Jsem mladá máma

Rubrika: Jsem máma

428025_ava_playsVždycky jsem si myslela, že první dítě budu mít po pětadvacátém roce života. Chtěla jsem si nejprve najít práci a bydlení a hlavně spolehlivého partnera, se kterým bych chtěla mít miminko. Ale rodině jako takové jsem se nebránila, jako některé mé spolužačky…

V 18 letech jsem si našla přítele, a jelikož jsme byly opravdu zaláskovaní, vzali jsme se po 8-měsíční známosti s tím, že tomu dáme volný průběh. Jenže to jsme netušili, že v době svatby už jsem 5 týdnů těhotná:-). Po zjištění, že tedy čekáme miminko, jsme se začali těšit a o 9 měsíců později se nám narodila Anička. Byli jsme moc šťastní a vzorní rodiče. I když se celá rodina divila, proč jsme ještě nepočkali – mě bylo v době porodu 19 let a manželovi 23let, prostě to už tak brali. Měli jsme po svatbě, takže žádná psí knížka, manžel měl práci, měli jsme slušný pronájem, a i když peněz někdy nebylo tolik, kolik bylo potřeba, snažili jsme. Jen nás rodiče, ale i známí upozorňovali, ať s druhým počkáme aspoň další 3 roky. Také jsme s tím takhle počítali. Jenže člověk míní a život mění. Když bylo Aničce 13 měsíců, vynechala mi menstruace – měla jsem ji přesně na den – a v ten den jsem věděla, že čekáme druhé mimi. V ten den se mi také změnil život.

Rozhodování, jak to zvládneme, bydlení, peníze, starost o druhé dítě, navíc Anička byla ještě malá. A už v té době jsme vycházeli opravdu s penězi tak tak. Pro mě ale byla volba jasná už od začátku, kdy jsem viděla tu slabounkou čárku na těhotenském testu. Milovala jsem své nenarozené dítě už od tohoto okamžiku. A hlavně jsem byla pevně rozhodnutá si jej nechat a bránit ho před nepřející rodinou a udivenými známými, kteří nám vtloukali celých 13 měsíců do hlavy, ať si dáváme pozor. Ať si všechno nepokazíme druhým dítětem a hlavně, že jsme mladí, že stačí, že už máme jedno a druhé bychom s výchovou nezvládli. Ano, takhle nám rodina věřila, takhle nás podporovala. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Těhotenství jsme úspěšně tajili do pátého měsíce. Nechtěli jsme poslouchat připomínky a narážky, také jsme si tohle malé, i když nečekané, štěstí chtěli vychutnat v soukromí. Na začátku pátého měsíce jsme celé rodině oznámili, že čekáme dalšího přírůstka do rodiny, a jejich reakce nás nepřekvapila – někteří zašli dokonce tak daleko, že se ptali, zda-li je ještě čas na přerušení. Mne už to ale nechávalo v klidu. Mrzelo mě jen to, že své štěstí prožíváme jen my dva s mužem.

Poté, co jsme oznámili, že čekáme chlapečka, se ale zlí jazykové začali měnit ve vzorné babičky a dědečky a jejich chování konečně nabralo jiný směr. Viděli, že jsme nezdolní, že se těšíme, a rezignovali. Také pochopili, že je nám jejich chování nepříjemné a navíc – čekali na prvního vnoučka. Smířili se s tím, že v mých 21 letech budu mít dvě děti.

Momentálně jsou mým dětem 39 měsíců a 16 měsíců a jsou to ty nejmilejší zlatíčka, co mám. Samozřejmě s nimi jsou starosti, jako s každými jinými dětmi, ale rozhodně bych neměnila. A také bych se rozhodovala pořád stejně jako před necelými dvěma lety. Myslím, že stigma „mladá matka – špatná matka“ je stále zakořeněné v naší společnosti už spoustu let. Nezkušená možná, ale špatná ne. Navíc jen časem se sbírají zkušenosti a těch v 19 letech moc není.

Takže všechny mladé maminky, nenechte se otrávit připomínkami okolí. Jen vy víte své. A bojujte za ty svá zlatíčka třeba i s celým světem. Oni nám za to stojí
Jana a dva raraši

Napsal/a: Myška23

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)

  • holky díky za komentáře-jsem ráda že hrajeme všechny na jednu strunu.Někdy prostě jen postačí se vypovídat a je člověku mnohem líp.

  • bokul

    Preji Ti s detmi stale mnoho sily a radosti z nich.

    Ackoli by se to mohlo zdat „mimo“ – i na me mozna nekteri loni pohlizeli jako na „mladou“ nastavajici maminu a to mi bylo 27 roku 🙂 Svatbu jsme meli naplanovanou pred mym neplanovanym otehotnenim a taky jsem dostala radu, at se vdavam driv, at to neni ostuda 😀

    No, a nakonecv je stejne nejdulezitejsi ten vysledek, ze? 🙂

    A tu VŠ, ted prerusim a budu verit, ze vse nastuduju a pak to udelam behem jednoho mesice a bude ze me treba jednou pani doktorka 🙂

  • Virenko, no, víš, v naší rodině je to s vírou trochu složité… mně vychovala babička, kterážto jediná z celé rodiny měla odvahu… no a ten zbytek – tam je spíš víra taková ta tradiční… Pane Bože, já do toho kostela půjdu ,ale ty mi moc do života nekecej… asi tak 🙁
    Mrzí mě to, můžu vysvětlovat horem dolem, jak vidím potrat já…. vyslechnou, ale dál si myslí své. Bohužel.
    Virenko, to mě právě taky mrzelo – i když jsem byla mladá, byla jsem vdaná, oba jsme měli práci i vlastní bydlení (i když pronájem, ale velice slušný)… od mamky to fakt bolí. Budiž jí ke cti, že své vnoučky má moc ráda a snaží se pomoci, jak může 🙂

  • Virenka

    Ájíku, souhlasím, je to zvláštní, koukat na plnoletá děvčata, jakože jsou díky věku něco méně. Ve věku to opravdu není, ale to asi víme všechny.

    Trochu jsi mě zaskočila tím náznakem, že ti tvoji rodiče přednabídli „jiné řešení“ – myslela jsem, že takové ujetiny vymýšlejí jen v bezvěreckých rodinách. Moje mamka taky reagovala na obě moje chtěná těhotenství, jakože to je neštěstí a co budete dělat, ale víc si předeslat netroufla a jsem jí za to vděčná, asi bych to moc těžko rozdýchávala. I tak je to od maminky bolestné a to mi bylo 27, vdaná a zcela soběstačná, daleko mimo domov…

  • lnori

    Tak to jsi mě uklidnila Markittko .)
    A vůbec všechny jste mě tu uklidnily, dík za hezkej článek i ty komentáře

  • Myško, jak ti rozumím :))
    První dítko se nám narodilo přesně 9měsíců po svatbě – mně bylo 22 let, manželovi o rok víc. Dalšího prcíka jsme čekali do dvou let….(malému bylo 18m. když jsem otěhotněla). Zklamání z reakcí – hlavně mé -rodiny, manželovi rodiče to vzali skvěle. A pořád – „jsou i jiné možnosti“ (rozuměj – potrat, o kterém jsem neuvažovala ani minutu)…. bolelo mě to dost.Ale naučila jsem se prostě tím nezabývat.
    Další dvě děti jsem měla po 30 – je to jiné, ale určitě mladá matka nerovná se špatná matka…. Taky nevím, proč by to tak mělo být, vždyť naše babičky rodily kolem toho 20. roku úplně běžně. Je buď matka dobrá nebo špatná, ve věku to určitě není. Taky myslím, že každá maminka, která má první dítko, je trochu vyplašená a bezradná, pokud už předtím nedělala chůvičku půlce města 😉
    Takže se drž 🙂 hezký článeček 🙂

  • Markittka.P
    Markittka.P

    Inori: To s tím prostředníčkem byla nadsázka. Já nejsem ten typ 🙂
    Ale takoví si ten důvod navíc k drbům vždycky najdou, i bez mého prostředníčku. Právě, že mi ti lidi absolutně nestojí za to, abych si z jejich mínění něco dělala. Sami o slušném chování nemají páry a povyšují se. A z toho je mi kolikrát nanic.
    A ještě jedno mé zjištění, ze kterého je mi fakt hrozně….Vždycky jsem si myslela, že drby vznikají tím, že lidi něco neví jistě a postupně se k tomu NEVĚDOMKY něco přidává….a vznikne to tak nějak nenásilně….postupem času jsem se stala svědkem toho(otevřelo mi to oči), že ti lidi kolikrát dobře ví, jak to je doopravdy, ale oni si to fakt vědomě vymýšlí. Z toho je mi nanic. Nemám vůbec chuť ty lidi přesvědčovat jaká jsem, to nemá smysl. Chovám se slušně a žiju si vlastní život, estrády pro někoho nemám zapotřebí hrát.
    Holky, buďte samy sebou. Tou lidskou blbostí se prostě bavme, jinak by to bylo k zešílení.

  • lnori

    Markittka.P: já mám 19 a někdo mi hádá i 13, ale pozdrav prostředníčkem nevychovancům se taky nevyplácí a lavně nic neřeší. Být milá i na ty zákeřný je těžký, ale aspoň nebudou mít o důvod víc k drbům atd …

  • michaela9610

    Je pravda, že i na mě si lidi „ukazovali“ prstem…klepali na čelo… Říkali, že dítě nemůžu vychovat, že to nezvládnu! Ale já to zvládla a doufám, že zvládám i ted, neříkám, že to bylo vždycky růžové, to ne…

    Ano, měla jsem první dítě v 16 letech…ale když se dcerka narodila, určitě jsem neuvažovala jako pubertačka, měla jsem tu svojí dcerku, kterou jsme se snažila a snažím dobře vychovat…po ní ještě dvě dětičky…svoje děti miluji a nikdy bych něměnila!!!

  • Anonymní

    Ahoj
    taky jsem mladá maminka. První dceru jsem měla v 21 letech a druhou o 3 roky déle a nelituju s manželem jsme skoro 10 let máme 2 krásné zdravé holčičky, domeček a pohodový život okořenění drobnými starostmi… Myslím, že je to hodně o duševní vyzrálosti každé maminky….

  • Markittka.P
    Markittka.P

    Také jsem měla dítě relativně mladá. Otěhotněla jsem ve 20, v 21 se mi syn narodil. Jsou i mladší maminky než já, ale také se setkávám s těmi pohledy a dokonce někteří lékaři se mnou docela drsně jednají – jako s nějakým nezodpovědným povlem. Navíc vypadám mladší než jsem, mám 25 a v obchodě chtějí po mně občanku, když chci koupit sedmičku vína. Někteří mi tipují i 16, no je to sranda. A nejlepší na tom je, že se na mě s dítětem dívají blbě zrovni ti, kteří měli děti v době, kdy se běžně dokupovaly roky, lidi měli děti dříve(nebo i oni měli dítě v mém věku), takže by člověk řek, že jim snad nepřijde tak divný, i kdybych měla děcko v 16. Zřejmě jich už spousta zapomněla. Ach jo.
    A ještě trošku odbočím, ale také se to týká mládí. Fascinuje mě, jak si důchodci stěžují, že jsou mladí nevychovaní apod…a když někam přijdu(i u nás ve vsi, kde mě všeci znají) a pozdravím, akorát hledí s otevřenou pusou a nic. Ať mi zkusí jedinkrát něco říct….pozdravím leda tak zdviženým prostředníčkem.

  • kekunka

    Myško a ostatní – také jsem mladá maminka. A bohužel jsem se stejně jako Myška setkala s odmítavým postojem společnosti. Rodina se s tím naštěstí rychle smířila, ale lidi na ulici si neodpouští trapné a nechutné poznámky. „Nejlepší“ zatím je dotaz jednoho pána, zda vůbec vím, s kým to mám! 🙁

    dewil – plně s tebou souhlasím. Dokud jsou dítka malá, potřebují jen spoustu lásky a péče. Většina hraček, které doma máme, je poděděná. 🙂

    A ještě jedna poznámka – i s miminkem se dá vystudovat VŠ. 😉 Jak říká náš docent: „Kojenec, studenta spojenec.“ 🙂

  • Barakuda

    Já jsem zjistila týden před maturitou, že jsem asi těhotná, 2 měsíce po mých 19. narozeninách se nám narodila dcera a za dva roky druhá, zvládala jsem to v pohodě, jen jsem byla za exota, většina spolužáků šla na VŠ nebo odjela studovat jazyky a já založila rodinu.

  • lnori

    Kolik se nás ještě najde? Já rodila v osmnácti, brali jsme se, když jsem byla v šestým měsíci a s pomocí všech příbuzných jsem před měsícem zvládla maturu. Všechno jde, když se chce a jde se do toho s láskou!

  • michaela9610

    I já jsem mladá máma :-)), je mi 26 let a mám tři úžasný dětičky, který bych nevyměnila za nic na světě :-), první dceru jsem měla v 16,5 letech, druhou 4 roky po ní a za 3,5 roku, ještě synka…
    Přeju ti hodně štěstí 🙂

    Michaela

  • Souhlasím s tím,že být maminkou není o věku, někdo k tomu má vlohy větší a co si budeme povídat, některé ženy by děti neměly mít nikdy, myslím ty, co dítě týrají, zanedbávají a nebo odloží do kontejneru a ne každá to udělala pod vlivem hormonů laktační psychózy… Jedna věc je, že třeba studentka jako já to má mnohem těžší se zajištěním zázemí, ale druhá věc je, že miminku je jedno, jestli spinká v úplně nové a krásné postýlce se vším možným za tisíce korun a nebo v obyč postýlce z druhé ruky. Miminko potřebuje mámu, která ho do tý postýlky s láskou uloží a s láskou ho odtud vyndavá ke krmení a hraní. Taky je asi lepší, dítě bavit říkankami typu „vařila myšička“ , než ho odbýt drahou hračkou od Fisherr Price a nechat ho napospas s tím, že barvičky a příšerný zvuky linoucí se z oné věci ho rozvíjí víc než mateřská láska….

  • Anonymní

    Ahoj. Já jsem otěhotněla, plánovaně když mi bylo 22let, přesně na naše první výročí svatby. Ve 23letech se nám narodila Michalinka. Dnes jsou jí 3 roky a 3měsíce. Nelituju vůbec ničeho, je to naše štěstí. Samozřejmě jsme si nejdřív zařídily bydlení, než jsme do toho plánování šly..ale taky si nemyslím, že bychom byly špatný rodiče, když jsme byly mladý a dítko chtěly. V porodnici jsem byla nejmladší, ale mám pocit, že těch mladých maminek, je už docela hodně. Mojí kamarádce je 23 let, má 3letou holčičku a roční dvojčatka..jsou s manželem moc spokojení. Prostě si myslím, že když se ta ženská s chlapem najdou, milujou se, mají zázemí a chtějí mimčo..tak není co řešit..samozřejmě, že příroda je někdy mocná a plány nemusejí vyjít… Další moje kamarádka měla dítko v 18ti..neplánovaný, ale je taky štastná..

  • Padmé

    Myško, já za sebe: nemyslím si, že by mladá maminka musela být špatná maminka – kdo to říká, nemá pravdu. Být dobrou matkou dle mého názoru není o věku. Je to o lásce, trpělivosti, obětování…
    Být maminkou je obrovský dar a kdo si ho neváží, je hlupák.
    Sama dobře vím, že „mít plán“ a „uskutečnit plán“ jsou dvě naprosto rozdílné věci, takže bych to viděla tak, že miminko má přivést na svět ta maminka, která si ho přeje, touží po něm a o narozené děťátko pečuje s láskou. Tak by to bylo ideální. :-)))

  • Lien

    Tak já jsem opak, všechno jsem chtěla mít předtím mimi zařízené a jisté a můžu ti říct, že je to blbost. Potom se to 2x nepovedlo, pak jsme museli dva roky čekat, kvůli zahojení dělohy a pak ještě než otěhotním a první dítě v 31 letech. nezkušená matka je prostě každá co má první dítě a já teď můžu tak akorát litovat, že už tu mohlo být pár škvrňat a kdoví, jestli u toho jednoho neskončím a to ještě můžu děkovat bohu, že vůbec je. A hotovo nemáme stejně nic, akorát jsem na každém partnerovi hledala chyby a ty se dají najít u každého člověka, tak za mě dítě klidně mladá, ale musí ho chtít a milovat.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Já měla dceru v osmnácti, syna ve 35 letech. Ano, pokaždé je to jiné, souhlasím, že mladá matka je nezkušená,ale rozhodně nemusí být špatná, pokud své děti miluje, sama nejlépe ví, jak je zabezpečit, aby se cítili dobře a všem bylo fajn.
    Mimochodem – tenkrát v 18ti se například moje mamka zachovala naprosto skvěle, žádné narážky či přesvědčování o potratu apod., zato moje gynekoložka mě několik týdnů přesvědčovala, a to velice silně až „nevkusně na lékařku, ať dám mimko pryč….
    Nelituju toho, naopak, dceru mám moc ráda a jsme velké kamarádky (minulý měsíc jí bylo devatenáct).
    Moc hezké zamyšlení Myško23, máš ode mě 5 bodíků:)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist