnou pravdu v tom, že jsou to ty největší, nejabsolutnější a nejintenzivnější lásky našeho života 🙂
ahojky,užívej si tohoto okamžiku,neb vše uteče jak voda a pak zůstane jak si řekla doba kdy řekne sám a vystrčí tě z postele papapa
Babofko,já děkuju…moc..potřebovala jsem si to připomenout i když to mám denně na očích. K
Jééé, holky, děkuju. Jste moc milé…
Jen jsem se o tu krásu, o ten náááádhernej pocit chtěla podělit… Vím, že prožíváte s dětmi to samé a že by se o tom dalo napsat i několik stránek, co? 😉
Babofko, to je tak milý, něžný a kouzelný příspěvek, že „musím“ napsat: chválím 🙂 A piš dál!
stojí to za to:-)) za všechno:-))))
,,maminko mám Tě jád“
,,maminko Ty jsi můj miláček“
,,maminko poďme se mazlinkovat“
,,maminko“ dlouze se mi podívá do očí:-) a já ani nedýchám a čekám s tetelivým pocitem na hrudníku-jak mi srdce tluče jen pro něho…..máš pravdu nikdy jsem nikoho tolik nemilovala-je to zvláštní druh lásky-kdy mu ji dávám bez ptaní,bez zaváhání…..
maminko Ty jsi MOJE MAMINKA-Ty JSI MOJE NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA:-))))
Pěkné, a pravdivé. Tohla zažívá asi každá máma.
Mluvíš mi z duše… :-))) Večer před spaním, když mě drží Vojta kolem krku a já mu říkámm, že je můj brouček a zlatíčko a on se šťastným úsměvem přikyvuje a říká: to jsem … :-))) tak zapomenu všechno vztekání, dohadování a mám pocit, že se láskou snad rozplynu.. :-))
Moc krásně jsi to napsala Babofko, ostatně jako vždy.. 🙂
Mobile Sliding Menu