Jsem mladá máma

Rubrika: Jsem máma

428025_ava_playsVždycky jsem si myslela, že první dítě budu mít po pětadvacátém roce života. Chtěla jsem si nejprve najít práci a bydlení a hlavně spolehlivého partnera, se kterým bych chtěla mít miminko. Ale rodině jako takové jsem se nebránila, jako některé mé spolužačky…

V 18 letech jsem si našla přítele, a jelikož jsme byly opravdu zaláskovaní, vzali jsme se po 8-měsíční známosti s tím, že tomu dáme volný průběh. Jenže to jsme netušili, že v době svatby už jsem 5 týdnů těhotná:-). Po zjištění, že tedy čekáme miminko, jsme se začali těšit a o 9 měsíců později se nám narodila Anička. Byli jsme moc šťastní a vzorní rodiče. I když se celá rodina divila, proč jsme ještě nepočkali – mě bylo v době porodu 19 let a manželovi 23let, prostě to už tak brali. Měli jsme po svatbě, takže žádná psí knížka, manžel měl práci, měli jsme slušný pronájem, a i když peněz někdy nebylo tolik, kolik bylo potřeba, snažili jsme. Jen nás rodiče, ale i známí upozorňovali, ať s druhým počkáme aspoň další 3 roky. Také jsme s tím takhle počítali. Jenže člověk míní a život mění. Když bylo Aničce 13 měsíců, vynechala mi menstruace – měla jsem ji přesně na den – a v ten den jsem věděla, že čekáme druhé mimi. V ten den se mi také změnil život.

Rozhodování, jak to zvládneme, bydlení, peníze, starost o druhé dítě, navíc Anička byla ještě malá. A už v té době jsme vycházeli opravdu s penězi tak tak. Pro mě ale byla volba jasná už od začátku, kdy jsem viděla tu slabounkou čárku na těhotenském testu. Milovala jsem své nenarozené dítě už od tohoto okamžiku. A hlavně jsem byla pevně rozhodnutá si jej nechat a bránit ho před nepřející rodinou a udivenými známými, kteří nám vtloukali celých 13 měsíců do hlavy, ať si dáváme pozor. Ať si všechno nepokazíme druhým dítětem a hlavně, že jsme mladí, že stačí, že už máme jedno a druhé bychom s výchovou nezvládli. Ano, takhle nám rodina věřila, takhle nás podporovala. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Těhotenství jsme úspěšně tajili do pátého měsíce. Nechtěli jsme poslouchat připomínky a narážky, také jsme si tohle malé, i když nečekané, štěstí chtěli vychutnat v soukromí. Na začátku pátého měsíce jsme celé rodině oznámili, že čekáme dalšího přírůstka do rodiny, a jejich reakce nás nepřekvapila – někteří zašli dokonce tak daleko, že se ptali, zda-li je ještě čas na přerušení. Mne už to ale nechávalo v klidu. Mrzelo mě jen to, že své štěstí prožíváme jen my dva s mužem.

Poté, co jsme oznámili, že čekáme chlapečka, se ale zlí jazykové začali měnit ve vzorné babičky a dědečky a jejich chování konečně nabralo jiný směr. Viděli, že jsme nezdolní, že se těšíme, a rezignovali. Také pochopili, že je nám jejich chování nepříjemné a navíc – čekali na prvního vnoučka. Smířili se s tím, že v mých 21 letech budu mít dvě děti.

Momentálně jsou mým dětem 39 měsíců a 16 měsíců a jsou to ty nejmilejší zlatíčka, co mám. Samozřejmě s nimi jsou starosti, jako s každými jinými dětmi, ale rozhodně bych neměnila. A také bych se rozhodovala pořád stejně jako před necelými dvěma lety. Myslím, že stigma „mladá matka – špatná matka“ je stále zakořeněné v naší společnosti už spoustu let. Nezkušená možná, ale špatná ne. Navíc jen časem se sbírají zkušenosti a těch v 19 letech moc není.

Takže všechny mladé maminky, nenechte se otrávit připomínkami okolí. Jen vy víte své. A bojujte za ty svá zlatíčka třeba i s celým světem. Oni nám za to stojí
Jana a dva raraši

Napsal/a: Myška23

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)

  • bamiska

    anonymní…neboj i s miminkem se to dá skloubit škola, je to náročnější, ale těš se na miminko a užívej tatka bude muset trochu pomoct v období zkoušek nebo maminka, ale nechá se to …já v podnělí udělala státnice, mám 14,10 a 1 kluky a školu jsem zvládla jen s jednou dvojkou a jednou u státnic….to jen pro podporu, že to jde…

  • Anonymní

    Ahojky, jsem na tom úplně čerstvě, v očekávání a jsem maličko nervózní :), i když se na miminko moc těším. Jsem nervózní, zda nebudu smutná a naštvaná, jako mladá maminka, že budu jinde než moji přátelé. Ale nejvíc se bojím o školu, jsem na VŠ. Chtěla bych se zeptat, jestli s tím máte někdo zkušenost a jakou?

  • Vanda S.

    Dobrý den, byť se nepovažuji za nějakou extrémě mladou maminku, protože první dítě se mi narodilo ve 24 letech, zažila jsem podobné reakce na oznámení, že po sedmi měsících po porodu čekáme druhé. Místo radostných gratulací jsem slýchávala věty typu: To jste tomu dali! A to jste tak chtěli? To nemáte televizi? Nejkurióznější byl jeden gynekolog v nemocnici, co mi začal vytýkat v devátém měsíci těhotenství, že po císařském řezu jsem takhle rychle neměla vůbec otěhotnět, jako by to mělo ještě nějaký smysl… Přiznávám, že těhotenství a mimino v minulosti i dva prťousci teď mi dávají dost zabrat, ale nevyměnila bych je za nic na světě 🙂

  • ahojky mě bude v dubnu 21,mám dvouletou holčičiku a jsem ve 20tt. první bylo neplánované,znali jsme se s manželem měsíc ale jsme stále moc šťastní a moc se těšíme na druhé už plánované dítko. jinak problém s tím že na mě starší maminy čumí “ z patra “ mám dost velký,nemám tu žádnou kámošku na hřiště a kočárkování.

  • Myšičko, jsem ráda, že jste nedali na rady rodiny, vždyt je to vaše rodina, vaše děti a každému je po tom prd, kdy a kolik………..takové rady opravdu člověk miluje:(
    Důležité je, že děti milujete a že jste je chtěli, vždyt, co je nejkrásnější na světě, než dětský smích a je jedno od kolika dětí je doma slyšet.
    Já se asi přiřadím k těm pozdějším, ikdyž jsem chtěla mimčo a nešlo to, první ve 24. letech a druhé ve 28. letech, ale jak už jsem psala, chtěla jsem děti dřív a po sobě.
    Vidíš, mám opačný problém, já zas slýchávala, a kdy budou děti????????

  • Anonymní

    Také jsem byla mladá maminka.Když mi bylo 20 zjístila jsem že s přítelem čekáme miminko.Po 2 týdnech sme se vzali.Nikomu sme to zatím neřekli že budem mít miminko a chtěli to co nejdýl udržet v tajnosti ale časem jsem já nevydržela a moje touha jim to říct vyhrála.No byli sice rádi ale říkali co budem dělat jak si pak obstarám práci apod. my sme s manželem mezitím kupovali docela slušný byt s velkým prostorem sice koupelna byla maličká takže jsem se do vany nemohla natáhnout ale aspon sme měli dva pokojky,ložnici,obývací pokoj a malouh kuchynku.Takže docela dobrý manžel taky měl slušnou práci tak nebyl problém.ve 20 týdnu mi řekli že budu mít chlapečka byla jsem ráda a pomalu už sme nakupovali zařizovali pokojček atd.první co jsme koupili byla postýlka a nějaké oblečky.Na chlapečka sme v bříšku volali Dádˇo takže když se narodil byl to Davídek.Byl docela hodný plakal jen když chtěl pít,ani dudlíka nechtěl pořád ho vyplivoval.Já jsem si řekla že na druhé si počkáme 3 až 4roky až manžel dostane povýšení které mělzaručené.Ale když byli Davídkovi necelé 2roky tak mi začali nevolnosti vynechali měsíčky a to byl jasný příznak,tak jsem se tedy na druhý den objednala na gynekologii kde mi to jen potvrdili.Příbuzným sme to taky chtěli říct až kolem 5měsíce ale bohužel se Davídek propovídal babičce tak bylo po překvapení.Davídek musím říct že je hrozný kecálek ,přišel za babičkou a ta už nějak vyzvídala jestli by chtěl bratříčka nebo sestřičku a Davídek už povídal.Miminko ve dvacátem týdnu bylo tak otočeno že doktor nemohl poznat co to je a tak sme se to dozvěděli až o týden později kdy se na nás usmál druhý chlapeček.A tak se za pár měsícu narodil malý Matoušek.Mojim ráráškum je dneska 3roky a druhýmu chlapečkovi je 6měsíců

  • Taky jsem byly mladá maminka,první dcera se mi narodila,když mi bylo čerstvých 20let a druhá za 3 roky na to.Nebylo to jednoduché,bydlely jsme s manželem v malinké vesničce 100km od rodičů….nemyslím si,že mladé mámy jsou špatné mámy(to bych si musela myslet i o sobě-dneska dcery studujou střední školu,jsou bezproblémové…)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist