Jaký pokoj si vzít po porodu?

Já zažila tu hrůzu spíš, když jsem tam ležela ve 36. týdnu, na pokoj mě dali se starší paní, ta příšerně chrápala, myslea jsem, že mě z toho trefí. Pak začala mít kontrakce a když jí rupla voda, málem jsem se tam z toho sesypala. Nevěděla jsem, do čeho jdu a tak jsem to prožívala podle svýho, strach, když jsem viděla, jak dlouho měla kontrakce a jak jí praskla voda a pak ty neochotný sestry.
Rodila jsem ve Znojmě, kde můžu říct, že většina sester hrůza a děs, naštěstí se mě ujala u porodu skvělá sestra, tu jsem nazvala Anděl, s ní se rodilo jedna báseň.
Na pokoj jsem chytla super holky a nemůžu si stěžovat. Jen okolní mimča z jiných pokojů bylo neustále slyšet, ale byla jsem v porodnici, tak jsem to brala prostě normálně, ale těšila jsem se na to, až se doma konečně vyspím, tam mi bude brečet jedno miminko a ne dalších třicet.
A co se týče návštěv v porodnici, to jsem byla vděčná za to, že byly jen od nějakých dvou do pěti, protože tchýně se mi tam jednou napakovala na dvě a půl hodiny a byla jsem na chodbě v průvanu, protože jsem nebyla na nadstandardu, takže na pokoj za mnou nemohla a já tu návštěvu doslova přežívala, byla jsem nasraná a zmrzlá a těšila se, až vypadne domů. Jenže ona se k tomu neměla. Pak jsem onemocněla nejen já, ale i malá.

Je fakt, že když je ženská po císaři,tak většinou si berou na noc dítě sestřičky, aby se ženská mohla prospat, protože nemá sílu vstávat k miminku, měla jsem tam dvě ženský po císaři, takže ty první dvě noci to bylo v poho, pak už si je braly na pokoj ty mimča a to bylo šílený, vůbec jsem se nevyspala. Pak jim to poslední noc, než jsem šla domů, osladila prozměnu naše malá, protože na véču nám podávali hrachovou polívku, takže chudák prděla a plakala.
Já bych zase na samotce nevydržela, ale jak tady některá z vás píše, že na nadstandard si nemusíte nosit svoje oblečky, tak ani na normální pokoj, až když odcházíte z porodnice domů, tak musíte mít svoje oblečky.
Asi bych prostě na samotce nevydržela, jsem komunikativní typ, ale záleží, koho chytnete na pokoj, ne s každým si sednete. Já teda měla štěstí, takže mi to ¨tam rychle uteklo.
Na nadstandardu je fajn, že si tam můžete vzít návštěvu, kdy chcete. I když je pravda, že jsem zažila i takovou, kdy sestra normálně tu návštěvu vyhazovala, když tam byla moje kamarádka na nadstandardu, což jsem teda čuměla, protože od toho si to zaplatila, manžel prostě v návštěvní hodiny nemohl, byl v práci, proto nadstandard a sestry se přesto chovaly hrozně. Ale to záleží, jaká je to samozřejmě nemocnice a je to v lidech, pokud sestry tu práci nedělají s láskou, ale jen z povinnosti, pak je to škoda slov.
Tak šest na jednom pokoji už si opravdu neumím představit, to je opravdu hodně, ty tři maminy to je ještě v normě, ale šest musí být na provaz, protože to se nemuže ta ženská vyspat ani minutku, to tam muselo neustále brečet, sotva asi jedno ztichlo, tak druhé nejspíš začlo ne?
No tak po pravdě, nemám nic proti Romům, ale asi bych s nimi na pokoji být také nechtěla. Měla jsem na pokoji vietnamku a bála jsem se, že tam bude vařit rejžu nebo jí ju budou nosit. No nám se to vyhlo, ale holkám vedle ne, měly tam pušinec, hrůza a děs. Jinak vietnamka byla v pohodě. Ale Romů bych se asi bála, že by to tam lezlo na pokoj a oni by nerespektovali vůbec ot, že na návštěvy na pokoj nesmí a pochybuju, že sestry by jim něco řekli, protože by se jich bály.
Tak s tím mobilem jsem to tam taky zažila u vietnamky, která pak mlela do telefonu neustále něco vietnamsky, ale mám pocit, že oni spíš piští ty vietnamky, než normálně mluví a pak na dítě pořád dělala muty muty, až mi z toho hrabalo.
Tak o té hygieně to je síla, to by snad měla každá ženská dodržovat, jenže u Romů je to asi něco jiného, věřím, že ta vůně musela stát za to.
Matildo, v tvém případě bych asi taky žádala po pravdě o nadstandard, protože jak popisuješ, taky bych to nevydržela.